ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.629.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 629/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2010 dovolání obviněných J. W. a I. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 11 To 203/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 129/2008, a rozhodl takto:
Dovolání obviněných J. W. a I. L. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 5 T 129/2008, byl obviněný J. W. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a obvinění I. L. a J. T. pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona.
Obviněný J. W. byl podle §250a odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyři a půl roku za současného vyslovení dohledu.
Obviněný I. L. byl podle §250a odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku.
Podle §24 tr. zákona bylo upuštěno od potrestání spoluobviněného J. T.
Podle zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili výše uvedené trestné činnosti tím, že dne 18. 3. 2004 ve 22:58 hodin oznámil obžalovaný J. T. na Policii ČR, Dálničním oddělení B., okr. B., že dne 18. 3. 2004 v době od 22:00 hodin do 22:50 hodin mu neznámý pachatel na parkovišti S., na dálnici D1 na 52. km ve směru na P., odcizil nákladní automobil zn. IVECO 75 E 15R, majitele ČSOB Leasing, a. s. Praha, který zde měl zaparkován a jehož nájemcem byl obžalovaný J. W., přičemž J. T. takto učinil poté, co mu obžalovaný J. W. řekl, že se nachází ve finanční tísni a je třeba, aby se předmětné vozidlo ztratilo a došlo k pojistnému plnění ze strany České pojišťovny, a. s., přičemž obžalovaný T. na pokyn obžalovaného W. společně s ním a s obžalovaným I. L. předmětné vozidlo dne 18. 3. 2004 kolem 20:30 hodin odvezli do obce T., okres K., kde toto zaparkovali ve stodole, kterou si obžalovaný W. za tímto účelem pronajal od Ing. L. M., následně obžalovaný J. W. dne 23. 3. 2004 v K., v agentuře České pojišťovny a. s. ohlásil jako pojistnou událost ze smlouvy o sdruženém pojištění odcizení nákladního automobilu zn. IVECO 75 E 15R, v hodnotě 650.000,-Kč, které měl v pronájmu od ČSOB Leasing a. s. Praha, přičemž obžalovaný L. na pokyn obžalovaného W. upravil identifikační znaky předmětného vozidla zn. IVECO RZ 2S8 8209 zejména tím, že vystřihl původní VIN a navařil VIN z nákladního automobilu zn. IVECO SPZ, ke kterému vlastnil obžalovaný W. doklady, přičemž obžalovaný J. W. takto jednal v úmyslu zbavit se nákladního automobilu zn. IVECO 75 E 15R, jako předmětu leasingu a tím povinnosti platit leasingové splátky s předpokladem, že škodu, způsobenou zinscenovaným odcizením vozidla uhradí z titulu havarijního pojištění leasingové společnosti ve výši 468.000,- Kč pojišťovna, k čemuž nedošlo, neboť Česká pojišťovna a. s. plnění neposkytla a předmětné vozidlo bylo v obci T., okres K., policejními orgány nalezeno a zajištěno.
Proti rozsudku podali obvinění J. W. a I. L. v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně svým rozsudkem ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 11 To 203/2009 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu uloženému obviněným J. W. a I. L. a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněnému J. W. uložil podle §250a odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a obviněnému I. L. uložil podle §250a odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Prostřednictvím svého obhájce podali obvinění J. W. a I. L. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně dovolání, ve kterém oba obvinění napadli všechny výroky rozsudku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný J. W. uvedl, že s právní kvalifikací jeho jednání nelze souhlasit, jelikož nenaplnilo znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Poukázal na to, že pojistný vztah byl založen rámcovou pojistnou smlouvou mezi Českou pojišťovnou, a.s. a ČSOB leasing, a.s., přičemž on sám nemohl být při sjednávání pojistné smlouvy nijak činný, jeho vztah k pojišťovně byl odvozen od zplnomocnění, která mu byla udělena leasingovou společností jako leasingovému nájemci při uzavírání leasingové smlouvy.
Vznesl také námitku, že pokud jde o uplatňování nároků z uzavřené pojistné smlouvy, nelze z výsledků dokazování dovodit, že on byl tím, kdo nárok z pojistné smlouvy uplatnil.
Obě tyto námitky poté obviněný J. W. blíže specifikoval se závěrem, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako pokus trestného činu pojistného podvodu.
Obviněný J. W. namítl i nedostatečný rozsah dokazování, když poukázal na to, že odvolací soud se odmítl zabývat návrhy obhajoby, které byly předneseny v řízení u soudů obou stupňů, a také nesprávné hodnocení důkazů (např. obsah daňového přiznání obviněného W. za rok 2003, kterým sice soud důkaz provedl, dle názoru dovolatele však z něj neučinil žádné závěry ve prospěch obviněného).
Vznesl rovněž námitku proti znaleckému posudku, který byl dle jeho názoru zpracován v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o znalcích a tlumočnících a jako takový jej tedy soud nemohl použít v řízení jako řádný důkaz.
Pokud jde o obviněného I. L., byla v podaném dovolání vznesena rovněž námitka nesprávného právního posouzení skutku s tím, že odvolací soud právní kvalifikaci jednání tohoto obviněného akceptoval, ačkoli ze spisového materiálu je dle názoru obviněného zjevné, že tato právní kvalifikace je v rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Dle tvrzení obviněného učiněná skutková zjištění nikdy neprokázala místo, čas ani osobu, která měla dílenské práce na vozidle tov. zn. Iveco provést a nebylo ani prokázáno, že změny na vozidle byly provedeny předtím, než bylo vozidlo deponováno v areálu Policie ČR.
I ve vztahu k obviněnému I. L. obsahuje podané dovolání rovněž námitku nedostatečného rozsahu dokazování a nesprávného hodnocení důkazů s výslovným uvedením, že ve prospěch tohoto obviněného svědčí stejné námitky, jaké jsou uplatňovány obviněným J. W.
Podle názoru dovolatelů neměl odvolací soud rovněž přejít jejich námitku uplatněnou v rámci hlavního líčení u soudu prvního stupně dne 12. 3. 2009, kdy se domáhali tohoto, aby hlavní líčení bylo pro velký časový odstup zcela opakováno.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a navazující rozhodnutí týkající se náhrad trestního řízení, započítání vazby a náhrady vykonané vazby, a dále aby sám ve věci rozhodl tak, že oba obviněné zprostí obžaloby, popřípadě aby po zrušení obou rozsudků věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí jinému okresnímu soudu v rámci působnosti Krajského soudu v Praze.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který se dovolatelé odkázali.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatelé s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítali rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci a užitou právní kvalifikací činů, avšak s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatelé nezaložili svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamovali, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhali přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněných, které obvinění zčásti zopakovali i ve svém mimořádném opravném prostředku.
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
V projednávaném případě se dovolací argumentace obviněných do značné míry shoduje s jejich předchozími námitkami v rámci obhajoby, se kterými se řádně vyrovnal již soud druhého stupně, a rovněž s dovolací argumentací, kterou obvinění uplatnili již ve svém předchozím dovolání vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 1483/2007, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2008. Nejvyšší soud nepovažuje za nezbytné opakovat své závěry k dovolacím námitkám shodným s námitkami nyní posuzovaného dovolání, pouze připomíná, že výše uvedeným usnesením Nejvyššího soudu byly zrušeny předchozí rozsudky soudů prvního i druhého stupně v celém rozsahu z toho důvodu, že zrušená rozhodnutí vycházela z nesprávně stanovené výše škody, což se promítlo do právní kvalifikace skutku a následně i do výroku o trestu. Právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 4 Tdo 1483/2007, byl novým rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 5 T 129/2008 a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 11 To 203/2009, respektován a tyto rozsudky již vytýkanou vadou netrpí a netvoří ostatně ani součást argumentace dovolatelů v nyní posuzovaném dovolání.
Jestliže i v nyní podaném dovolání obviněný J. W. znovu namítl nesprávné právní posouzení skutku z důvodu, že nebyl účastníkem pojistného vztahu a tudíž nemohl být subjektem trestného činu, pro který byl odsouzen, pak Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že této námitce nelze přisvědčit. Naopak je správný závěr soudu druhého stupně, který se již touto námitkou zabýval v rámci řízení o odvolání, že totiž obviněný subjektem trestného činu byl. Odvolací soud opřel tento svůj závěr o náležitá zjištění a v odůvodnění svého rozsudku jej řádně vysvětlil. Námitku dovolatele je nutno považovat za námitku proti samotnému skutkovému zjištění soudu, že obviněný byl v právním postavení přímého účastníka pojistné smlouvy, stejně jako námitku, že nebyl prokázán obsah hlášení pojistné události, ani skutečnost, kdo jej podával.
Obdobný charakter mají i námitky obou obviněných směřující proti nedostatečnému rozsahu dokazování, popřípadě proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, neboť se zjevně jedná o námitky napadající primárně skutková zjištění soudu. Jako takové proto nemohou být v souladu jak s použitým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s žádnými jiným ze zákonných dovolacích důvodů.
Použitému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky procesního charakteru, tedy námitka údajně nepoužitelnosti znaleckého posudku či nevyhovění požadavku na opakování hlavního líčení, neboť ani tyto námitky nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněných J. W. a I. L. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí ve vztahu k němu věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á