ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.659.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 659/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2010 o dovolání obhájkyně uprchlého obviněného L. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 42 To 292/2009 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 236/2007 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 42 To 292/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný L. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 1 T 236/2007 uznán vinným v bodě 1) trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), v bodě 2) trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), jichž se dopustil následujícím způsobem:
1. V J. po řádném poučení o trestních následcích křivého obvinění a křivé výpovědi v trestní věci T. H., stíhaného pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., dne 20. 2. 2006 při hlavním líčení u Okresního soudu Jihlava sp. zn. 13 T 264/2005 jako svědek nejprve prohlásil, že při svých výsleších na Policii ČR, SKPV Jihlava vypovídal nepravdu o poskytování marihuany obžalovaným H., neboť na něho policisté vyvíjeli nátlak, a poté toto předchozí tvrzení odvolal a výslovně uvedl, že vypovídal lživě a je pravda to, co vypověděl při výslechu na Policii ČR.
2. Ačkoliv mu byl rozhodnutím odboru dopravy Magistrátu města Jihlavy ze dne 8. 12. 2006, č. j. OD/06/17108, které nabylo právní moci dne 1. 2. 2007, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, počínaje dnem právní moci tohoto rozhodnutí a pozbyl tak na tuto dobu řidičské oprávnění, dne 17. 2. 2007 v 01, 35 hod. řídil v obci D. C., okr. J., osobní automobil zn. Fiat Uno a byl přitom kontrolován policií.
Za to byl obviněný odsouzen ke dvěma souhrnným trestům, a to:
I. Za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a za sbíhající se pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 5. 2006 sp. zn. 13 T 75/2006, který nabyl právní moci dne 12. 7. 2006, podle §175 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen do věznice s dozorem.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 5. 2006 sp. zn. 13 T 75/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Za trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 1. 2007 sp. zn. 13 T 331/2006, jenž nabyl právní moci dne 6. 3. 2007, podle §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen do věznice s dozorem.
Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 1. 2007 sp. zn. 13 T 331/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 1 T 236/2007 podal obviněný odvolání, které bylo Krajským soudem v Brně, pobočka v Jihlavě jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto, a to usnesením ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 42 To 292/2009. Před Krajským soudem v Brně, pobočka v Jihlavě byl již obviněný L. M. stíhán jako uprchlý.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 42 To 292/2009 podala obhájkyně uprchlého obviněného L. M. dovolání, které opřela o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou dovolacích námitek se stalo tvrzení, že s ohledem na účinnost nového trestního zákoníku od 1. 1. 2010 mělo dojít ke změně právní kvalifikace a v návaznosti na to rovněž ke změně výroku o trestu, protože trestný čin podle ustanovení §180d tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 již není od 1. 1. 2010 trestným činem. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud uvedenou záležitost nesprávně právně posoudil, pokud uvádí, že předmětný skutek je možno i po 1. 1. 2010 kvalifikovat jako přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž uvedený přečin je oproti právní kvalifikaci použité soudem prvního stupně přísnější a nejsou tedy dány zákonné důvody ke změně právní kvalifikace.
Podle dovolatele měl být obviněný správně, pokud jde o skutek pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, uznán vinným pouze trestným činem podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., protože trestný čin podle §180d tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byl novým trestním zákoníkem zrušen vyjma případu, kdy je řízeno motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, které bylo odňato z důvodu zdravotní nezpůsobilosti nebo z důvodu dosažení zákonem stanoveného počtu sankčních bodů v rámci správních řízení. Pouze v těchto vyjmenovaných případech je podle dovolatele možno jednání posuzované do 31. 12. 2009 jako trestný čin podle §180d tr. zák. podřadit pod ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. V návaznosti na změnu právní kvalifikace by pak měl být obviněnému uložen trest kratšího trvání.
V závěru mimořádného opravného prostředku bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 42 To 292/2009, a aby následně věc přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce k argumentaci obviněného uvedl, že ze skutkových zjištění je zřejmé, že obviněný řídil vozidlo za situace, kdy mu byl uložen správní trest zákazu řízení všech motorových vozidel a pozbyl tak řidičské oprávnění. Ve smyslu právní úpravy účinné v době spáchání skutku, tzn. trestního zákona ve znění do 31. 12. 2008, se obviněný zjevně dopustil jak trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., tak trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. S ohledem na existenci, resp. účinnost jiné právní úpravy v době rozhodování odvolacího soudu ve věci se tento soud musel vypořádat s pravidlem stanoveným v §2 odst. 1 tr. zákoníku a posoudit, která právní úprava je pro obviněného příznivější. Odvolací soud přitom dovodil, že předmětný skutek je nadále trestným činem, a to konkrétně přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s tím, že posouzení podle aktuální právní úpravy není pro obviněného příznivější. Tento závěr lze zejména s ohledem na stanovení sazby trestu odnětí svobody akceptovat, a proto je zcela namístě jako celek (srov. rozhodnutí publikované pod č. 32/1951 Sb. rozh. tr.) užít hmotně právní kvalifikaci skutku předcházející právní úpravu.
Současně je možné podle státního zástupce doplnit, že jednání dříve naplňující všechny znaky skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, není podle aktuální právní úpravy vždy rovněž trestným činem podle nového trestního zákoníku. Bude tomu tak ale v případech uvedených obviněným v dovolání, tedy zejména pokud pachatel řídí vozidlo bez řidičského oprávnění, které mu bylo odňato z důvodu zdravotní nezpůsobilosti v rámci správního řízení, ale i pokud pachatel řidičské oprávnění v důsledku sankce vyslovené ve správním nebo trestním řízení pozbyl, což je i případ obviněného. Naopak není již trestné jednání pachatele, který řídil vozidlo, ačkoli řidičské oprávnění (bez dalšího) nikdy nezískal.
Podle státního zástupce tudíž soudy dříve činné ve věci se nedopustily nesprávného hmotně právního posouzení, které namítal dovolatel, a proto je třeba podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Státní zástupce vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rovněž s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům .
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 42 To 292/2009 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo v tomto případě podáno obhájkyní obviněného, která v rámci řízení proti uprchlému má samostatná obhajovací práva (viz §304 tr. ř.) a zároveň je oprávněna i po skončení trestního stíhání podat ve prospěch obviněného dovolání (viz. §41 odst. 5 tr. ř.). Dovolání tak bylo podáno v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí nejprve posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. Dále je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, se dopustí, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. Za to mu od 1. 1. 2009 hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest. Do 31. 12. 2008 byl pachatel tohoto trestného činu ohrožen uložením trestu odnětí svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem, což je situace týkající se obviněného L. M.
Trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. č. 140/1961 Sb, účinného do 31. 12. 2009, se dopustí, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona. Za to mu hrozí uložení trestu odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo zákaz činnosti.
Podle §65 tr. zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniká, jestliže vzhledem k změně situace anebo vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost.
Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, se dopustí, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Za to mu hrozí uložení trestu odnětí svobody až na tři léta.
Podle §419 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů.
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů dospěl k závěru, že dovolací námitka spočívající v tom, že obviněný měl být odvolacím soudem uznán vinným pouze trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2008, je právně relevantní a opodstatněná, byť z jiných důvodů než uvádí dovolatel.
Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 42 To 292/2009 Nevyšší soud zjistil, že odvolací soud rozhodoval o odvolání obviněného po 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti nový trestní zákoník. Odvolací soud přezkoumal i výrok o vině u skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně a konstatoval, že obviněný řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, které mu bylo odňato na základě správního rozhodnutí. Podle názoru odvolacího soudu je možno i po 1. 1. 2010 kvalifikovat uvedené jednání obviněného jako přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tento přečin je však oproti právní kvalifikaci, jak ji použil soud prvního stupně, přísnější a nejsou tak dány zákonné důvody ke změně právní kvalifikace tohoto skutu popsaného pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu.
Ze skutkové věty pod bodem 2) rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 1 T 236/2007 vyplývá, že obviněný řídil motorové vozidlo přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 8. 12. 2006 č. j. OD/06/17108 uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců počínaje dnem právní moci tohoto rozhodnutí a obviněný tak pozbyl na tuto dobu řidičské oprávnění.
Z rozhodnutí o přestupku Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 8. 12. 2006 č. j. OD/06/17108, které nabylo právní moci dne 16. 1. 2007, vyplývá, že obviněnému M. byla tímto rozhodnutím uložena pokuta v částce 5 000,- Kč a dále zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců podle zákona o přestupcích a následně bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že podle §94a zákona o provozu na pozemních komunikacích byl obviněný M. povinen odevzdat řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o přestupku.
Ze shora uvedeného lze tudíž uzavřít, že jednání obviněného popsané ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu bylo do 31. 12. 2009 trestné podle ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb. i podle ustanovení §180d tr. zák. č. 140/1961 Sb., jelikož obviněný nebyl držitelem řidičského oprávnění, když jeho řidičské oprávnění bylo v kritické době uloženo na příslušném obecním úřadě. Nalézací soud tudíž nepochybil, když v srpnu 2008 kvalifikoval jednání obviněného pod bodem 2) rozsudku podle shora uvedených ustanovení tr. zák. č. 140/1961 Sb.
Odvolací soud ovšem o odvolání obviněného rozhodoval až za účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. a tudíž zkoumal, zda nová právní úprava není v souladu s ustanovením §2 odst. 1 tr. zákoníku pro obviněného příznivější. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětný skutek obviněného by bylo podle nové právní úpravy možné kvalifikovat podle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to podle obou alineí uvedeného ustanovení, neboť obviněnému bylo odňato řidičské oprávnění na základě správního rozhodnutí. Novou právní úpravu pak odvolací soud shledal pro obviněného méně příznivou, a proto svým rozhodnutím potvrdil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu.
V této souvislosti Nejvyšší soud poukazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. Tpjn 302/2010, které dospělo k závěru, že pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 část věty za středníkem trestního zákoníku, resp. §16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák. pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na tyto zásady posuzování trestnosti činu je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější jeho právní kvalifikace podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.
Pokud tedy odvolací soud považoval v projednávaném případě právní úpravu podle nového trestního zákoníku pro obviněného za méně příznivou, postupoval podle Nejvyššího soudu naprosto správně.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že z právního hlediska nelze při posuzování trestnosti činu kombinovat dřívější a novou úpravu, tzn. nelze na základě dřívější úpravy skutek kvalifikovat jen podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nikoli též v jednočinném souběhu s trestným činem podle §180d tr. zák. s tím, že nový trestní zákoník již tento trestný čin neobsahuje. Pokud se totiž použije dřívější právní úprava (tj. úprava účinná v době spáchání činu) proto, že nový trestní zákoník není pro pachatele příznivější, pak současně nelze s odkazem na nový trestní zákoník odůvodnit posouzení takového skutku jen podle ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Zároveň však aplikace starého trestního zákona na popsané jednání obviněného odvolacím soudem ve svém faktickém důsledku dospěla k situaci, kdy obviněný byl po 1. 1. 2010 odsouzen za trestný čin, který podle právní úpravy nového trestního zákoníku již není trestný. Proto je třeba hledat řešení uvedené situace aplikací příslušných ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb.
K této problematice se rovněž vyjádřilo shora uvedené stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu a konstatovalo, že skutek dříve kvalifikovaný podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §180d tr. zák. lze po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení §65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost.
Je tomu tak podle Nejvyššího soudu proto, že pokud nový trestní zákoník čin spáchaný před jeho účinností již nepokládá za trestný, pak s ohledem na zásady posuzování časové působnosti trestních zákonů ( srov. §2 odst. 1 věta za středníkem trestního zákoníku a §16 odst. 1 věta za středníkem tr. zák.) se změna právní úpravy ve prospěch pachatele promítne v tom, že takový čin je beztrestným. V těchto případech je totiž důvodné připustit podpůrné uplatnění ustanovení §65 tr. zák. ve vztahu k ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. (resp. §2 odst. 1 tr. zákoníku). V této souvislosti je třeba si též uvědomit, že po přijetí nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. vznikla v právním řádu České republiky zcela výjimečná situace vyplývající z přijetí zcela nové právní úpravy, kterou se téměř po padesáti letech mění trestní zákon. Přitom nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) byl schválen již dne 8. 1. 2009 a dne 9. 2. 2009 nabyl platnosti. Zákonodárce v něm zcela zřetelně vyjádřil záměr nekriminalizovat jednání spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění vypuštěním dřívějšího ustanovení §180d tr. zák. Trestnost tohoto činu byla zrušena až dnem účinnosti nové úpravy (tj. 1. 1. 2010), přičemž poměrně dlouhá doba legisvakance zejména vyplývala z toho, že byla přijata nová komplexní úprava trestního práva hmotného, nikoliv snad z toho, že by jednání vykazující znaky posuzovaného trestného činu podle §180d tr. zák. bylo nutné i v tomto období trestně postihovat. Proto je třeba subsidiárně využít ustanovení §65 tr. zák. a v souladu s principem ultima ratio a subsidiarity trestní represe skutek spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění nepokládat za trestný čin podle §180d tr. zák., a to i v případech, kdy se jednalo o jednočinný souběh trestných činů podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §180d tr. zák.
Aplikací shora uvedeného na projednávaný případ obviněného L. M. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že odvolací soud měl správně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušit rozsudek nalézacího soudu v bodě 2) tohoto rozhodnutí a podle ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. měl o tomto skutku nově rozhodnout tak, že obviněný měl být uznán vinným pouze trestným činem podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2008. V odůvodnění svého rozhodnutí pak měl odvolací soud konstatovat, že podle §65 tr. zák. č. 140/1961 Sb. zanikla nebezpečnost činu pro společnost ohledně trestného činu podle §180d tr. zák. č. 140/1961 Sb., který postihoval řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání důvodným a zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, u něhož došlo k vytýkanému pochybení. Současně zrušil i všechna obsahově navazující rozhodnutí, jež v důsledku tohoto rozhodnutí pozbyla svého podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, aby věc v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). Ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c