ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1312.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 1312/2010-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2010 o dovolání obviněného O. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 To 193/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 83/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 1 T 83/2007, byl obviněný O. H. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že
1/ v blíže nezjištěné době nejméně od 23. 3. 2004 do 27. 7. 2006 z místa svého bydliště v obci Ch., okres O., prostřednictvím osobního počítače, v rozporu s §12 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“), v tehdy účinném znění, umístil na internetové stránky s doménovým jménem „www.harry-potter.cz“ soubory obsahující textovou verzi knihy Harry Potter a Princ dvojí krve v anglickém, španělském, českém a slovenském znění a zvukovou verzi stejné knihy v anglickém znění a umožnil blíže neurčenému počtu návštěvníků těchto volně přístupných stránek jejich zkopírování, přestože autorkou Joanne Kathleen Rowling či držitelem výhradní licence k vydání tohoto literárního díla v českém znění – ALBATROS nakladatelstvím, a. s., k tomu nebyl nijak oprávněn, ani se nejednalo o žádnou z výjimek či omezení autorského práva předvídaných autorským zákonem.
Za tento trestný čin byl obviněný O. H. odsouzen podle 152 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 150 (stopadesát) hodin. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Joanne Kathleen Rowling, nar. 31. 7. 1965, bytem 44-46 Morningside Road Edinburgh, EH10 4BF, Skotsko, zastoupená JUDr. Petrem Kališem, advokátem, pobočka AK Mánesova 4, Praha 2, se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věci, a to: osobního počítače šedé barvy, AT Computers, notebooku zn. Asus A 6000, černo-stříbrné barvy, + napájecího zdroje, 8 ks CD v krabičkách, 13 ks krabiček s CD, HDD zn. Western Digital WD 800, s. n. WMAHL 1763896.
Naproti tomu byl obviněný O. H. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 21. 8. 2007, sp. zn. 3 ZT 177/2007, že
2/ v době od 29. 1. 2004 do 27. 7. 2006 z místa svého bydliště v obci Ch., okres O., a z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, prostřednictvím osobních počítačů, v rozporu s §12 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v tehdy účinném znění, měl umístit na internetové stránky s doménovým jménem „ www.sweb.cz/hondrasek “ soubory obsahující textové verze knih Mládí v hajzlu 1 /Mladík v odboji/, Mládí v hajzlu 2 /Mladík v okovech/, Mládí v hajzlu 3 /Mladík v exilu/, Mládí v hajzlu 4 /Mladík v chomoutu/, Mládí v hajzlu 5 /Mladík pod pantoflem/ a Holubí mambo v českém znění a textové verze knih Civic beauties a Cup to the Twisp v anglickém znění a umožnit blíže neurčenému počtu návštěvníků těchto volně přístupných stránek jejich zkopírování, přestože autorem C. D. Payne či držitelem výhradní licence k vydání těchto literárních děl v českém znění – Nakladatelstvím JOTA, s. r. o., k tomu nebyl nijak oprávněn, ani se nejednalo o žádnou z výjimek či omezení autorského práva předvídaných autorským zákonem,
3/ v době od 5. 11. 2005 do 27. 7. 2006 z místa svého bydliště v obci Ch., okres O., nebo odjinud pomocí programu DC++ verze 0.674, který nainstaloval a užíval v notebooku zn. ASUS A6000, v rámci internetové výměnné sítě typu peer-to-peer v rozporu s §12, §71, §76 a §80 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v tehdy účinném znění, měl nabízet a umožnit blíže neurčenému počtu uživatelů v rámci sdílení dat zkopírování komerčního softwaru PowerDVD 5 Standard, nejméně 90 titulů hudebních záznamů a záznamů mluveného slova různých umělců a interpretů a 27 kinematografických děl (jejichž podrobný výčet je podán v dodatku znaleckého posudku Ing. Jana Janky č. 746/2006), aniž byl k tomu dotčenými autory, výkonnými umělci nebo výrobci zvukových či zvukově obrazových záznamů jakkoliv oprávněn, čímž měl zasáhnout do majetkových práv autora počítačového programu – společnosti CyberLink Corp., autorů hudby a textů v ČR zastoupených Ochranným svazem autorským pro práva k dílům hudebním (OSA), výrobců zvukových a hudebních zvukově obrazových záznamů v ČR zastoupených Českou národní skupinou Mezinárodní federace hudebního průmyslu (ČNS IFPI) a autorů audiovizuálních děl v ČR zastoupených Českou protipirátskou unií (ČPU),
čímž měl spáchat trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byly poškozená společnost ČNS IFPI, se sídlem Na Kozačce 7, Praha 2, spol. OSA, se sídlem ČS Armády 786/20, Praha 6, Česká protipirátská unie, se sídlem Sokolovská 24, Praha 8, se svými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného O. H. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci, rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 To 193/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci ve výroku o zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zák. se zabírají věci, a to osobní počítač šedé barvy AT Computers. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 1 T 83/2007, nezměněn.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 To 193/2010, konkrétně proti výroku, podle kterého zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn, neboť odvolání obviněného směřovalo do výroku o vině a všech navazujících výroků, dále do výroku o zabrání věci, a to osobního počítače šedé barvy AT Computers, podal obviněný O. H. prostřednictvím obhájce Mgr. Martiny Pešákové dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podrobnostech dovolatel uvedl, že přibraní znalci prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. a Mgr. Martin Ludma jednoznačně potvrdili, že nelze zjistit konkrétní počítač, ze kterého došlo k umístění souborů, ani zda k umístění nedošlo z více počítačů a dále že kopie stránek ze dne 26. 7. 2006 nalezená na zabaveném pevném počítači byla skutečně stažena z internetu, což od počátku uváděl obviněný. Na zabavených počítačích tedy, jak uvádí i odvolací soud na straně 4 svého rozhodnutí, nebyly nalezeny jiné soubory než nahrané dodatečně, nebyly zde nalezeny funkční programy, které by uvedenou trestnou činnost umožnily. Soud prvního stupně při vyslovení viny vycházel z dalších závěrů znalce prof. Ing. Smejkala, CSc., které však byly v přímém rozporu se závěry znalce Mgr. Ludmy, dalšími zjištěnými skutečnostmi a dokonce částečně i se závěry znalce Ing. Jana Janky, přičemž obviněnému zamítl provedení dalších důkazů k prokázání jeho obhajoby a odstranění těchto rozporů. Následně se obviněný zabýval zjištěními nalézacího soudu, kdy konkrétně poukázal na následující skutečnosti. Soud dospěl k závěru, že nelze zjistit, kdy došlo k umístění závadných souborů, a proto změnil skutkovou větu, že se mělo jednat o dobu nejméně od 23. 3. 2004 do 27. 7. 2006. Tento závěr však podle obviněného neodpovídá skutečnosti, když prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. ve svém posudku konstatoval a soud na straně 10 rozhodnutí uvedl, že díla se zde nacházela již 21. 6. 2005. Vše co znalci na zabavených počítačích zkoumali však bylo až z roku 2006 a s umístěním souborů v roce 2005 tedy nesouviselo. Znalcem prof. Ing. Vladimírem Smejkalem, CSc. byl v zabaveném počítači nalezen soubor upload.php z 1. 5. 2006. Podle znaleckého posudku Mgr. Martina Ludmy přes uvedený soubor z 1. 5. 2006 nebylo možné na web žádné soubory nahrávat či instalovat, neboť tento soubor nebyl funkční a vznikl v zabaveném počítači až rok po umístění souborů na web. Podle zprávy společnosti Hosting zdarma, s. r. o., kde byl web harry-potter.cz umístěn, proběhl veškerý upload předmětných stránek prostřednictvím FTP přenosu. Tato informace vylučuje, že by k uploadu stránek došlo prostřednictvím HTTP přenosu, tedy např. prostřednictvím souboru upload.php, i kdyby tento byl funkční. Prof. Ing. Smejkal, CSc. při zkoumání zabavených počítačů zajistil zápisy o ICQ komunikaci. V ICQ komunikaci i posudku se hovoří nikoli o zkoumaném webu harry-potter.cz, nýbrž o fanouškovském webu www.harrypotter.cz , kde žádné závadné soubory umístěny nebyly. Prof. Ing. Smejkal, CSc. dále zkoumal zdrojové kódy webu harry-potter.cz, harrypotter.cz, harrypotter.info a Pražského filmového orchestru (dále jen „PFO“) a soud nekriticky vyšel z jeho posudku, že je tu provázanost osoby „H.“, kterého označuje za obviněného, s těmito weby. Ve zdrojovém kódu zkoumaného webu harry-potter.cz se však žádný odkaz na osobu „H.“ nevyskytuje. Pokud jde o další weby, obviněný nikdy nepopíral, že vytvořil web PFO a dále by redaktorem webu harrypotter.cz, tedy nezávadných fanouškovských stránek. Rozhodně však nebyl jejich tvůrcem, tím i podle zdrojového kódu byl P. Z. z F. – M. Přes návrh obhajoby soud P. Z. nevyslechl. Vzhledem k dokazování je zřejmé, že stránky PFO vytvořil obviněný až na přelomu roku 2005/2006, eventuálně na jaře 2006. Tyto soubory tedy nemohly být umístěny spolu se závadnými potterovskými soubory (ty zde byly podle prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc. již 21. 6. 2005). Znalec Prof. Ing. Smejkal, CSc. dále konstatoval FTP připojení na závadné stránky v zabaveném pevném počítači. Tento jeho závěr je v přímém rozporu se znaleckým posudkem znalce Ing. Jana Janky, který uvedl, že připojení zjištěno nebylo, i znaleckým posudkem Mgr. Martina Ludmy, který uvádí, že samotná zjištěná relace ani neprokazuje, že byla funkční, natož užívaná.
V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že zásadní rozpory mezi znalci při veřejném zasedání o odvolání konstatoval i soud ve zprávě o stavu věci. Podle odvolacího soudu se v podstatě všichni znalci shodli, že na počítači není uloženo nebo nebylo zjištěno, že by tam bylo uloženo dílo, jak je obviněnému kladeno za vinu. Odvolací soud, ačkoliv sám nejdříve konstatoval nedostatek důkazů a rozpory mezi nimi, nakonec napadený rozsudek nezrušil, a protože nepovolil další dokazování, v odůvodnění svého rozhodnutí zcela opačně uvedl, že souhlasí s názorem nalézacího soudu, že se znalci shodli (viz str. 4). Podle názoru obviněného oba soudy hodnotily pouze nepřímé důkazy. Základní zjištěné skutečnosti, na které odkazují soudy, v žádném případě netvoří žádný, natož ucelený řetězec nepřímých důkazů. Oba soudy sice vycházely ze shody znalců, že nelze určit konkrétní počítač, avšak přesto jej uznali vinným, že umístil závadné soubory z počítače ve svém bydlišti.
Následně se obviněný zabýval protiústavností domovní prohlídky. Přestože neexistovala žádná skutečnost, která by policii umožňovala důvodně předpokládat, že právě obviněný měl umisťovat závadné soubory na stránky www.harry-potter.cz , byl tento zcela náhodně vytipován jako možný pachatel. O domovní prohlídku tak bylo žádáno v situaci, kdy objektivně nebylo možné relevantně doložit nebo zdůvodnit žádnou konkrétní skutečnost, která by zakládala důvodné podezření ve smyslu ustanovení §83 odst. 1 tr. ř., že se v daném obydlí nachází věc důležitá pro trestní řízení. Svou zákonnou povinnost nařízení domovní prohlídky písemně zdůvodnit soud omezil na konstatování důvodnosti návrhu státního zástupce, skutkové věty a citace zákona. Ačkoliv byl příkaz k domovní prohlídce vydán jako neodkladný a neopakovatelný úkon, bez dostatečného odůvodnění, proveden byl více než tři týdny od okamžiku vydání soudního příkazu. Obviněný považuje domovní prohlídku za nařízenou protizákonným a protiústavním způsobem, kdy uvedená procesní vada je natolik závažná, že způsobuje absolutní nepoužitelnost důkazů, které byly na základě takového úkonu získány. Z protokolu o domovní prohlídce v rozporu s ustanovením §85 odst. 3 tr. ř. rovněž nevyplývá, proč nebyla dodržena ustanovení o předchozím výslechu obviněného. Policie porušila také ustanovení §83 odst. 1 tr. ř. ohledně doručení příkazu k domovní prohlídce, neboť obviněnému byl doručen teprve 3. 8. 2006, při podání vysvětlení, tedy sedmý den po provedení domovní prohlídky. Dále obviněný napadl odmítnutí jeho stížnosti státním zástupcem, které označil za ignorující zákon a ústavní pořádek. Závěrem obviněný uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že veškeré důkazy byly opatřeny pouze na základě domovní prohlídky a jsou tedy nepoužitelné, nemohou ostatní zjištění soudu naplňovat znaky skutkové podstaty odsouzeného trestného činu. S ohledem na uvedené námitky navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) bylo dále obhájkyní obviněného O. H. zasláno sdělení, datované 15. 10. 2010, přijaté podatelnou Nevyššího soudu dne 20. 10. 2010, týkající se jejich nesouhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného O. H. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, tedy především neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv především přivlastněním si autorství k dílu a jakýmkoliv zveřejněním díla bez souhlasu autora anebo sice s jeho souhlasem, ale s provedením změn v díle, s nimiž autor neprojevil souhlas, eventuálně použitím díla takovým způsobem, který snižuje uměleckou hodnotu díla. Trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslnou formu zavinění (§4 tr. zák.). Ustanovení §12 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“) upravuje právo dílo užít. Podle tohoto ustanovení má autor právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených autorským zákonem. Právem dílo užít je právo na rozmnožování díla, právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na sdělování díla veřejnosti, zejména právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla, právo na vysílání díla rozhlasem či televizí, právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla, právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34; dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit, a to z následně uvedených důvodů.
Okruh námitek obviněného O. H. ohledně zjištěných skutečností nalézacím soudem se týká zejména stran 13 – 15 rozsudku sp. zn. 1 T 83/2007, kde nalézací soud konkrétně popsal, že „… prof. Smejkal se zabýval ve svém dodatku všemi dotčenými weby, a to harrypotter, harrypotter.info, harry-potter a PFO a dospěl k závěru, že zde existuje provázanost osoby „H.“, tedy obviněného se všemi těmito weby, což je zřejmé právě z výše popsaných zdrojových textů, kdy u webu harrypotter.info, který již neexistuje, je ve zdrojovém textu odkaz na hondrej.HP.cz a jako autor zde figuruje „H.“, u webu PFO je ve zdrojovém textu jako autor uveden opět „H.“ a je zde pracováno se souborem kontakty.php, navíc registrantem je sám obviněný. „Fanouškovský“ web harrypotter obsahoval pouze informace spojené s provozem. Jelikož soubor kontakty.php byl nalezen na stránkách právě „problematického“ webu harry-potter.cz a webu PFO, existuje zde skutečně zřejmá provázanost s osobou obviněného“ (str. 13 rozsudku nalézacího soudu). Dále se nalézací soud zabýval tím, že „tvrzení obhajoby, že v přepisu ICQ komunikace, která je součástí posudku znalce prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., se hovoří o webu www.harrypotter.cz, tedy o zcela jiných webových stránkách než jsou předmětem trestního stíhání, neboť je zkoumáno umísťování souboru na internetové stránky www.harry-potter.cz, je třeba odkázat na vypracovaný dodatek znaleckého posudku prof. Ing. Smejkala, CSc., ve kterém všechny dotčené weby a jejich zdrojové texty rozebírá, čímž se soud v předchozím textu již podrobně zabýval. Navíc je zřejmé, že při takovéto ICQ komunikaci se vždy nedbá na interpunkci“. Onen předchozí text, kde se nalézací soud zabývá ICQ komunikací, je zachycen na straně 8 jeho rozsudku: „… znalec soudu v rámci znaleckého posudku poskytl záznamy o ICQ komunikaci obviněného s různými osobami, mající vztah k projednávané věci, které soud přečetl k důkazu jako listiny (v tomto případě se jedná o zprávy již dopravené). Jak vyplývá z obsahu ICQ komunikace, obviněný používal přezdívku „H.“ a e-mailovou adresu (č. l. 539), jsou zde zmíněny mimo jiné jeho vazby na web harry-potter.cz a komunikace s obhájkyní. Při komunikaci se Z. F. dne 25. května 2006 (č. l. 535) H. uváděl, že dělal zakázky i nad 100.000,- Kč, teď už neexistující Link : www.harrypotter.cz)www.harrypotter.cz a pár dalších souvisejících. Teď dokončil www.praguefilmorchestra.com/)www.praguefilmorchestra.com“. K časovému rozpětí, kdy došlo k umístění závadných souborů na internet nalézací soud uvedl, že „nelze přesně určit dobu neoprávněného umísťování souborů na internetové stránky www.harry-potter.cz, a proto soud při zachování totožnosti skutku upravil skutkovou větu v časovém úseku, který ohraničil počátečním datem 23. 3. 2004, což je datum, kdy webové stránky www.harry-potter.cz ještě zcela jistě neobsahovaly předmětná díla a konečným datem 27. 7. 2006, kdy došlo k provedení domovní prohlídky a zajištění počítačů“ (srov. str. 14 rozsudku nalézacího soudu). K problematice souboru „upload.php“ z 1. 5. 2006 soud uvedl, že „... problematiku souboru „upload.php z 1. 5. 2006 soud výše také podrobně rozvedl s konstatováním, že řetězec /home/harry-potter.cz/harry-potter.cz/ v podobě s dvěma lomítky na začátku řádku sice funkční není, nicméně jeho nevelkou úpravou lze docílit jeho univerzální funkčnosti. Jinými slovy soubor po dopracování mohl být použit k uploadu směrem do budoucna nebo v minulosti k uploadu sloužil a pomocí lomítek a změn byla jeho funkčnost potlačena. V tomto kontextu tedy nemůže uspět obhajoba s tím, že přes tento soubor nebylo možné na web žádné soubory nahrávat či instalovat a ani s námitkou o nelogičnosti vytváření potterovských souborů v květnu 2006 pro účely jejich instalování na internet, když tyto soubory tam již rok byly umístěny“ (srov. str. 14 až 15 rozsudku).
Odvolací soud na straně 4 rozsudku sp. zn. 2 To 193/2010 vyhodnotil skutkové závěry nalézacího soudu jako správné. V rámci uplatněných námitek se především věnoval znaleckým posudkům uvedením, že „… je možno souhlasit se soudem I. stupně, pokud mimo jiné uvádí, že mezi závěry znaleckého posudku znalce Ing. Jana Janky, který byl původně ve věci přibrán, a závěry znaleckého posudku prof. Ing. Vladimíra Smejkala není zásadní rozdíl, že posudek jmenovaný jako druhý spíše doplňuje posudek prvého znalce, přičemž vychází z poněkud jiných předpokladů a podkladů. V podstatě ani mezi závěry znalce prof. Ing. Smejkala, CSc. a Mgr. Ludmy nejsou v mnoha směrech zásadní rozpory“. Odvolací soud následně zdůraznil, že „… okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku věnoval dostatečnou pozornost podkladům, ze kterých vycházely závěry znaleckého posudku znalce prof. Smejkala. Jde o poněkud jiné souvislosti, než kterými se zabýval původně přibraný znalec, naopak znalci, kterého si přibral obviněný bylo podle názoru odvolacího soudu dostatečně umožněno, aby na opakované a doplněné závěry znalce prof. Smejkala reagoval. Znalec Mgr. Ludma naznačoval ve vztahu k těmto závěrům jisté možnosti a verze, je možno souhlasit se soudem I. stupně v tom směru, že se znalec prof. Smejkal s těmito námitkami dostatečným způsobem vypořádal“. Pokud dospěl nalézací soud k závěru, že dokazování není nutno doplňovat, odvolací soud se přes návrhy učiněné v podaných odvoláních s tímto závěrem nalézacího soudu ztotožnil.
Nejvyšší soud se zabýval znaleckými posudky znalců prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., Mgr. Martina Ludmy a Ing. Jana Janky. Znalecký posudek Ing. Jana Janky se nachází na č. l. 91 a násl. spisu. Jmenovaný znalec v závěru svého znaleckého posudku na straně 49 v odpovědi na otázku č. 8 zaznamenal, že na pevném disku počítače PC 1 byla nalezena modifikovaná kopie WWW stránek www.harry-potter.cz v adresáři „harry-potter.cz“, který byl na pevném disku vytvořen dne 26. 7. 2006. Soubory tvořící obsah WWW stránek umístěných na doméně www.harry-potter.cz nebyly nalezeny na PC 2 ani na externích paměťových médiích. Na počítačích PC1 a PC2 byly v programu Total Commander uloženy informace o nastavení připojení ke vzdálenému počítači pomocí protokolu FTP. Podle úředního záznamu Policie České republiky bylo jednatelem společnosti Hosting zdarma, s. r. o., sděleno, že veškerý upload stránek harry-potter.cz byl realizován prostřednictvím FTP přenosu z IP 194.212.142.251.
Znalecký posudek č. 2205/2007 prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc. je založen na č. l. 426 a násl. spisu a další znalecký posudek č. 2254/2009 tohoto znalce se nachází na č. l. 511 a násl. spisu, přičemž ve spise je založen ještě dodatek č. 1 k tomuto znaleckému posudku (č. l. 585 a násl. spisu). Ve svém druhém znaleckém posudku znalec uvedl, že nelze jednoznačně určit, zda soubory, které odpovídaly webové prezentaci umístěné na harry-potter.cz a které byly nalezeny na počítači zabaveném při domovní prohlídce byly pouze staženy z Internetu nebo sloužily jako zdroj pro umístění na Internet. Soubory byly na internet umístěny z počítače připojeného na IP adresu 194.212.142.251, patřící společnosti ONYX engineering, s. r. o., avšak není možné přímo počítač identifikovat (č. l. 530). Z obsahu ICQ komunikace vyplývá, že obviněný používal přezdívku „H.“ a e-mailovou adresu, kde jsou zmíněny jeho vazby na web harry-potter.cz a disponoval potřebnými přihlašovacími údaji pro FTP provoz na tento web. Také programové moduly, nacházející se na webu harry-potter.cz, resp. v počítači obviněného, mající vztah k PFO, dokládají existující propojení (č. l. 530). K souboru upload.php uvedl, že lze vyslovit dvě hypotézy – soubor vytvořil obviněný pro nahrávání souborů na web harry-potter.cz a zapomněl jej smazat nebo si soubor stáhl obviněný z webu harry-potter.cz, kam jej umístil skutečný pachatel. Podle znalce byl soubor upload.php vytvořen 1. 5. 2006. Dodatek č. 1 ke znaleckému posudku č. 2254/2009 prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., v němž se vyjadřoval k přípisu obhajoby (č. l. 560-561 spisu), je založen na č. l. 585 a násl. spisu. Znalec v něm potvrzuje, že obviněný byl programátorem stránek www.harrypotter.cz . Dále znalec uvedl, že soubory související s činností PFO se mohly ocitnout na serveru www.harry-potter.cz kdykoliv v období od 21. 6. 2005 do 8. 8. 2006. Soubor upload.php obsahuje program, který slouží k nahrávání souborů na web harry-potter.cz, nikoliv na fanouškovský web harrypotter.cz. Navíc tento soubor měl vzniknout dříve než měl obviněný stáhnout soubory z webu harry-potter.cz (26. 7. 2006), a to dne 1. 5. 2006. Znalecký posudek Mgr. Martina Ludmy se nachází na č. l. 699 až 707 spisu. Tento znalec se vyjadřoval k závěrům prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc. konstatováním, že obsahují nepravdivé tvrzení. Znalec Mgr. Ludma určil, že soubor upload.php ze dne 1. 5. 2006 neobsahuje funkční příkaz, který by prováděl uložení uploadovaného souboru, tedy s pomocí tohoto souboru nebylo možné instalovat jakékoliv soubory na internet. Znalci se nepodařilo určit, kdo tento soubor a na kterém počítači vytvořil. Soubor upload.php ze dne 1. 5. 2006 a soubor upload.php ze dne 26. 7. 2006 jsou funkčně odlišné. Ve svém dodatku č. 1 (č. l. 763) uvedl, že pro upload předmětných stránek nebyl použit soubor upload.php ze dne 1. 5. 2006, protože ten by musel být realizován prostřednictvím HTTP přenosu. HTTP přenos je zcela technicky odlišný od FTP přenosu (v úředním záznamu Policie České republiky ze dne 12. 1. 2006 je uvedeno, že veškerý upload předmětných stránek byl proveden prostřednictvím FTP přenosu). Podle znalce se ve zdrojovém kódu webu www.harry-potter.cz žádný odkaz na osobu „H.“ nenachází. Autorem stránek www.harrypotter.cz je P. Z.
Uvedení znalci byli následně průběžně vyslechnuti i u nařízených hlavních líčení. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje především na výpovědi znalce prof. Ing. Smejkala, CSc. u hlavního líčení dne 13. 7. 2009 a dne 23. 2. 2010. Konkrétně u hlavního líčení dne 13. 7. 2009 znalec k výpisu ICQ komunikace ve znaleckém posudku uvedl, že „toto vypsal proto, že se tam pracuje se stejným uživatelským jménem, s jakým pracoval ten, kdo z tohoto počítače komunikoval, že se tam objevuje informace o webu Harry Potter […] Tady je podle mého názoru klíčové to, že to poslední vyjádření, že to mělo návštěvnost 6.000 denně. Je to obrovská návštěvnost, ale je otázkou, jestli ta návštěvnost byla proto, že to byl web pojednávající o Harry Potterovi nebo zda to byl web, kde byla k dispozici ta díla (srov. č. l. 554). K dotazu obhájkyně, zda podle údajů, které získal od společnosti Onyx, se dá nějakým způsobem rozklíčovat za IP adresou něco dalšího, znalec uvedl „…za touto adresou jsou uživatelé, kteří přistupují na internet na základě smlouvy se společností Onyx. Dále už ta dokumentace, ten log chybí“. Následně znalec potvrdil, že jediné, co se dá zjistit, je předmětná IP adresa, nic dalšího, odkud by byly soubory umístěny. K dotazu samosoudkyně, zda ten, kdo komunikoval v rámci ICQ adresy pod jménem „H.“, dělal webové stránky pro PFO, znalec odpověděl, že „Pokud se na webu Harry Potter nacházely soubory týkající se Harryho Pottera, kapitoly z různých knih atd. a najednou se tam ocitly nejméně 3 soubory, které nějakým způsobem souvisí s jinou prací pro jiný web, a jak ze spisu, tak z ICQ komunikace je zřejmé, že to vykonával obviněný, tak prostě je to vlastně logický rozbor, proč by tam něco takového mělo být“. Znalec si nedokázal představit, jak by se ony 3 soubory na web dostaly než spolu s obsahem neoprávněně umístěných souborů. K tomu dodal, že pokud obhajoba tvrdí, že by se tam dostaly chybou systému nebo virem, považuje to za prakticky vyloučené, protože žádný virus nevybere selektivně 3 soubory z počítače kohokoliv (srov. č. l. 555). U hlavního líčení dne 23. 2. 2010 vypovídal jak znalec Mgr. Martin Ludma, tak znalec prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., který zejména vyslovil s prvně jmenovaným znalcem souhlas ohledně tvrzení, že nevelkou úpravou souboru „upload.php“ ze dne 1. 5. 2006 lze docílit jeho univerzální funkčnosti (srov. č. l. 711). Na dotaz samosoudkyně, jaký má vliv u hlavního líčení prezentované porovnání znalec Mgr. Ludmy souborů „upload.php“ ze dne 1. 5. 2006 a ze dne 26. 7. 2006, nedokázal tento znalec odpovědět (srov. č. l. 712 spisu). Pokud se znalci vyjadřovali u hlavního líčení k obsahu stránek www.archive.org , prof. Ing. Smejkal, CSc. prohlásil, že s názory znalce Mgr. Ludmy nesouhlasí, neboť vůbec neví, o čem mluví. Prof. Ing. Smejkal, CSc. dále vypovídal o tom, že „obsah toho webu, který byl uložen na tom archive.org, tak se nacházel na adrese hondrej.harrypotter.cz […] na str. 17 (myšleno znaleckého posudku), kde jsem zkoumal obsah toho webu hondrej.harrypotter.cz a tam se nachází jeden odkaz na tom serveru archív a to je obrázek, který se objeví a máte ho na str. 18 nahoře, čili je administrace pro harrypotter.cz. Čili je to takové propojené, protože na adrese hondrej.harrypotter.cz se objevuje administrace pro hpzs sekci, čili otázky o nějakém klubu. […] Jen bych zase upozornil, že na str. 18 je jako autor uveden někdo, kdo se označuje jako „H.“. Dále jsem se zabýval na str. 20 historií webu PFO […] u osoby autora se opět objevuje osoba „H.“ a email té osoby „H.“. Jeden z těch odkazů, který je ve vazbě na jiné programové soubory, na soubory php, tak je soubor kontakty, s tím se tam běžně pracuje […] na str. 27 vidíte, že verze ze 17. 7. 2006 vlastně stále obsahuje odkaz na „H.“a na soubor kontakty.php. Na str. 32 je popsaná sekce, která se jmenuje Pro členy orchestru. Čili když někdo kliknul na ten web, tak se tam objevila sekce pro členy orchestru, kde je zase název autora označený jako „H.“ a opět se tam pracuje se souborem kontakty.php. […] Já jsem se v souvislosti s tím zabýval, kdo zaregistroval tu doménu Pragfilmorchestra.com, jak je vidět na str. 44. Na str. 44 je napsáno, že ten registrant je O. H. […] adresa stejná, jaká byla objevena ve zdrojích předtím. To se týká jak osoby, která to registrovala, tak osoby, na kterou je tam uveden kontakt jako na administrátora té domény. K tomu znalec navázal: „Já nepopírám, že servery harrypotter.cz a harry-potter.cz jsou dva různé servery zabývající se shodnou tématikou. Pokud se ale podíváme na server harrypotter.info, na který obviněný odkazuje v komunikaci ICQ, tak je vidět, že na webech harrypotter.cz a harrypotter.info pracovala stejná osoba používající označení „H.“. K souboru kontakty.php znalec rozvedl, že „byl nalezen na stránkách harry-potter.cz a na stránkách PFO […] soubory obsahující díla o Harry Potterovi se nacházely na webu od 21. 6. 2005 do 8. 8. 2006. V tomto období se samozřejmě mohly kdykoliv ocitnout na tom webu i soubory, které souvisejí s činností PFO. […] Dále znalec uvedl, že nehodnotí důkazy, ale pro něj je to prostě tzv. digitální stopa, tedy je to stopa, která se někde nachází podobně jako otisk na místě činu (srov. č. l. 714). K souboru upload.php uvedl, že tento soubor je podle jeho názoru rozpracovaný nebo předpřipravený a sloužil k nahrávání souborů na web harrypotter.cz. Tento soubor lze podle znalce velmi snadno upravit, aby mohl být používán k nahrávání na web harry-potter.cz, nikoliv na fanouškovský harrypotter.cz, navíc je podle znalce logické, že byl vyřazen z činnosti lomítky. Nemělo smysl, aby soubor v původním tvaru, odkazujícím na Harryho Pottera, byl použit pro PFO. Kdyby u tohoto souboru byla odstraněna lomítka a dopsal by se řádkový text, byl by univerzálně použitelný pro uploadování na server harry-potter.cz (srov. č. l. 714 spisu). Na č. l. 715 spisu znalec prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. konstatoval propojení mezi webem harrypotter.cz, harrypotter.info, kdy web harrypotter.cz má podle výpisu zdrojového textu něco společného s tím, kdo verzi označoval „H.“, tedy ve zdrojovém textu se vyskytuje název „H.“. K tomu znalec dodal, že „Pokud je tam uveden jako autor P. Z., webové studio fm.seznam.cz, tak s tímto souhlasím a znamená to, že se na tom podílelo více osob nebo že některá z nich používala označení „H.“. V návaznosti na reakci Mgr. Martina Ludmy, že web hondrej.harrypotter.cz může být úplně jiný web než je harrypotter.cz, znalec prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. odpověděl: „Já s Vámi nesouhlasím, já se domnívám, že nelze bez vědomí provozovatele harrypotter.cz vytvořit doménu třetího řádu […] není možné bez vědomí správce domény harrypotter.cz tam vytvořit novou doménu třetího řádu, to si nedovedu představit, jak by se to dalo udělat“. Mgr. Ludma podle záznamu pouze pokrčil rameny, aniž by cokoliv uvedl (srov. č. l. 715).
Je tedy možno uzavřít, že je správný a provedeným důkazům odpovídající závěr obou soudů, vycházející ze znaleckého posudku prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., že přestože není možné identifikovat konkrétní počítač, jelikož společnost Onyx engineering, s. r. o., nevedla lokalizační údaje – logy, a proto je známa jen IP adresa, přes kterou byly soubory nahrány. Mezi soubory, které se na serveru a v zabaveném počítači nacházely, nebyl nalezen pouze soubor „kontakty.php“, ale i další soubory související s činností Pražského filmového orchestru. Jedná se o soubory: sekce procleny.html, kde se nacházejí texty vypovídající o vztahu k agendě Pražského filmového orchestru. K výslovnému dotazu znalec uvedl: „… pokud se na webu Harry Potter nacházely soubory týkající se Harryho Pottera, kapitoly z různých knih atd., a najednou se tam ocitly nejméně 3 soubory, které nějakým způsobem souvisí s jinou prací pro jiný web, a jak ze spisu, tak z ICQ komunikace je zřejmé, že to vykonával obviněný, tak je to vlastně logický rozpor, proč by tam něco takového mělo být.“ K dalšímu dotazu soudu znalec výslovně uvedl, že „…si nedovede představit jiný způsob jak by se tam dostaly. […] pokud obhajoba tvrdí, že se to mohlo stát chybou systému nebo virem, tak to považuji za vyloučené, protože žádný virus nevybere selektivně 3 soubory z počítače kohokoliv …“ (č. l. 555 spisu). S tím pak souvisí otázka připojení v rámci FTP protokolu, které podle znalce svědčí o tom, že v předmětném počítači jsou připravené tzv. relace, tzn. jsou tam připravené přihlašovací údaje, které slouží k připojení na ten jednotlivý web, ale ne klasicky, jako když se někdo přihlašuje přes webové rozhraní, čili zadává např. www.harypotter.cz , ale toto je tzv. FTP relace, což je relace, která se typicky používá pro nahrávání údajů na server nebo pro stahování údajů, ale nikoliv běžným uživatelským způsobem. FTP připojení má někdo, kdo s tím serverem pracuje. To nastavení svědčí o aktivní práci s obsahem toho serveru a je to předpřipraveno tak, aby to pro toho uživatele toho počítače bylo jednodušší, tzn. aby to nemusel znovu a znovu zapisovat. Takový soubor se nebude nacházet na tom webu, na kterémkoliv, protože tady je zřejmé, že je to naopak, něco co míří z počítače, na kterém to bylo založeno na ty 3 weby (č. l. 554 spisu). To odpovídá i zjištění znalce Ing. Jana Janky, který také uvedl, že u jednotlivých počítačů byl nainstalován program Total Commander, který kromě jiného umožňuje odesílání jednotlivých souborů v rámci sítě internet prostřednictvím tzv. protokolu FTP, který se používá i k přenášení vytvořených webových stránek na konkrétní server. U těchto programů bylo zjištěno, že mají předdefinované připojení, které umožňuje připojit se k serveru, na kterém byly umístěny stránky www.harry-potter.cz (č. l. 453 spisu). Právě tyto skutečnosti ve spojení s tím, co již bylo uvedeno v odůvodnění rozsudků obou nižších soudů, jednoznačně svědčí o tom, že to byl právě obviněný, kdo se dopustil jednání kladeného mu za vinu v bodě 1/ rozsudku nalézacího soudu. V podrobnostech pak Nejvyšší soud odkazuje na shora uvedený podrobný výklad k tomuto závěru, který již důvodně učinil na základě podrobného vyhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně a potvrdil ho následně i odvolací soud. Z těchto důvodů jsou i nedůvodné námitky týkající se případného použití souboru „uploud.php“ z 1. 5. 2006 a HTTP přenosu předmětných souborů (bod 2. dovolání obviněného), neboť podle závěrů obou znaleckých posudků byl přenos uskutečněn právě pomocí připojení v rámci FTP protokolu, neboť jak již bylo opakovaně uvedeno v předmětném počítači byly připravené tzv. relace, tzn. byly tam připravené přihlašovací údaje, které sloužily k připojení na ten jednotlivý web, ale ne klasicky, jako když se někdo přihlašuje přes webové rozhraní, čili zadává např. www.harypotter.cz , neboť šlo o tzv. FTP relaci, což je relace, která se typicky používá pro nahrávání údajů na server nebo pro stahování údajů, ale nikoliv běžným uživatelským způsobem, neboť FTP připojení má někdo, kdo s tím serverem pracuje.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal závěry soudů obou instancí vztahující se k výroku o vině trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák. správnými a úplnými a plně se s nimi ztotožnil. Nejvyšší soud ve shodě s oběma nižšími soudy neshledal znalecký posudek Mgr. Martina Ludmy a jeho výpověď u hlavního líčení v porovnání se znaleckým posudkem prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc. a jeho vystupováním v hlavním líčení za natolik přesvědčivé, aby jím byly vyvráceny závěry znaleckého posudku posledně uvedeného znalce. Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. náležitě z hlediska všech odborných otázek vysvětlil závěry svého znaleckého posudku včetně jeho dodatku, dokázal v zásadě logicky, přesvědčivě a úplně odpovědět na všechny dotazy, které mu byly kladeny v průběhu hlavních líčení, a dostatečně se také vypořádal s námitkami a tvrzeními znalce Mgr. Martina Ludmy. Znalec Mgr. Ludma naopak nezvládl adekvátně reagovat na námitky prof. Ing. Smejkala, CSc., zejména nedokázal adekvátně odpovědět na některé odborné otázky (srov. zvláště č. l. 712 až 715 spisu) a jeho znalecký posudek byl tak správně oběma soudy zhodnocen. Z těchto důvodů nebylo shledáno pochybení v postupu obou nižších soudů, pokud se při závěru o vině obviněného O. H. opřely o znalecký posudek prof. Ing. Vladimíra Smejkala, a proto Nejvyšší soud považuje skutková zjištění nalézacího soudu za správná, zvláště v těch závěrech, v nichž vycházel z jeho znaleckého posudku, který je pak v souladu i s ostatními ve věci opatřenými důkazy, jak na ně správně poukázal zejména nalézací soud, který se i náležitě vypořádal s obhajobou obviněného. Nejvyšší soud proto neshledal, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, což by pak odůvodňovalo jeho zásah do skutkového stavu věci v podobě zrušení napadených rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí některému z nižších soudů.
V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný O. H. také vznesl námitku, spočívající v protiústavnosti a nezákonnosti provedené domovní prohlídky, kdy veškeré důkazy byly opatřeny pouze na základě jejího provedení a jsou tedy nepoužitelné, a tak nemohou ostatní zjištění soudu naplňovat znaky skutkové podstaty odsouzeného trestného činu. Přestože je toto tvrzení obviněného svou povahou námitkou procesní, která nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považuje k ní Nejvyšší soud za nutné uvést následující. Nalézací soud se k této problematice vyjádřil na straně 7 svého rozsudku: „Domovní prohlídka byla nařízena a posléze provedena před zahájením trestního stíhání jako úkon neodkladný a neopakovatelný. Obě tyto podmínky úkonu byly splněny, a to zvláště za situace, kdy byly zajišťovány počítače a externí paměťová média v rámci důvodného podezření z počítačové kriminality a jakýkoli zásah do těchto počítačů a jejich dat před jejich zajištěním by mohl zmařit další objasňování případu. Samotná domovní prohlídka byla prováděna v nemovitosti, kterou spoluvlastní manželé H. – rodiče obviněného, ve volně přístupném dětském pokoji. Domovní prohlídce byla přítomna paní K. H. – matka obviněného, jako „osoba, u níž se prohlídka koná“, které byl příkaz k domovní prohlídce doručen, tato byla ještě před započetím domovní prohlídky vyslechnuta a její vyjádření zachyceno na úředním záznamu o podaném vysvětlení, dále byla domovní prohlídka realizována za účasti paní K. H. a nezúčastněné osoby a o průběhu sepsán protokol, který byl v opise paní K. H. doručen. Soud tedy dospěl k závěru, že domovní prohlídka byla provedena zcela v souladu se zákonem“. Odvolací soud pak pouze stručně vyhodnotil, že okresní soud nenechal bez povšimnutí mimo jiné námitky obviněného O. H. týkající se hodnocení zákonnosti provedené domovní prohlídky (viz str. 4 rozsudku odvolacího soudu).
Ze spisového materiálu byly Nejvyšším soudem zjištěny následující skutečnosti. V odůvodnění příkazu k domovní prohlídce ze dne 4. 7. 2006, sp. zn. 0 Nt 1725/2006, soudkyně uvedla, že vzhledem k doposud zjištěným skutečnostem lze důvodně předpokládat, že se ve specifikované nemovitosti mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení a jeví se tudíž jako neodkladný a neopakovatelný úkon provedení domovní prohlídky (č. l. 61 spisu). K. H., jako spoluvlastník nemovitosti, v níž byla provedena domovní prohlídka) byla vyslechnuta dne 27. 7. 2006 v 10.30 hodin (č. l. 62 spisu). Protokol o provedení domovní prohlídky dne 27. 7. 2006 je založen na č. l. 63 a násl. spisu. Prohlídce byla přítomna nezúčastněná osoba a matka obviněného – K. H. Obviněný O. H. byl vyslechnut dne 3. 8. 2006, kdy využil svého práva a odmítl k věci vypovídat. Státní zástupce Okresního státní zastupitelství dne 2. 10. 2006 reagoval na námitky obhájkyně obviněného sdělením, že vzhledem k tomu, že K. H. lze považovat za „osobu, u níž se prohlídka koná“ ve smyslu ustanovení §83 odst. 1, §84 a §85 odst. 1, 4 tr. ř., byl výkon domovní prohlídky proveden v souladu s trestním řádem i přes nepřítomnost obviněného. Neodkladnost a neopakovatelnost úkonu sice nebyly v příkazu soudu dostatečně podrobně odůvodněny, nicméně vyplývají z podstaty věci týkající se tzv. počítačové kriminality, kde je třeba vždy takový úkon z hlediska časových souvislostí jeho provedení vždy pečlivě naplánovat. Proto zmíněný formální nedostatek odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti tohoto úkonu sám o sobě nemůže znamenat nezákonnost domovní prohlídky a nepoužitelnost důkazů při ní opatřených. Zásah do softwarového či hardwarového vybavení počítače nebo úprava na něm uložených dat před tím, než by byl odborně zjištěn a zadokumentován jeho reálný stav, by znamenal zmaření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Toto závažné riziko dostatečně odůvodňuje kvalifikaci napadeného úkonu jako neodkladného a neopakovatelného (srov. i vyjádření státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci na č. l. 145).
Nejvyšší soud dodává, že pojem neodkladného úkonu je vztahován k okamžiku zahájení trestního stíhání, zatímco pojem neopakovatelného úkonu až k řízení před soudem. Neodkladnými jsou takové úkony, které vzhledem k nebezpečí jejich zmaření, zničení nebo ztráty by nesnesly z hlediska účelu trestního řízení odkladu do doby, než bude zahájeno trestní stíhání. Mezi takovéto úkony mj. patří domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků podle ustanovení §82 odst. 1, 2 tr. ř., §83 a §83a tr. ř. S ohledem na uvedené nelze přisvědčit obviněnému ani v té části námitek, kde uvádí, že ačkoliv byl příkaz k domovní prohlídce vydán jako neodkladný a neopakovatelný úkon, proveden byl více než tři týdny od vydání soudního příkazu. K namítanému časovému odstupu od vydání příkazu k domovní prohlídce ve vztahu k jejímu vlastnímu provedení, považuje za nutné Nejvyšší soud zdůraznit, že je to otázka taktiky vedení přípravného řízení, jež je plně v kompetenci orgánů činných v přípravném řízení, a proto pouze tato skutečnost nemůže zpochybnit závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti předmětného úkonu. S ohledem na závěry týkající se souboru „kontakty.php“, které byly uvedeny shora, je možno mít za to, že zde byly dostatečné podklady pro provedení domovní prohlídky u obviněného, resp. jeho rodičů, neboť právě s ohledem na to, bylo možné relevantně doložit a zdůvodnit podezření o spojení obviněného O. H. s předmětnou trestnou činností, která tudíž zakládala důvodné podezření ve smyslu ustanovení §83 odst. 1 tr. ř., že se v daném obydlí nachází věc důležitá pro trestní řízení. Z těchto důvodů bylo třeba odmítnout i tuto námitku obviněného týkající se nezákonnosti a protiústavnosti provedené domovní prohlídky, neboť orgány činné v trestním řízení se s ní řádně vypořádaly již v průběhu přípravného řízení a ani Nejvyšší soud z jejich strany žádné pochybení nezjistil.
Jen pro úplnost je třeba uvést, že s ohledem na povahu dovolacího řízení a dovolání, jako mimořádného opravného prostředku, nelze shledat důvodnou ani dovolací námitku obviněného o rozporuplnosti v jednání odvolacího soudu, který měl podle něj nejdříve v rámci zprávy o stavu věci v odvolacím řízení konstatovat nedostatek důkazů a rozpory mezi nimi, avšak přesto napadený rozsudek nezrušil, a protože nepovolil další dokazování, v odůvodnění svého rozhodnutí zcela opačně uvedl, že souhlasí s názorem nalézacího soudu, že se znalci shodli. K tomu je třeba zdůraznit, že některé obviněným namítané výroky pronesené referujícím při zprávě o stavu věci nebyly jistě vhodné a neodpovídaly ani povaze podávané zprávy, v rámci níž má předseda senátu nebo jím určený člen – soudce zpravodaj – seznámit přítomné s dosavadním průběhem řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku. Podle ustálené judikatury i praxe soudů by nemělo jít o čtení celého spisového materiálu, ani ovšem na druhé straně o „vyprávění příběhu“, ale spíše o faktografický přehled dosavadního průběhu řízení. Ve své zprávě nesmí zpravodaj zaujímat stanoviska, zda napadený rozsudek, resp. předchozí řízení, trpí vytýkanými vadami či nikoliv. Soudce zpravodaj by se při správném postupu měl vystříhat projevů hodnocení a posuzování případných vad. Tato činnost náleží až závěrečné poradě senátu. Pokud takto nebylo postupováno, nelze z toho vyvozovat závěr o nutnosti zrušit napadený rozsudek odvolacího soudu, jestliže ten nevykazuje žádné podstatné vady a s přihlédnutím k jeho odůvodnění, nevykazuje ani žádnou známku rozporuplnosti.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 2 To 193/2010, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 1 T 83/2007, nevykazují takové vady, pro které by je bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění, které pak v souladu se zákonem právně kvalifikoval, a s jeho skutkovými i právními závěry se pak ztotožnil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu v rozsahu vymezeném odvoláními obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci napadené rozhodnutí nalézacího soudu změnil pouze ve výroku o zabrání věci, jinak ponechal napadený rozsudek beze změny, přičemž se současně bez pochybností a logicky, byť stručně a s odkazem na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, vypořádal se všemi pro tento důvod relevantními námitkami obviněného a státního zástupce uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud v návaznosti na rozsudek nalézacího soudu, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného O. H. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i přesto, že obviněný prostřednictvím své obhájkyně sdělil Nejvyššímu soudu, že nesouhlasí s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání, neboť rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§265i tr. ř.) může Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání i přes nesouhlas obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.