ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.62.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 62/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2010 o dovolání obviněných N. T. T. a V. Ch. N., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 3 To 430/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 3/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 3 To 430/2009, ohledně obviněných N. T. T. a V. Ch. N.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích p ř i k a z u j e, aby věc obviněných N. T. T. a V. Ch. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 T 3/2009, byli uznáni vinnými obviněná N. T. T. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve fázi pokusu k tomuto trestnému činu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1 tr. zák., a obviněný V. Ch. N. pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1 tr. zák., jichž se měli dopustit tím, že dne 16. 10. 2008 kolem 14.00 hod. obviněná N. T. T. prodala za účasti H. B. S., který po domluvě s obviněnou T. cigarety do prodejny přinesl, svědkovi J. N. a jeho rakouskému kolegovi 8 tyčí neokolkovaných cigaret, a to 4 tyče zn. Memphis classic, 2 tyče cigaret zn. Memphis blue a 2 tyče cigaret Memphis air, čímž došlo ke zkrácení spotřební daně o 3.180,- Kč, přičemž téhož dne se zmíněnými muži domluvila následný nákup 150 dalších tyčí neokolkovaných cigaret, a to po 50 tyčích od každé výše uvedené značky a následně pak dne 29. 10. 2008 při další návštěvě J. N. v obchodě v hotelu K. v Č. V. mu obviněná N. T. T. sdělila, že objednaných 150 tyčí cigaret je připraveno, přičemž obviněný V. Ch. N. poté svědka vyzval, aby si přeparkoval vozidlo k zadní části obchodu a následně pak k uskutečnění prodeje nedošlo, neboť obviněný V. Ch. N. nejspíše zjistil, že celá věc je pod kontrolou policejních či celních orgánů, přičemž ve zmíněném druhém případě pak hrozil daňový únik ve výši 60.300,- Kč.
Za tuto trestnou činnost byli oba obvinění odsouzeni podle §148 odst. l tr. zák. za použití §53 odst. l tr. zák. k peněžitým trestům, a to obviněná N. T. T. ve výměře 120.000,- Kč a obviněný V. Ch. N. ve výměře 100.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. jim byly pro případ, že by tyto tresty nebyly ve stanovené lhůtě vykonány, stanoveny náhradní tresty odnětí svobody, a to u obviněné N. T. T. v trvání 6 měsíců a u obviněného V. Ch. N. v trvání 5 měsíců. Podle §49 odst. l tr. zák. byl dále oběma uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu obchodní činnosti spojené s prodejem tabákových výrobků v trvání 2 roků. Podle §73 odst. 2 tr. zák. také soud vyslovil ochranné opatření, a to zabrání následujících cigaret, a to: Gauloises blondes červené – 336 kartonů a 4 krabičky, Gauloises blondes modré – 42 kartonů a 4 krabičky, Memphis classic – 576 kartonů a 4 krabičky, Burton červené – 340 kartonů a 7 krabiček, Marlboro červené - 163 kartonů a 7 krabiček, Marlboro zlaté – 62 kartonů, LM blue label – 49 kartonů, LM red label – 12 kartonů, Lucky strike original red – 99 kartonů, Camel – 43 kartonů a 2 krabičky, West silver – 13 kartonů a 7 krabiček, Golden gate – 1 karton, HB – 46 kartonů, Kim slim size – 14 kartonů a 1 krabička, Memphis blue – 230 kartonů a 6 krabiček, Gauloises blondes oranžové – 141 kartonů a 9 krabiček, Batton blue – 82 kartonů a 2 krabičky, Memphis air blue – 145 kartonů, HB classic blend – 4 kartony a 3 krabičky, HB 100 – 3 kartony, Milde sorte 100 – 4 kartony a 1 krabička, Ronson special white – 2 krabičky, Memphis lights – 1 krabička, Slims raquel – 1 krabička, Chasterfield classic blue – 30 kartonů, Chasterfield classic red – 133 kartonů, Milde sorte – 3 kartony a 5 krabiček, Gauloises blondes full flavour – 7 kartonů.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění N. T. T. a V. Ch. N. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci odvolání, o nichž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 3 To 430/2009, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu odsuzující i zprošťující části (ohledně dalšího obviněného H. B. S.) zrušil, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněné N. T. T. a V. Ch. N. vinnými trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dopustili jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. tím, že si nezjištěným způsobem v blíže nezjištěném období do 29. 10. 2008 společně s obviněným H. B. S. obstarali a dále přechovávali neokolkované cigarety v množství 2570 tyčí cigaret a 66 krabiček cigaret určené pro další prodej, a to v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, přičemž následně obvinění N. T. T. a H. B. S. dne 16. 10. 2008 v jimi provozované prodejně v Č. V., ulici Č. l., příslušníkovi celních orgánů České republiky vystupujícímu pod smyšleným jménem J. N., prodali 8 tyčí takto neokolkovaných cigaret a zároveň s ním obviněná N. T. T. domluvila další prodej 150 tyčí těchto neokolkovaných cigaret, když k tomuto obchodu dne 29. 10. 2008 při další návštěvě uvedeného příslušníka za přítomnosti obviněného V. Ch. N., který tohoto příslušníka vyzval, aby za účelem naložení cigaret přeparkoval vozidlo k zadní části obchodu, nedošlo, neboť obvinění pojali podezření z kontroly policejních či celních orgánů.
Za tento trestný čin byl obviněným N. T. T. a V. Ch. N. uložen podle §148a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody každému na 1 rok. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. jim byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněným uložen peněžitý trest každému ve výměře 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. jim byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na 5 měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněným uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v trvání 4 let. Podle §73 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák. odvolací soud vyslovil též ochranné opatření, a to zabrání následujících cigaret Gauloises blondes červené – 336 kartonů a 4 krabičky, Gauloises blondes modré – 42 kartonů a 4 krabičky, Memphis classic – 576 kartonů a 4 krabičky, Burton červené – 340 kartonů a 7 krabiček, Marlboro červené – 163 kartonů a 7 krabiček, Marlboro zlaté – 62 kartonů, LM blue label – 49 kartonů, LM red label – 12 kartonů, Lucky strike original red – 99 kartonů, Camel – 43 kartonů a 2 krabičky, West silver – 13 kartonů a 7 krabiček, Golden gate – 1 karton, HB – 46 kartonů, Kim slim size – 14 kartonů a 1 krabička, Memphis blue – 230 kartonů a 6 krabiček, Gauloises blondes oranžové – 141 kartonů a 9 krabiček, Batton blue – 82 kartonů a 2 krabičky, Memphis air blue – 145 kartonů, HB classic blend – 4 kartony a 3 krabičky, HB 100 – 3 kartony, Milde sorte 100 – 4 kartony a 1 krabička, Ronson special white – 2 krabičky, Memphis lights – 1 krabička, Slims raquel – 1 krabička, Chasterfield classic blue – 30 kartonů, Chasterfield classic red – 133 kartonů, Milde sorte – 3 kartony a 5 krabiček, Gauloises blondes full flavour – 7 kartonů.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v části týkající se H. B. S. vrácena okresnímu soudu. Odvolání obou obviněných N. T. T. a V. Ch. N. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 3 To 430/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 T 3/2009, podali obvinění N. T. T. a V. Ch. N. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jaroslavy Krybusové dovolání shodně z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod dále odůvodnili tím, že ačkoliv skutková zjištění nejsou důvodem k dovolání, je třeba konstatovat, že v tomto případě jsou skutkové závěry soudu prvního stupně v naprostém a jednoznačném rozporu se skutkovým základem, z kterého vycházela obžaloba, neboť tento soud vycházel z výpovědi utajeného svědka N., ačkoli si tento svědek při hlavním líčení vůbec nebyl jist totožností N. T. T., když tato svou účast na prodeji 8 tyčí cigaret popírá. Ve druhém případě pak došlo nikoli k odstoupení od uzavřené smlouvy, ale k logickému nedorozumění mezi nimi a provokujícím orgánem, zvláště, když obvinění neovládají český jazyk, ale mají odposlouchán jazyk německý, takže by museli poznat, že provokující osoba je německého jazyka neznalá. Navíc soud prvního stupně se prakticky nezabýval tím, jak se na celé věci podílel V. Ch. N. (s výjimkou pokynu k přeparkování), neřešil původ cigaret, jejich zdroj a své závěry učinil pouze ve smyslu daňového úniku. Odvolací soud pak, aniž by provedl jakýkoli důkaz, napadený rozsudek zrušil a zásadním způsobem zcela jinak zhodnotil skutkový stav a jednání odsouzených kvalifikoval ve smyslu §148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přičemž dokonce učinil závěr, že obvinění obstarali a přechovávali neokolkované cigarety, ačkoli v tomto směru nebyl proveden jediný důkaz. S tímto postupem oba obvinění nesouhlasí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při jiném skutkovém základu a změně právní kvalifikace považují za rozhodnutí, které jim brání ve využití řádných opravných prostředků. Skutek, který je předmětem rozhodnutí odvolacího soudu, jim nebyl prokázán, nepředcházelo mu řádné procesně bezvadné řízení, a proto navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil, neboť nesprávný skutkový závěr vede k vadnému právnímu posouzení a krátí obviněné na jejich právech, a poté věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněných N. T. T. a V. Ch. N. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, že pokud jde o argumentaci obviněných, v níž v celém rozsahu v podstatě tvrdí nesprávné či nedostatečné skutkové zjištění, je nutné konstatovat, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc podle jeho názoru soudy obou stupňů vycházely ze skutkových zjištění, která byla v zásadě shodná, a to na základě řádného zhodnocení důkazů, zejména výpovědí obviněných a svědků, byť ve svých rozhodnutích akcentovaly do jisté míry odlišné skutečnosti, když odvolací soud vzal mimo zjištění nalézacího soudu o prodeji cigaret navíc i skladování dalších cigaret, které je ve vztahu k §148a tr. zák. třeba hodnotit jako uvádění do oběhu. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obou obviněných v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání obou obviněných ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky obou obviněných naplňují jími tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněných podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadených rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přihlížet k samotným skutkovým námitkám obviněných týkajícím se odlišného hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových okolností případu ze strany obou obviněných.
Především je třeba konstatovat, že oba obvinění dovolání opřeli především o námitky směřující do skutkových zjištění, ale nakonec namítli i nesprávnou právní kvalifikaci použitou odvolacím soudem, když uvedli, že odvolací soud, aniž by provedl jakýkoli důkaz, napadený rozsudek zrušil a zásadním způsobem zcela jinak zhodnotil skutkový stav a jednání odsouzených kvalifikoval ve smyslu §148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přičemž shledal naplněn znak „uvádění do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely“, neboť učinil závěr, že obvinění obstarali a přechovávali neokolkované cigarety. Naplnění tohoto znaku je nepochybně závěr hmotně právní ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto byl náležitě uplatněn tento důvod dovolání, byť v té souvislosti byly uvedeny i skutkové námitky, které by samy o sobě ve smyslu shora uvedených obecných úvah nemohly odůvodnit naplnění uvedeného dovolacího důvodu.
Přestože v obecné poloze obstarání a další přechovávání neokolkovaných cigaret určených pro další prodej naplňuje již zmíněný znak „uvádění do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely“, vymezený ve skutkové podstatě trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák., nelze přehlédnout, že odvolací soud v rámci odvolacího řízení překvalifikoval jednání obou obviněných z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve fázi pokusu k tomuto trestnému činu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1 tr. zák., na trestný čin porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchaný oběma obviněnými jako spolupachateli podle §9 odst. 2 tr. zák. Přitom se však nevypořádal s ustálenou a publikovanou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které jednočinný souběh trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. je vyloučen, přičemž trestný čin porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. je ve vztahu k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. deliktem subsidiárním, neboť ohledně včasného a řádného vyměření daně je zde postihováno v podstatě jednání přípravného charakteru, které může směřovat právě ke zkrácení daně nebo jiné podobné platby (např. cla). Dojde-li pak skutečně ke zkrácení daně nebo jiné podobné platby ve větším rozsahu, skutek se posoudí jen jako trestný čin podle §148 odst. 1 tr. zák., a nikoli též jako trestný čin podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. (srov. č. 40/2007-I. Sb. rozh. tr.). Tato judikatura sice zcela nevylučuje posouzení jednání, které by v určité části mohlo naplňovat znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., jestliže takovému posouzení brání nenaplnění znaku „ve větším rozsahu“ (v posuzovaném případě byl soudem prvního stupně tento znak shledán jen v tom směru, že k němu směřovala druhá část jednání obviněných, a proto bylo přistoupeno nalézacím soudem k posouzení skutku v této části jako pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1 tr. zák. – srov. výrok o vině rozsudku nalézacího soudu a jeho odůvodnění na str. 7); k tomu viz část právní věty citovaného publikovaného rozhodnutí, ve které se uvádí: „Dojde-li pak skutečně ke zkrácení daně nebo jiné podobné platby ve větším rozsahu, skutek se posoudí jen jako trestný čin podle §148 odst. 1 tr. zák., …“. Navíc v tomto případě je třeba přihlížet i ke znaku spáchání činu „nejméně se dvěma osobami“ ve smyslu odst. 2 písm. a) §148a tr. zák., poněvadž je také třeba, aby právní kvalifikace skutku vystihla jeho nebezpečnost činu pro společnost. Přesto však je třeba, aby odvolací soud svůj postup ve smyslu uvedených právních úvah vztahujících se k citovanému rozhodnutí publikovanému pod č. 40/2007 I. Sb. rozh. tr. náležitě vysvětlil, neboť jinak je odsuzující rozhodnutí nepřezkoumatelné, jak na to v podstatě správně upozornili ve svém dovolání i oba obvinění.
V souvislosti s těmito právními úvahami je pak třeba ještě poukázat na další podstatné pochybení odvolacího soudu, a to v souvislosti s právní kvalifikací jednání obou obviněných trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterou odvolací soud použil v návaznosti na závěr, že oba obvinění si nezjištěným způsobem v blíže nezjištěném období do 29. 10. 2008 společně s obviněným H. B. S. obstarali a dále přechovávali neokolkované cigarety v množství 2570 tyčí cigaret a 66 krabiček cigaret určené pro další prodej, a to v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, což je závěr, který je v rozporu se skutkovým zjištěním, které učinil nalézací soud, jenž na str. 6 svého rozsudku konstatoval, že „na jedné straně nejsou naprosto žádné pochybnosti o tom, jaké množství jednotlivých druhů nekolkovaných cigaret a na kterých místech bylo nalezeno, avšak ta skutečnost, že byly nalezeny v bytech či v prostorách obývaných obviněnými ještě jednoznačně nemusí svědčit pro závěr, že to nutně museli být právě obvinění, kteří si cigarety obstarali a zejména nelze jednoznačně tvrdit, že bylo úmyslem obviněných tyto cigarety prodat v takovém rozsahu, jak tvrdí obžaloba. Pro takovéto tvrzení skutečně žádné důkazy k dispozici nejsou, takovýmto důkazem nejsou ani protokoly o sledování, poněvadž z nich skutečně nelze zjistit, že by obžalovaní do svých bydlišť přemísťovali cigarety či je odtud odnášeli nebo prodávali. Je-li obžalobou poukazováno na jinak nesporný fakt, že z jednoho kartonu cigaret nalezených v H. ulici byla sejmuta daktyloskopická stopa, která odpovídá otisku prstu obviněného H. B. S., nemůže tento fakt ještě svědčit pro záměr tohoto obžalovaného či jeho společníků prodat takové množství cigaret, které bylo nalezeno. Při nedostatku dalších důkazů lze ze zjištěného otisku prstu dovodit pouze to, že obviněný S. se někdy zmíněného kartonu cigaret dotkl, avšak nelze tak vyvrátit jeho obhajobu spočívající v tom, že zřejmě pro sestru obviněné tento karton odněkud někam toliko přemísťoval. V této souvislosti pak nutno poznamenat i tu skutečnost, že nikterak nelze vyvrátit tvrzení tohoto obviněného o tom, že v podstatě neměl žádný přístup do jednoho z pokojů bytu, který jinak užíval, a ve kterém byly nalezeny cigarety, s tím, že klíč od tohoto pokoje měla právě T. T. H., nakonec i z protokolu o domovní prohlídce je patrno, že do tohoto pokoje se policisté museli dostat násilím.“ Nalézací soud pak dále uvedl, že „samozřejmě je průkazné to jednání obviněných, které je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť soud, jak bude ještě níže rozvedeno, nemá žádných pochyb o tom, že N. T. T. za účasti obviněného H. B. S. prodala dne 16. 10. 2008 celníkům 8 tyčí neokolkovaných cigaret a domluvila následný prodej dalších 150 tyčí nekolkovaných cigaret, přičemž dne 29. 10. 2008 sdělila celníkovi, že tyto cigarety má připraveny a obviněný V. Ch. N. pak participoval na tomto později neuskutečněném obchodu tak, že vyzýval svědka N. k přeparkování k zadní části prodejny, avšak ani tyto skutečnosti podle názoru soudu nedostačují k potvrzení toho, že by úmyslem obviněných nutně muselo být prodat ty cigarety, které pak byly v objektech, které oni obývají, nalezeny. Jde o jistou indicii k případnému dalšímu zamýšlenému jednání, jednoznačné důkazy, že tomu tak skutečně mělo být, že tedy obvinění nějakým způsobem cigarety do svých bytů přemístili a přechovávali je zde s úmyslem je následně prodávat, skutečně jednoznačně prokázáno není.“
K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že odvolací soud, jak vyplývá z porovnání skutkové věty výroku o vině a odůvodnění jeho rozsudku ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 3 To 430/2009, přehodnotil tyto skutkové závěry nalézacího soudu, když naopak uzavřel, že je prokázáno, že si obvinění N. T. T. a V. Ch. N. nezjištěným způsobem v blíže nezjištěném období do 29. 10. 2008 společně s obviněným H. B. S. obstarali a dále přechovávali neokolkované cigarety v množství 2570 tyčí cigaret a 66 krabiček cigaret určené pro další prodej, a to v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (srov. str. 2 a 7 a násl. odvolacího rozsudku). Takový postup však neodpovídá zákonu, neboť odvolací soud podle §263 odst. 7 tr. ř. může z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění, učiněných nalézacím soudem, přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je přitom vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že odvolací soud nemůže změnit skutkové zjištění učiněné soudem prvního stupně, aniž by provedl ve veřejném zasedání potřebné důkazy pro takové jiné skutkové zjištění. Úprava rozhodování odvolacího soudu výslovně stanoví, v jakých případech se odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Jde o limity, které odvolací soud jinak překročit nesmí. Odvolací soud nemůže sám rozhodnout rozsudkem, jestliže neprovede žádné důkazy a měnil by skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně jen na tom základě, že jinak hodnotí důkazy provedené v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Pokud by odvolací soud chtěl tyto důkazy hodnotit jinak a na základě odlišného hodnocení důkazů by chtěl změnit skutkový stav, musí rozhodující důkazy provést znovu (srov. i rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 11/2001-T 281 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Proto by měl odvolací soud zásadně doplňovat důkazy, které povedou k odstranění pochybností o zjištěném skutkovém stavu soudem prvního stupně, anebo doplnit tato skutková zjištění tak, aby mohl na základě doplněného či změněného skutkového stavu sám ve věci (meritorně) rozhodnout. Ustanovení §263 odst. 6, 7 tr. ř. tedy v návaznosti na §259 odst. 1, 3 tr. ř. vymezuje rozsah provádění dokazování v odvolacím řízení a současně obsahuje meze doplnění dokazování před odvolacím soudem. Jakmile odvolací soud dospěje na základě přezkoumání napadeného rozsudku a řízení mu předcházejícího, anebo při provádění doplňujících důkazů k závěru, že k objasnění věci by bylo třeba provádět rozsáhlé nebo obtížně proveditelné dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně, musí proces dokazování zastavit a rozhodnutí zrušit a věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátit soudu prvního stupně. Potřebnými důkazy, kterými odvolací soud v souladu s §263 odst. 6 tr. ř. doplňuje dokazování, jsou tedy ty, které je třeba shromáždit, aby samy o sobě a ve spojitosti s dalšími odůvodnily závěr, vyúsťující v některé z možných rozhodnutí odvolacího soudu, a to jak ve smyslu §256, §257, ale i §258, §259 odst. 1, 2, 3, anebo §260 tr. ř. Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění však odvolací soud může ve smyslu citovaného §263 odst. 7 tr. ř. přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Tyto důkazy pak hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Přitom je třeba však opětovně zdůraznit, že odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Z toho, co bylo již uvedeno shora, však vyplývá, že odvolací soud postupoval zcela v rozporu s těmito rozebranými ustanoveními trestního řádu, což se pak bezprostředně projevilo i v právní kvalifikaci jednání obou obviněných. Navíc jeho závěry podle obsahu spisu o naplnění znaku, že oba obvinění si nezjištěným způsobem v blíže nezjištěném období do 29. 10. 2008 společně s obviněným H. B. S. obstarali a dále přechovávali neokolkované cigarety v množství 2570 tyčí cigaret a 66 krabiček cigaret určené pro další prodej, a to v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, čímž naplnili znaky „v rozporu s právním předpisem uváděli do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely …“, vymezené v §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák., nemají zatím oporu v provedených důkazech.
Uvedený postup odvolacího soudu je v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6, §220, §258, §259 a §263 tr. ř., nehledě k tomu, že porušuje i právo obviněných N. T. T. a V. Ch. N. na obhajobu ve smyslu §2 odst. 13 tr. ř. Při uvažované změně právní kvalifikace je třeba umožnit obhajobě výkon práva vyjádřit se k takto změněné právní kvalifikaci, včetně jejího práva navrhovat z tohoto důvodu nové důkazy, které by mohly nakonec zpochybnit možnost aplikovat tuto novou právní kvalifikaci na daný skutek, a to včetně ověření subjektivní stránky jednání tak, aby bylo možné spolehlivě posoudit, že nebyla porušena ústavní zásada nullum crimen sine lege (čl. 39 Listiny základních práv a svobod; srov. i nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 639/03, IV. ÚS 182/04, I. ÚS 125/04 atd.). Taková v úvahu přicházející právní kvalifikace je totiž rozhodujícím podkladem pro odsuzující rozsudek u obou obviněných N. T. T. a V. Ch. N.
K tomu je třeba připomenout, že rozhodování o řádném opravném prostředku(odvolání proti odsuzujícímu rozsudku) se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv obviněného a tato jeho ústavně i trestním řádem garantovaná práva musí být respektována(a chráněna)v rámci řízení o všech opravných prostředcích(srov. nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 55/04 a I. ÚS 125/04). Podle §33 odst. 1 tr. ř. má totiž obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky, atp.
S ohledem na výše uvedené důvody Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, když v jednání obviněných N. T. T. a V. Ch. N. shledal naplněný znak „uvádění do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely“ vymezený ve skutkové podstatě trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák., a proto bylo třeba dovodit naplnění dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek uvedený ve výroku o vině obviněného, aniž pro to měl náležitý podklad v dosud provedeném dokazování. Na základě těchto závěrů Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání obou obviněných je důvodné, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 3 To 430/2009, ohledně obviněných N. T. T. a V. Ch. N., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí a o přikázání věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Tímto rozhodnutím se trestní věc vrací do odvolacího řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích, který při novém projednání věci si především ujasní možnosti posouzení dosud zjištěného jednání obou obviněných z hlediska všech právních kvalifikací, které přicházejí v dané věci v úvahu, a to ze všech shora naznačených hledisek. Aniž by Nejvyšší soud chtěl předjímat další postup odvolacího soudu při projednávání této věci, považuje za nutné dodat, že není vyloučeno, aby odvolací soud postupoval ve veřejném zasedání podle §263 odst. 6 a 7 tr. ř. a sám doplnil dokazování potřebnými důkazy, z hlediska správné právní kvalifikace jejich jednání, ale není ani vyloučeno, že po zrušení napadeného rozsudku bude postupovat podle §259 odst. 1 tr. ř. Rozhodne-li se odvolací soud provést ve veřejném zasedání důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání (§263 odst. 6 TrŘ), nic mu nebrání, aby i po jejich provedení napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 TrŘ a věc vrátil podle §259 odst. 1 TrŘ soudu prvního stupně, pokud dojde k závěru, že bude zapotřebí provádět další rozsáhlé a pro odvolací soud obtížně proveditelné dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně (srov. č. 2/2003 Sb. rozh. tr.).
Pouze pro úplnost je třeba uvést, že při novém projednání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Českých Budějovicích povinen se řídit ustanovením §265s tr. řádu, podle kterého je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněných, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch (zákaz reformationis in peius).
Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Podobně i z rozhodnutí odvolacího soudu musí být zřejmé, jak se v případě podání odvolání soud druhého stupně vypořádal s námitkami uplatněnými obviněným v odůvodnění odvolání a jaké závěry z toho vyvodil ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. v. r.