ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.673.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 673/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2010 o dovolání obviněného P. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 278/2007, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. se částečně zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, kterým bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání obviněného P. P., pokud jde o bod 1. výroku o vině, dále výrok o trestu a výrok o náhradě škody ve výši 1.253.100,- Kč poškozené společnosti Kronen Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, IČ: 60737549, v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 92 T 278/2007, dále se částečně zrušuje rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 92 T 278/2007, ve výroku o vině pod bodem 1., kterým byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., dále v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve výši 1.253.100,- Kč poškozené společnosti Kronen Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, IČ: 60737549, navazujícím na výrok o vině pod bodem 1.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují též další rozhodnutí na částečně zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 92 T 278/2007, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (v bodě 1.), trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (v bodě 2.) a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. (v bodě 3.), kterých se měl dopustit tím, že
1. jako jednatel společnosti KRONEN Brno, s. r. o., se sídlem Brno, Hilleho 2, IČO 60737549, ve funkci jednatele od 7. 1. 1997 do 23. 3. 1998, bez předchozího souhlasu valné hromady společnosti uzavřel dne 17. 11. 1997 v Brně kupní smlouvu se společností PENAX 96, s. r. o., se sídlem Slovenská republika, Zvolen, Lučenecká cesta č. 2266/6, IČO 31571158, zastoupenou jednatelem J. K., na dodání gastronomického zboží v hodnotě 1.046.500,- Kč bez DPH a dne 1. 12. 1997 v Brně kupní smlouvu se společností PENAX 96, s. r. o., se sídlem Slovenská republika, Zvolen, Lučenecká cesta č. 2266/6, IČO 31571158, zastoupenou jednatelem J. K., na dodání gastronomického zboží v hodnotě 1.276.700,- Kč bez DPH, kdy nedošlo ze strany společnosti PENAX 96, s. r. o., do současné doby k úhradě částky 1.253.100,- Kč, přičemž výše uvedené smlouvy uzavřel v rozporu se společenskou smlouvou uzavřenou dne 9. 1. 1995 a změněnou dne 7. 1. 1997 podle rozhodnutí valné hromady ze dne 7. 1. 1997 podle čl. 12.4 a s mandátní smlouvou ze dne 7. 1. 1997, kde bylo mimo jiné v čl. II. bodu 4 stanoveno omezení oprávnění činnosti jednatele, tj. k plnění či přijetí závazku společnosti, s níž je spojeno finanční plnění ve výši přesahující částku 1.000.000,- Kč, musí být dán předchozí souhlas valné hromady společnosti, tento souhlas valné hromady dán nebyl, a tímto svým jednáním P. P. porušil svoji smluvně převzatou povinnost spravovat svěřený majetek v souladu se společenskou smlouvou a mandátní smlouvou, čímž způsobil společnosti KRONEN, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, škodu ve výši 1.253.100,- Kč,
2. jako jednatel společnosti GASTRO PRO, s. r. o., se sídlem Brno, Táborská 202, IČO 25546864, dne 27. 1. 2000 uzavřel v P. se společností A. T. FORNAX, s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 36, kupní smlouvu s výhradou vlastnictví, kdy vlastnické právo k dodanému zboží nabývá kupující dnem úplného zaplacení kupní ceny, na dodání 2 ks plynového sporáku CG741 s elektrickou troubou v ceně 107.004, - Kč, 1 ks krouhače zeleniny CL 30 v ceně 23.333,- Kč a 1 sadu disků ke krouhači CL 30 v ceně 7.686,- Kč, kdy toto zboží bylo dodáno a vyfakturováno fakturou č. … se splatností dne 18. 2. 2000 v celkové částce 138.623,- Kč, a dále byla dodána grilovací deska v částce 15.799,- Kč na základě faktury č. … se splatností ke dni 27. 12. 1999, tedy na různé gastronomické zboží v celkové hodnotě 154.422,- Kč, kdy toto zboží odebral, kupní cenu nezaplatil, zboží společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., nevrátil, ale zboží prodal a částku 154.422,- Kč si ponechal pro vlastní potřebu, tedy tímto svým jednáním způsobil společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 36, škodu ve výši 154.422,- Kč,
3. jako fyzická osoba podnikající pod názvem P. P. – G. P., se sídlem podnikání B., J., uzavřel dne 6. 5. 1998 v Brně smlouvu o pronájmu – leasingovou smlouvu č. … se společností PYRAMID, s. r. o., se sídlem Brno, Orlí 12, IČO 46966994, na předmět leasingu – tiskárna CANON BJC – 4300, v. č. EML 03386, PC Elite 200 MG, v. č. 1086, fax CANON T – 31, v. č. XMW – 22074, to vše v celkové hodnotě 50.227,- Kč, leasingové společnosti PYRAMID, s. r. o., uhradil akontaci ve výši 15.068,30,- Kč a poté uhradil 19 splátek z 36, kdy jedna měsíční splátka činila 1.488,70,- Kč a od 24. 1. 2000 přestal tyto splátky hradit a předmět leasingu nevrátil a na urgence společnosti PYRAMID, s. r. o., nereagoval, tímto svým jednáním způsobil společnosti PYRAMID, s. r. o., se sídlem Brno, Orlí 12, škodu ve výši 7.144,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný P. P. odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti KRONEN Brno, s. r. o., škodu ve výši 1.253.100,- Kč, společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., škodu ve výši 154.422,- Kč a společnosti PYRAMID, s. r. o., škodu ve výši 7.144,- Kč.
Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro další skutek, že jako jednatel společnosti GASTRO PRO, s. r. o., se sídlem Brno, Táborská 202, IČO 25546864, počátkem měsíce února roku 2000 v Brně si zapůjčil u společnosti CESK, a. s., se sídlem Brno, Příkop 4, IČO 25569465, automat na výrobu kávy typ ITALSTAR 2 – mincovní včetně podstavce pro kávovar, v ceně 85.000,- Kč s příslibem prodeje do společnosti IZOLAS, s. r. o., se sídlem Brno, Sokolova 1a, kdy zapůjčený automat byl nainstalován do společnosti IZOLAS, s. r. o., která uhradila částku 105.530,- Kč společnosti GASTRO PRO, s. r. o., přičemž neuhradil žádnou částku za dodané zboží společnosti CESK, a. s., Brno, Příkop 4, čímž společnosti CESK, a. s., se sídlem Brno, Příkop 4, způsobil škodu ve výši nejméně 85.000,- Kč, neboť tento skutek není trestným činem. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla společnost CESK, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadl obviněný P. P. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, podal obviněný P. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Mariana Jeřábka dovolání ze dne 18. 3. 2010, ve kterém napadl uvedené usnesení v celém jeho rozsahu, z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť v řízení nedošlo k věrohodnému prokázání, že odsouzený svým jednáním spáchal skutek popsaný ve výroku o vině prvostupňového soudu. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku ke skutku pod bodem 1. uvedl, že nebyla brána v potaz výpověď svědkyně D. A., ve které uvedla, že svědek P. Č. o uzavření smlouvy obviněným se společností PENAX 96 věděl. V řízení nebyly dále připuštěny obviněným navrhované důkazy, a to zejména celní deklarace společnosti KRONEN Brno, s. r. o., která prokazuje, že touto společností nebylo na Slovensko vyvezeno zboží v hodnotě přesahující 1.000.000,- Kč, kdy dále se Městskému soudu v Brně nezdařilo předvolat k výslechu svědka J. K.
Obviněný dále poukázal na to, že v případě skutku vedeného pod bodem 2., nebyla výpovědí svědků Ing. T. D. a M K. dostatečně prokázána subjektivní stránka trestného činu zpronevěry. Soud naprosto pominul obhajobu obviněného, že nemohl převést finanční prostředky společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., neboť byl na sebe nucen podat návrh na konkursní řízení a ve vydání prostředků mu tak bránila zákonná překážka.
Obviněný P. P. se dále zabýval skutkem pod bodem 3., kde opětovně argumentuje tím, že výpovědi svědků Ing. J. Ž. a Mgr. R. M. jednoznačně nesměřují k prokázání viny obviněného trestným činem zpronevěry, naopak výpověď svědka Mgr. M. hovoří podle názoru obviněného spíše v jeho prospěch a není možno mít za to, že tato výpověď prokazuje úmysl spáchat trestný čin zpronevěry. K tomu soud nebral v potaz skutečnost, že obviněný zpočátku leasingové splátky řádně hradil, a tedy úmysl obviněného přisvojit si cizí věc není možno ze strany soudu zjistit bez vypořádání se s touto skutečností.
Dovolatel má rovněž za to, že soudu měly vyvstat ve všech třech částech odsuzujícího rozsudku odůvodněné pochybnosti o vině obviněného. Pochybnosti byly však rozsudkem řešeny pouze na základě odkazu na zásadu volného hodnocení důkazů a navíc některé důkazy nebyly soudem připuštěny vůbec. Konečně také podle samotné Listiny základních práv a svobod, jsou-li tu důvodné pochybnosti nebo není možné prokázat vinu obviněného, je soud povinen rozhodnout ve prospěch obviněného.
Závěrem dovolání obviněný P. P. požádal, aby Nejvyšší soud odvolací rozsudek zrušil z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného P. P. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření datovaném 18. 5. 2010, konstatuje, že nepřichází v úvahu opírat dovolání o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z obsahu předmětného dovolání je přitom zřejmé, že dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů, o které soudy obou stupňů opřely svůj závěr, že obviněný P. P. spáchal jednak trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a jednak trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Jak uvedl státní zástupce, obviněný v dovolání vypočítává údajná pochybení soudů při jednotlivých hodnocení důkazů a také jeho obhajoby, respektive tvrdí, že byl krácen na svých právech, protože nebyly provedeny některé obhajobou navrhované důkazy. Dále v rozporu s hmotněprávní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů (přitom ve své podstatě namítá porušení ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a domáhá se zjištění jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových okolností, než ke kterým dospěl soud nalézací, a se kterými se ztotožnil i soud odvolací, respektive dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje. Státní zástupce rovněž poznamenal, že právo na spravedlivý proces, kterého se obviněný rovněž poměrně široce dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním v neveřejném zasedání za podmínek podle §265r odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. z pověření nejvyšší státní zástupkyně výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal . Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadených rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Obviněný P. P. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je naplněn v případě, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. V návaznosti na tento důvod obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiné okolnosti skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v předchozích rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, C. H. Beck, 1995, č. 34, str. 257; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95, III. ÚS 376/03 nebo IV. ÚS 554/10). Takový závěr však s ohledem na obsah a zejména náležité odůvodnění obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, ohledně skutků uvedených pod body 2. a 3. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu nelze učinit. Na podporu tohoto závěru považuje za nutné Nejvyšší soud ke skutkovým námitkám obviněného P. P. ohledně těchto dvou bodů poukázat zejména na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, který se všemi podstatnými otázkami z hlediska uplatněné obhajoby obviněného vůči rozhodným skutkovým otázkám dostatečně zabýval, přičemž jeho závěry nevykazují logické či jiné nedostatky, které by svědčily o zmíněném extrémním nesouladu, a to ať už jde o skutkový stav týkající se trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2.) nebo trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. (bod 3.). V tomto směru je možno zejména poukázat na hodnocení provedených důkazů na str. 8 a 9 rozsudku nalézacího soudu. Přesto je však třeba se k některým otázkám uplatněným v obhajobě obviněného P. P. a posléze i v dovolání ještě blíže vyjádřit.
V případě trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. si pachatel přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření, např. znemožňuje svěřiteli trvale navrátit věc jejímu původnímu určení, a přitom sobě nebo jinému obstará z věci trvalý prospěch. Věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení) s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. Jako zpronevěru je možno hodnotit jen přisvojení si cizích svěřených věcí, nikoli jiných majetkových hodnot. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (srov. §4 tr. zák.), který zpravidla vznikne až později, nikoli hned při svěření věci, neboť v takovém případě se zpravidla jedná o podvod podle §250 tr. zák. Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující nejméně 5.000,- Kč a za škodu nikoli malou se považuje škoda v částce ve výši nejméně 25.000 Kč.
Ke skutku pod bodem 2) obviněný namítal, že nebyla výpověďmi svědků Ing. T. D. a M. K. dostatečně prokázána subjektivní stránka trestného činu zpronevěry. Dále měl podle námitky obviněného v dovolání nalézací soud naprosto pominout obhajobu obviněného, že nemohl převést finanční prostředky společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., neboť byl na sebe nucen podat návrh na konkursní řízení. Přitom nalézací soud na str. 8 rozsudku popisuje, že „… je obviněný P. P. usvědčován jednak výpovědí svědků K. a D. a dále pak listinnými důkazy. Navíc sám obviněný doznal, že společnost GASTRO PRO, s. r. o., kde byl jednatelem, se dostala do tíživé finanční situace a nebyla schopna plnit své závazky vůči společnosti A. T. FORNAX“. Odvolací soud zaujal na str. 5 usnesení stanovisko, že „bylo prokázáno nade vší pochybnost, že obviněný v postavení jednatele společnosti GASTRO PRO, s. r. o., odebral od společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., zboží, které do jeho zaplacení bylo majetkem této společnosti, prodal je, vyinkasoval kupní cenu, peníze si ponechal a nevyplatil je společnosti, která byla majitelem zboží, a takovým jednáním způsobil škodu přesahující hranici škody nikoli malé ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je za věc svěřenou ve smyslu ustanovení §248 odst. 1 tr. zák. o trestném činu zpronevěry nutno pokládat i výtěžek, který byl za svěřenou věc získán pachatelem podle úmluvy mezi ním a osobou, která mu věc svěřila (srov. č. 5/2002-II. Sb. rozh. tr.). Ve spise je na č. l. 302 založena kupní smlouva ze dne 27. 1. 2000, uzavřená mezi společností A. T. FORNAX, s. r. o., a společností GASTRO PRO, s. r. o., přičemž v čl. 3 je uvedeno, že vlastnická práva k dodanému zboží nabývá kupující dnem úplného zaplacení kupní ceny, která činí celkem 138.623,- Kč včetně DPH. Dále jsou ve spise doloženy přepravní listy, kde příjemci jsou na č. l. 304 GASTRO PRO, s. r. o., a na č. l. 305 H. U K. K tomu je třeba dodat, že z těchto důkazů vyplývá, že celá transakce proběhla v měsících lednu a únoru 2000, přičemž podle svědecké výpovědi M. K., která pracovala jako sekretářka společnosti GASTRO PRO neměla společnost dostatek finančních prostředků, aby hradila své závazky, až v době jejího odchodu v dubnu roku 2000, zatímco v roce 1999 bylo vše v pořádku a na začátku roku 2000 jí právě obviněný říkal „tady s tímhle počkáme, nemáme peníze …“ (č. l. 424 spisu). Toto se však nemohlo týkat zakázky A. T. FORNAX, s. r. o., kde nepochybně jak vyplývá z provedených důkazů dostal zaplaceno, což obviněný ani ve své výpovědi nepopřel, když uvedl, že „… je možné, že odebral zboží a kupní cenu FORNAXU nezaplatil, dá se to tak říci, nevím co jiného se z toho dá vyvodit …“ (č. l. 419 spisu). Přitom dobře věděl, že je zde výhrada vlastnictví společností A. T. FORNAX, s. r. o., až do zaplacení, a přesto si zaplacenou částku ve výši 154.422,- Kč ponechal pro vlastní potřebu, ač ji měl vzhledem k popsaným okolnostem okamžitě převést majiteli jemu dodanému a jím prodanému zboží společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., neboť vlastnictví mělo přejít až právě zaplacením kupní ceny, což však neučinil, a proto úmyslně naplnil znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť si přisvojil cizí věc a způsobil tím škodu nikoli malou. Z těchto popsaných okolností jednoznačně vyplývá přímý úmysl obviněného přisvojit si jemu svěřenou cizí věc a způsobit tak společnosti A. T. FORNAX, s. r. o., škodu nikoli malou [§4 písm. a) tr. zák.], což se také stalo.
Pokud dále namítal, že byl vzhledem ke stavu společnosti nucen „na sebe“ podat návrh na konkursní řízení, je třeba k tomu uvést, že svědek Mgr. R. M. v přípravném řízení dne 6. 2. 2007 na č. l. 361 vypověděl: „Dne 13. 6. 2000 jsem podal za společnost GASTRO PRO, s. r. o., žádost o prohlášení konkursu … a činil jsem v té souvislosti další kroky … P. P. se mnou přestal komunikovat – nebyl k dosažení … nebyla mi od P. P. poskytována potřebná součinnost. … Na otázku, proč jsem na žádost soudu nedoplnil žádost na prohlášení konkursu ze dne 14. dubna 2000 (podána 16. 6. 2000), uvádím, že to bylo proto, že P. P. mi neposkytl potřebné informace, součinnost a již se nezdržoval v B.“. Taktéž u hlavního líčení dne 25. 3. 2008 vypovídal shodně, když uvedl, že „obžalovaný trval na tom, abych to co nejrychleji podal, to znamená, že jsem to blanketně podal na podatelně s tím, že doloží zbytek a vyhotoví čestné prohlášení dlužníka s úředně ověřeným podpisem. Já jsem tento návrh podal a následně přišla výzva ze strany Krajského soudu k doplnění návrhu, myslím, že výzva spočívala v tom, že máme doložit nějaké listinné důkazy, já jsem se spojil s panem obviněným, on na telefonu nebyl a následně jsem zjistil, že opustil republiku“ (č. l. 425). Je tedy pravda, že obviněný sice zařídil prostřednictvím svědka Mgr. R. M. blanketní podání návrhu na prohlášení konkursu, ale aniž by následně poskytoval potřebnou součinnost k tomu, aby tento návrh mohl být podkladem konkursního řízení, neboť obviněný odcestoval do ciziny a nebyl k dosažení ani telefonicky, čímž zmařil výsledek konkursního řízení a jeho obhajoba tak nemůže obstát. O jeho nedosažitelnosti a přerušení komunikace nevypovídá jen svědek Mgr. R. M., ale i další svědci, jako např. Ing. R. V. (č. l. 464 spisu) nebo Ing. T. D. (č. l. 477 spisu), byť tito vypovídali k dalším skutkům kladeným mu za vinu. Komunikace s matkou obviněného M. K. se omezila jen na údajné předání peněz Mgr. R. M. (v částkách 10.000,- a 15.000,- Kč), což samozřejmě pro dokončení celé záležitosti při nepřítomnosti obviněného bylo zcela nedostatečné (srov. notářský zápis na č. l. 435 až 436). Za tohoto stavu věci není ani tato námitka důvodná, zvláště když s ohledem na shora uvedené okolnosti spáchání skutku pod bodem 2. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu nemá takové blanketní podání návrhu na konkurs žádný podstatný význam. Dále považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že ani ve stavu úpadku nevzniká žádná zákonná překážka v plnění závazků, jak tvrdí obviněný, byť by tyto měly být plněny na základě zásady poměrného a rovnoměrného uspokojení. Navíc, pokud bylo jeho jednání vedeno jím uváděnou obavou z úpadku a následujícího konkursu, měl by mít peníze, které nepochybně obdržel, od okamžiku, kdy zjistil stav úpadku, zastavil platby a rozhodl se podat návrh na konkurs, v pokladně společnosti GASTRO PRO, s. r. o., aby mohly být na základě proběhlého konkursu rozděleny podle uvedené zásady mezi věřitele, což se však nestalo, ale obviněný je ještě předtím použil pro vlastní potřebu, čímž je s ohledem na shora uvedené okolnosti zpronevěřil.
Obviněný P. P. se v odůvodnění dovolání zabýval i skutkem pod bodem 3., kde opětovně argumentuje tím, že výpovědi svědků Ing. J. Ž. a Mgr. R. M. jednoznačně nesměřují k prokázání viny obviněného trestným činem zpronevěry, naopak výpověď svědka Mgr. M. hovoří podle názoru obviněného spíše v jeho prospěch a není možno mít za to, že tato výpověď prokazuje úmysl spáchat trestný čin zpronevěry. K tomu soud nebral v potaz skutečnost, že obviněný zpočátku leasingové splátky řádně hradil. Nalézací soud v návaznosti na výpověď svědka Mgr. M., jak byla již citována shora ve vztahu k bodu 2. výroku o vině, v rozsudku na str. 9 činí závěr, že „… je vyvrácena obhajoba obviněného, že situaci mohl řešit Mgr. M. pouze ze své iniciativy, když navíc je zřejmé, že obviněný plně nesl odpovědnost za osud společnosti GASTRO PRO, s. r. o., kde byl jednatelem, a bylo nezodpovědné, pokud opustil republiku bez toho, že by své závazky měl vyřešené, tj. že by řádně byl podán návrh na konkurs společnosti.“ K tomu Nejvyšší považuje z nutné dodat, že nejenom, že opustil republiku, ale zároveň jak již bylo uvedeno nekomunikoval s žádnou z osob, které se zabývaly uvedenými záležitostmi, a navíc byl po velmi dlouhou dobu i zcela nedosažitelný. Jestliže přitom věděl, že nemá na úhradu předmětů leasingu, které nebyly v jeho vlastnictví, ale byly pronajaty od leasingové společnosti, jak sám doznal ve své výpovědi, měl tyto předměty vrátit leasingové společnosti PYRAMID, s. r. o. , neboť šlo o majetek této společnosti, což však neučinil, ač mu v tom nic nebránilo, byl k vrácení předmětů leasingu vyzýván, avšak nic v tomto směru neučinil a navíc se stal vůči této firmě zcela nekontaktní.
Odvolací soud na str. 5 odůvodnění svého usnesení správně v tomto směru dodal, že „bylo prokázáno, že to byl obviněný, který od společnosti PYRAMID, s. r. o., odebral zboží na základě leasingové smlouvy, uhradil akontaci a další splátky, avšak přestal leasing splácet, předmět leasingu nevrátil, nereagoval na urgence společnosti PYRAMID, s. r. o., a takovým jednáním způsobil škodu přesahující hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák.“. K splácení jednotlivých splátek leasingu obviněným vypověděl v přípravném řízení dne 21. 11. 2000 na č. l. 328 Ing. J. Ž.: „… splátky platil častokrát opožděně … předměty leasingu naší společnosti vráceny nebyly a není mi známo, kde se tyto nachází.“ U hlavního líčení dne 25. 3. 2008 pak uvedl, že obviněný „… platil leasingové splátky dost nepravidelně, ale nějakým způsobem je platil až do 24. 1. 2000, od té doby nepřebíral poštu, nebyl nám znám jeho pobyt … já jsem mu posílal upomínky, které se nám vracely“ (č. l. 422 spisu). Na č. l. 330 je zachyceno vyjádření společností PYRAMID, s. r. o., o tom, že obviněný neuhradil celkově 17 sjednaných leasingových splátek (1.488,70,- Kč vč. DPH) a zůstatkovou cenu předmětu leasingu při ukončení leasingu (379,- Kč bez DPH) a předmět leasingu nevrátil. Samotná smlouva o pronájmu – leasingová smlouva č. 982508 se nachází na č. l. 334 spisu a podává se z ní, že byla uzavřena na celkem 36 splátek.
Ze všech těchto důkazů jednoznačně vyplývá, že ač obviněný věděl, že má věci uvedené ve výroku pod bodem 3. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu vrátit společnosti PYRAMID, s. r. o., přičemž jeho obhajoba, že tím obecně pověřil svědka Mgr. R. M., když mu měl dát plnou moc, aby „… víceméně tyhle věci vyřídil nebo nějakým způsobem narovnal vztahy s těmi firmami a podal návrh na konkurs …“ (srov. č. l. 419 spisu), byla přesvědčivě vyvrácena právě svědeckou výpovědí Mgr. R. M., který ve výpovědi v hlavním líčení ze dne 25. 3. 2008 uvedl, že „… předměty leasingu mu obviněný nepředal. Neměl přístup k žádným předmětům leasingu. Neinformoval ho o tom, že má nějaké předměty na leasing a potřebuje vyřešit záležitost ohledně leasingové společnosti. … Kromě toho návrhu na prohlášení konkursu ho obviněný nežádal, aby vyřídil ještě nějaké jiné konkrétní závazky.“ Pokud obviněný též namítal, že nebylo dostatečně přihlédnuto k tomu, že leasingové splátky zpočátku platil, je třeba zdůraznit, že u trestného činu zpronevěry úmysl přisvojit si cizí věc zpravidla vzniká až později, nikoli hned při svěření věci. Není tedy ani tato námitka obviněného ohledně nenaplnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry ze všech těchto podrobně rozebraných hledisek důvodná. Za tohoto stavu věci je třeba uzavřít, že byly po objektivní i subjektivní stránce naplněny všechny znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., a proto je i v tomto směru dovolání nedůvodné.
Jiná je však situace, pokud jde o trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (bod 1. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu). Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí pachatel, který jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatou zde je tedy jednání (konání nebo opomenutí), kterým pachatel poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobí tím škodu na cizím majetku, přičemž se nevyžaduje, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Škodou se rozumí jakékoli zmenšení hodnoty (užitné i směnné) opatrovaného nebo spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek spravován nebo opatrován řádně. Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z příčin, bez nichž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo v takové výši, v jaké k tomu došlo. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatné je, že jejím obsahem je to, co se opatrováním a správou majetku rozumí. Pachatelem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. může být jen fyzická osoba, která je nositelem zákonem uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek spočívá v tom, že pachatel jedná v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu takové povinnosti. K porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek může dojít především konáním pachatele (aktivní činností), zejména takovými dispozicemi s cizím opatrovaným nebo spravovaným majetkem, při kterých pachatel neobdrží do opatrovaného nebo spravovaného majetku odpovídající protihodnotu, např. když prodá část majetku za nepřiměřeně nízkou cenu, nedůvodně zřídí zástavní právo na opatrovaném nebo spravovaném majetku, dlouhodobě a za nepřiměřeně nízký úrok (nebo zcela bezúročně) půjčí tento majetek jiné osobě, nedůvodně daruje či jinak bezplatně převede majetek na jinou osobu, použije opatrovaného nebo spravovaného majetku k nepřiměřeně rizikovým investicím pronajme tento majetek za nepřiměřeně nízké nájemné atd. K porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek může dojít též opomenutím takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen, tj. neodůvodněnou nečinností (§89 odst. 2 tr. zák.). Z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost podle §255 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§4 tr. zák.), přičemž postačí i úmysl nepřímý [§4 písm. b) tr. zák.], tj. pokud pachatel ví o tom, že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a že tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a je s tím srozuměn. Úmysl se tedy musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody na něm nejméně v rozsahu škody nikoli malé (nejméně 25.000 Kč). Značnou škodou ve smyslu §255 odst. 2 písm. b) tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč a ve vztahu k této škodě postačí zavinění z nedbalosti [§6 písm. a) tr. zák.].
Ve svém dovolání obviněný P. P. uplatnil ohledně bodu 1. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu zejména skutkové námitky. Podle obviněného v případě prvního skutku, kladeného mu za vinu, nebyla soudem brána v potaz výpověď svědkyně D. A., ve které uvedla, že svědek Č. o uzavření smlouvy obviněným se společností PENAX 96, věděl. V řízení nebyly dále připuštěny obviněným navrhované důkazy, a to zejména celní deklarace společnosti KRONEN Brno, s. r. o., která prokazuje, že touto společností nebylo na Slovensko vyvezeno zboží v hodnotě přesahující 1.000.000,- Kč, kdy dále se Městskému soudu v Brně nezdařilo předvolat k výslechu svědka J. K. Důkazní situaci skutku pod bodem 1) nalézací soud zhodnotil na str. 5 odůvodnění svého rozsudku, když uvedl, že „… je obviněný P. P. usvědčován výpověďmi svědků P. Č. a V. Č. a dále pak listinnými důkazy. Výpovědi svědků netrpí vnitřními ani vnějšími rozpory, soud neshledal na jejich straně důvod, pro který by křivě obviněného obvinili a sami se tak vystavili trestnímu stíhání, navíc když jejich výpovědi jsou podporovány listinnými důkazy“. Nemožností realizovat výslech svědka J. K. se nalézací soud zabývá na str. 7 rozsudku, kde uvádí, že „ze zprávy Obvodního oddělení policie PZ V. soud zjistil, že jmenovaný J. K. se na uvedené adrese už asi dva roky nezdržuje a odcestoval za prací do Holandska. Jeho současný pobyt ani jeho návrat na Slovensko nejsou známy. Stejně tak i obsílka zaslaná poštou se vrátila jako nedoručená“. K neprovedení důkazu celní deklarací společnosti KRONEN Brno, s. r. o., která měla prokázat, že touto společností nebylo na Slovensko vyvezeno zboží v hodnotě přesahující 1.000.000,- Kč, uvedl nalézací soud na str. 8 rozsudku: „Pokud je obviněným namítáno, že nebylo dodáno zboží přesahující 1.000.000,- Kč, je nutné podotknout, že se jedná už o realizaci vlastní kupní smlouvy, kdy je zcela bezpečně prokázáno, že obviněný uzavřel dvě kupní smlouvy, a to dne 17. 11. 1997 a 1. 12. 1997, kdy obě smlouvy byly uzavírány na gastronomické zboží v hodnotě přesahující částku 1.000.000,- Kč, k čemuž obviněný nebyl oprávněn bez souhlasu valné hromady“. Na závěry nalézacího soudu navázal odvolací soud ve svém usnesení tvrzením, že „… dokazování bylo provedeno v potřebné míře, není je třeba doplňovat, neboť důkazy, které byly ve věci provedeny, vytvořily soudu I. stupně spolehlivý podklad, ze kterého bylo možné učinit odpovídající skutkové závěry, i závěry právní. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně vyložil, kterým důkazům přiznává povahu důkazu věrohodného, a z jakých příčin …“ (str. 4 usnesení). V tomto směru odvolací soud pokračuje na str. 6, kde uvádí, že „je nezadatelným právem soudu prvního stupně hodnotit provedené důkazy a pokud při hodnocení důkazů dodrží logický postup a pochybnosti nemají oporu v provedeném dokazování, jak to bylo v tomto případě, nemůže potom odvolací soud požadovat, jak již bylo zdůrazněno výše, na soudu prvního stupně, aby změnil názor na posouzení viny“. Závěrem ke skutku pod bodem 1. odvolací soud uvádí: „Ostatně kromě výpovědi svědka P. Č. byla obhajoba obviněného spočívající v tom, že tento svědek byl informován obviněným a bylo s ním konzultováno uzavírání předmětných smluv, popsaných pod bodem 1., které přesahovaly částku 1 mil. Kč, vyvrácena i obsahem listinných důkazů, které byly ve věci provedeny …“(str. 5 usnesení).
Z uvedeného je patrné, že oba nižší soudy se ve svých rozhodnutích zaměřily na okolnost, zda obviněný uzavřel předmětné kupní smlouvy se společností PENAX 96, s. r. o., bez předchozího souhlasu valné hromady, tedy v rozporu se společenskou smlouvou uzavřenou dne 9. 1. 1995 a změněnou dne 7. 1. 1997 podle rozhodnutí valné hromady ze dne 7. 1. 1997 ve smyslu čl. 12.4 a s mandátní smlouvou ze dne 7. 1. 1997, kde bylo mimo jiné v čl. II. bodu 4 stanoveno omezení oprávnění činnosti jednatele, tj. k plnění či přijetí závazku společnosti, s níž je spojeno finanční plnění ve výši přesahující částku 1.000.000,- Kč, musí být dán předchozí souhlas valné hromady společnosti. O tomto nevznikají pochybnosti, když oba soudy se v tomto směru i dostatečně vypořádaly s obhajobou obviněného. Přitom však nebyla věnována dostatečná pozornost dalším znakům skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., a to subjektivní stránce tohoto trestného činu a zejména způsobení škody ve výši 1.253.100,- Kč. Především považuje za nutné Nejvyšší soud zdůraznit, že oba soudy se vůbec nezabývaly úmyslným zaviněním ve vztahu k způsobené škodě, a to přesto, jak již bylo shora zdůrazněno, že i na tento znak v rozsahu škody nikoli malé podle §255 odst. 1 tr. zák. se musí vztahovat úmyslné zavinění. V tomto směru nebyl proveden žádný důkaz a ani z popisu skutku v bodě 1. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu zavinění ve vztahu k způsobené škodě vůbec nevyplývá.
Pro výši způsobené škody, kterou nalézací soud vyčíslil celkovou částkou 1.253.100,- Kč, je rozhodující rozsah dodaného a nikoli nasmlouvaného zboží podle předmětných smluv, neboť pokud by nebylo nasmlouvané zboží v určitém rozsahu dodáno, nevznikla by ani společnosti Penax 96, s. r. o., povinnost toto nedodané zboží zaplatit a zejména by u společnosti KRONEN Brno, s. r. o., nevznikla ani škoda, která mohla vzniknout pouze na zboží dodaném a nezaplaceném. Přitom je třeba vidět, že obviněný P. P. jak v průběhu trestního řízení, tak i v dovolání namítá, že nebylo dodáno veškeré zboží, a právě proto navrhoval i důkaz vyžádáním dokladů od Celního úřadu Brno, Řípská 9, Brno, o vyvezeném zboží společností KRONEN Brno, s. r. o., do Slovenské republiky (srov. č. l. 431 spisu). Obviněný v tomto směru v hlavním líčení dne 24. 3. 2009 uvedl, že by chtěl, aby se dostatečně prokázalo, jaká škoda vlastně vznikla, protože ta smlouva se v té podobě nikdy nezrealizovala, neboť ta smlouva byla v podstatě kolem 600.000,- Kč, zbytek vůbec nedodávali a šel přes jiného dodavatele, což dokazuje i firma, tuší Agir (č. l. 520 spisu). V této souvislosti je třeba poukázat i na vyžádané a ve spisu založené doklady od společnosti Agir, spol. s r. o. (č. l. 439 až 448 spisu), kterými se nalézací ani odvolací soud vůbec nezabývaly. Skutečnost, že nebylo vše na základě uvedených smluv dodáno připustil i svědek P. Č., který ve své výpovědi učiněné v hlavním líčení dne 5. 8. 2008 uvedl, že v té druhé smlouvě něco chybělo z jejich strany k dodání, myslí si, že šlo o jeden sporák v hodnotě nějakých 70.000,- Kč (č. l. 483 spisu). Obdobně vypovídal i v hlavním líčení dne 16. 7. 2009, kde uvedl, že určitě byla první etapa dodána tak, jak měla být dodána, a domnívá se, že ostatní etapy nebyly dodány úplně, nevzpomíná si stoprocentně, ale ví, že tam byly nějaké náznaky problémů, tuší jeden sporák nebo něco, tedy, že něco zůstalo na skladě KRONEN Brno, což se dá dohledat (č. l. 472 spisu). Přihlédne-li se k tomu, že se dosud nepodařilo vyslechnout svědka J. K., který by se i k těmto otázkám mohl vyjádřit, jak to vyplývá z obsahu spisu, měla být pozornost věnována i obsahu spisu Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 508/99, který je podle tvrzení obhajoby v odvolání veden o žalobě společnosti KRONEN Brno, s. r. o., proti společnosti Penax 96, s. r. o., a z kterého má vyplývat, že první smlouva, o kterou se opírá rozsudek, se realizovala v hodnotě 727.000,- Kč, namísto 1.046.500,- Kč, druhá smlouva pak v hodnotě 602.000,- Kč, namísto 1.276.700,- Kč (srov. č. l. 595 p. v. spisu), přičemž z části bylo dodané zboží nepochybně zaplaceno (srov. č. l. 386 až 395 spisu). S těmito námitkami obviněného se odvolací soud v napadeném usnesení ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, vůbec nevypořádal a v žádném směru na ně nereagoval, ač mají zásadní význam z hlediska způsobené škody, která je v rozsudku nalézacího soudu vyčíslena částkou 1.253.100,- Kč.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal s přihlédnutím k §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. podané dovolání obviněného P. P. částečně důvodným, a proto podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. částečně zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 To 398/2009, kterým bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání obviněného P. P., pokud jde o bod 1. výroku o vině, dále výrok o trestu a výrok o náhradě škody ve výši 1.253.100,- Kč poškozené společnosti KRONEN Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, IČ: 60737549, v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 92 T 278/2007, dále také částečně zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 92 T 278/2007, ve výroku o vině pod bodem 1., kterým byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., dále v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve výši 1.253.100,- Kč poškozené společnosti KRONEN Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Hilleho 2, IČ: 60737549, navazujícím na výrok o vině pod bodem 1 . Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na částečně zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněného P. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru zjištěných a vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení se Městský soud v Brně zaměří zejména na jednoznačné a z hlediska výroku i odůvodnění svého rozhodnutí souladné vyřešení otázky právní kvalifikace jednání obviněného P. P., zejména pokud jde subjektivní stránku trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., včetně jejího vztahu k možnému způsobení škody, jakož i k její výši, přičemž ve výroku o vině taktéž řádně a jednoznačně vyjádří i zjištění týkající se této subjektivní stránky a případnou výši způsobené škody. Přitom je třeba zdůraznit, že zavinění ve vztahu ke škodě nelze dovozovat pouze z porušení společenské smlouvy a mandátní smlouvy, neboť i při tomto zaviněném porušení smluvně převzatých povinností nemusí u něj být dán úmysl k způsobení škody ve smyslu §255 odst. 1 tr. zák. Z hlediska výše způsobené škody doplní nalézací soud též dokazování ve shora naznačených směrech, přičemž se znovu pokusí vyslechnout také svědka J. K. a doplní dokazování přečtením podstatných částí spisu Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 508/99 a příp. i dalšími opatřenými doklady ve smyslu již shora zmíněných návrhů obhajoby na doplnění dokazování vyžádáním rozhodných celních dokladů.
Dále je třeba, aby se soud prvního stupně vypořádal se všemi shora vytknutými pochybeními, přičemž je vázán shora vyslovenými právními názory Nejvyššího soudu a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, považuje Nejvyšší soud také za nutné zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. To se týká i případného následného rozhodnutí odvolacího soudu.
V neposlední řadě nalézací, ale i odvolací soud neopomene respektovat zásadu zákazu změny v neprospěch obviněného (reformationis in peius), neboť právě na základě jeho dovolání došlo k částečnému zrušení rozhodnutí soudů obou nižších stupňů (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.