ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.937.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 937/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2010 o dovolání obviněné Ing. J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 6 To 3/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 4/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 T 4/2009, byla obviněná Ing. J. K. uznána vinnou trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byla obviněná Ing. J. K. odsouzena podle §127 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 50.000 (padesáttisíc) Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. jí byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání velkoobchod s bytovými doplňky, hrami a hračkami, nábytkem, podlahovými krytinami, bytovým textilem, neelektrickými přístroji a potřebami pro domácnost a výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem podnikání velkoobchod s bytovými doplňky, hrami a hračkami, nábytkem, podlahovými krytinami, bytovým textilem, neelektrickými přístroji a potřebami pro domácnost a zastupování takovýchto společností na základě plné moci na dobu 3 (tří) let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Z. V., trvale bytem H. K., P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadla obviněná Ing. J. K. odvoláním, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 6 To 3/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a obviněné Ing. J. K. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou Ing. J. K. uznal vinnou trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustila tím, že jako podnikatelka podnikající na základě živnostenského listu, vydaného Magistrátem města Olomouce, obecní živnostenský úřad, dne 3. 12. 2004, č. j. OŽú 13239/04-Sp, v předmětu podnikání velkoobchod, pod obchodním jménem J. K. – D., Ú., O. – S. K., od měsíce listopadu 2004 nakupovala od poškozené Z. V., podnikající pod obchodním jménem Z. V. – V., P., H. K., v předmětu činnosti výroba dekorativních předmětů ze dřeva, ručně vyráběné a ručně malované dřevěné dekorace, které na rubové straně označovala napodobeninou loga VA, které má poškozená zaregistrované u Ochranné organizace autorské – Sdružení autorů děl výtvarného umění architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, Žitná 49, Praha 1, k datu 27. 5. 2002 pod č. 004312042 a tyto následně prodávala do mateřských škol a zdravotním zařízením na území České republiky a v době ode dne 13. 5. 2006 do dne 4. 7. 2007, v úmyslu dosáhnout vyššího zisku, nakoupila za podstatně nižší ceny u čínské obchodní společnosti QUINSTONE PRODUCTS CO., LTD, NO 462, Maocheng (M), Xinzhou, Ningo CHINA, dřevěné dekorace s různými motivy vyrobené tiskem, vyvolávající možnost záměny s originálními díly poškozené, které bez svolení Z. V. na rubové straně označila razítkem s napodobeninou loga VA a při dalším prodeji je v rozporu s ustanovením §44 odst. 1, §46 odst. 1 a §47 obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb., a v rozporu s ustanovením §40 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění, vydávala za originály výrobků Z. V., přičemž tímto jednáním ohrozila rozvoj jejího podnikání, neboť jí poklesly roční tržby.
Za tyto trestné činy byla obviněná Ing. J. K. podle §127 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání velkoobchod s bytovými doplňky, hrami a hračkami, nábytkem, podlahovými krytinami, bytovým textilem, neelektrickými přístroji a potřebami pro domácnost a výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem podnikání velkoobchod s bytovými doplňky, hrami a hračkami, nábytkem, podlahovými krytinami, bytovým textilem, neelektrickými přístroji a potřebami pro domácnost a zastupování takovýchto společností na základě plné moci na dobu 3 (tří) let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Z. V., trvale bytem H. K., P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání poškozené Z. V. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 6 To 3/2010, podala obviněná Ing. J. K. prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Cimboty dovolání ze dne 1. 7. 2010, které směřuje proti celému výroku napadeného rozsudku, tedy jak do výroku o vině, tak i trestu, z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž lze zvažovat i dovolací důvod podle písm. k) tohoto ustanovení. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku rozvedla, že část rozsudku pojednávající o tom, že obviněná nakupovala od poškozené Z. V. ručně vyráběné a ručně malované dřevěné dekorace, které na rubové straně označovala napodobeninou loga VA a tyto následně prodávala do mateřských škol a zdravotním zařízením na území České republiky, je podle obhajoby vadná, neboť tyto závěry nemají oporu v žádném tvrzení ani provedeném důkazu, neboť celý spor mezi obviněnou a poškozenou Z. V. byl o tom, zda obviněná měla či neměla souhlas paní Z. V. doplnit chybějící produkci dřevěných dekorací z její dílny obdobnými dřevěnými dekoracemi čínské produkce.
Obviněná dále poukázala, že v případě trestného činu podle §127 odst. 1 tr. zák. právní závěry o naplnění zákonného znaku „získání neoprávněné výhody ve značném rozsahu“ byly založeny na vadném důkazu – znaleckém posudku znaleckého ústavu Ekonofin, s. r. o. Podle názoru obhajoby jednáním obviněné Ing. K. nedošlo k naplnění rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku a poškození dobré pověsti nebo ohrožení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele, tedy obecných podmínek definujících trestněprávní prvek nekalosoutěžního jednání, protože k jednání obviněné docházelo s vědomím a souhlasem Z. V. Obviněná poukazovala od začátku na to, že zde stojí tvrzení proti tvrzení, kdy stěžejní z pohledu soudu bylo obviněné prokázat, zda k ústním jednáním mezi obviněnou a paní Z. V. došlo či nikoli, přičemž bylo nutno posoudit existenci či neexistenci dohod v podobě hodnocení nepřímých důkazů. Podle názoru obhajoby právě tyto nepřímé důkazy soudy hodnotily nedostatečně. Následně obviněná v dovolání rozvedla, byť nepřímé, indicie, svědčící pro existenci dohody mezi obviněnou a paní Z. V. Poškození dobré pověsti bylo toliko v obecné rovině tvrzeno samotnou poškozenou Z. V. a žádné další důkazy v tomto směru soud neprovedl. Pokud jde o ohrožení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele ze strany obviněné, pak tato poukazuje zejména na výpověď paní Z. V. z přípravného řízení, v níž paní V. jednak potvrdila obviněnou jako největšího odběratele pro roky 2005 a 2006, ale pokud jde o následně tvrzený zásah do její již z minulosti vybudované obchodní sítě, pak svědkyně v přípravném řízení uváděla, že všechny její obchodní kontakty z minulé doby jí zůstaly, ovšem pouze se jí nepodařilo navázat nové. Zcela jinak pak svědkyně vypovídala u hlavního líčení. Ekonomická ztráta paní Z. V. za rok 2007 nebyla nijak blíže zkoumána, jako jediný podklad kromě tvrzení paní Z. V. sloužilo její daňové přiznání, a nikdo se blíže nezabýval tím, že tuto daňovou ztrátu mohly zapříčinit i jiné vlivy. K prodeji pana P. G. rozvedla, že tento popřel, že by dostal pokyny od obviněné, aby šířil informace např. o tom, že je jako nový obchodní zástupce za pana P. H., pokud některé zákazníky nepravdivě či nepřesně informoval, nemůže to být dáváno obviněné k tíži.
Obviněná Ing. J. K. se dále v dovolání zabývala tím, že nemateriální újma, jež měla paní Z. V. vzniknout, nebyla v řízení prokázána. Dále se zabývala značným rozsahem, kdy podle obhajoby musí být částka 500.000,- Kč tzv. čistým prospěchem pachatele, který vyjadřuje skutečnou výši obohacení pachatele nebo jiné osoby. To znamená, že tam, kde to přichází v úvahu, je nutno odečíst náklady, které pachatel vynaložil či musel vynaložit. Znalecký posudek Ekonofin, s. r. o., k těmto nákladům obviněné za prodej z Číny uvádí, že tyto neměl k dispozici a tudíž své výpočty založil na úvahách a zprůměrovaných dealerských a prodejních cenách. Podle názoru obhajoby je v případě znaleckého posudku Ekonofin, s. r. o., údaj o neoprávněné výhodě majetkové povahy údajem přibližným a nemůže proto obstát. Obhajoba od počátku navrhovala, aby byla vyžádána od paní Z. V. zcela kompletní účetní a daňová dokumentace, aby mohl být zpracován nový znalecký posudek. Jelikož soudy obou stupňů tyto důkazní návrhy obhajoby odmítly, porušily tím zásadu tzv. volného hodnocení důkazů.
Dovolatelka má rovněž za to, že u trestného činu podle §152 odst. 1 tr. zák. bylo třeba zkoumat i otázku autorství výrobků z čínské produkce, zejména pokud jde o časové hledisko, protože pak by mohl být viníkem trestněprávního jednání čínský výrobce. Soudy měly k dispozici pouze jednu srovnávací dvojici – dekoraci Márinka. Žádné jiné kusy dekorací pro vzájemné srovnání orgány činné v trestním řízení nezajistily a rovněž tak žádný znalec či odborník na výtvarné umění neposuzoval ani onu jedinou zajištěnou srovnávací dvojici, lze tedy vycházet jen z tvrzení paní Z. V., že prvý kus je její originál a druhý je neoprávněná napodobenina. Soubory zajištěných dekorací nemohou sloužit jako důkaz o originalitě či neoriginalitě dekorací, navíc když získání předmětných fotografií nebylo provedeno řádně. Obhajoba souhlasí se závěry odvolacího soudu, že samotný námět díla nepožívá právní ochrany, neboť čínská produkce není otrockou kopií, ale vykazuje odlišné znaky jak v motivu, tak v technice malby. Dále obhajoba setrvává na tom, že samotná dvě písmena „VA“ nejsou autorským dílem podle §2 autorského zákona, navíc organizace OOA-S se s tímto problémem vůbec nevypořádala, kdy navíc její vyjádření mohlo být ovlivněno tím, že bylo připravováno pro člena sdružení OOA-S a že právní kancelář poskytující služby členovi sdružení (paní Z. V.), poskytovala (min. její člen Mgr. T. – R.) právní služby v této věci rovněž OOA-S. Konečně také dovolatelka upozorňuje, že odkaz na ustanovení §40 autorského zákona je nedostatečný.
Závěrem dovolání obviněná Ing. J. K. žádá, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 6 To 3/2010, zrušil, stejně jako další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněné Ing. J. K. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se do rozhodnutí o dovolání k němu nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí tvrzené dovolací důvody, a shledal, že pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněná uplatnila vedle důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je naplněn v případě, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Odvolací soud však nově rozhodl o vině a trestu obviněné Ing. J. K., a proto uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zde nemá z tohoto důvodu své opodstatnění.
Chybějící nebo neúplný výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá ve dvou alternativách. Jednak jde o případ, kdy nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. Chybějícím výrokem v rozhodnutí soudu druhého stupně, které se v dovolacím řízení přezkoumává, může být typicky neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním (např. chybějící výrok o zamítnutí nedůvodného odvolání jednoho z více odvolatelů, z nichž některému bylo vyhověno), což však v daném případě nenastalo a ani není v podaném dovolání konkrétně tvrzeno. Druhá alternativa spočívá v tom, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nespadá chybějící či neúplné odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm nechybí žádný výrok ani není neúplný. K tomu Nejvyšší soud dodává, že obviněná Ing. J. K. ve svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že lze zvažovat i dovolací důvod podle písm. k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., aniž by v odůvodnění dovolání popsala, v čem spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu. V dovolání je možné namítat, že určitý výrok chybí nebo je neúplný, avšak v takovém případě by bylo třeba chybějící nebo neúplný výrok přiměřeně specifikovat, včetně toho, co by měl výrok (resp. jeho část) obsahovat.
Obviněná dále uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v předchozích rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, C. H. Beck, 1995, č. 34, str. 257; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Takový závěr však s ohledem na obsah a zejména náležité odůvodnění obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit.
Ve svém dovolání obviněná Ing. J. K. uplatnila zejména skutkové námitky. Jak již ale bylo naznačeno, Nejvyššímu soudu zásadně nepřísluší zabývat se skutkovými námitkami. Soudy nižších stupňů se dostatečně se všemi skutkovými námitkami obviněné již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. K závěru obviněné o tom, že tu od začátku stojí tvrzení proti tvrzení, kdy stěžejní z pohledu soudu bylo obviněné prokázat, zda k ústním jednáním mezi obviněnou a paní Z. V. došlo či nikoli, přičemž bylo nutno posoudit existenci či neexistenci dohod v podobě hodnocení nepřímých důkazů, nalézací soud na str. 15 svého rozsudku ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 T 4/2009, rozvedl, že „pokud jde o tvrzení obhajoby, že obviněná takto konala s vědomím a ústním souhlasem poškozené, nemá takovéto tvrzení obhajoby žádnou oporu v provedených důkazech“. K tomu na str. 16 odvolací soud ve svém rozsudku uvádí, že „podstatou její obhajoby (myšleno obviněné Ing. K.) je tedy tvrzení, že na distribuci dekorativních předmětů z čínské provenience se s poškozenou dohodly a tato její činnost probíhala se souhlasem poškozené. S touto obhajobou se neztotožnil již nalézací soud a odvolací soud k tomu dále konstatuje, že s takovýmto hodnocením důkazů nalézacím soudem souhlasí“. Na stejné straně poté navazuje: „nelze souhlasit s tím, že by bylo možno důkazní situaci charakterizovat jako „tvrzení proti tvrzení“. Především kromě toho, že poškozená opakovaně odmítla onu obviněnou tvrzenou dohodu o distribuci výrobků čínské provenience, je třeba poukázat i na výpovědi svědků Ing. P. H. a P. G., a potažmo i svědka P. K., manžela obviněné“. Odvolací soud shrnul, že je „vyvráceno tvrzení obviněné v tom směru, že existovala dohoda mezi ní a poškozenou stran toho, že deficit v dodávkách výrobků bude vykryt dodávkami výrobků z Číny“. Pokud obviněná Ing. J. K. k osobě pana P. G. namítala, že tento popřel, že by dostal pokyny od obviněné, aby šířil informace např. o tom, že je jako nový obchodní zástupce za pana P. H., kdy toto nemůže být dáváno obviněné k tíži, právě z výpovědí svědka P. G. nalézací soud na str. 6 svého rozhodnutí zjistil, že „Svědek ale u zákazníků uváděl, že zboží, které nabízí, je zboží od poškozené, toto mu sdělila obviněná a svědek ani netušil, že by mezi tím zbožím, které prodává, byly věci, které by nepocházely z výroby poškozené“, přičemž právě toto zboží původně šířil i Ing. P. H. V rozhodnutí odvolacího soudu stojí: „rozhodně nelze souhlasit s tvrzením obviněné v tom smyslu, že je prokázané, že svědek P. G. byl jí (tedy obviněnou) upozorněn na to, aby obdobné výrobky čínského výrobce nabízel pouze jako doplňkové zboží a s upozorněním, že jde o jiného výrobce z Číny“. Ve vztahu k ekonomické ztrátě poškozené Z. V. odvolací soud na str. 17 svého rozhodnutí uvedl: „Pokud obviněná argumentuje tím, že po její roztržce s poškozenou muselo logicky u poškozené dojít k poklesu tržeb, neboť ona byla jejím největším odběratelem, pak i v tomto případě se podle názoru odvolacího soudu jedná o účelovou interpretaci provedených důkazů“. Odvolací soud se neztotožnil s tím, že by výpověď poškozené svědkyně Z. V. z přípravného řízení a u hlavního líčení vykazovala zásadní rozpory (srov. str. 17 rozsudku odvolacího soudu), přičemž se i dostatečně vypořádal s tím, že znalec Ing. Karel Machánek, CSc. ze znaleckého ústavu Ekonofin, s. r. o., neměl k dispozici kompletní daňovou a účetní dokumentaci poškozené Z. V., což neshledal s ohledem na komplexní hodnocení všech ve věci zpracovaných znaleckých posudků za rozhodné (viz str. 18 rozsudku odvolacího soudu). V případě ostatních skutkových námitek, pojednávajících o způsobu provedení důkazů, kde obviněná namítá, že soudy měly k dispozici pouze jednu srovnávací dvojici – dekoraci Márinka a dále způsob získání fotografií děl poškozené a konečně také, že vyjádření organizace OOA-S mohlo být ovlivněno tím, že bylo připravováno pro člena sdružení OOA-S, Nejvyšší soud podotýká, že tyto námitky nemohou zpochybnit správnost závěrů nalézacího i odvolacího soudu z hlediska zjištěného skutkového stavu věci, přičemž navíc je třeba poukázat i na povahu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na základě něhož se nelze domáhat přehodnocení provedeného dokazování a skutkového zjištění, zvláště když se oba nižší soudy všemi rozhodnými otázkami více než dostatečně zabývaly a své závěry zevrubně a logicky vysvětlily. V detailech ke skutkovým námitkám obviněné Ing. J. K. odkazuje Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí nižších soudů, poněvadž ze zásady vázanosti zákonem stanovenými dovolacími důvody by Nejvyšší soud u obdobné důkazní polemiky mohl vybočit jen v případě zcela zjevných extrémních pochybení nalézacího či odvolacího soudu (zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a neohodnocení stěžejních důkazů atp.). V projednávané věci však o žádný takový případ ze shora uvedených důvodů nejde, a proto nebyl dán důvod pro zásah Nejvyššího soudu (srov. odůvodnění pod bodem II. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. srpna 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10).
Právně relevantní námitka obviněné spočívala v tom, že část rozsudku pojednávající o tom, že obviněná nakupovala od poškozené Z. V. ručně vyráběné a ručně malované dřevěné dekorace, které na rubové straně označovala napodobeninou loga VA a tyto následně prodávala do mateřských škol a zdravotním zařízením na území České republiky, je vadná, neboť tyto závěry nemají oporu v žádném tvrzení ani provedeném důkazu, neboť celý spor mezi obviněnou a Z. V. byl o tom, zda obviněná měla či neměla souhlas paní Z. V. doplnit chybějící produkci dřevěných dekorací z její dílny obdobnými dřevěnými dekoracemi čínské produkce. Podle Nejvyššího soudu je třeba na popis skutku ve výrokové části rozsudku, ačkoliv by ho bylo možno formálně rozdělit „na dvě části“, jak činí v dovolání obviněná Ing. J. K., nutno zásadně nahlížet jako na celek. Formální stránka trestných činů porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1 tr. zák. a porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., byla jednáním obviněné, jak je zachyceno v „první části“ skutkové věty, tedy tím, že „nakupovala od poškozené Z. V. … ručně vyráběné a ručně malované dřevěné dekorace, které na rubové straně označovala napodobeninou loga VA“, s ohledem na závěry odvolacího soudu nepochybně naplněna, když tento soud správně poukázal i na příslušná ustanovení jak obchodního zákoníku, tak i autorského zákona (srov. skutkovou větu výroku o vině a odůvodnění rozsudku na str. 19 až 22). Pro naplnění materiální stránky trestného činu by však takové jednání samo o sobě nestačilo, avšak vzhledem k tomu, že současně také „nakoupila za podstatně nižší ceny u čínské obchodní společnosti … dřevěné dekorace s různými motivy vyrobené tiskem, vyvolávající možnost záměny s originálními díly poškozené“, přičemž tímto jednáním navíc ohrozila i rozvoj podnikání poškozené Z. V., poškodila její dobré jméno, když současně svým jednáním i parazitovala na tomto jejím dobrém jméně, přičemž nepochybně směřovala i k opatření neoprávněných výhod v materiální podobě ve značném rozsahu, což vyplývá i ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Ekonofin, s. r. o., je možné konstatovat, že předmětné trestné činy byly naplněny jak po stránce formální, tak i materiální. Nebezpečnost jednání obviněné Ing. K. spočívala také v tom, že kromě použití označení VA, toto doplňovala o odkaz na své webové stránky spolu s uvedením svého telefonního čísla, což svědčí pro správnost závěru odvolacího soudu, že motivem jednání obviněné byla snaha přesměrovat veškeré potenciální klienty od poškozené k ní samotné (srov. str. 17 a 19 a 20 rozsudku odvolacího soudu), v čemž je možno spatřovat jednání, jež je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům. K tomu je třeba podrobněji z rozsudku odvolacího soudu uvést, že: „Pokud v této souvislosti argumentovala obviněná v opravném prostředku tím, že by bylo nelogické, aby za situace, pokud by ona dohoda neexistovala, opatřovala dekorace pocházející z Číny, na jejich zadní straně svým telefonním číslem a označením své webové stránky, potom podle názoru odvolacího soudu je nutno na tuto její činnost nahlížet přesně opačně. Podle názoru odvolacího soudu byla motivem tohoto jednání obviněné snaha přesměrovat veškeré potencionální klienty od poškozené k ní samotné“ (srov. str. 17 rozsudku odvolacího soudu). Na str. 18 pak odvolací soud pokračuje: „pokud by obviněná hodlala po ukončení spolupráce s poškozenou realizovat svoji podnikatelskou činnost řádně, pak by rozhodně nečinila to, co podle výpovědi svého manžela udělala, totiž, že opatřovala výrobky, které jsou na první pohled jen velmi těžko nerozeznatelné od originálních výrobků poškozené na jejich zadní straně logem, které je opětovně fakticky nerozeznatelné od loga poškozené a zejména by na zadní stranu výrobků netiskla své telefonní číslo a odkaz na svoji webovou stránku“.
K trestnému činu podle §127 odst. 1 tr. zák. dovolatelka uvedla, že právní závěry o naplnění zákonného znaku „získání neoprávněné výhody ve značném rozsahu“ byly založeny na vadném důkazu – znaleckém posudku znaleckého ústavu Ekonofin, s. r. o. Podle názoru obhajoby jednáním obviněné Ing. K. nedošlo k naplnění rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku a poškození dobré pověsti nebo ohrožení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele, tedy obecných podmínek definujících trestněprávní prvek nekalosoutěžního jednání, protože k jednání obviněné docházelo s vědomím a souhlasem Z. V. Poškození dobré pověsti bylo toliko v obecné rovině tvrzeno samotnou poškozenou V. a žádné další důkazy v tomto směru soud neprovedl. Nemateriální újma, jež měla paní V. vzniknout, nebyla v řízení prokázána.
Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné zdůraznit, že pro značný rozsah neoprávněných výhod ve smyslu §127 odst. 1 tr. zák., ke kterému musí směřovat úmysl pachatele (srov. §4 tr. zák.), bezprostředně neplatí výkladové pravidlo uvedené v §89 odst. 11 tr. zák. Výhody mohou mít jak majetkový charakter, tak i nemajetkový charakter. Pro neoprávněné výhody materiální povahy, které lze vyčíslit v penězích, lze značný rozsah dovodit při částce nejméně 500.000,- Kč (srov. č. 46/1995 Sb. rozh. tr.). Jde-li o výhody imateriální povahy, pak jejich význam by měl být z hlediska závažnosti srovnatelný se značným rozsahem materiálních výhod. Značný rozsah neoprávněných výhod je třeba posuzovat objektivně, avšak je třeba i zkoumat zavinění pachatele. Určitá kvantifikace v tomto směru může být zvláště při snaze o přesné vyčíslení či zjištění v konkrétních případech obtížná. Kritéria jsou převážně ekonomické povahy a mohou se i různě prolínat a značný rozsah neoprávněných výhod, ke kterému úmyslně směřuje pachatel trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1 tr. zák., může spočívat i v kombinaci výhod materiálních s výhodami imateriálními, pokud dohromady lze dovodit jejich značný rozsah. Značný rozsah neoprávněných výhod, ke kterému směřoval úmysl pachatele, může být tedy naplněn částečně materiálními výhodami a částečně imateriálními výhodami. K takovým neoprávněným výhodám ve značném rozsahu nemusí dojít, neboť zákon vyžaduje jen úmysl pachatele tohoto rozsahu neoprávněných výhod dosáhnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1339/2007, publikované pod č. 8/2009 Sb. rozh. tr.).
K nastíněným námitkám obviněné Ing. J. K. se z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu podává, že „označení obsahující stylizovaná písmena VA je třeba považovat za klamavé označení ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb. Opatřování již tak zaměnitelných dekorativních předmětů klamavým označením nepochybně zvyšovalo pravděpodobnost vyvolání nebezpečí záměny dekorativních předmětů z čínské produkce s dekorativními předměty z produkce poškozené“ (srov. str. 15 rozsudku nalézacího soudu). K nastíněnému tématu se také vztahuje judikatura Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1 tr. zák. je dokonán již tím, že pachatel porušil pravidla hospodářského styku stanovená obecně závazným právním předpisem v úmyslu opatřit sobě nebo jinému ve značném rozsahu neoprávněné výhody. K získání neoprávněných výhod tedy ve skutečnosti nemusí vůbec dojít (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1339/2007, publikované pod č. 8/2009 Sb. rozh. tr.). O porušení pravidel hospodářského styku pojednává odvolací soud na str. 19 svého rozsudku, kde uvádí, že „odvolací soud se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu stran toho, že obviněná se dopustila jednání, které lze kvalifikovat jako tzv. nekalou soutěž ve smyslu ustanovení §44 odst. 1 obchodního zákoníku (tzv. generální klauzule). Pokud jde o konkrétní ustanovení obchodního zákoníku, která byla jednáním obviněné porušena, pak podle přesvědčení odvolacího soudu Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, nepochybil, pokud dospěl k závěru, že obviněná se svým jednáním dopustila klamavého označení zboží a služeb ve smyslu §46 odst. 1 obchodního zákoníku a rovněž tak vyvolání nebezpečí záměny ve smyslu §47 písm. c) obchodního zákoníku“, a to ve spojení s „ustanovením §44 odst. 1 obchodního zákoníku (tzv. generální klauzule) ve shora uvedeném smyslu“.
Odvolací soud k pojmu „značný rozsah“ v odůvodnění svého rozhodnutí poznamenal, že „je možné poukázat na znalecký posudek znaleckého ústavu Ekonofin, s. r. o., který dospěl k závěru, že obviněná vydělala na podnikání poškozené částku minimálně 751.285,- Kč … pokud jde o výhody imateriální povahy, sama poškozená, o jejíž věrohodnosti při výpovědi nemá odvolací soud pochybnosti, vypovídala v tom směru, že největší ranou pro ni bylo to, že bylo poškozeno její dobré jméno, které si za dobu svého působení na trhu vybudovala. Podle názoru odvolacího soudu je tato skutečnost velice významná, neboť je obecně známým faktem, že poškození dobrého jména jakéhokoli výrobce je závažným zásahem do jeho práv, neboť reparace si zpravidla vyžaduje poměrně výrazné investice k obnovení dobré pověsti … ony výhody nemajetkové povahy, spočívající v tom, že obviněná fakticky parazitovala na dobrém jménu poškozené, je nutno v daném případě při dosažení kritérií znaku značný rozsah zohlednit“ (srov. str. 20 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Všechny tyto závěry navazují a rozvíjejí popis skutku ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, kde je obecně vyjádřeno, že obviněná Ing. J. K. „jednala v úmyslu dosáhnout vyššího zisku“. Ačkoliv materiální a příp. také imateriální rozsah neoprávněných výhod by mohl být v popisu skutku ve skutkové větě výroku o vině vyjádřen podrobněji a konkrétněji, následný shora uvedený rozbor obsažený v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, lze považovat za dostatečný k závěru, že úmysl obviněné Ing. J. K. skutečně směřoval k opatření neoprávněných výhod především materiální, ale zčásti také imateriální povahy, a to v souhrnu nepochybně ve značném rozsahu. Vyčíslování čistých dosažených neoprávněných výhod, jak požaduje obviněná v dovolání, zde není namístě, když znakem je nikoli získání výhod ve značném rozsahu, ale jen úmysl k nim směřující.
V dostatečné míře se odvolací soud vypořádal i se všemi znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi (srov. str. 20 až 22 rozsudku odvolacího soudu). Protože se Nejvyšší soud se závěry odvolacího soudu plně ztotožňuje, může na ně v podrobnostech odkázat. Pokud obviněná Ing. J. K. v odůvodnění dovolání poukázala také na to, že u trestného činu podle §152 odst. 1 tr. zák. bylo třeba zkoumat i otázku autorství výrobků z čínské produkce, zejména pokud jde o časové hledisko, protože pak by mohl být viníkem trestněprávního jednání čínský výrobce, považuje k tomu Nejvyšší soud za potřebné uvést, že tato otázka nemá význam z hlediska spáchání uvedeného trestného činu ze strany obviněné, neboť jí není kladeno za vinu, že by to byla ona, kdo by zasáhl do autorských práv poškozené přímo výrobou uvedených dřevěných dekorativních předmětů, ale její vina je spatřována jen v tom, že nakoupila za podstatně nižší ceny u čínské obchodní společnosti QUINSTONE PRODUCTS CO., LTD, NO 462, dřevěné dekorace s různými motivy vyrobené tiskem, vyvolávající možnost záměny s originálními díly poškozené, které bez svolení Z. V. na rubové straně označila razítkem s napodobeninou loga VA a při dalším prodeji je v rozporu s ustanovením §44 odst. 1, §46 odst. 1 a §47 obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb., a v rozporu s ustanovením §40 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění, vydávala za originály výrobků Z. V. Za této situace je otázka autorství výrobků z čínské produkce a příp. zásah v tomto směru do práv poškozené Z. V. bez významu pro rozsah a povahu zásahu do jejích autorských práv, ke kterému došlo shora uvedeným způsobem ze strany obviněné Ing. J. K.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu v návaznosti na rozsudek nalézacího soudu a celého obsahu spisu dospěl s ohledem na výše uvedené skutečnosti k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 6 To 3/2010, v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 T 4/2009, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na podkladě dovolání obviněné Ing. J. K. zrušit [dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. byly uplatněny v rozporu se zákonem].
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených se spisovým materiálem, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal ve svém rozsudku s odvoláním obviněné Ing. J. K. a se zjištěními a právními závěry nalézacího soudu, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející, netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že v případě obviněné Ing. J. K. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 9. 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.