ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1129.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1129/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 dovolání, které podal obviněný J.J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 2 To 362/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 67/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 1 T 67/2009, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., a to na pokladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl podle §148 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 9. 2007, č. j. 4 T 183/2006-216, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 55 To 452/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. J. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 2 To 362/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to výrok o zamítnutí odvolání, napadl obviněný J. J. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ . Současně připomněl, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly.
Obviněný uvedl, že odvolací soud ve svém zamítavém rozhodnutí převzal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně. Zjištěný skutkový stav označil za nedostatečný pro závěry soudů obou stupňů o jeho vině, kterou nelze jednoznačně dovodit. Uvedl, že výpovědí svědka S., který byl v předmětné době zaměstnancem společnosti Gesta, a. s., bylo prokázáno, že s obviněným nikdy ve vztahu nebyl. Veškeré organizační i fakturační otázky řešil s K. P. Ten byl osobou, která práce na likvidaci koželužny v L. fakticky řídila, a lze usuzovat, že tak činil i ve vztahu k pracím, které vykonávala firma svědka M. Na rozdíl od názoru zejména prvostupňového soudu, jenž výpověď svědka K. P. považoval za bezpředmětnou, obviněný označil výslech jmenovaného za podstatný, aby byl zjištěn skutkový stav věci. Zdůraznil, že zaváděl do účetnictví společnosti CZECH-BEL, s. r. o., pouze účetní doklady, které mu byly K. P. předávány. Jejich správnost či pravost nijak nezkoumal ani neměl v tomto směru důvod o nich pochybovat, neboť se týkaly prací provedených při likvidaci koželužny v L. V tomto směru nebyla jeho obhajoba vyvrácena.
Ohledně závěru okresního soudu, že využil znalostí grafické podoby oprávněně vystavených faktur obou výše uvedených odběratelů k vystavení falzifikátů a jejich předložení Finančnímu úřadu v Š-, obviněný namítl absenci jakéhokoli relevantního důkazu. V řízení nebyl proveden znalecký posudek ke zkoumání podpisů na předmětných fakturách, neboť pokud by proveden byl, bylo by prokázáno, že tyto falzifikáty nepsal.
Dále obviněný vytkl, že v řízení před soudy obou stupňů nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák., který je trestným činem úmyslným. Zdůraznil, že jestliže do účetnictví CZECH-BEL, s. r. o., zavedl fiktivní faktury, činil tak v dobré víře, že se jedná o faktury pravé, které osvědčují existenci platného smluvního vztahu s obchodními partnery. O tom byl K. P. informován a ujišťován.
Z popsaných skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 2 To 362/2009, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na dosavadní průběh soudního řízení ve věci a obviněným vznesené výhrady.
Státní zástupce připomněl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Podle státního zástupce obviněný nevznesl žádnou námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. V dovolání pouze brojí proti úplnosti skutkových zjištění, provádí vlastní hodnocení důkazů a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které na základě informací K. P. jednal v dobré víře, že předmětné faktury jsou správné a pravé. Na podkladě této argumentace, jež směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění, namítá absenci subjektivní stránky trestného činu s tím, že „nebyla prokázána“. V návaznosti na to státní zástupce zdůraznil, že námitky obviněného jsou primárně skutkového charakteru a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
Vzhledem k tomu, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, jež by byla relevantní z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není podle státního zástupce relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., resp. jeho část, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dále státní zástupce podotkl, že popis skutku v tzv. skutkové větě není zcela přiléhavý, neboť není výslovně vyjádřen úmysl obviněného směřující ke zkrácení daně, resp. jeho vědomost o tom, že předmětné faktury jsou pouze fiktivní. Dodal, že obviněný svoje námitky pojal výlučně jako skutkové a na uvedený nedostatek nijak nepoukázal. Upozornil, že skutečnosti zakládající úmyslné zavinění na straně obviněného okresní soud uvedl na str. 9 odůvodnění rozhodnutí, přičemž i z povahy věci vyplývá, že jako jediný jednatel a současně též jediný společník obchodní společnosti CZECH-BEL, s. r. o., nutně musel vědět o tom, jaké dodávky zboží a služeb společnost přijala a jaké platby za ně učinila.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případ jiného rozhodnutí, než je navrhováno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. J. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného J. J. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. J. uplatňuje výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Konstatuje, že závěr o jeho vině vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a v podrobnostech provádí vlastní hodnocení v soudním řízení provedených důkazů. Vytýká, že učinil návrh na výslech v dovolání označeného svědka, kterému však nebylo vyhověno a rovněž nebyl proveden znalecký posudek ke zkoumání podpisů na fakturách. Uvádí, že se žádné trestné činnosti nedopustil a že jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Z těchto v mimořádném opravném prostředku tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že svým jednáním nenaplnil znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to ohledně subjektivní stránky – úmyslného zavinění. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Lze připomenout, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. I v tomto případě však obviněný spojuje tvrzenou absenci úmyslného zavinění ve svém jednání s jiným skutkovým stavem, než jaký byl v trestním řízení zjištěn.
V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný J.J. spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Šumperku a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Šumperku (následně též Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl jeho návrhu na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jak je zřejmé z argumentace v dovoláním napadeném usnesení na str. 2 až 4.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. J., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k