ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1144.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 dovolání, které podal obviněný J. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 7 To 576/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 51/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 5 T 51/2006, byli uznáni vinnými:
obviněný J. S. trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. [v bodě 1) výroku],
obviněný J. S. trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. [v bodě 1) výroku] a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. [v bodě 2) výroku].
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný J. S. podle §204 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný J. S. podle §204 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti osmi měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání jednak obviněný J. S. a jednak v neprospěch obviněných J. S. a J. S. okresní státní zástupce v Chebu.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 7 To 576/2009, bylo rozhodnuto:
K odvolání okresního státního zástupce v Chebu byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve výrocích o trestech uložených obviněným J. S. a J. S. S použitím §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obvinění byli odsouzeni podle §204 odst. 1 tr. zák., obviněný J. S. s použitím §35 odst. 1 tr. zák., a to:
obviněný J. S. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem,
obviněný J. S. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného J. S. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (v celém rozsahu) napadl obviněný J. S. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatoval, že hmotně právní posouzení jeho konání jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. není s ohledem na prokázaný skutkový stav namístě.
Obviněný uvedl, že měl povědomost o skutečnosti, že poškozená K. L. provozuje prostituci, nijak se však na tomto nepodílel. Zmínil, že svědkyně M. N. se o tom, že její dcera provozovala prostituci, dozvěděla až ex post. Žádné zranění na své dceři – poškozené neviděla, a tato, i když byla u ní na návštěvě, na nic si nestěžovala. Babička poškozené M. G. potvrdila, že nikdy neviděla poškozenou zbitou, poškozená si na nic nestěžovala. Svědkyně M. R. uvedla, že vztah poškozené a obviněného byl v pořádku, nikdy neviděla, že by ji bil a ani si poškozená nestěžovala, že by ji nutil k prostituci. Svědek J. F. – taxikář uvedl, že obviněného i poškozenou znal, ale že si mu poškozená nikdy na nic nestěžovala, v taxíku se s obviněným normálně bavila. Nezaznamenal u ní žádné zranění. Rovněž otec poškozené V. L. neměl žádnou povědomost o nucení své dcery k prostituci. Svědek P. S. – provozovatel nočního klubu P. i po předestření výpovědi K. L. tuto rezolutně odmítl (poškozená a obviněný byli u něj ubytováni). Policista – svědek J. S. vyloučil, že by se na něj matka K. L. obracela s něčím, co by souviselo s poškozenou. V návaznosti na to obviněný zdůraznil, že výpověď poškozené, jež je zcela osamocena oproti výpovědím všech ostatních svědků, nemůže postačovat k zákonné subsumpci jeho jednání pod ustanovení §204 tr. zák. Taktéž vyslovil nesouhlas s tím, pokud mu krajský soud významně zpřísnil trest odnětí svobody. Podotkl, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život a tím výchovně působit i na ostatní členy společnosti. Namítl, že uložený trest nemůže být (ani při uznání viny) výchovný. Podle jeho přesvědčení je výše trestu, kdy všichni vyslechnutí svědci popřeli, že by se mohl žalovaného skutku dopustit, nepřiměřená.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265 l tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Předsedkyně senátu Okresního soudu v Chebu nechala ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. S. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný konstatuje, že se na provozování prostituce poškozenou K. L. nepodílel. Odkazuje na výpovědi v dovolání jmenovaných svědků s tím, že z jejich tvrzení vyplývá, že poškozenou k prostituci nenutil a ani ji nebil. Současně zpochybňuje tvrzení poškozené, jejíž výpověď označuje za osamocenou a nepostačující k tomu, aby byl uznán vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky se primárně týkají správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů soudy, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině pod bodem 1) v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Chebu (následně též Krajský soud v Plzni) učinil právní závěr, že svým jednáním v bodě 1) rozsudečného výroku naplnil všechny zákonné znaky trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Chebu plyne, jaké skutečnosti soud vzal v případě obviněného J. S. za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Krajský soud v Plzni, jak je zřejmé z argumentace v dovoláním napadeném rozsudku.
V dovolání obviněný J. S. vznáší i námitku spočívající v tvrzení, že uložený trest je nepřiměřený, která rovněž uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod obsahově nenaplňuje. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Je očividné, že napadeným rozsudkem nebyl obviněnému J. S. uložen trest, který zákon nepřipouští ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že Krajský soud v Plzni věnoval náležitou pozornost všem rozhodným hlediskům při ukládání trestu obviněnému, jak jsou zejména v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. zakotveny. Pokud jde o stupeň společenské nebezpečnosti obviněným spáchaného činu odvolací soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné zdůraznil: „…byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro různorodou, převážně majetkovou trestnou činnost, z toho třikrát pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Naposledy byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu z 27. 6. 2006, sp. zn. 4 T 130/2003, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn 13. 5. 2009 na zkušební dobu čtyř roků. Nyní posuzovanou trestnou činnost spáchal v době, kdy byl již pravomocně odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 7 T 145/2003, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků (k němuž byl ve věci 4 T 130/2003 ukládán souhrnný trest) a v době, kdy měl nastoupit výkon trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, kterému se dlouhodobě vyhýbal.“ Soud druhého stupně rovněž podtrhl: „Je tedy zřejmé, že předchozí odsouzení k přísnému nepodmíněnému trestu pro závažnou trestnou činnost nemělo žádný výchovný účinek a ze spisu Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 1 T 221/2009, jehož obsahem byl při veřejném zasedání odvolacího soudu proveden důkaz, je zřejmé, že i ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu posledně uloženého nepodmíněného trestu obžalovaný nevedl řádný život, a přestože věděl, že v nyní posuzované trestní věci byl dosud nepravomocně odsouzen opět k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, dne 6. 10. 2009 spáchal další trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., za který byl pravomocně odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin“ (vše str. 6 rozhodnutí odvolacího soudu).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
S poukazem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. S., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k