ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1255.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1255/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 dovolání, které podal obviněný M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 8 To 79/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 1 T 228/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 1 T 228/2009, byl obviněný M.V. uznán vinným, že
v době od 15. 5. 2009 do 9,45 hod. dne 7. 10. 2009 v obci N., okres P. – s., nereagoval na výzvu Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 20. 4. 2009, č. j. 1 T 65/2006, k nástupu k výkonu trestu odnětí svobody do Věznice P. – B., uloženého mu trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 1 T 65/2006, ve formě trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který byl přeměněn usnesením téhož soudu ze dne 19. 1. 2009, č. j. 1 T 65/2006-67, kterou převzal dne 11. 5. 2009, bez závažného důvodu tento trest nenastoupil, do jeho výkonu byl dodán až dne 7. 10. 2009.
Takto popsaný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. V. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 8 To 79/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, a to ve všech výrocích, napadl obviněný M. V. prostřednictvím obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Současně shrnul dosavadní průběh trestního řízení ve věci.
Obviněný uvedl, že dne 11. 5. 2009 obdržel výzvu Okresního soudu Plzeň – sever (ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 1 T 65/2006), aby nastoupil nejpozději do tří dnů od jejího převzetí v době od 8,00 do 16,00 hod. do Věznice P. – B. Po převzetí této výzvy dne 13. 5. 2009 zaslal Okresnímu soudu Plzeň – sever žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, a to ze zdravotních důvodů. O možnosti podat tuto žádost se dozvěděl od úřednice soudu, která jej však nepoučila, aby žádost doplnil příslušnými údaji o svém zdravotním stavu. Žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody proto byla soudu zaslána bez této dokumentace.
Dále obviněný konstatoval, že již více než dva roky trpí žlučníkovými potížemi, což byl jeden z hlavních důvodů jeho žádosti o odložení výkonu trestu odnětí svobody. Podotkl, že mívá většinou dvakrát do týdne silné žlučníkové záchvaty, přičemž tyto zdravotní potíže a komplikace vyplývají i z lékařské zprávy ošetřující resp. obvodní lékařky MUDr. Evy Krejčové. Byl tudíž přesvědčen, že po podání uvedené žádosti není povinen do rozhodnutí soudu o ní do výkonu trestu odnětí svobody nastoupit a čekal na vyrozumění soudu, případně na jeho rozhodnutí.
V dovolání obviněný zmínil, že spolu se svojí rodinou trávil léto přechodně v místě svého trvalého bydliště a na chatě ve Z. Pravidelně dojížděl do trvalého bydliště, a to minimálně dvakrát týdně, kde vždy přespával a kam se dostavoval za účelem, aby mohl přebírat poštu. Rozhodnutí soudu o vyhovění, popřípadě zamítnutí jeho žádosti o odklad výkonu trestu mu však nebylo doručeno; toto převzal až při výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v O. n. O. dne 3. 11. 2009. Zdůraznil, že v případě, že by rozhodnutí obdržel, nikterak by se výkonu trestu odnětí svobody nevyhýbal, což vyplývá i ze samotného jeho zatčení, kterému se nikterak nevyhýbal. Pokud by věděl, že jeho žádost byla zamítnuta, taktéž by bezodkladně do výkonu trestu nastoupil.
S odkazem na uvedené skutečnosti obviněný upozornil, že do výkonu trestu odnětí svobody nenastoupil ze závažných zdravotních důvodů. Trpí silnými žlučníkovými záchvaty, které vedou často až ke zvracení, tyto záchvaty prodělal i ve Věznici v O. n. O., kde vykonával trest odnětí svobody a třikrát byl se žlučníkovým záchvatem převezen rychlou záchrannou službou do nemocnice. Byl domluven na operaci ve Fakultní nemocnici P. – L. a v lednu 2009 se dohodl s ošetřujícím lékařem, že na jaře tohoto roku podstoupí operaci žlučníku. Tato operace musela být již jednou odložena z důvodu předchozího výkonu trestu odnětí svobody. S lékařem byli dohodnuti, že o termínu operace bude písemně vyrozuměn, k čemuž však do zatčení nedošlo.
Jak obviněný poznamenal, jeho zatčení proběhlo v místě trvalého bydliště, a proto není pravdou, že by se zde nezdržoval. Zatčením resp. výkonem trestu se jeho družka spolu s jeho dvěma nezletilými dětmi dostaly do velmi složité finanční situace. Nebyl sice v trvalém pracovním poměru, nicméně častými brigádami přispíval na chod rodiny. V současné době je již zaměstnán a byl schopen, i se svou trestní minulostí, zabezpečit si zaměstnání. V případě, že by musel nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, byla by jeho družka spolu s nezletilými dětmi opět odkázána pouze na sociální dávky. Obviněný připomněl, že trest odnětí svobody, který řádně vykonával (byla mu udělena pochvala za vzorné plnění povinností), vykonal dne 9. 1. 2010. Z jeho současného řádného způsobu života jednoznačně vyplývá, že se ze svých chyb poučil a je schopen vést pro společnost přijatelný život, ať již rodinný či pracovní. S ohledem na tyto skutečnosti dovodil, že rozhodnutí soudu odporuje účelu trestu.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce připomněl, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezen v zákoně. Konstatoval, že pod tento důvod dovolání, lze podřadit argumentaci obviněného, že pokud mu nebylo ještě předtím, než začal dne 7. 10. 2009 vykonávat soudem nařízený trest odnětí svobody (po dodání do výkonu trestu), doručeno rozhodnutí soudu o jeho předchozí žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů, tak jeho jednání nenaplňovalo znaky trestného činu podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. Současně dospěl k závěru, že tyto námitky sice odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, ale jsou zjevně neopodstatněné.
Dále státní zástupce v podrobnostech uvedl, kdy se jedná o správné právní posouzení skutku a poukázal na znění tzv. skutkové věty pravomocného výroku o vině v rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 1 T 228/2009, podle níž se obviněný dopustil trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení §171 odst. 1 písm. g) tr. zák., jehož vymezení v zákoně připomněl. Též upozornil na znění §321 odst. 1 tr. ř., jež upravuje postup předsedy senátu, když se rozhodnutí, podle něhož se má nepodmíněný trest odnětí svobody vykonat, stalo vykonatelným. Zdůraznil, že odsouzený je povinen výzvy k nástupu výkonu trestu odnětí svobody uposlechnout. Ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný nepopřel, že výzvu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen Okresním soudem Plzeň – sever, sp. zn. 1 T 65/2006, převzal dne 11. 5. 2009. Dodal, že závažným důvodem ve smyslu ustanovení §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. bude např. změna zdravotního stavu, která reálně brání odsouzenému v nastoupení trestu odnětí svobody nebo přechodná těžká situace v rodině, jako je např. potřeba zajistit péči o bezvládného partnera nebo rodiče, úmrtí v rodině apod.
Ve vyjádření státní zástupce poukázal na skutečnost, že obviněný poté, kdy obdržel výzvu předsedy senátu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, podal u Okresního soudu Plzeň – sever žádost o odklad výkonu trestu, kterou odůvodnil nejen vlastními zdravotními důvody, ale také nutností zajistit rodinu finančně. Tato žádost byla usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 21. 5. 2009 podle §323 odst. 1 tr. ř. zamítnuta. Proti takovému usnesení obviněný nemá právo podat stížnost. Státní zástupce ocitoval pasáž z příslušné části odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 8 To 79/2010, s tím, že prokazuje, že rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody bylo jeho osobě doručeno fikcí doručení. V podrobnostech konstatoval, že v předmětné trestní věci předseda senátu Okresního soudu Plzeň – sever nemohl postupovat podle §322 odst. 1 tr. ř., neboť pro aplikaci tohoto ustanovení (předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví) nebyly splněny zákonné podmínky. Předseda senátu totiž nemůže odložit výkon trestu odnětí svobody jen na základě zprávy o ambulantním léčení, nýbrž zásadně jen na základě lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Přitom obviněný nepředložil ke své žádosti o odklad výkonu trestu žádné takové zprávy. Nebylo možné postupovat ani v intencích ustanovení §322 odst. 2 tr. ř., podle kterého požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů uvedených v §322 odst. 1 tr. ř., avšak předseda senátu má za to, že takové důvody nejsou zřejmě dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici; zjistí-li věznice, že zdravotní stav odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení. Z toho vyplývá, že pokud předseda senátu neshledá důvody pro odklad výkonu trestu odnětí svobody podle §322 odst. 1 tr. ř., nezamítá návrh odsouzeného na odklad výkonu trestu, ale podle §322 odst. 2 tr. ř. jej vyzve k předložení lékařských zpráv při nástupu výkonu trestu příslušné věznici, nikoli soudu (viz rozhodnutí č. 49/2005 Sb. rozh. tr.). Postupovat podle §322 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu také v případě, pokud by z jiných skutečností, např. lékařské zprávy specializovaného lékařského pracoviště vyplynulo, že zdravotní stav odsouzeného je tak vážný, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví. Státní zástupce připomněl, že tomu může být např. u osob, jež na tzv. revers odmítnou hospitalizaci v nemocnici, a to přesto, že je jejich zdravotní stav vážný. Zmíněná situace však v případě obviněného nenastala.
Podle státního zástupce obstojí závěr soudů obou stupňů, že obviněný svým jednáním naplnil znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. Dodal, že obviněný učinil obsahem svých námitek rovněž výhrady skutkové (zdůrazňování zdravotních problémů, kterými v rozhodném období trpěl, a které mu měly bránit v nástupu výkonu trestu, jakož i v tvrzení, že soudní úřednice, se kterou po obdržení výzvy k nástupu trestu odnětí svobody jednal, jej nepoučila, aby takovou žádost doplnil příslušnými údaji o zdravotním stavu), jež směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů, a které nelze stejně, jako námitky procesního charakteru, subsumovat pod v dovolání uplatněný hmotně právní dovolací důvod. Ve vyjádření upozornil, že soud nemá ze zákona uloženou povinnost poučovat odsouzené, kteří žádají o odklad výkonu trestu, o náležitostech příslušné žádosti.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V dovolání obviněný M. V. v podrobnostech namítá, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena vytýkanou právní vadou.
Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák. spáchá ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.
Podle §321 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest odnětí svobody ve stanovené lhůtě v určené věznici nastoupil .
Lze připomenout, že objektem citovaného trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci a na vykázání. Pachatelem trestného činu může být jen osoba, které se rozhodnutí přímo dotýká. Odsouzený je povinen uposlechnout výzvy podle §321 odst. 1 věty první tr. ř.
Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever (viz její doslovné znění v úvodu tohoto usnesení), plyne, že obviněný M. V. nereagoval na výzvu zmíněného soudu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody do Věznice P. – B., kterou převzal dne 11. 5. 2009, bez závažného důvodu trest uložený trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 1 T 65/2006, ve formě trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který byl přeměněn usnesením téhož soudu ze dne 19. 1. 2009, č. j. 1 T 65/2006-67, nenastoupil a do jeho výkonu byl dodán až dne 7. 10. 2009. Tímto jednáním, jež je podrobně rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, i podle názoru Nejvyššího soudu obviněný naplnil všechny zákonné znaky trestného činu, kterým byl pravomocně uznán vinným.
Předně je potřebné připomenout, že obviněný M. V. převzal výzvu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody dne 11. 5. 2009 (č. l. 86, 87 tr. spisu, sp. zn. 1 T 65/2006), což ani není v dovolání zpochybňováno. Obviněný však výkon trestu nenastoupil a dne 13. 5. 2009 zaslal Okresnímu soudu Plzeň – sever žádost o odklad jeho nástupu, v níž poukázal na svůj zdravotní stav, nutnost vyřídit si osobní záležitosti a na svůj vztah k rodině (č. l. 89 tr. spisu, sp. zn. 1 T 65/2006). Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 21. 5. 2009, č. j. 1 T 65/2006-92, byla podle §323 odst. 1 tr. ř. zamítnuta uvedená žádost o odložení nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Dne 25. 5. 2009 obviněný podal další žádost o odložení nástupu výkonu trestu odnětí svobody, přičemž jako důvody uvedl zdravotní stav, žádost o milost adresovanou prezidentu republiky a rodinné důvody (č. l. 95 tr. spisu, sp. zn. 1 T 65/2006). Z písemnosti Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 4. 6. 2009, č. j. 1 T 65/2006-96, vyplývá, že samosoudce podle §322 odst. 2 tr. ř. sdělil obviněnému, že požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů a ze žádosti není zřejmé, že je hospitalizován v lůžkovém zdravotnickém zařízení a výkon trestu odnětí svobody neohrozí jeho život nebo zdraví, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že zdravotní stav neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení. S ohledem na citované ustanovení trestního řádu samosoudce vyzval obviněného k tomu, aby předložil doklady při nástupu výkonu trestu odnětí svobody a že jeho žádosti nevyhovuje. K dovolací námitce obviněného, že žádné rozhodnutí soudu o jeho žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody nepřevzal, Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést níže popsané skutečnosti.
Podle §64 odst. 1 písm. c) tr. ř. platí, že do vlastních rukou se doručuje jiná písemnost (než ty, které jsou vyjmenovány v §64 odst. 1 písm. a), b) tr. ř.), jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí. Z ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Podle §64 odst. 3 písm. c) tr. ř. se písemnost ukládá u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty .
Výše zmíněné usnesení Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 21. 5. 2009, č. j. 1 T 65/2006-92, bylo prostřednictvím pošty doručováno do vlastních rukou, přičemž dne 1. 6. 2009 pracovnice pošty nezastihla obviněného M. V., a proto zásilku téhož dne na poště uložila a adresáta písemně vyrozuměla, kde si ji může vyzvednout. Jelikož si obviněný nevyzvedl zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl, neboť uvedenou adresu označil ve smyslu znění §63 odst. 2 tr. ř. pro účely doručování. Lze tudíž důvodně konstatovat, že nastala zákonem předpokládaná fikce doručení. To platí i pro sdělení samosoudce Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 4. 6. 2009, č. j. 1 T 65/2006-96, učiněné podle §322 odst. 2 tr. ř., jež bylo prostřednictvím pošty obviněnému zasíláno (pracovnice pošty jej dne 10. 6. 2009 nezastihla, zásilku téhož dne uložila a adresáta písemně vyrozuměla, kde si ji může vyzvednout, což v úložní lhůtě neučinil (vše na č. l. 98 a 99 tr. spisu, sp. zn. 1 T 65/2006). V tomto směru Krajský soud v Plzni v odůvodnění napadeného usnesení k jednání obviněného mimo jiné konstatoval: „…sám uvedl, že se prakticky nezdržoval v místě trvalého bydliště, jehož adresu určil jako adresu pro doručování a fakticky se ani náležitě nezajímal o to, jak a kdy okresní soud rozhodl. Pokud by totiž skutečně chtěl znát výsledek rozhodnutí soudu o jeho žádosti a trest nastoupit, pak by, byť by neobdržel výzvu o uložení zásilky, se dostavil na poštu a zajímal se o to, jak soud rozhodl o jeho žádosti.“ Soud druhého stupně rovněž zdůraznil, že byť obviněný podal žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů, přičemž uváděl i nutnost zajistit rodinu finančně a zaslal ji okresnímu soudu dne 13. 5. 2009, tak řadu měsíců se o výsledek řízení nezajímal (vše na str. 2 usnesení odvolacího soudu) .
I další postup Okresního soudu Plzeň – sever ve věci Nejvyšší soud shledal v souladu se zákonem.
Podle §322 odst. 1 tr. ř. platí, že předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví.
Ustanovení §322 odst. 2 tr. ř. zakotvuje, že požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů uvedených v odstavci 1, avšak předseda senátu má za to, že takové důvody nejsou zřejmě dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že zdravotní stav odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.
Podle §323 odst. 1 tr. ř. platí, že výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může předseda senátu z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v §321 odst. 1 tr. ř.
Ze skutkových zjištění je zjevné, že obviněný M. V. nebyl hospitalizován v lůžkovém zdravotnickém zařízení a ani nebyly dány jiné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví. Proto postup podle §322 odst. 1 tr. ř. (odložení výkonu trestu odnětí svobody) nepřipadal v úvahu. Samosoudcem okresního soudu byl obviněný ve smyslu znění §322 odst. 2 tr. ř. správně vyzván, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Rovněž mu bylo sděleno, jak bude věznice postupovat, když zjistí, že jeho zdravotní stav neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody. Pokud již předtím byla usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 21. 5. 2009, č. j. 1 T 65/2006-92, podle §323 odst. 1 tr. ř. zamítnuta žádost obviněného o odložení nástupu výkonu trestu odnětí svobody, tak je potřebné připomenout, že proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná. Současně lze poznamenat, že soud nemá povinnost informovat odsouzeného, jaké náležitosti má mít žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud považuje za potřebné poukázat na skutkové okolnosti ohledně zdravotního stavu obviněného M. V. V této spojitosti Krajský soud v Plzni v odůvodnění usnesení konstatoval: „…z provedených důkazů lze zjistit určité zdravotní problémy týkající se žlučníku. To vyplývá ze zprávy lékařky, kterou v odvolání zmiňuje obviněný. Ovšem ze zprávy této lékařky, a také zprávy MUDr. Krausové, lékařky zdravotní služby Vězeňské služby ČR, vyplývá, že zmiňované zdravotní potíže má odvolatel nejméně od roku 2005. Přes doporučená zdravotní ošetření odmítl léčbu v nemocnici a fakticky, jak vyplývá ze zprávy MUDr. Krejčové (č. l. 23, č. l. 25 tr. spisu) od října 2008, kdy chtěl ukončit pracovní neschopnost, se nedostavil pro léky, nedostavil se ani kvůli potížím, nebyl vyšetřován ani na chirurgickém oddělení v N. apod. Pokud byl objednán na operaci na chirurgickou kliniku P. – L. na 15. 1. 2009, nenastoupil ani na předoperační vyšetření.“ Odvolací soud k jednání obviněného rovněž zdůraznil: „Je zřejmé, že nečiní žádné kroky k tomu, aby se skutečně léčil, a to ani po výkonu trestu, do kterého byl dodán, ani následně po 9. 1. 2010, kdy byl z výkonu trestu propuštěn.“ Již v odvolání obviněný poukázal i na nutnost zajistit rodinu finančně, přičemž k tomuto tvrzení soud druhého stupně uvedl: „…musí si uvědomit, že nástup do výkonu trestu je následkem jeho protispolečenského chování. To, že se nebránil realizaci příkazu k dodání do výkonu trestu, který vydal okresní soud, není pro posouzení věci právně relevantní. Pokud by se zatčení bránil, dopustil by se další trestné činnosti.“ Krajský soud důvodně podtrhl: „…odmítání nástupu do výkonu trestu není ojedinělým vybočením v životě obviněného, v daném případě je ho nutno považovat za speciálního recidivistu. I v předchozí věci, jak doplnil dokazování odvolací soud, musel být do výkonu trestu dodán (věc Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. 27 T 90/2007). V této souvislosti není bez zajímavosti, že problémy se žlučníkem byly diagnostikovány u obviněného v roce 2005 a v roce 2007 se dopustil trestné činnosti v souvislosti s požíváním alkoholu“ (vše na str. 3 usnesení soudu druhého stupně).
Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkového zjištění vyplývá naplnění v jednání obviněného M. V. všech zákonných znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. g) tr. zák., neboť mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku, s nímž se v napadeném usnesení důvodně ztotožnil též Krajský soud v Plzni a argumentačně je přiléhavým způsobem doplnil, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně i tzv. právní věta. Námitku obviněného, kterou v mimořádném opravném prostředku formálně relevantně uplatnil, tudíž není možno akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. V. jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k