ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1372.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1372/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 dovolání, které podal obviněný L.H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 12 To 161/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 59/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 3 T 59/2009, byl obviněný L.H. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen podle §197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. l a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné opatření ve formě zabrání věcí, jež jsou blíže specifikovány na str. 2 rozsudku (poznámka: vše trestní zákon ve znění účinném do 31. 12. 2009).
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný L. H. odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 12 To 161/2010, byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o ochranném opatření – zabrání věcí. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině a trestu) podal obviněný L. H. prostřednictvím obhájce dovolání, a to ve znění jeho dodatečného odůvodnění ze dne 19. 10. 2010, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný vytkl, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Namítl, že nebyly splněny podmínky ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., jehož znění připomněl, aby hlavní líčení dne 7. 1. 2010 bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že svoji neúčast u hlavního líčení z objektivních důvodů omluvil a zároveň popřel, že souhlasil s tím, aby se konalo v jeho nepřítomnosti. Souhlas neudělil ani svému předchozímu obhájci. Postupem soudu mu bylo znemožněno, aby se před soudem vyjádřil k obžalobě, čímž došlo k porušení jeho procesních práv. I když se dalšího hlavního líčení konaného dne 24. 2. 2010 účastnil, tak soud ve smyslu §207 tr. ř. nevyslechl jeho osobu, ani jej nepoučil o procesních právech. V rámci soudního řízení konaného dne 24. 2. 2010 se pouze vyjadřoval k obsahu prováděných důkazů - výslechů svědků, avšak neměl možnost se procesně relevantním způsobem vyjádřit k obsahu obžaloby. Navíc tím, že se hlavní líčení dne 7. 1. 2010 konalo v jeho nepřítomnosti mu byla upřena možnost vyjádřit se k výpovědím klíčových svědků M. B., Z. J., M.H. a V. F. Obviněný zdůraznil, že od počátku trestního řízení spáchání jakékoliv trestné činnosti popíral. S ohledem i na tuto okolnost měl soud dospět k závěru, že nejsou splněny podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, když bez jeho výslechu nebylo možné věc spolehlivě rozhodnout a dosáhnout účelu trestního řízení. Správně měl soud v rámci hlavního líčení zjistit jeho stanovisko k obžalobě a procesně účinným způsobem jej vyslechnout, při zachování rovnosti stran. Jestliže přesto dovodil, že se hlavní líčení dne 7. 1. 2010 může konat v jeho nepřítomnosti, měl jej jako obžalovaného vyslechnout při dalším hlavním líčením dne 24. 2. 2010. Soud porušil ustanovení §202 odst. 2 tr. ř.
Pokud jde o důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle jeho názoru neměl být skutek, a to s ohledem na stupeň společenské nebezpečnosti, kvalifikován jako trestný čin, ale měl být pouze maximálně posouzen jako přestupek proti občanskému soužití (jestliže soud uvěřil svědkům, podle nichž mezi účastníky k určitému konfliktu došlo). Konstatoval, že skutek popsaný v odsuzujícím rozsudku nespáchal, incident si fakticky vymysleli z důvodu přetrvávajících sousedských sporů Z. J. se svojí přítelkyní M.B. Jejich tvrzení – z důvodu osobní známosti – podpořili další svědci, konkrétně zejména Ing. P. H. J. H. i J.A.Š., který naopak L. K. vyhrožoval. Tito svědci jsou blízcí přátelé Z. J., jezdí na společné dovolené apod. Svědkyně M. H. rozhodně nemohla v nočních hodinách slyšet od domu obžalovaného střelbu, neboť je každý den po 17. hodině odvážena z domu poškozeného Z. J., což svědčí o nevěrohodnosti její výpovědi.
Z popsaných skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 12 To 161/2010, a podle §265 l tr. ř. přikázal jmenovanému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný L. H. učinil i vlastnoruční podání ze dne 13. 9. 2010. Z písemnosti mimo jiné plyne, že podává dovolání poslední den lhůty namísto ustanoveného obhájce, který se s ním dosud nezkontaktoval, a jenž toto podání doplní.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že v této části považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Upozornil, že obviněný byl k věci podrobně vyslechnut v přípravném řízení. Podle jeho mínění nelze soudu vytýkat, pokud tento výslech považoval za dostatečný v situaci, kdy se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil a svou neúčast odůvodnil potřebou pečovat o svou družku (jak vyplývá ze záznamu intervenujícího státního zástupce). Podotkl, že ve věci bylo vyslechnuto větší množství svědků, a tudíž soud mohl skutkový stav dostatečně zjistit. Je věcí obviněného, zda svých práv využije, a pokud tak neučiní, musí si případné důsledky nést sám. Obviněnému nic nebránilo zajistit péči o družku (pokud ji opravdu potřebovala) prostřednictvím další osoby.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že v této části obviněný toliko namítá vadné hodnocení provedených důkazů a opakuje dosavadní obhajobu o své nevině. Dodal, že tím jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková zjištění. Připomněl, že skutkovými zjištěními, jak je soudy nižších stupňů učinily, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení a způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že přezkoumáním v naznačeném směru nebyly zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání. V této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného L. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), tak nelze přihlížet k vlastnoručnímu podání obviněného L.H., byť je označil za dovolání.
Podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ze zákonné formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. V mimořádném opravném prostředku obviněný L. H. s odkazem na tento dovolací důvod vytýká, že byl zkrácen na svých právech tím, že hlavní líčení před Okresním soudem v Hradci Králové se dne 7. 1. 2010 konalo v jeho nepřítomnosti. Uplatněná námitka obsahově zmíněný důvod dovolání naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda soudní řízení je zatíženo tvrzenou procesní vadou.
Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod platí, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům .
Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu a k důkazům, na nichž je založena včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Trestní řád, který uvedené ústavní právo blíže rozvádí, upravuje požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání. V hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže je lze v jeho nepřítomnosti provést spíše výjimečně, případně je vůbec nelze konat.
Z ustanovení §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. vyplývá, že v nepřítomnosti obžalovaného se může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinil návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.) .
Podle §202 odst. 3 tr. ř. platí, že nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v §211 tr. ř .
Zákon v §202 odst. 4 větě první tr. ř. stanoví, že hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Předně je potřebné konstatovat, že obviněný L. H. nebyl ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody a ani nešlo o trestný čin, na který zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice by převyšovala pět let. Proto nepřicházelo v úvahu omezení konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, které by vyplývalo z ustanovení §202 odst. 4 věty první tr. ř.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že samosoudce Okresního soudu v Hradci Králové nařídil ve věci hlavní líčení na den 16. 4. 2009. Obviněný L.H.převzal předvolání k hlavnímu líčení společně s obžalobou dne 10. 4. 2009. Dne 14. 4. 2009 byla označenému soudu doručena písemná omluva obviněného ohledně neúčasti u hlavního líčení, kterou odůvodnil pracovní neschopností, přičemž v kopii předložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 14. 4. 2009 (vše na č. l . 132 a 133 spisu). V návaznosti na to samosoudce nařídil nový termín hlavního líčení na den 11. 6. 2009, přičemž obviněný předvolání převzal dne 15. 5. 2009. Následně dne 9. 6. 2009 byla soudu doručena písemná omluva obviněného ohledně jeho neúčasti u tohoto hlavního líčení. Konstatoval, že i nadále trvá jeho pracovní neschopnost, která nebyla dosud ukončena. Byl předán praktickému lékaři k dalšímu léčení, kdy se jeho osobě silně horší potíže očí, pohybového aparátu, alergické a jiné. Obviněný rovněž uvedl, že pokud by došlo ke zlepšení jeho zdravotních problémů či ukončení pracovní neschopnosti, dá včas vědět. Taktéž požádal, aby po dobu léčby a trvání pracovní neschopnosti bylo hlavní líčení nařízené na 11. 6. 2009 odloženo na neurčito. Tato omluva byla doložena lékařem vystavenou pracovní neschopností (vše na č. l . 134 - 136 spisu).
Následně samosoudce nařídil hlavní líčení na den 27. 8. 2009. Současně vyžádal od MUDr. K. D., privátní oční lékařky, uvedené na potvrzení o pracovní neschopnosti, zprávu, zda je vzhledem ke svému zdravotnímu stavu obviněný schopen účasti na jednání soudu. Jmenovaná lékařka sdělila přípisem ze dne 12. 6. 2010, že obviněný byl naposledy vyšetřen dne 6. 5. 2009 a zároveň požádal o předání do péče obvodního lékaře MUDr. K. Konstatovala, že v té době byl z hlediska oční diagnózy schopen soudního jednání (vše na č. l. 137 - 139 spisu).
Ze záznamu na obálce, která obsahovala předvolání obviněného k hlavnímu líčení na den 27. 8. 2009, vyplývá, že adresát nebyl poštovní doručovatelkou zastižen, oznámeno dne 16. 6. 2009, úložní doba do 1. 7. 2009, přičemž dne 2. 7. 2009 byla nevyzvednutá písemnost vrácena soudu. V reakci na to samosoudce okresního soudu požádal orgány Policie ČR o předvedení obviněného k hlavnímu líčení na den 27. 8. 2009. Z odpovědi Policie ČR, Obvodního oddělení Třebechovice pod Orebem ze dne 27. 8. 2009 se podává, že žádosti nemohlo být vyhověno, neboť obviněný nebyl téhož dne na adrese H. Č., T. pod O., zastižen. Zde byla zastižena L. K., která sdělila, že již dne 24. 8. 2009 obviněný odjel neznámo kam a neví, kdy se vrátí (vše na č. l. 141, 144a spisu).
V písemnosti, jež byla okresnímu soudu doručena dne 25. 8. 2009, obviněný zaslal omluvu, že od 20. 8. 2009 se nachází opět v pracovní neschopnosti, a to po úrazu a nemůže se k řízení dostavit, přičemž kopii pracovní neschopnosti ze dne 20. 8. 2009 přiložil (č. l. 142 – 143 spisu). Ani další hlavní líčení, které bylo nařízeno na den 29. 10. 2009 (č. l. 149 spisu), se pro nemožnost doručení předvolání obviněnému nekonalo. Ze záznamu samosoudce ze dne 29. 10. 2009 vyplývá, že obhájce obviněného JUDr. Tomáš Veska jej informoval, že dne 27. 10. 2009 byl za obviněným v místě bydliště. Ten mu sdělil, že je nemocen a navíc nemá peníze na cestu do Hradce Králové ani na poštu do L., aby si vyzvedl předvolání. Hlavní líčení bylo proto odročeno na 26. 11. 2009. Samosoudce rozhodl, že obviněný zatím nebude předvoláván a bude vydán trestní příkaz (č. l. 152 spisu). Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 3 T 59/2009, obviněný podal dne 20. 11. 2009 prostřednictvím obhájce odpor (vše na č. l. 153 – 154, 156 – 157 spisu). K hlavnímu líčení dne 26. 11. 2009 se obviněný dostavil se svým obhájcem, který jej sám přivezl z místa bydliště. Současně bylo samosoudcem zjištěno, že dosud nebyla vrácena doručenka potvrzující převzetí trestního příkazu obviněným. Hlavní líčení bylo proto odročeno na 7. 1. 2010; předvolání bylo obviněnému a obhájci předáno (č. l. 158 spisu). K tomuto hlavnímu líčení se obviněný nedostavil, přičemž jeho obhájce uvedl, že jej omlouvá s odůvodněním, že jeho družka paní K. utrpěla poměrně vážný úraz a v současné době musí mít zajištěn 24 hodinový dohled. Přímo na straně jeho klienta nejsou žádné překážky, ale žijí v domě sami dva. Současně zdůraznil, že se obviněný chce k obžalobě u soudu vyjádřit. V návaznosti na to bylo usnesením soudu podle §202 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto, že bude hlavní líčení konáno v nepřítomnosti obviněného L. H. (č. l. 159 spisu). V jeho rámci byla podle §207 odst. 2 tr. ř. čtena výpověď obviněného z přípravného řízení na č. l. 40 – 44 spisu. Po výslechu čtyř předvolaných svědků a po provedení několika dalších důkazů bylo hlavní líčení odročeno na den 3. 2. 2010. Z protokolu o tomto odročeném hlavním líčení, k němuž se obviněný dostavil, vyplývá, že bylo z důvodu telefonického sdělení obhájce, že jel vlastním vozidlem pro obviněného a jeho družku do Č., po cestě zapadl a neví, kdy se z místa dostane, odročeno na 24. 2. 2010 (č. l. 165 spisu). Hlavní líčení se dne 24. 2. 2010 konalo, a to za přítomnosti obviněného a jeho obhájce, přičemž obviněný využil mimo jiné svého práva vyjadřovat se k prováděným důkazům (č. l. 166 a násl. spisu).
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze Okresnímu soudu v Hradci Králové vytknout, že konal hlavní líčení dne 7. 1. 2010 v nepřítomnosti obviněného L. H. Z výše popsané rekapitulace je zřejmé, že hlavní líčení bylo vícekrát z důvodů na straně obviněného či jeho obhájce překládáno či odročováno na jiný termín, přičemž některé z těchto důvodů ani nebyly takového charakteru, aby mohly být považovány za řádnou omluvu. To platí i pro omluvu obviněného, že jeho družka L.K. utrpěla poměrně vážný úraz a musí mít zajištěn 24 hodinový dohled, která nebyla žádným lékařským potvrzením doložena. Byly splněny podmínky ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, o čemž okresní soud rozhodl usnesením. Předně jeho osobě byla obžaloba řádně doručena a k hlavnímu líčení byl včas a řádně předvolán. Dále o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný v přípravném řízení vyslechnut (č. l. 40 – 44 spisu), bylo dodrženo ustanovení §160 tr. ř. o zahájení trestního stíhání (č. l. 1 – 2 spisu), přičemž obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování podle §166 odst. 1 tr. ř. (č. l. 122 spisu). Rovněž okresní soud mohl mít důvodně za to, že věc bylo možno spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a to v daném případě nutno zdůraznit u části hlavního líčení, s ohledem na právní kvalifikaci žalovaného skutku, důkazní situaci, charakter a význam důkazů, jejichž provedení dne 7. 1. 2010 přicházelo v úvahu. S dovolací námitkou, že obviněný byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl přítomen při celém hlavním líčení, čímž mu mělo být upřeno právo na obhajobu a spravedlivý proces, nelze souhlasit. Námitky, jež byly s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněným uplatněny, tudíž není možno pro jejich zjevnou neopodstatněnost akceptovat.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného L.H., jimiž s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů. Tak je tomu v případě, když tvrdí, že skutek nespáchal, což má potvrzovat L. K. a že incident si vymysleli Z. J. s M. B. Rovněž namítá nevěrohodnost tvrzení svědků Ing. P.H., J. H., J. A. Š. a M. H. Současně považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ve spojení s odůvodněním usnesení Krajského soudu v Hradci Králové plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného a proč nevyhověly jeho návrhu na provedení dalších důkazů.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V opačném případě nelze konat přezkum napadeného rozhodnutí.
V dovolání obviněný L. H. rovněž uplatňuje výtku, jíž zpochybňuje právní posouzení skutku. Namítá, že nebyla naplněna materiální stránka trestného činu podle §197a odst. 1 tr. zák. a skutek měl být posuzován maximálně jako přestupek proti občanskému soužití. Tato námitka uplatněný důvod dovolání obsahově naplňuje. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenou právní vadou.
Trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.
Podle §3 odst. 1 tr. zák. je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně . Podle §3 odst. 2 tr. zák. platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu . Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou .
V tzv. skutkové větě, jak je popsána ve výroku rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, je obviněnému L. H. kladeno za vinu, že
dne 10. srpna 2008 kolem 20.30 hod. ze svého pozemku u domu v H. Č., okr. H. K., křičel na Z. J., který na sousedním pozemku staví společně s přítelkyní M. B., rodinný domek, aby šel dolů, že si to s ním vyřídí, že mu do domu něco pošle a srovná mu jej se zemí, po příchodu M.B.ji začal urážet vulgárními výrazy a vyhrožoval jí fyzickým napadením, dále na Z. J. křičel v přítomnosti M.B. a její matky M. H., že mu ustřelí hlavu a že ho zabije, dále na ně křičel, aby s ním šli na souboj, že se bojí, že by je zastřelil, což u nich vzhledem k tomu, že u něho v předchozí době viděli v pouzdře u pasu střelnou zbraň a slyšeli z jeho zahrady střelbu, vzbudilo obavu o zdraví a o život.
Podle názoru Nejvyššího soudu postupoval Okresní soud v Hradci Králové v souladu s trestním zákonem, když citovaný skutek kvalifikoval jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., neboť obviněný L. H. jinému vyhrožoval usmrcením a těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu. Z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky tohoto trestného činu – úmyslného zavinění – obviněný jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., neboť zjevně chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem. Jednání obviněného, byť jde o osobu doposud trestně bezúhonnou, je nebezpečné pro společnost, neboť vyšší formou úmyslného zavinění porušilo zájem na ochraně jednotlivce proti některým závažným výhrůžkám. V této souvislosti nelze pominout, že bylo vyhrožováno více osobám, přičemž výhrůžky usmrcením a způsobením těžké újmy na zdraví poškozeným Z. J., M.B. a M. H. byly naprosto neadekvátní situaci, která jim předcházela. Obavy poškozených umocňoval také fakt, že z obviněného měli evidentně strach, neboť u něho v předchozí době viděli střelnou zbraň a slyšeli z jeho zahrady střelbu. Rovněž není možno přehlédnout skutečnost, že v roce 2007 byl obviněný řešen pro přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů, za který mu byla uložena sankce – pokuta 1.000,- Kč. Jeho jednání spočívalo ve svévolném vylití fekálií na pozemek právě poškozených M. B. a Z. J. Konečně je namístě připomenout, že obviněný vyhrožoval i jiným osobám (viz výpověď svědka J. A. Š.).
Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci učiněná skutková zjištění umožňují důvodný závěr, že obviněný L. H. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku, s nímž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové i tzv. právní věta. Námitky, které byly v mimořádném opravném prostředku formálně relevantně uplatněny, tudíž nelze akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., odmítl dovolání obviněného L. H. jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k