ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1465.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1465/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2010 dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 11 To 306/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 83/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. 6 T 83/2009, byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
v přesněji nezjištěné době v noci ze dne 17. 7. 2008 na 18. 7. 2008, v N. B., na chodníku před parkem S. T., nalezl 2 kusy platebních karet Komerční banky č. a č. majitele L. B., nar., se kterými dne 18. 7. 2008 v době od 03:02:53 hod. do 03:23:54 hod. v N. B. na M. n. v bankomatu České spořitelny ke škodě L. B., bytem N. B., J., se pokusil celkem v 8 případech o neoprávněný výběr finanční hotovosti v částkách 4.000,- Kč a 2.000,- Kč z každé z platebních karet, přičemž k výplatě peněz nedošlo v důsledku špatně zadávaného PIN kódu.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 11 To 306/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný shrnul dosavadní průběh řízení. Konstatoval, že soudy hodnotily provedené důkazy podle jejich vnitřního přesvědčení. Nevzaly však v úvahu všechny okolnosti případu, tyto neřešily jednotlivě ani v jejich souhrnu podle §2 odst. 6 tr. ř., což je předpokladem správných a úplných skutkových zjištění. Podle obviněného nepostupovaly soudy při úvaze o druhu a výměře trestu podle ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. Při výměře trestu měly ve smyslu znění §33 tr. zák. přihlédnout ke skutečnosti, že byť se jednání dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění (rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 12. 2007), jednalo se o podmíněné propuštění z výkonu trestu pro trestnou činnost odlišného charakteru.
Dále obviněný uvedl, že pokud sám považoval skutková zjištění za úplná, tak provedené důkazy nebyly správně zhodnoceny. Namítl, že při úvaze o druhu a výměře trestu bylo možno v jeho případě ještě působit výchovnou formou uložením trestu podmíněného se zkušební dobou, byť delšího trvání. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody proto označil jako neadekvátní a nepřiměřeně přísný, když represivní charakter trestu pomíjí jeho účel. Soudy měly postupovat v intencích §3 odst. 4 tr. zák. Podle mínění obviněného nelze přehlédnout, co jej ke spáchání trestného činu vedlo. Připomněl, že připustil nalezení jedné platební karty, jež zaměnil za platební kartu, kterou mu půjčila jeho sestra K. G. Na tuto kartu chtěl vybrat peníze, neboť mu chodily na její účet, když se jednalo o totožnou banku s bankou poškozeného. Při zadání PINu zjistil, že se jedná o jinou platební kartu, proto ji vyhodil a šel domů. I jeho sestra potvrdila, že mu platební kartu půjčovala. Použil tedy jednu platební kartu a jednal v dobré víře, že do bankovního automatu vložil platební kartu své sestry. Žádný důkaz o tom, že by měl používat dvě cizí platební karty neexistuje. Bylo by zcela nelogické, že by si vymýšlel, pokud doznal, že po spletení původu jedné platební karty i tuto odhodil.
Obviněný rovněž poukázal na znalecký posudek z oboru psychiatrie, kterým bylo u jeho osoby zjištěno nepodstatné snížení rozpoznávací a ovládací schopnosti vlivem požitého alkoholu. Nastolil otázku, jak tato skutečnost mohla ovlivnit jeho jednání při použití platební karty. Zopakoval, že se pokusil vybírat na neoprávněně drženou kartu finanční hotovost, avšak jednal v dobré víře, že používá kartu svojí sestry. Připustil, že naplnil všechny zákonné znaky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a že se pokusil o výběr příslušných finančních hotovostí. Vlivem alkoholu si však nemusel uvědomit, že se jedná o platební kartu cizí osoby, zvláště pokud se jednalo o kartu téhož bankovního ústavu – Komerční banky. Obviněný proto odmítl právní kvalifikaci svého jednání i jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. ukončeného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterou označil za nesprávnou. Dodal, že u jeho osoby nebylo v případě druhu a výměry trestu dostatečně přihlédnuto k možnostem nápravy i k jeho poměrům, neboť se jedná o mladého člověka, který je schopen řádně se zařadit do společnosti. Soudy tudíž měly uložit trest, jenž by spočíval v trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, byť na nejdelší zkušební dobu, a nikoli trest nepodmíněný.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2009, č. j. 11 To 306/2009-189, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. 6 T 83/2009, jakož i další výroky na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na dosavadní soudní řízení a obviněným vznesené námitky.
Státní zástupce konstatoval, že obviněný víceméně opakuje námitky, které jsou známy z jeho dosavadní obhajoby a odezněly již v jeho odvolání. Upozornil, že se těmito námitkami soud druhého stupně v dostatečné míře zabýval, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Zejména to platí o tvrzení obviněného ohledně záměny platebních karet, kteroužto zásadní námitkou obhajoby se obšírně zabývaly soudy obou stupňů činné ve věci. Řízení před dovolacím soudem není možno chápat jako opakované odvolání, a pokud byl ve druhém stupni realizován řádný přezkum, o čemž v této věci nevznikají pochybnosti, nemá Nejvyšší soud při projednávání dovolání žádný důvod do napadeného rozhodnutí zasahovat. Obviněný napadá pravomocné meritorní rozhodnutí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který předpokládá, že napadenému rozhodnutí bude vytýkáno pochybení při aplikaci norem hmotného práva. Státní zástupce zdůraznil, že této definici námitky obviněného nevyhovují. Údajné pochybení v právní kvalifikaci totiž vyvozuje z odlišného skutkového stavu, než ke kterému dospěly soudy, a to na základě odchylného posouzení provedených důkazů. Zcela mimo deklarovaný důvod dovolání se ocitají výtky obviněného, které se týkají uložené trestní sankce. Zvolená argumentace nespadá nejen pod deklarovaný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod, nehledě na skutečnost, že ani z věcného hlediska není možno obviněnému přisvědčit.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce neshledal v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které byly výše reprodukovány a jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (údajné nedodržení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo shora řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden zejména v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Hradci Králové (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. ukončeného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
K výtce obviněného, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřený, je potřebné uvést, že je nejen prioritně spojována s jiným skutkovým zjištěním, než jak bylo v soudním řízení učiněno, přičemž navíc ji nelze podřadit pod žádný dovolací důvod.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud považuje za potřebné upozornit, že z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v dovoláním napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové (srov. argumentaci na str. 2 a 3 rozhodnutí).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k