ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.148.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 148/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2010 dovolání, které podal obviněný E. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 7 To 75/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 13/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 50 T 13/2008, byl obviněný E. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 11. září 2008 po 12.30 hod. v J. u L., A. ul. před domem čp. nejprve slovně napadal svoji manželku poškozenou D. H., poté ji vyzýval ke vstupu do společně obývaného bytu ve výše uvedeném domě, což zpočátku odmítala a poté, co do bytu ve druhém nadzemním podlaží vešli, uzamkl obžalovaný vchodové dveře a již v chodbě bytu pokračoval ve slovních urážkách, vyhrožoval poškozené zabitím a poté, co se schovala v jednom z pokojů bytu a zatarasila stolkem dveře do pokoje, rozbil jejich skleněnou výplň, vnikl dovnitř, opakovaně poškozené vyhrožoval usmrcením a naplňujíc tento úmysl, ji chytil za oblečení pod krkem, otevřel křídlo okna, u kterého poškozená stála, a vyhodil ji z výšky nejméně 8 metrů z okna, přičemž poškozená se v průběhu pádu pootočila, dopadla na stříšku nacházející se nad vchodem do domu a následně na travnatou plochu, v důsledku tohoto pádu utrpěla zlomeniny předních částí těl 10. a 12. hrudního obratle, roztržení vazu mezi trnovým výběžkem posledního hrudního a prvního bederního obratle, tříštivou posunutou uzavřenou zlomeninu levé patní kosti a uzavřenou posunutou zlomeninu dolního konce levé kosti vřetenní, s následnými ortopedickými operacemi a nutností dlouhodobé rehabilitační péče, přičemž pouze náhoda v podobě příznivého dopadu a nízké hmotnosti poškozené zabránila možnému smrtelnému následku.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §219 odst. 1 tr. zák. za podmínek §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 43 T 28/2009, který nabyl právní moci dne 10. 6. 2009, jímž byl obviněný odsouzen za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajská pobočka pro Ústecký kraj, Územní pracoviště Most, ve výši 161.170,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 7 To 75/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním. Za dovolací důvody označil ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Obviněný připomněl, jak bylo ve věci rozhodnuto soudy obou stupňů. Soudům vytkl, že nesprávně zhodnotily všechny doposud provedené výpovědi včetně rozporu ve způsobu spáchání trestného činu a odůvodnění, proč přijaly způsob provedení trestného činu jedním způsobem a nevypořádaly se s jeho tvrzením i obsahem svědecké výpovědi poškozené. V tom shledal porušení zásad platných v trestním řízení v jeho neprospěch. Namítl, že výtky obhajoby do rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem neodstranil ani odvolací soud, který se s neúplným výrokem nevypořádal. Naopak, s nesprávnými právními závěry prvostupňového soudu se ztotožnil, a proto rozhodnutí, kterým zamítl odvolání, má vady spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení skutku, respektive nebyla odstraněna neúplnost výroku o způsobu spáchání skutku.
Dále obviněný konstatoval, že podle Vrchního soudu v Praze odpovídají skutková zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem výsledkům provedeného dokazování. Odvolací soud však nezaujal názor k tvrzení soudu prvního stupně, že k přijetí jeho postoje v odůvodnění rozsudku jej vedly tři zdroje: výpověď poškozené, výpovědi svědků, zejména M. D. a znalecký posudek z odvětví forenzní biomechaniky. Obviněný namítl, že podklady pro výpočet znaleckých zjištění jsou vzájemně kolidující, kdy vzájemná kolize důkazních výpovědí vedla k vadě ve zmíněném znaleckém posudku. Dodal, že uvedený rozpor chtěl odstranit při provádění důkazu, kterým byl telefonický rozhovor ze dne 4. května 2009 v 09.07 hodin. Tehdy o své vůli zavolala žena, která se představila jako jeho manželka a podle prvního dojmu se o její hlas jednalo. K dotazu soudu vypověděla, že má z jeho osoby i rodiny strach, u soudu by nevypovídala a odkázala by na svou výpověď z přípravného řízení.
S ohledem na rozpory ve výpovědi M. D. a poškozené D. H. obviněný uvedl, že jim chtěl položit otázky. Jeho obhájce byl přítomen jednak výpovědi poškozené v nemocnici a jednak následně i výpovědi jmenované svědkyně, která vypověděla, že viděla strčení poškozené do hrudníku. Poškozená uvedla vysazení na okno a překlopení přes parapet. Vystrčení však znalec přijal do svého výpočtu, přičemž s tvrzením poškozené se nevypořádal. K tomu obviněný poznamenal, že z hlediska mechaniky jde o dva rozdílné akcelerátory mechanické činnosti způsobující pád, a tyto měly původ ve vadě posudku. Nedostatek dokazování chtěl odstranit, když odvolání zaměřil do vad dokazování i s ohledem na skutečnost, že telefonický rozhovor nebylo možno podřadit pod žádné ustanovení trestního řádu. Upřesnil, že dovoláním napadá rozhodnutí soudu, jež „spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku a neúplnosti odůvodnění přijatého mechanického způsobu průběhu trestného činu, neboť jsou v rozporu s právním posouzením uvedeným ve výroku rozhodnutí, převzatým i soudem druhého stupně, se skutkem samotným tak, jak je ve výroku rozhodnutí prezentován“. Skutek proto není správně kvalifikován z hlediska souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 50 T 13/2008 i navazující usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 7 To 75/2009 a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, z čehož obviněný dovozuje nesprávnost podkladů, z nichž vycházel znalec při zpracování znaleckého posudku z oboru biomechaniky, a tudíž vytýká i nesprávnost závěrů tohoto důkazu. Tím jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková zjištění. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný spatřuje v „neúplnosti výroku o způsobu spáchání skutku“, aniž by tuto námitku nějak blíže specifikoval.
Dále státní zástupce připomněl, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že přezkoumáním ve shora naznačeném směru však žádné extrémní rozpory zjištěny nebyly. Dodal, že údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Státní zástupce označil popis skutku za zcela dostačující, neboť ze skutkové věty vyplývá, že obviněný poškozenou „...chytil za oblečení pod krkem, otevřel křídlo okna, u kterého poškozená stála a vyhodil ji z výšky nejméně 8 metrů z okna ...“. V čem by měla spočívat obviněným namítaná neúplnost výroku o způsobu spáchání skutku není zřejmé.
Z popsaných důvodů státní zástupce alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání, a to buď podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., nebo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Jelikož dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze vytýkat, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř. a náležitosti výrokové části usnesení jsou vymezeny zejména v ustanovení §134 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarované dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný vytýká, že se soudy nevypořádaly s jeho tvrzením o události i s obsahem svědecké výpovědi poškozené D. H., v čemž shledává porušení zásad trestního řízení. Konstatuje, že rozhodnutí o vině založily na svědecké výpovědi poškozené, výpovědích svědků, zejména M. D. a znaleckého posudku znalce z odvětví forenzní biomechaniky. Vytýká, že provedené důkazy, které se staly podkladem pro výpočet znaleckých zjištění, byly ve vzájemné kolizi, což podle jeho mínění vedlo k vadě ve zmíněném znaleckém posudku. Nutno zdůraznit, že všechny obviněným vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do správnosti a úplnosti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i Vrchní soud v Praze, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. shledává v neúplnosti výroku o způsobu spáchání skutku, aniž by tuto námitku blíže specifikoval. Výtky obviněného tudíž výlučně směřují vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ústí nad Labem (následně i odvolací soud) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v napadeném usnesení na str. 2 až 5 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Vrchní soud v Praze.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k