ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1528.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1528/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2010 dovolání, které podal obviněný L. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 4 To 140/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 36/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 2 T 36/2009, byl obviněný L. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., a to na pokladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §41 odst. 1 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let jako zvlášť nebezpečný recidivista, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného subjektu na náhradu škody.
Vůči tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. 4 To 140/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově uznal obviněného L. V. vinným, že
dne 20. 11. 2008 v podnapilém stavu v době od 04:50 do 05:00 hod. v K. na ulici K. J., v okrese N. J., přistoupil k prodejnímu oknu novinového stánku T. majitele R. K., nejdříve požádal prodavačku D. G., aby mu prodala krabičku cigaret zn. Start, poté, co zjistil, že nemá na zaplacení, využil okamžiku, kdy se jmenovaná věnovala vybalování zboží, rozbil skleněnou výplň prodejního okna, prostrčil ruce dovnitř, uchopil krabičku cigaret nezjištěné značky, která ležela uvnitř na pultu, přičemž se pokusil ruku z okénka vytáhnout, byl však za rukáv bundy přidržen přes prodejní okénko prodavačkou D. G., po krátkém přetahování cigarety upustil, vytrhl se jí a oběhl stánek ke vstupním dveřím, před které D. G. vyšla, zde ji fyzicky napadl, jednou rukou ji uchopil za oděv, cloumal s ní, druhou rukou ji několikrát udeřil pěstí do hlavy, přitom jí strhnul a zahodil brýle, a když křičela o pomoc, tlumeným hlasem jí výhrůžně řekl „Chceš, abych tě zabil? Máš rodinu? Chceš žít?“, když mu poškozená odpověděla, že má strach, že mu dá cigarety zadarmo, jenom ať už ji nechá a podá jí brýle, tak jí řekl „Peníze, peníze!“, přitom ji tlačil dovnitř stánku a jelikož kolem projížděla služebním vozidlem hlídka strážníků Městské policie v K., poškozenou pustil, z místa uprchl, byl však pronásledován strážníky městské policie a zadržen na ulici S. poblíž domu č. v K.,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 1998, sp. zn. 34 T 7/97, který nabyl právní moci dne 7. 4. 1999, uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a potrestán trestem odnětí svobody v trvání 11 roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž z výkonu trestu byl na základě usnesení Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 24 PP 200/2007 ze dne 11. 9. 2007, s právní mocí téhož dne, podmíněně propuštěn a stanovena mu zkušební doba v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu.
Takto zjištěným skutkem podle odvolacího soudu obviněný spáchal trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a devíti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené firmě R. K., bytem K. 160, IČO:, náhradu škody ve výši 169,- Kč.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu (výroky o vině i trestu) napadl obviněný L. V. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V podání obviněný shrnul dosavadní soudní řízení. Uvedl, že nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů vyhodnotily jeho jednání popsané v obžalobě jako trestný čin loupeže, neboť podle jeho názoru mělo být kvalifikováno toliko jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Konstatoval, že již od počátku trestního stíhání uváděl, že si konkrétní průběh vytýkaného jednání pro opilost nepamatuje. S ohledem na provedené důkazy nemá důvod nevěřit, že k napadení poškozené z jeho strany došlo, avšak nebylo až tak intenzivní, jak poškozená uvedla (až deset úderů do hlavy), neboť žádná zranění na sobě neměla. To však nemění nic na tom, že k fyzickému násilí a pohrůžkám došlo. Možnost existence alkoholového okénka žádný ze znalců u jeho osoby nevyloučil.
Obviněný vyslovil názor, že samotné napadení poškozené, pronesené výhrůžky a požadavek na vydání peněz, jak jsou uvedeny v popisu skutku napadeného rozsudku, nemusí vždy bez dalšího znamenat spáchání trestného činu loupeže. Zdůraznil, že je třeba pečlivě zkoumat především subjektivní stránku jeho jednání, co bylo jeho úmyslem a k čemu mělo jeho jednání a vůle směřovat. Zopakoval, že si průběh svého jednání nepamatuje a ani neví, proč tak konal. Je proto třeba stanovit všechny možné varianty jeho úmyslu a vůle, které reálně mohou vysvětlit jeho jednání a podle zásady in dubio pro reo vybrat tu, která je pro něj nejvýhodnější a podle ní skutek právně kvalifikovat.
Za zcela v souladu s provedenými důkazy obviněný označil následující možný průběh jeho jednání, resp. úmysl jeho jednání řídící. Z výslechu poškozené vyplývá, že položil peníze na okénko novinového stánku a chtěl koupit cigarety, když tato tvrdí, že peníze nepřijala. Z fotodokumentace pořízené bezprostředně po činu je zřejmé, že se peníze na okénku nenachází. Obviněný uvedl, že po zadržení neměl u sebe ani korunu, zasahující policisté jej měli po celou dobu útěku na očích a podle jejich vyjádření nic neodhodil ani odhodit nemohl. Navíc byl na jeho útěkové trase nasazen služební pes, který žádnou věc, kterou by odhodil, nenašel, ačkoliv z protokolu o nasazení služebního psa vyplývá, že prohledávání bylo důkladné. Podle obviněného zůstaly peníze v novinovém stánku nebo si je poškozená nechala, využívajíc jeho opilosti. Tvrzení, že by mohl peníze odhodit, aniž by to kdokoliv zaregistroval, není ničím prokázáno a s ohledem na nasazení psa a výslech strážníků je to vyloučeno. Pokud se z výpovědi poškozené dále podává, že v okamžiku, kdy ji přestal napadat, chtěl peníze, jeví se zde možnost, že chtěl zpět své peníze, nechtěl cigarety, které mu poškozená nabízela, chtěl jen peníze. Současně obviněný připomněl, že pojmovým znakem trestného činu loupeže je úmysl přisvojit si cizí věc. Pokud tedy mohl chtít zpět své peníze, nemůže se jednat o loupež. Peníze jsou sice věcí druhově určenou, nicméně nemohlo se jednat o spáchání trestného činu loupeže. V případě, že peníze zůstaly v novinovém stánku nebo si je poškozená dokonce ponechala a cigarety neprodala, bylo její povinností je vydat z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud tedy obviněný jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal – vrátil peníze – jedná se „maximálně“ o trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Uvedená možnost vychází z logického výkladu provedených důkazů a není ničím vyvrácena. Z tohoto pohledu je pro jeho osobu nejpříznivější a krajský i okresní soud ji měly při svém rozhodování vzít za prokázanou a jeho jednání právně kvalifikovat zmíněným způsobem. Pokud tak neučinily, dopustily se nesprávného právního posouzení skutku, od něhož se odvíjí i nesprávný výrok o trestu, který měl být ukládán v sazbě do tří let.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl dosavadní průběh řízení a obsah obviněným vznesených námitek. Konstatoval, že uplatněný důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, že obviněný důvodně vytýká soudu nesprávné právní posouzení toho skutku, který je popsán ve výroku odsuzujícího rozhodnutí. Podle názoru státního zástupce však takováto námitka není v dovolání vznesena. Zdůraznil, že navrhovanou kvalifikaci ve smyslu §235 odst. 1 tr. zák. totiž obviněný dovozuje z alternativního popisu skutku, který se liší od skutkové věty formulované soudem, přičemž nerespektuje výsledky provedeného dokazování (zejména pomíjí obsah výpovědi poškozené Daniely Gottwaldové a interpretuje ji odlišně od soudu). Dodal, že argumentace obviněného z valné části doslova opakuje námitky uvedené v odvolání, jimiž se soud druhého stupně podrobně zabýval. Zdůraznil, že z hledisek v rozhodnutí uvedených soud náležitě věc přezkoumal, přičemž od jeho závěrů, které vycházejí z provedeného dokazování a vykazují i logickou správnost, není důvodu se odchylovat. Ačkoliv se obviněný formálně dovolává vady rozhodnutí spočívající v nesprávné aplikaci norem hmotného práva, tak žádnou faktickou výhradu této povahy v dovolání neuvádí a jeho námitky míří do oblasti skutkových zjištění.
Dále státní zástupce uvedl, že veškeré námitky obviněného směřují mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho rámci nelze požadovat změny ve formulaci skutkové věty a napadat skutkové závěry, rozsah dokazování a způsob hodnocení důkazů soudem. Takové námitky nemohou naplnit ani žádný další z katalogu důvodů dovolání vtěleného do trestního řádu. Výhrady uplatněné obviněným nejsou důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce ve vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyjádřil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.)] i pro případ jiného rozhodnutí, než je navrhováno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že si vůbec na průběh jednání pro opilost nepamatuje. Současně nabízí jiný průběh skutkového děje, než byl v soudním řízení zjištěn. Připouští, že sice mohl poškozenou fyzicky napadnout, avšak pokud požadoval peníze, žádal vrátit své peníze. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů. Přitom z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, a to konkrétně, že v jeho jednání může jít toliko o trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě učinil právní závěr, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k