ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.162.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 162/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2010 dovolání, které podal obviněný J. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 14 To 139/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 18/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 2 T 18/2007, byli obvinění J. R. a J. R. uznáni vinnými, že
v době od 16. 5. 2005 do 14. 6. 2005 v Ch., okres Ú. n. O., jako jednatelé společnosti R., s. r. o. B., odebrali od společnosti K., a. s. Ch. na základě šesti faktur č. ze dne 16. 5. 2005 s datem splatnosti 15. 6. 2005 v částce 1.022.035,70 Kč (33.898,36 eur), č. ze dne 27. 5. 2005 s datem splatnosti 26. 6. 2005 v částce 885.320,51 Kč (29.017,39 eur), č. ze dne 3. 6. 2005 s datem splatnosti 3. 7. 2005 v částce 903.461,69 Kč (29.940,74 eur), č. ze dne 9. 6. 2005 s datem splatnosti 9. 7. 2005 v částce 247.221,56 Kč (8.222,90 eur), č. ze dne 10. 6. 2005 s datem splatnosti 10. 7. 2005 v částce 814.866,80 Kč (27.162,23 eur), č. ze dne 14. 6. 2005 s datem splatnosti 14. 7. 2005 v částce 370.585,64 Kč (12.334,35 eur) předem objednané zboží, přestože věděli, že nebudou moci své závazky řádně a včas plnit, neboť v té době neměli na účtu dostatek finančních prostředků a vzápětí firmu prodali jiné osobě, odebrané zboží do současné doby neuhradili s výjimkou zaplacené zálohy ve výši 10.365 eur a společnosti K., a. s. D., Ch., tak způsobili celkovou škodu ve výši 3.928.777,- Kč, to je 130.211 eur.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval u obou obviněných jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., přičemž odsoudil:
obviněného J. R. podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil a podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovil zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu tří roků.
obviněného J. R. za trestný čin podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a dále za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 3 tr. zák., za který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 5 T 143/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 4 To 531/2006, a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr zák., za který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 2 T 325/2004, podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu tří roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 5 T 143/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 4 To 531/2006 a výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 2 T 325/2004, jakož i všechny další výroky obsahově na zrušené výroky o trestu navazující, pokud zrušením pozbyly podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti K., a. s., se sídlem D., náhradu škody ve výši 3.928.777,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na občanskoprávní řízení.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. R. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 14 To 139/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. R. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru nesprávným hmotně právním posouzením skutku došlo k právním vadám rozhodnutí ve věci samé.
Obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Poznamenal, že již ve své výpovědi ze dne 21. 11. 2007 uvedl, že spolu se spoluobviněným J. R. byli oba jednateli. Protože však jmenovaný byl současně jediným společníkem a vlastníkem firmy, byla rozhodovací pravomoc na něm. Rozhodoval o tom, komu se co zaplatí a kdy, a komu se za zboží nebo služby nezaplatí vůbec. Stejně tak se i sám rozhodl, že převede svůj obchodní podíl na někoho jiného a firmu prodá. Obviněného se zeptal, zda by o někom nevěděl a on mu zájemce přivedl. Další bylo na spoluobviněném, který uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu, stejně jako notářský zápis.
Dále obviněný uvedl, že dokazování mělo být doplněno o svědeckou výpověď V. P., který se mohl vyjádřit ke skutečnosti, zda a v jaké výši obdržel jako nový společník a jednatel vratku DPH od příslušného finančního úřadu a informaci o účetnictví. V návaznosti na to namítl, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv o žádný trestný čin nešlo. Připomněl, že o správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, jestliže popis skutku ve výroku rozsudku je uveden v souladu s právní větou obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná v případě, že popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku. Obviněný podotkl, že o nesprávné právní posouzení skutku by se jednalo též v případě, kdy sice skutková věta i právní věta výroku jsou v souladu, avšak skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti, jak je tomu v jeho případě. V tom lze shledat dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nesprávným hmotně právním posouzením došlo k právním vadám rozhodnutí ve věci samé, přičemž nežádá přezkoumání skutkových zjištění.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 5. 8. 2009, č. j. 14 To 139/2009-370 a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, že jeho osobu zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce připomněl dosavadní průběh řízení a obviněným uplatněné dovolací námitky. Připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje zmíněný dovolací důvod, je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Pokud jde o část argumentace obviněného předloženou v dovolání, v jejímž rámci tvrdí nedostatečně provedené dokazování a údajné nesprávné hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající nesprávné zjištění skutkového stavu věci, státní zástupce konstatoval, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Současně poznamenal, že ve věci je tudíž namístě vycházet ze skutkových zjištění, učiněných soudy činnými dříve ve věci, podle nichž obviněný společně se spoluobviněným jako dva jednatelé společnosti R., s. r. o., odebrali od společnosti K., a. s., v průběhu roku 2005 zboží v hodnotě 3.928.777,- Kč, přestože věděli, že svůj závazek spočívající v úhradě tohoto zboží nebudou moci řádně a včas splnit, což se také stalo, a společnost vzápětí prodali jiné osobě. S ohledem na tyto skutkové závěry je podle státního zástupce nutné hodnotit (ve vztahu ke zvolenému dovolacímu důvodu) jako relevantní námitku obviněného, podle níž jeho jednání nedosahuje potřebné společenské nebezpečnosti, aby se jednalo o trestný čin. Uvedl, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný (srov. rozhodnutí publikované pod č. 43/1996 Sb. rozh. tr.), resp. obdobně již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění opět v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu zpravidla podstatně zvýšen (srov. rozhodnutí publikované pod č. 34/1976-I. Sb. rozh. tr.). V návaznosti na uvedené skutečnosti státní zástupce uzavřel, že posuzovaný skutek nijak nevybočuje z rámce běžných obdobných případů a není namístě dovodit jeho zvlášť nízkou společenskou nebezpečnost, nedosahující hranice stanovené v §3 odst. 2 tr. zák., resp. nelze rovněž dovodit společenskou nebezpečnost nižší, než jakou pro danou právní kvalifikaci požaduje ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného, jimiž v dovolání zpochybňuje správnost skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž poukazuje na svoji nevinu. Tak je tomu v případě, když v podrobnostech tvrdí, že veškeré rozhodnutí ohledně zaplacení či nezaplacení za zboží nebo služby činil spoluobviněný J. R., který rovněž uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu a notářský zápis. Taktéž vytýká, že nebyl proveden svědecký výslech V. P. Jak již bylo výše řečeno, v namítaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného. S učiněnými skutkovými závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 2 až 4 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích. V rozhodnutí rovněž uvedl, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování svědeckou výpovědí V. P.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obviněný uplatnil jen námitky zmíněné na předchozí straně tohoto rozhodnutí, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Obviněný rovněž uplatňuje námitku, která obsahově deklarovaný dovolací důvod naplňuje, neboť tvrdí, že jednání kladené mu za vinu, nevykazuje zákonné znaky trestného činu, neboť nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena vytýkanou právní vadou.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Z ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. plyne, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč.
Podle §88 odst. 1 tr. zák. platí, že k okolnosti, které podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Ústí nad Orlicí v rozporu s trestním zákonem, když jednání obviněného posoudil jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jejich doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) a rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, vyplývá příčinná souvislost mezi omylem osob, které za společnost K., a. s. Ch. jednaly (obviněný jim se spoluobviněným J. R. předstíral, že za objednané a odebrané zboží bude ve sjednaných lhůtách splatnosti zaplaceno, přestože věděl, že nebudou moci své závazky řádně a včas plnit, neboť v té době neměli na účtu dostatek finančních prostředků) a neznaly všechny podstatné skutečnosti (se spoluobviněným jim zamlčel, že v daném období již probíhala jednání ohledně převodu společnosti R., s. r. o. B. na jinou osobu) a těmito osobami učiněnou majetkovou dispozicí (dodáním zboží). Dále je zjevná příčinná souvislost mezi touto dispozicí na straně jedné a škodou na cizím majetku (poškozené společnosti K., a. s. Ch. ve výši 3.928.777,- Kč za nezaplacené zboží) a obohacením obviněných (v téže výši) na straně druhé. Zjištěným jednáním byla způsobena značná škoda ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. Ze skutkových zjištění rovněž plyne naplnění zavinění v jednání obviněného, a to ve formě úmyslu přímého [§4 písm. a) tr. zák.], neboť zjevně chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem. Současně Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že ve smyslu ustanovení §6 písm. a) tr. zák. postačuje k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák., v daném případě ohledně způsobení značné škody, i zavinění z nedbalosti.
Podle §3 odst. 1 tr. zák. je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Podle §3 odst. 2 tr. zák. platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Nebezpečnost činu pro společnost je tzv. materiální podmínkou, která musí být splněna, aby šlo o trestný čin. Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Citované ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – věci trestní pod č. 43/1996).
Jednání obviněného, byť osoby, která před spácháním trestné činnosti nebyla soudně trestána, je nebezpečné pro společnost, neboť vyšší formou úmyslného zavinění porušilo zájem chráněný trestním zákonem v oblasti majetkových práv. Skutečnosti, které by společenskou nebezpečnost snižovaly do té míry, aby ve smyslu ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. nešlo o trestný čin, soudy důvodně neshledaly a ze skutkových zjištění ani nevyplývají. Jelikož způsobená škoda více než sedminásobně překračuje naplnění zákonného znaku značné škody, tak tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení ve věci objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Správné právní kvalifikaci skutku, s níž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích odpovídá ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně též aplikovaná právní věta. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí vadou, kterou obviněný v mimořádném opravném prostředku formálně relevantně uplatnil.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k