ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.17.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 17/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 dovolání, které podal obviněný T. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 4 To 280/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 219/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 2 T 219/2008, byl obviněný T. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 7. 12. 2007 okolo 12.50 hodin na silnici č. v katastru obce Z., okres P., v rozporu s ustanovením §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. a), b) a §52 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a §16 odst. 1 písm. c) bodu 7 vyhlášky č. 341/2002 Sb. v platném znění řídil nákladní automobil zn. Tatra 815, registrační značky s návěsem zn. Stroli, registrační značky, na kterém přepravoval klády, kdy nejdelší kláda přesahovala zadní hranu přívěsu o 8,6 metru a nebyla nijak označena a celková délka soupravy tak činila 22,9 metrů a s touto soupravou jel po hlavní silnici č. I/19 ve směru od M. na obec L. a před křižovatkou se silnicí č. III/12122 vjel vlevo do odbočovacího jízdního pruhu a začal odbočovat vlevo směrem na obec Z. a při tomto odbočování náklad tvořený kládami přesáhl do pravého jízdního pruhu a do jedné z klád zezadu narazil svojí přední částí v tomto pruhu ve směru od M. jedoucí osobní automobil zn. Škoda Fabia, registrační značky, který řídil P. K., následkem nárazu došlo k proniknutí této klády čelním sklem do vnitřku osobního automobilu, kde tato kláda zranila poškozeného P. K., po tomto nárazu se kláda zlomila a vozidlo pokračovalo dál v jízdě, kde v přímém směru narazilo do levé zadní části před ním jedoucího osobního automobilu zn. Škoda Felicia, registrační značky, které řídil M. Ř., a poté vozidlo řízené poškozeným P. K. narazilo v pravém silničním příkopu do kmene stromu a poškozený P. K. následkem této dopravní nehody utrpěl zhmoždění mozku, zlomeninu lebeční spodiny, zlomeniny obličeje a lebky a roztržení pravé plíce s dosud neskončenou dobou léčení.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání dva a půl roku.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 4 To 280/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině a trestu) podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení a připomněl skutek, jímž byl pravomocně uznán vinným. Uvedl, že poškozený P. K. nepochybně utrpěl těžkou újmu na zdraví, avšak k této nedošlo porušením zákonných povinností dovolatele. Soud konstatoval, že porušil povinnost řidiče tím, že řídil soupravu motorového vozidla a nákladu, jež přesahovala nejdelší povolenou výměru, která podle ustanovení §16 odst. 1 písm. c) bod 6 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen \"vyhláška č. 341/2002 Sb.\") nesmí přesáhnout délku 18,75 m. Obviněný namítl, že k tomuto závěru okresní soud dospěl pouze na základě jediného důkazu, a to znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, který vypracoval Ing. M. U. Poznamenal, že znalecký posudek vycházel především z protokolu o dopravní nehodě, jenž vypracovala Policie ČR. Z tohoto důkazu znalec zjistil, že souprava motorového vozidla a nákladu měřila 22,9 m. K této délce opět dospěl na podkladě protokolu o dopravní nehodě, když k celkové délce soupravy, která činila 14,3 m, přičetl největší délku klády přesahující zadní část přívěsu, tedy 8,6 m (14,3 m + 8,6 m = 22,9 m). Na základě těchto skutečností znalec učinil závěr, že souprava přesahovala zákonem stanovenou délku o 4,15 m. Podle obviněného však z protokolu o dopravní nehodě nevyplývá, že by byly klády po nehodě přeměřovány, ačkoliv tato skutečnost byla pro posouzení viny zásadní. Vlivem nárazu totiž mohlo dojít k posunu klád směrem dozadu nebo klády mohly být již od počátku naloženy ne zcela ke kraji návěsu, čímž by se prodloužila délka klád přesahující přívěs. Povolená délka klád proto mohla být plně v souladu se zákonnými ustanoveními. Na fotografiích z dopravní nehody si lze všimnout, že klády, které přesahují přívěs, jsou umístěny ve spodní části nákladu, a tudíž nebyly lehce přístupné k případnému přeměření.
V návaznosti na tyto skutečnosti obviněný upozornil, že podobným způsobem znalec dospěl i k délce klády, do níž poškozený narazil. Vlivem nárazu došlo k rozlomení klády na několik částí, přičemž jeden kus zůstal zaklíněný ve vozidle poškozeného a druhý kus ležel na vozovce. Znalec opět vycházel z protokolu o dopravní nehodě a na základě v něm uvedených skutečností dospěl k závěru, že kláda přesahovala návěs o 6,9 m. V tomto případě byly sečteny délky, a to kusu klády, jež ležela na vozovce (3,5 m), kusu klády zaklíněné ve vozidle poškozeného (2,8 m) a zbytku klády, jež přesahovala návěs – 0,6 m (tj. 3,5 m + 2,8 m + 0,6 m = 6,9 m). Opět ale nebyla přeměřena celá délka klády, ale pouze část přesahující přívěs. Samotná skutečnost, že se kmen rozlomil na několik částí svědčí podle mínění obviněného o tom, že náraz musel být ohromně silný, a proto mohlo dojít k posunu či přemístění klád na návěsu. Pochybení soudů shledal obviněný v tom, že nesprávně právně posoudily situaci, když ji kvalifikovaly jako způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti, a to z důvodu porušení důležité povinnosti uložené zákonem. Namítl, že orgány činné v trestním řízení včetně soudů nekladly důraz na délku klád na návěsu; v potaz byla brána pouze délka klád přesahujících návěs, což však může být klamavé. V soudním řízení bylo tudíž mylně prokázáno, že náklad měřil víc, než je zákonem povoleno. Proto neporušil zákonnou povinnost, kterou řidiči motorového vozidla s jedním návěsem ukládá ustanovení §16 odst. 1 písm. c) bod 6 vyhlášky č. 341/2002 Sb. Skutečnost, že klády měly maximální délku 13 m dokazuje i výpověď svědka L. M., jenž klády v ten den měřil a předával je obviněnému k přepravě. Jmenovaný rovněž uvedl, že je mu známo, že obviněný nemá jako dopravce výjimku na přepravu nadměrného nákladu. Proto byly klády dlouhé maximálně 13 m, aby splnily zákonnou podmínku.
Dále obviněný připomněl, že soudy shledaly i porušení ustanovení §52 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, když jeho osobě vytkly, že neměl umístěn červený praporek na konci nákladu, a tím porušil zákonnou povinnost. Současně v dovolání odkázal na svou výpověď ze dne 24. 6. 2008, v níž uvedl, že na nejdelší kládu umístil červenou fólii na gumě, jak byl zvyklý. Vyslovil tedy nesouhlas s tím, pokud soudy vzaly za prokázané, že náklad, který vezl, nebyl nijak označen, když po nárazu na nákladu žádné označení nebylo. Toto zjištění soudy dovodily z fotografií, které zachycují stav po nehodě, kde opravdu označení klád chybí. Podle obviněného však nikdo nezkoumal, jestli označení umístil, jak a kam, a zda se praporek nenacházel v blízkosti nehody. Mohlo se totiž stát, že náklad byl řádně označen, ale vlivem nárazu z nákladu spadl nebo byl jinak zničen. Nikdo tudíž nezkoumal stav před nehodou, jenž byl rozhodující pro určení, zda porušil ustanovení §52 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. I tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení situace, když byla kvalifikována jako způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti, a to z důvodu porušení důležité povinnosti.
Závěrem dovolání obviněný zmínil, že již deset let jezdí s nákladním automobilem Tatra 815, který je včetně přívěsu v jeho vlastnictví a je s ním tzv. sžitý. Ví, že na přívěs může naložit kmeny o maximální délce 13 m, o čemž se také přesvědčil před vlastním naložením kmenů. Zdůraznil, že je jeho standardním postupem umísťovat na konec nákladu označení v podobě červené fólie s gumou. Nikdy nebyl za porušení povinností vztahujících se k povinnostem řidiče nákladního vozidla s přívěsem postižen. Je nepochybné, že si uvědomoval následky porušení těchto povinností, neboť řízení nákladního vozidla je jeho způsob obživy a zákaz této činnosti by mu způsobil nemalé finanční komplikace. Vyjádřil názor, že soudy obou stupňů pochybily, když zjištěný skutkový stav posoudily tak, že jej uznaly vinným z trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., ačkoliv se porušení zákonných povinností nedopustil. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl dosavadní průběh soudního řízení, jakož i obviněným uplatněné námitky.
Státní zástupce konstatoval, že výhrady, jež obviněný uplatnil, jsou opakováním toho, co již uváděl ve svém odvolání, přičemž soud druhého stupně se těmito námitkami náležitě zabýval. Připomněl, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, které spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Předmětem posouzení je skutek, jak jej soud prvního respektive druhého stupně zjistil. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však nelze namítat nedostatečná skutková zjištění, postup soudu při dokazování, způsob, kterým soud hodnotil důkazy a skutkové závěry soudu z provedených důkazů vyvozené. V takovém případě by se totiž jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Dovolací soud je totiž skutkovými zjištěními soudu prvního, eventuálně druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
Dále státní zástupce uvedl, že obviněný především nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, konkrétně znalecký posudek z oboru silniční dopravy a polemizuje s výpočty znalce a metodikou znalcem použitou, přičemž zpochybňuje zjištěné skutkové závěry. Tyto výtky však nezakládají deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Jde totiž o námitky procesního charakteru, které brojí proti způsobu aplikace ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., jež v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze uplatňovat. Podle státního zástupce není možno přisvědčit dovolání ani v tom, pokud je soudům vytýkáno, že nesprávně právně posoudily porušení důležité zákonné povinnosti, když obviněný ve své výpovědi uvedl, že na nejdelší kládu umístil červenou fólii na gumě, jak byl zvyklý. Současně odkázal na podrobný a přesvědčivý způsob vypořádání se s touto otázkou krajským soudem (str. 6 odůvodnění napadeného usnesení).
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v mimořádném opravném prostředku námitky, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V dovolání obviněný vznáší výhrady ke znaleckému posudku z oboru silniční dopravy, s jehož závěry polemizuje a vytýká, že soudy nesprávně zjistily, že souprava motorového vozidla a nákladu měřila 22,9 m. Rovněž tvrdí, že na náklad připevnil červenou fólii, a tudíž jej řádně označil. Současně uvádí, že se nedopustil žádného soudy shledaného porušení zákona č. 361/2000 Sb. a vyhlášky č. 341/2002 Sb. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Písku (následně též Krajský soud v Českých Budějovicích) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Písku plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 3 až 7 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Krajský soud v Českých Budějovicích.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k