ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.201.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 201/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 dovolání, které podal obviněný A. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 6 To 697/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 87/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 9. 2006, sp. zn. 15 T 87/2006, byli obvinění I. C. a A. T. uznáni vinnými trestnými činy:
- loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 1) výroku],
- podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 2) výroku],
a to vše na pokladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí popsáno.
Za uvedené trestné činy byl každý z obviněných odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému L. K., škodu ve výši 2.000,- Kč a poškozenému J. K., škodu ve výši 12.600,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění A. . a I. C. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 6 To 697/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen u obviněného A. T. v celém výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a jmenovaného obviněného odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 7. 2007, č. j. 6 T 194/2006-72, který byl obviněnému doručen dne 10. 12. 2007 a z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 8. 2008, č. j. 7 T 200/2007-66, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 6 To 697/2009, byla trestní věc obviněného I. C. vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí (pozn.: ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2009, č. j. 6 To 856/2008-348).
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, napadl obviněný A. T. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru soudy dříve činné ve věci, jejichž rozhodnutí připomněl, nesprávně právně posoudily skutek, kterého se dopustil.
Obviněný konstatoval, že společně se spoluobviněným I. C. dne 4. 3. 2006 v P., okr. L., nabídli poškozenému J. K. ke koupi motorovou pilu a křovinořez. Po jeho souhlasu jej odvezli vozidlem do ul. M. v P., kde od něj převzali peníze v celkové částce 12.600,- Kč a požádali jej, ať zde počká, že zatím dojedou pro zboží. Na místo se již nevrátili a peníze si ponechali pro svou potřebu. Dále dne 15. 3. 2006 v obci L., okr. L., udělali stejnou nabídku L. K., kterému nabídli motorovou pilu za 2.000,- Kč. Po jeho souhlasu odjeli svým vozidlem do obce S., okr. L., kde dovolatel na poškozeném vyžadoval částku 2.000,- Kč s tím, že půjde dojednat převzetí zboží. Obviněný zdůraznil, že se jednalo o zcela totožný modus operandi, nevybočující z dřívější trestné činnosti páchané jeho osobou. Podotkl, že došlo ke dvěma verzím dalšího jednání. Poškozený tvrdí, že vydal peníze pod pohrůžkou násilí, kdy spoluobviněný I. C. na něj mířil pistolí a vyzýval jej slovně, aby peníze vydal. Oba obvinění však tvrdí, že poškozený vydal peníze bez pohrůžky násilí, a to na základě lsti, dobrovolně. Soudy se však přiklonily k verzi poškozeného a jejich jednání kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ačkoli se podle obviněných jedná o pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., neboť ve všech předchozích případech byl totožný modus operandi.
Z výše uvedených skutečností obviněný dovodil, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru naplňuje skutek, pro který byl stíhán a odsouzen znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy, jež ani nezjišťovaly důkazy k obhajobě. Vytkl, že tím porušily i ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., a to pokud jde o posouzení skutku podle §250 odst. 1 tr. zák. Namítl, že tato skutková zjištění postrádá. Z důvodu jejich absence trpí řízení vadou.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 9. 2006, č. j. 15 T 87/2006-210, i navazující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2008, č. j. 6 To 697/2007-315, a podle §265l tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přípisem ze dne 24. 1. 2010 obviněný učinil k podanému dovolání osobní vyjádření, v němž v podrobnostech vyslovil nesouhlas s rozhodnutím soudů obou stupňů a požádal o spravedlivé rozhodnutí.
K dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jež poukázala na vymezení obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zákoně.
Státní zástupkyně konstatovala, že obviněný uplatnil pouze námitku týkající se soudy provedeného dokazování, když vzaly za prokázaný skutkový děj tak, jak tvrdil poškozený a neuvěřily verzi tvrzené obviněnými. Podle jejího názoru tyto námitky nezakládají v dovolání deklarovaný dovolací důvod, jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Jde totiž o výhrady procesního charakteru, jež brojí proti způsobu aplikace ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., které v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze uplatňovat. Dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem, přičemž z něho při posouzení skutku z hlediska hmotného práva vychází. V dovolání nelze napadat způsob hodnocení důkazů provedeného soudy obou stupňů, neboť v takovém případě se jedná o výtky při aplikaci procesních předpisů.
Ve vyjádření státní zástupkyně uvedla, že obviněný, i přes svůj formální odkaz na konkrétní zákonné ustanovení, podal mimořádný opravný prostředek z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Současně vyslovila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného A. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Současně je potřebné konstatovat, že nelze přihlížet k osobnímu písemnému vyjádření obviněného, neboť podle §265d odst. 2 věty první tr. ř. platí, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce.
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů zakotvených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky, jež učinil prostřednictvím obhájce, naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je možné aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný A. T. vznáší v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím uplatněný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný vytýká, že se nedopustil trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., když jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., neboť způsob spáchání obou skutků pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku okresního soudu je stejný. Tuto námitku však spojuje s jiným, a to pro jeho osobu příznivějším skutkovým zjištěním, než jak bylo v soudním řízení učiněno. Tvrdí, že poškozený vydal peníze na základě lsti dobrovolně, tj. že jednání obviněných nebylo doprovázeno pohrůžkou bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Naproti tomu je v popisu skutku pravomocného výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Lounech uvedeno, že „…obžalovaný I. C., který vystoupil z automobilu, na poškozeného namířil pistoli tmavé barvy nezjištěného typu, se slovy “neblbni a dej nám ty peníze“ a poškozený poté dal dvě bankovky v hodnotě 1.000,- Kč obžalovanému A. T.…“. Obviněný rovněž nesouhlasí s příslušnou částí skutkových zjištění tvrzením, že soudy nezjišťovaly důkazy k jeho obhajobě a porušily ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Nutno zdůraznit, že všechny námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze události obviněný dovozuje vady v právním posouzení skutku. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobněji rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Lounech (následně též Krajský soud Ústí nad Labem) učinil právní závěr, že svým jednáním v bodě 1) výroku rozsudku naplnil všechny zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. [pozn.: výrok o vině pod bodem 2) rozhodnutí prvostupňového soudu obviněný nenapadl].
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Lounech plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Ústí nad Labem, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku na str. 5 konstatoval, proč neakceptoval návrh obviněného na provedení dalších důkazů.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k