ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.299.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 299/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 dovolání, které podala obviněná M. S., rozená Ř., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 3 To 109/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 2/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 45 T 2/2006, byli obvinění M. S. a R. P. uznáni vinnými, že
v době od 1. 1. 2000 do 30. 4. 2004, v O., okres B., obžalovaná M. S., jako vedoucí pekárny O., kde vykonávala činnost na základě pracovní smlouvy a dohody o hmotné odpovědnosti za hodnoty svěřené k vyúčtování ze dne 10. 8. 1994, uzavřené s obchodní spol. Havlik Opal, s. r. o., se sídlem Bruntál, Dr. E. Beneše č. 1497/21, postupně a v různém množství rozprodala část vyrobených sýrových tyčinek jednotlivým odběratelům bez vědomí obchodní společnosti Havlik Opal, s. r. o., Bruntál, přičemž takto získané peníze za prodej zboží nezavedla do účetnictví a neodvedla společnosti Havlik Opal, s. r. o., Bruntál, a to nejméně v těchto případech:
1) u odběratele OLSTAR, s. r. o. , Olomouc, Lazecká 557/70a, provozovna Ostrava – Hrabová:
- v době od 6. 1. 2000 do 7. 12. 2000 celkem 12 odběrů zboží v celkové hodnotě 37.885,10 Kč,
- v době od 16. 2. 2001 do 19. 12. 2001 celkem 15 odběrů zboží v celkové hodnotě 82.838,80 Kč,
- v době od 30. 4. 2002 do 19. 12. 2002 celkem 9 odběrů zboží v celkové hodnotě 104.214,50 Kč,
- v době od 16. 1. 2003 do 18. 12. 2003 celkem 14 odběrů zboží v celkové hodnotě 117.891,90 Kč,
- v době od 8. 1. 2004 do 15. 4. 2004 celkem 6 odběrů zboží v celkové hodnotě 62.874,- Kč ,
2) u odběratele DUMAT, v. o. s. , Čs. Letců 17, Přerov:
- z tržby na základě vystaveného daňového dokladu č. 44 – 3/2001 ze dne 22. 3. 2001 finanční částku ve výši 9.261,- Kč ,
- z tržby na základě vystaveného daňového dokladu č. 175 – 10/2001 ze dne 18. 10. 2001 finanční částku ve výši 9.261,- Kč ,
t. j. celkem u obou odběratelských společností finanční částku ve výši 424.226,30 Kč , přičemž rozvoz těchto výrobků a přebírání hotovostních plateb od jednotlivých odběratelů prováděl dle pokynů této obžalované obžalovaný R. P., který měl s obchodní spol. Havlik Opal, s. r. o., Bruntál jako soukromý autodopravce, uzavřenou smlouvu na rozvoz pečiva a tyčinek ze dne 1. 4. 1993, přičemž tento obžalovaný část rozváženého zboží přebíral od obžalované M. S. bez příslušných vyplněných dokladů, které u jednotlivých odběratelů vypisoval sám bez označení čísla dodacího listu a převzaté finanční prostředky od odběratelů předával obžalované M. S. bez jakéhokoliv potvrzení, čímž umožnil obžalované M. S. neodvedení těchto finančních prostředků společnosti Havlik Opal, s. r. o., Bruntál, přičemž takto získané finanční prostředky si obžalovaní ponechali pro svou potřebu a způsobili obchodní společnosti Havlik Opal, s. r. o., Bruntál celkovou škodu ve výši nejméně 424.226,30 Kč.
Takto zjištěným skutkem podle soudu prvního stupně spáchali:
obviněná M. S . trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.,
obviněný R. P . pomoc k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni:
obviněná M. S . podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce či zaměstnání spojené s hmotnou odpovědností, a to na dobu čtyř let,
obviněný R. P . podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. S. a R. P. uložena povinnost zaplatit na náhradě způsobené škody společně a nerozdílně poškozené společnosti Havlik Opal, s. r. o., Bruntál, Dr. E. Beneše č. 1497/21, peněžní částku ve výši 424.226,30 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná společnost se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění M. S. a R. P. a v neprospěch obou obviněných státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 3 To 109/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (všechny výroky týkající se její osoby) napadla obviněná M. S. (dále jen „obviněná“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jejího názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože ve vztahu k tomuto rozsudku byl dán důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná shrnula dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Konstatovala, že vrchní soud rozhodoval ve věci dvakrát. Předně k odvolání obou obviněných, státního zástupce a poškozené obchodní společnosti byl rozsudek prvostupňového soudu zrušen usnesením ze dne 28. 1. 2008, č. j. 3 To 80/2007-2188, a věc byla krajskému soudu vrácena k novému rozhodnutí. Z odůvodnění usnesení vyplynula pro soud prvního stupně nutnost doplnit dokazování ve směru konkretizace způsobené škody a její výše, neboť podle odvolacího soudu doposud určená výše znaleckým posudkem Ing. Antonína Brabce, znalce z oboru potravinářství, specializace pekařství a zkoumání potravin, se nejevila být správnou (8.619.184,- Kč). Odvolací soud proto uložil vyžádat od poškozené společnosti účetní doklady provozovny Osoblaha za žalované období a provést za pomoci nově ustanoveného znalce z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví srovnání těchto účetních dokladů s fotokopiemi dokladů, jež byly získány v rámci trestního řízení od jednotlivých odběratelů. Rozdíl mezi těmito „přiznanými“ a „nepřiznanými“ účetními doklady vyjádřený v penězích by podle názoru odvolacího soudu představoval výši škody způsobené trestnou činností. Dále obviněná připomněla, jak bylo po doplnění dokazování rozhodnuto ve věci soudy obou stupňů (viz rozhodnutí citovaná v úvodu tohoto usnesení Nejvyššího soudu).
V návaznosti na popsané skutečnosti obviněná namítla, že oba dílčí skutky popsané pod body 1) a 2) výroku pravomocného rozsudku soudu prvního stupně nenaplňují podle popisu ani s přihlédnutím k provedeným důkazům skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a to zejména po objektivní a subjektivní stránce. Uvedla, že tyto jednotlivé dílčí skutky samostatně ani ve svém souhrnu nejsou trestným činem. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009, č. j. 3 To 109/2009-2480, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 45 T 2/2006, a prvostupňovému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně poznamenala, že upřesnění tohoto dovolání bude provedeno obhájcem ve lhůtě deseti dnů (poznámka: doplnění podání však učiněno nebylo).
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na dosavadní řízení ve věci a na výhrady vznesené v mimořádném opravném prostředku.
Státní zástupce připomněl, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vymezen v zákoně. Dodal, že jeho podstata tkví nejprve v tom (první alternativa), že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. K tomu však v konkrétní trestní věci nedošlo, protože odvolací soud při projednávání odvolání obviněné aplikoval ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a po věcném přezkoumání jejího odvolání rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí řádného opravného prostředku. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. může podle jeho druhé alternativy spočívat ve skutečnosti, že řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut z jakýchkoliv důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Dále státní zástupce konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě je v daném případě bezprostředně vázán na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obviněnou rovněž uplatněn. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S odkazem na tento dovolací důvod se nelze úspěšně domáhat změny skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů. Přípustné jsou tudíž jen právní námitky, a nikoli námitky skutkové či procesní povahy.
V návaznosti na tyto skutečnosti státní zástupce uvedl, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze subsumovat tu část dovolání, ve které obviněná uvádí : „Jsem přesvědčena, že oba dílčí skutky popsané pod body 1) a 2) odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně nenaplňují dle popisu a ani s přihlédnutím k provedeným důkazům skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a to zejména po subjektivní a objektivní stránce. Tyto jednotlivé dílčí skutky samostatně a ani ve svém souhrnu tedy nejsou trestným činem.“ Podle státního zástupce se obviněná ve zmíněném rozsahu nedomáhá změny skutkových zjištění vyjádřených v pravomocném výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, respektive zjištění skutkových okolností pro ni příznivějších. Současně dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti těchto námitek.
Ve vyjádření státní zástupce v podrobnostech upřesnil, kdy se jedná o správné nebo naopak nesprávné právní posouzení skutku. K námitce obviněné spočívající v tvrzení, že skutek, jak je popsán ve výroku rozsudku krajského soudu a prokazován shromážděnými důkazy, nevykazuje zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., poznamenal, že tato výhrada má pouze obecný charakter. Svá tvrzení totiž blíže nespecifikovala a neuvedla argumenty, o které svůj názor opírá. Současně připomněl, jak je trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. vymezen v zákoně. Zdůraznil, že při posouzení jednání obviněné se soudy zabývaly naplněním formálních znaků tohoto trestného činu (včetně jeho kvalifikované skutkové podstaty) i otázkou nebezpečnosti činu pro společnost, tj. materiální podmínkou jeho trestnosti. V odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily závěr, že její jednání naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Z popsaných důvodů státní zástupce závěrem vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud rozhodl jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom (první alternativa), že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněné však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit (druhá jeho alternativa), byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V dovolání obviněná vytýká, že jejím jednáním, jak je popsáno pod body 1) a 2) pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a to z hlediska subjektivní a objektivní stránky. Tuto právní námitku lze pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí vykazují tvrzenou právní vadu.
Trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí-li takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou.
Z ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. vyplývá, že škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč.
Podle §4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.
Ve stručnosti lze připomenout, že svěřením věci se rozumí skutečnost, že cizí věc je pachateli odevzdána do faktické moci, aby s ní určitým způsobem nakládal. Není třeba, aby odevzdání věci do faktické moci pachatele bylo spojeno s nějakým zvláštním formálním aktem, jakým je např. písemná smlouva, předávací protokol apod. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Krajský soud v Ostravě (následně v odvolacím řízení i Vrchní soud v Olomouci) v rozporu s trestním zákonem, když jednání obviněné, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku, kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák . Z popisu skutku vyplývá, že obviněná jako vedoucí pekárny O., kde vykonávala činnost na základě pracovní smlouvy a dohody o hmotné odpovědnosti za hodnoty svěřené k vyúčtování ze dne 10. 8. 1994, uzavřené se společností Havlik Opal, s. r. o., Bruntál, postupně v období uvedeném v rozsudečném výroku rozprodala část ve společnosti vyrobených sýrových tyčinek jednotlivým odběratelům bez vědomí jmenované společnosti, přičemž získané finanční prostředky nezavedla do účetnictví a neodvedla je společnosti Havlik Opal, s. r. o., Bruntál, ale spolu se spoluobviněným R. P., který se na jejím jednání podílel způsobem popsaným ve výroku rozsudku, si je ponechali pro svou potřebu, čímž způsobili označené společnosti celkovou škodu ve výši nejméně 424.226,30 Kč.
Ze skutkových zjištění, která jsou podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, je evidentní, že obviněná svým jednáním naplnila objektivní stránku předmětného trestného činu, která spočívá v tom, že si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobila takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. Toto konstatování je namístě, neboť se sýrovými tyčinkami v ceně nejméně 424.226,30 Kč, jež byly vyrobeny v pekárně společnosti Havlik Opal, s. r. o., Bruntál, naložila v rozporu s účelem, k němuž jí byly dány do dispozice, a to způsobem, který mařil základní účel svěření. V jednání obviněné je naplněn i obligatorní znak subjektivní stránky – úmyslné zavinění, a to ve formě podle §4 písm. a) tr. zák., neboť zjevně chtěla způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit zájem chráněný tímto zákonem. Nejvyšší soud pouze připomíná, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 2 tr. zák., a to ohledně způsobení na cizím majetku škody nikoli malé, postačuje ve smyslu znění §6 písm. a) tr. zák. i zavinění z nedbalosti.
Podle §3 odst. 1 tr. zák. je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Podle §3 odst. 2 tr. zák. platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Při úvahách o tom, zda obviněná osoba naplnila materiální znak trestného činu, tedy zda v jejím případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Citované ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
Okolnosti, které by v konkrétním případě stupeň nebezpečnosti činu obviněné pro společnost snižovaly do té míry, aby její jednání nemohlo být posouzeno jako trestný čin podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Nejvyšší soud neshledal a ani z provedeného dokazování nevyplývají. Společenská nebezpečnost jejího jednání, byť k němu došlo před delší dobou a je osobou, která předtím žila řádným životem, spočívá ve významu zájmu, jenž svým činem vyšší formou úmyslného zavinění porušila a nutno vzít též v úvahu, že trestná činnost byla páchána po dlouhou dobu. S ohledem na celkovou výši škody způsobené na majetku společnosti Havlik Opal, s. r. o., Bruntál, která mnohonásobně převyšuje zákonem v §89 odst. 11 tr. zák. definovaný znak škody nikoli malé, byl i z hlediska požadavku ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. naplněn materiální znak pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou.
Nejvyšší soud konstatuje, že napadená soudní rozhodnutí nevykazují vadu, kterou obviněná v mimořádném opravném prostředku formálně relevantně uplatnila. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku, s nímž se důvodně ztotožnil též Vrchní soud v Olomouci a v odůvodnění usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, přiléhavým a výstižným způsobem rozhodnutí soudu prvního stupně argumentačně doplnil, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě i aplikovaná právní věta.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k