ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.30.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 30/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2010 dovolání, které podal obviněný V. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 8 To 314/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 36/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 2 T 36/2009, byl obviněný V. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
dne 24. 2. 2008 v době od 09.00 hod. do 11.10 hod. v P., J., v patře v bytě č. prováděl zapěňování stropních panelů montážní pěnou zn. Monton, kdy vytvořil igelitový stan zavěšený u stropu, do stropu vyvrtal otvory, které poté plnil touto pěnou a po použití 13 ks kartuší této pěny si šel zakouřit, což bylo v rozporu s návodem na použití této pěny, škrtl zapalovačem a došlo k výbuchu, následkem čehož došlo k poškození bytu č., a to v celkové hodnotě 1.397.938,- Kč ku škodě pošk. Bytového družstva J., se sídlem P., J., a dále k poškození zařízení bytu č. v hodnotě 32.678,- Kč ku škodě pošk. I. J., a dále k poškození zařízení bytu č. v hodnotě 592.249,- Kč ku škodě pošk. M. B., a dále k poškození zařízení bytu č. v hodnotě 2.230,- Kč ku škodě pošk. P. L., přičemž obžalovaný si způsobil tímto jednáním popálení 7% tělesného povrchu II. stupně lokalizované na obličeji, obou rukou, na zádech a na pravé paži a otřes mozku, což si vyžádalo dobu léčení od 24. 2. 2008 do 25. 3. 2008, přičemž tímto jednáním obžalovaný porušil §17 odst. 1 písm. a), i) zák. č. 133/85 Sb., o požární ochraně.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §180 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené České pojišťovně a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, centrála, referát právní - pohledávky Brno, Rašínova 7, škodu ve výši 32.678,- Kč, Generali Pojišťovně a. s., se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, škodu ve výši 592.249,- Kč, společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 1, Templová 747, korespondenční adresa Brněnská 634, Modřice, škodu ve výši 1.397.938,- Kč a poškozenému P. L., bytem P., J., škodu ve výši 2.230,- Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená I. J., bytem P., J., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P.L., bytem P., J., odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 8 To 314/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podání obviněný shrnul dosavadní soudní řízení. Konstatoval, že skutkový děj vyjádřený v popisu skutku rozsudečného výroku postrádá popis formy zavinění, když ani z odůvodnění rozhodnutí nelze zjistit, zda prvostupňový soud považuje jeho jednání za vědomou či nevědomou nedbalost. Vytkl, že tak nebyla náležitě zjištěna subjektivní stránka trestného činu. Ve výroku je sice uvedeno, že „škrtl zapalovačem“, avšak pro toto tvrzení není žádný důkaz. Obviněný upozornil, že toto popřel, když uvedl, že si šel zakouřit na chodbu domu, přičemž zapalovač u sebe neměl, a proto se vracel do bytu. K explozi došlo v obývacím pokoji v době, kdy se nacházel v chodbě bytu a žádný zdroj otevřeného ohně u sebe neměl. O opaku nebyl žádný důkaz proveden. Nepostačí ani úvaha o jistotě, že nedopalek cigarety, nalezený v bytě, mu patří. V této souvislosti obviněný vyslovil podiv, že policie v jeho bytě – kuřáka nenalezla více nedopalků. Všechny by patřily jemu, neboť v bytě bydlí a běžně i kouří. Namítl, že zkouška DNA byla zcela nadbytečná, a to na rozdíl od znaleckého posouzení, které by objasnilo, co vlastně v bytě vybuchlo, a zda to mohly být hnací plyny montážní pěny. Podotkl, že jeho verzi podporuje i logická úvaha o tom, že kdyby byl na místě exploze, byla by jeho zranění přinejmenším velmi vážná s ohledem na škody, které byly výbuchem způsobeny. Zcela chybí zjištění, podle kterých měl bez přiměřených důvodů spoléhat, že ke způsobení výbuchu nedojde.
Dále obviněný uvedl, že soudy obou stupňů vycházely z úvahy, že je dána pouze jediná verze příčiny výbuchu, a to exploze hnacích plynů pěny Monton iniciovaná škrtnutím zapalovače. Této verzi přizpůsobily výklad všech provedených důkazů, aniž by byl proveden důkaz jednoznačně svědčící o tom, že skutečně explodovaly plyny pocházející ze stavební pěny. Ačkoliv takový důkaz opakovaně navrhoval, byl soudy jako nadbytečný odmítnut. Vytkl, že úvaha, že nedošlo k explozi např. zemního plynu, protože plynový spotřebič v bytě byl bez závady, nevylučuje jiný zdroj, z něhož by tento plyn mohl pocházet. Nebylo vzato v potaz, že s pěnou pracoval po delší dobu, za současného větrání místnosti, a zda je vůbec možné v částečně větraném prostoru bytu vytvořit použitím montážní pěny se vzduchem směs, která by alespoň teoreticky dosáhla oblast výbušnosti. Zjištění, jaké médium v bytě vybuchlo, a zda je výbuchu tak značné razance a následku vůbec schopna volně prodávaná montážní pěna,je věcí technického posouzení, a nikoliv volné úvahy soudu. K odsouzení nepostačí podezření, ale je nutno je opřít o hodnověrný důkaz. Podle názoru obviněného zůstalo toto zásadní zjištění v řízení opomenuto. Taktéž vyjádřil přesvědčení, že nepostačuje pouze odkaz na zákonné ustanovení předpisu, kterým měl porušit důležitou povinnost, neboť absentuje odůvodnění, zda ji skutečně porušil. Porušení důležité povinnosti musí být předmětem dokazování a z něho vyplývajících skutkových zjištění, stejně jako příčinná souvislost mezi porušením důležité povinnosti a způsobeným následkem. Obviněný zdůraznil, že soudy odkázaly pouze na ustanovení zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, když mu kladly za vinu, že si měl podle §17 odst. 1 písm. a) citovaného zákona počínat tak, aby nedošlo ke vzniku požáru a podle §17 odst. 1 písm. i) téhož zákona dodržovat návody, vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností. Poznamenal, že k požáru nedošlo a návod výrobku obsahuje pouze stručné upozornění „při práci nejíst, nepít, nekouřit“ . Soudy obou stupňů si však neuvědomily, že s ohněm nemanipuloval a při práci nekouřil. Pokud tvrdí opak, měly v tomto směru provést dokazování, aby mohly dojít ke skutkovým závěrům na základě postupu podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., a nikoli na podkladě pravděpodobnosti a úvah o věcech technických, které nejsou povolány řešit.
V dovolání obviněný rovněž konstatoval, že prvostupňový soud provedl a posuzoval jako důkazy zejména: výpověď jeho osoby, výpovědi policistů zasahujících po výbuchu, výpovědi obyvatel domu, protokol o ohledání místa činu, odborné vyjádření hasičského záchranného sboru, technickou expertizu TÚPO, odborné vyjádření z oboru biologie a odborné vyjádření z oboru fyzikálně chemické analýzy. Současně poznamenal, že tyto důkazy sice umožňují úvahu, že se skutek stal tak, jak je v rozsudku obvodního soudu uvedeno; jde však jen o úvahu o jediné verzi, když ani jedním důkazem není s jistotou objasněno, jaké médium v bytě vybuchlo, a co bylo iniciátorem. Poukázal na pravidlo „in dubio pro reo“, které mělo být v jeho případě použito, když o možném opačném závěru (že nevybuchla plynná směs hnacích plynů montážní pěny, jejíž obsah zůstal neznámý), svědčí obrovská razance výbuchu, jež je doložena rozsáhlými škodami. Představa, že běžná montážní pěna může zapříčinit tak mohutný výbuch, se nezdá být příliš logická. Ničím nebylo ověřeno tvrzení, že inicioval výbuch škrtnutím zapalovače (který neměl v době výbuchu u sebe), když ani nebyl v prostoru, kde k výbuchu došlo. Toto soudy obou stupňů nerespektovaly a jejich vadným postupem nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu.
Závěrem dovolání obviněný zopakoval, že již rozsudek soudu prvního stupně spočívá ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na nesprávném právním posouzení skutku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, je rozhodnutím, jemuž předcházel uvedený dovolací důvod, a tím je ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. vadné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 8 To 314/2009, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 2 T 36/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující a věc vrátil prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která připomněla dosavadní průběh trestního řízení ve věci a vznesené dovolací námitky.
Státní zástupkyně konstatovala, že obviněný uplatnil dovolání především z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož vymezení v zákoně připomněla. Uvedla, že tento dovolací důvod vymezuje rámec, podle kterého je možné úspěšně podat dovolání, jestliže zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. V dovolacím řízení je právní posouzení skutku zásadně odvozováno od skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení, přičemž v zásadě není možné se od něj odchýlit. V rámci řízení o dovolání nelze hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování nebo se zabývat otázkou hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. S odkazem na zmíněný dovolací důvod je možné vytýkat pouze vady právní. Námitky, které se týkající skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., povahu právně relevantních námitek nemají.
Pokud obviněný zaměřil dovolání do oblasti skutkového zjištění, pak těmto výhradám nelze podle státní zástupkyně přiznat povahu právně relevantních námitek. Kromě toho, že zpochybňuje mechanismus vzniku výbuchu a jeho následku, brojí především proti tomu, jak soudy hodnotily ve věci pořízené důkazy, přičemž jejich rozsah považuje za nedostatečný. Takto pojaté dovolací námitky však nejsou primárně založeny na soudy zjištěném skutkovém stavu věci, ale na jiném skutkovém zjištění, jehož změny se obviněný domáhá. V tomto rozsahu proto bylo dovolání opřeno o výtky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát.
Za právně relevantní námitky státní zástupkyně označila jen ty, jimiž obviněný zpochybňuje správnost trestně právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., pokud nebylo přesně specifikováno jeho zavinění, přičemž zavinění v nedbalostní formě – vzhledem ke vzniklému následku z pohledu ve věci učiněných skutkových zjištění – považuje za vyloučené. Dodala, že obviněný za vyloučené rovněž považuje, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, když ve výroku rozhodnutí je pouze konstatováno porušení ustanovení §17 odst. 1 písm. a), i) zák. č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zejména pokud v posuzované trestní věci žádný požár nevznikl. Současně ocitovala, jak je trestný čin obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. vymezen v zákoně. Připomněla, že obviněný byl odsouzen pro variantu trestného jednání, která spočívá v tom, že z nedbalosti způsobil obecné nebezpečí a spáchal takový čin proto, neboť porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a způsobil takovým činem značnou škodu. Rovněž v podrobnostech uvedla, co je objektem předmětného trestného činu a kdy je u pachatele naplněn obligatorní znak jeho subjektivní stránky – nedbalostní zavinění.
V návaznosti na výše zmíněné skutečnosti státní zástupkyně konstatovala, že v trestní věci bylo nezpochybnitelně zjištěno a najisto postaveno, že k výbuchu v bytě obviněného, kde pracoval s montážní pěnou Monton, při níž se do atmosféry dostaly plyny propandimetyleter a izobutan, které vytvořily výbušnou směs, došlo v důsledku jeho jednání, kdy si v rozporu s návodem na výrobku zapálil cigaretu, tj. manipuloval s otevřeným ohněm.Mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem proto existuje příčinná souvislost. S ohledem na následek, který v důsledku výbuchu plynů nastal, je možné dovozovat, že obviněný jednal z nedbalosti nevědomé, tedy nevěděl,že svým jednáním může takový následek způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Odpovídá tomu objektivní i subjektivní vymezení potřebné míry opatrnosti. Obviněný zřejmě zakoupil výrobek Monton v maloobchodní síti k domácímu užití, přičemž tento obsahoval důrazné poučení, že během práce s ním se nemá jíst, pít ani kouřit. Podle názoru státní zástupkyně mohl ze složení výrobku jednoznačně dovodit, proč takto nemá činit, resp. že existuje určité riziko vzniku ohrožení. Upozornila, že obviněný při práci aplikoval značné množství kartuší (třináct) montážní pěny Monton, když právě z kartuše se při aplikaci uvolňovaly výše označené plyny, které sloužily jako rozpouštědla a nosné plyny pro její aplikaci, a právě tyto plyny ve směsi s kyslíkem v uzavřeném prostoru vytvořily výbušnou směs. Poznamenala, že vytvoření výbušné směsi napomohl vytvořením jakéhosi igelitového stanu, kterým při své práci chránil zařízení svého bytu před nepořádkem ze stavební úpravy, kterou prováděl, čímž zabránil kontinuálnímu odvětrávání nosných plynů. Zdůraznila, že pokud si v uvedené situaci zapálil, přestože byl návodem na výrobku upozorněn, že tak činit nemá, měl a mohl vědět, že může dojít k výbuchu. Obviněný zcela zřejmě nevěděl, že může dojít k takové detonaci a k tak devastujícímu následku, což je možné dovodit z toho, že s montážní pěnou pracoval velmi amatérsky a poprvé ve svém bytě, přičemž jen stěží je možné předpokládat, že by jakkoliv počítal s tím, že může ohrozit mimo jiné i svůj vlastní majetek.
Podle státní zástupkyně je třeba s právní kvalifikací užitou Obvodním soudem pro Prahu 8 souhlasit, a to i pokud jde o kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §180 odst. 2 písm. b), c) tr. zák., neboť obviněný porušil ve skutkové větě citovaná ustanovení požárních předpisů, zejména ustanovení §17 odst. 1 písm. i) zákona č. 133/1985 Sb., v němž je uvedeno, že jako fyzická osoba je povinen dodržovat podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností. Argumentaci obviněného, že mu nemůže být kladeno za vinu porušení požárních předpisů, pokud nezpůsobil právě požár, označila za lichou; provozoval totiž požárně nebezpečnou činnost, při které se vyskytovaly hořlavé a hoření podporující plyny. Námitky, jež v uvedeném směru v dovolání vznesl, tudíž shledala zjevně neopodstatněnými.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který obviněný uplatnil v jeho druhé zákonné variantě ve vázanosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupkyně konstatovala, že byl-li zjevně neopodstatněně uplatněn důvod dovolání zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak zjevně neopodstatněně byl uplatněn i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Z popsaných důvodů státní zástupkyně ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit,zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného, jimiž zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů. Tak je tomu v případě, když v podrobnostech tvrdí, že svým jednáním předmětný výbuch nezpůsobil, že soudy nezjistily skutečnou příčinu výbuchu, a že tato otázka měla být znalecky posouzena. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Současně považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, a proč nevyhověl jeho návrhu na provedení dalších důkazů. S učiněnými skutkovými závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Městský soud v Praze, jak je zřejmé z příslušné části odůvodnění dovoláním napadeného usnesení.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obviněný uplatnil jen námitky zmíněné v předchozím odstavci tohoto rozhodnutí, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Obviněný rovněž uplatňuje námitky, které deklarovaný dovolací důvod obsahově naplňují, neboť vznáší výhrady, že absentuje objektivní i subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným. V této spojitosti odmítá příčinnou souvislost mezi svým jednáním a způsobeným následkem, uvádí, že popis skutku i odůvodnění rozhodnutí postrádá nedbalostní zavinění a vytýká, že neporušil důležitou povinnost stanovenou zákonem. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadené rozhodnutí je zatíženo tvrzenými právními vadami.
Trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění a spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona a způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč .
Zákon v §5 písm. a), b) tr. zák. stanoví, že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl .
Podle §17 odst. 1 písm. a), i) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 133/1985 Sb.“), platí, že fyzická osoba je povinna
a) počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů, při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení,
i) dodržovat podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností .
Ve stručnosti lze připomenout, že objektem trestného činu podle §180 tr. zák. je zájem na ochraně života nebo zdraví lidí nebo zájem na ochraně cizího majetku. Tyto chráněné zájmy nemusí být obecně nebezpečným jednáním ohroženy všechny, i když tomu tak zpravidla bývá. Postačí i ohrožení nebo porušení jen jednoho z nich. Nestačí jakékoli jednání, jímž může být lidem způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví nebo na cizím majetku škoda velkého rozsahu, ale musí jít o jednání obecně nebezpečné příkladmo uvedené v §179 odst. 1 alinea 1 tr. zák. (pachatel způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobných nebezpečných látek nebo sil, nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání), z něhož bezprostředně hrozí obecně nebezpečné následky, přičemž je typické přiblížení se k poruše (konkrétní nebezpečí), a dále určitá živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž porucha často závisí na nahodilých, vlivu pachatele se vymykajících událostí; nestačí tedy, když pachatelovým jednáním byla vytvořena pouze taková situace, z níž by obecně nebezpečný následek za určitých okolností a splnění ještě dalších podmínek teprve mohl vzniknout (srov. rozhodnutí č. I/1966, č. 27/1967 a č. 62/1967 Sb. rozh. tr.). Jde o nedbalostní trestný čin.
Příčinný vztah je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu a spojuje jednání pachatele s následkem. Určitá osoba může být proto trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněné osoby na společenské vztahy chráněné trestním zákonem a toho, zda toto jednání nese znaky zavinění ve smyslu trestního zákona (srov. rozhodnutí č. 46/1963 Sb. rozh. tr.). Zavinění totiž musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tj. i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu. Vývoj příčinné souvislosti musí být zaviněním zahrnut alespoň v hrubých rysech (srov. rozhodnutí č. 69/1953, č. 20/1981 a č. 21/1981 Sb. rozh. tr.). Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. O zavinění z nevědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák. [ale i vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák.] jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně. Nedostatek jedné z těchto složek znamená, že čin je nezaviněný (srov. rozhodnutí č. 6/1988 Sb. rozh. tr.).
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Obvodní soud pro Prahu 8 (následně v odvolacím řízení i Městský soud v Praze) v rozporu s trestním zákonem, když skutek, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, kvalifikoval jako trestný čin obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. Toto konstatování je důvodné, neboť z nedbalosti způsobil obecné nebezpečí a spáchal takový čin proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a způsobil tímto činem značnou škodu.
Z tzv. skutkové věty, jak je uvedena v rozsudečném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, vyplývá, že obviněný kritického dne prováděl rekonstrukční práce v bytě, a to zapěňování stropních panelů montážní pěnou Monton.Po aplikaci 13 ks tohoto výrobku a v rozporu s návodem na jeho použití, si šel zakouřit. Když škrtl zapalovačem došlo k výbuchu a poškození bytů č. předmětného domu, přičemž na těchto bytech a jejich zařízení byla způsobena celková škoda ve výši 2.025.095,- Kč. Tímto jednáním obviněný porušil ustanovení §17 odst. 1 písm. a), i) zák. č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
V trestním řízení obviněný vypověděl, že prováděl rekonstrukční práce v bytě, kdy po vyprázdnění 12 nebo 13 ks montážních pěn šel na oběd a chtěl si zakouřit, ale na chodbě zjistil, že nemá cigarety ani zapalovač. Proto se vrátil, a když vstoupil do bytu, prudce se zavřely dveře a pak uslyšel rány; dále si nic nepamatuje. Toto tvrzení obviněného, které spočívalo v obhajobě, že předmětný výbuch nezpůsobil, soudy obou stupňů vyhodnotily za spolehlivě vyvrácené dalšími ve věci provedenými důkazy. V této souvislosti již soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku poukázal na svědecké výpovědi konkrétních osob, jež uvedly, že po výbuchu jim obviněný sdělil, že „si zapálil a ono to bouchlo“ . Protokolem o ohledání místa činu včetně fotodokumentace a odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická genetická expertiza bylo prokázáno, že obviněný si v místě, kde prováděl zapěňování stropů, zapálil cigaretu (v uvedeném prostoru byl nalezen nedopalek cigarety patřící jeho osobě). Přitom na obalu montážních pěn Monton, se kterými pracoval, bylo mimo jiné uvedeno: „Dodržujte běžné zásady hygieny a bezpečnosti práce. Během práce nejíst, nepít a nekouřit! “ Odborným vyjádřením z oboru požární techniky, které vypracoval Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy, bylo zjištěno, že požární ohnisko bylo nalezeno v místnosti obývacího pokoje s kuchyní, v nichž obviněný prováděl zapěňování stropů, a kde byl nalezen nedopalek jeho cigarety. Z téhož důkazu jednoznačně vyplynulo, že k výbuchu nedošlo samovolně nebo v důsledku závady plynového nebo elektrického spotřebiče. Pracovníci plynárenské pohotovosti, příslušníci ODZP i příslušníci ostatních složek IZS provedli nezávisle na sobě prohlídku plynových spotřebičů, přičemž nebyl zjištěn únik plynu, respektive ožehnutí u plynových spotřebičů, tedy vyloučili závadu na plynovém spotřebiči. Odborným vyjádřením z oboru chemie, odvětví fyzikálně chemická analýza, které vypracoval Kriminalistický ústav v Praze, bylo prokázáno, že při vystříkání montážní pěny Monton se do atmosféry dostanou pouze plyny, které jsou součástí tohoto výrobku. Tyto plyny (propan, dimethyleter a isobutan) mohou společně s kyslíkem obsaženým ve vzduchu tvořit výbušnou směs, přičemž k výbuchu je možné je iniciovat otevřeným ohněm, sálavým teplem nebo elektrickou jiskrou, včetně výboje statické elektřiny. Rovněž závěr požárně technické expertizy TÚPO, č. j., potvrdil možnost vytvoření DMV výbušné směsi po použití 12 ks montážní pěny a energii potřebnou pro zapálení cigarety (jiskra zapalovače, škrtnutí zápalky) uznal za dostatečnou k iniciaci předmětné výbušné směsi (vše na str. 5 a 6 rozsudku prvostupňového soudu).
Ze skutkových zjištění je i podle Nejvyššího soudu očividné, že během práce s konstatovaným množstvím montážních pěn Monton došlo k vytvoření výbušné koncentrace plynů se vzdušným kyslíkem, jež byla aktivována zmíněnou manipulací obviněného se zapalovačem. Z hlediska objektivní stránky předmětného trestného činu je tudíž dána příčinná souvislost mezi jednáním, kterým obviněný způsobil obecné nebezpečí tím, že při pracovní činnosti vzniklou výbušnou směs přivedl k výbuchu a následkem trestného činu (v daném případě i těžším následkem – způsobením značné škody ve smyslu znění §89 odst. 11 tr. zák.), tj. újmou na zájmu chráněném trestním zákonem v ustanovení §180 tr. zák. Rovněž je dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a porušením ustanovení §17 odst. 1 písm. a), i) zákona č. 133/1985 Sb. Toto konstatování je namístě, neboť obviněný, ačkoliv byl obeznámen s tím, že během práce s daným výrobkem se nemá kouřit (sám doznal, že si přečetl upozornění na montážní pěně), tak důrazný pokyn zjevně nerespektoval. Z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to nedbalostního zavinění, které zahrnuje všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, obviněný jednal ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu znění §5 písm. b) tr. zák. Nevěděl, že svým jednáním může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Obviněný znal důrazné upozornění na obalu výrobku, že při práci s ním nemá – mimo jiná omezení – kouřit, přičemž na výrobku byly uvedeny i tyto bezpečnostní věty: „R12 Extrémně hořlavý, S9 Uchovávejte obal na dobře větraném místě, S16 Uchovávejte mimo dosah zdrojů zapálení“ (viz příslušná část odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy na č. l. 120 tr. spisu). Mohl proto dovodit, proč takovým způsobem nemá jednat, a že v opačném případě existuje riziko vzniku porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Při své pracovní činnosti obviněný použil značné množství montážní pěny Monton (třináct kartuší). Navíc ke koncentraci výbušné směsi plynů se vzduchem přispěl vytvořením v podstatě „igelitového stanu“, jímž chránil před znečištěním zařízení bytu, který ale zabraňoval kontinuálnímu odvětrávání nosných plynů (srov. závěr odborného vyjádření z oboru chemie, odvětví fyzikálně chemická analýza, které vypracoval Kriminalistický ústav v Praze – č. l. 116 tr. spisu). Tím, že si za uvedených skutkových okolností zapálil cigaretu, nedodržel nejen míru povinné opatrnosti, ale rovněž i míru opatrnosti, kterou měl a byl schopen v konkrétním případě vynaložit.
Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, Obvodní soud pro Prahu 8 důvodně posoudil též podle kvalifikované skutkové podstaty zakotvené v §180 odst. 2 písm. b), c) tr. zák. S tvrzením obviněného, že mu nemůže být kladeno za vinu porušení požárních předpisů, pokud nezpůsobil požár, nelze souhlasit. Svým jednáním porušil ustanovení §17 odst. 1 písm. a), i) zákona č. 133/1985 Sb., neboť při používání hořlavé a požárně nebezpečné látky (předmětné montážní pěny) si nepočínal tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru a nedodržel návod vztahující se k požární bezpečnosti tohoto výrobku. Současně svým činem způsobil značnou škodu.
Jednání obviněného, jinak osoby, která předtím žila řádným životem, je nebezpečné pro společnost (materiální znak trestného činu), jež spočívá ve významu zájmu, který byl jeho činem dotčen a způsobenými škodlivými následky. Současně je naplněno i ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., neboť porušení výše citovaných ustanovení zákona o požární ochraně a způsobení škody, jež více než čtyřikrát převyšuje zákonný znak značné škody, pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky, které obviněný formálně relevantně uplatnil, nelze akceptovat. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, s nímž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil Městský soud v Praze, nevykazuje vytýkané právní vady. S poukazem na tento závěr Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k