ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.384.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 384/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 dovolání, které podal obviněný K. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 12 To 426/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 147/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 3 T 147/2009, byl obviněný K. H. (dále též i „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 30. května 2006 v areálu kamenolomu společnosti Kokam spol. s r. o., v obci K., v okrese T., označil, a poté za kupní cenu ve výši 80.000,- Kč podle písemné kupní smlouvy prodal společnosti KAJA – TRADING spol. s r. o., se sídlem Praha 5, Renoirova 650, čtyři kusy velkokapacitních kontejnerů a sjednanou kupní cenu v hotovosti převzal, ačkoliv věděl, že tyto věci nejsou jeho vlastnictvím a nemá žádné oprávnění s nimi nakládat a do současnosti je poškozené společnosti nepředal ani nevrátil zaplacenou kupní cenu.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost KAJA – TRADING spol. s r. o., se sídlem Praha 5, Renoirova 650, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 12 To 426/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to v plném rozsahu, napadl obviněný K. H. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Současně uvedl, že nad rámec vymezeného dovolacího důvodu namítá nesprávný procesní postup odvolacího soudu a nedostatek odůvodnění v části, která se týká předloženého znaleckého posudku. Tuto část odůvodnění shledal za rozpornou a nejasnou, ačkoliv má přímý vztah k právní kvalifikaci skutku.
Obviněný shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že od počátku uváděl, že na základě kupní smlouvy zakoupil materiál a podle předloženého nákresu z něj vyrobil velkokapacitní kontejnery. V průběhu místního šetření v areálu společnosti KOKAM byla zadokumentována pouze přítomnost kontejnerů s označením „VY“, které byly skutečně zakoupeny z materiálu pocházejícího od společnosti AGROPLAST a byly ve vlastnictví společnosti KOKAM. Existenci velkokapacitních kontejnerů potvrdil i svědek L. H. Provedeným dokazováním byla prokázána skutečnost, že tyto velkokapacitní kontejnery se v účetnictví společnosti KOKAM skutečně nenacházely.
V návaznosti na to obviněný uvedl, že v rámci dovolání namítá nesprávné hmotně právní posouzení otázky, co vůbec bylo předmětem kupní smlouvy ze dne 30. 5. 2006, a které kontejnery měly být prodány. Namítl, že verze jím uváděná není přímo vyvrácena žádným z provedených důkazů, existence těchto kontejnerů nebyla nikdy postavena najisto a předložil tedy alespoň nákres jejich technického provedení a fotografie, na nichž jsou zachyceny. Z podobného tvrzení nelze automaticky dovozovat závěr, že kontejnery nalezené v areálu společnosti KOKAM při místním šetření byly těmi, které byly dle výše uvedeného prodány. Podle názoru obviněného nebyla jeho výpověď provedenými důkazy vyvrácena. Výsledkem byla již od počátku předvídatelná skutečnost, že parametry nalezených kontejnerů, způsob jejich výroby a pořízení materiálu se neshodují s jeho výpovědí. Obviněný poznamenal, že pokud by byla alespoň odvolacím soudem připuštěna možnost, že uvedené velkokapacitní kontejnery existovaly, bylo by třeba vyvrátit nikoliv výše zmíněný nesprávný názor, ale právě toto jeho tvrzení a postavit tak najisto, zda kontejnery existovaly či nikoliv a zda byly předmětem kupní smlouvy kontejnery jím popisované nebo kontejnery jiné, které by samozřejmě mohly být užity pouze k předstírání vlastnického práva, neboť k nim žádné vlastnické právo neměl, a tuto skutečnost také nepopíral. Dodal, že verze jím uváděná přitom není v rozporu ani s dalšími doklady, konkrétně s uzavřenou kupní smlouvou, seznamem hmotného investičního majetku společnosti KOKAM a ani s výsledkem obou občanskoprávních soudních sporů, jimž zejména odvolací soud přisuzoval mimořádný význam. Konstatoval, že zhodnocení důkazů včetně jeho výpovědi je samozřejmě otázkou procesně právní; závěr, co mělo být předmětem kupní smlouvy a zda uzavřením takovéto kupní smlouvy mohl naplnit znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu, však jsou otázkami hmotně právními, a tudíž dovolacím důvodem.
Za nezanedbatelný hmotně právní přesah obviněný označil mechanické převzetí výsledků občanských soudních řízení vedených před Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 5 C 199/2006 a sp. zn. 30 C 252/2008. Uvedl, že pro porozumění daným souvislostem je třeba vysvětlit všechny okolnosti těchto řízení a poukázat i na odlišnosti občanského soudního řízení ovládaného zásadou projednací, a to v porovnání s trestním řízením. Připomněl, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 199/2006 vystupoval pouze v procesním postavení svědka, na samotný chod řízení ani provádění důkazů tedy neměl bezprostřední vliv. Výsledek tohoto soudního řízení, který byl dosažen maximálně za jeho přihlížení a jenž přímo ovlivnit nemohl, byl poté do značné míry určující i pro zahájené řízení u téhož soudu vedené pod sp. zn. 30 C 252/2008. Namítl, že se tak od počátku řízení ocitl v situaci, kdy výsledek řízení byl téměř s jistotou předurčen výsledkem výše citovaného předchozího řízení a vzhledem k přesvědčení o takto omezené možnosti procesního úspěchu a nedostatku prostředků byl nucen odpovídajícím způsobem omezit též procesní kroky ve věci a návrhy důkazů. Uvedl, že originál potvrzení o převzetí částky 410.000,- Kč mu předložen nebyl, neměl možnost jej podrobněji prozkoumat, nebyl mu však zřejmý původ tohoto dokladu. Obviněný podotkl, že s ohledem na dobré vztahy mezi zúčastněnými v době uzavření smlouvy a časový odstup nebyl schopen s určitostí zjistit, zda daný doklad obsahuje jeho pravý podpis, který by zřejmě byl učiněn v jiné souvislosti, nebo zda je podpis pouze napodoben. V této souvislosti zmínil, že svědek JUDr. V. J. a jeho prostřednictvím i společnost KAJA – TRADING spol. s r. o., totiž měli z předchozích obchodních vztahů k dispozici řadu listin s jeho podpisy a nebyla tak vyloučena existence pokladního dokladu upraveného obtížně zjistitelným doplněním data nebo převzaté částky, který by však obsahoval pravý podpis jeho osoby. Jeho finanční poměry mu v době trvání řízení vedeného Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 30 C 252/2008 neumožňovaly zadání znaleckého posudku, který je v daném oboru poměrně nákladný a jehož výsledek by byl nejistý, neboť nemohl vyloučit, že by takovýto ne zcela vyplněný výdajový pokladní doklad mohl svědek JUDr. J. mít k dispozici. Nezaplacení částky z jeho strany proto nebylo namítáno právě s vědomím velmi složitých obchodních vztahů, jež by bylo velmi obtížné rekonstruovat a prokázat, a jejichž důsledkem by mohlo být i zkrácení daně nebo obdobné jednání ze strany společnosti KAJA – TRADING spol. s r. o. Obviněný podotkl, že s tímto jednáním by mohl být uváděn v souvislost, což by vyvolalo nebezpečí jeho dalšího trestního stíhání. Skutečností nicméně zůstává, že splacení kupní ceny bylo skutečně řešeno zápočtem, byť tím nebyla pokryta její plná výše a za situace, kdy jmenovaná společnost mohla předložit výše uvedený výdajový doklad, jemuž nemohl z důvodu nedostatku prostředků odpovídajícím způsobem čelit, by samotná námitka, že zaplaceno nebylo, resp. nebylo v plné výši, neměla z procesního hlediska vůbec žádný výsledek. Podle mínění obviněného by zamítnutí námitky soudem z důvodu neunesení důkazního břemene mohlo být v tomto trestním řízení opět interpretováno jako vyřešení předběžné otázky a důkazem, že zaplaceno bylo, a to v plné výši a na základě předloženého výdajového dokladu, jak to již zčásti učinil odvolací soud. To byl také důvod, proč ji v daném řízení neuplatnil.
V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi, předloženým znaleckým posudkem a odůvodněním usnesení odvolacího soudu obviněný zdůraznil, že otázka zaplacení či nezaplacení kupní ceny má přímý dopad i na další hmotně právní otázku, kterou je posouzení stíhaného skutku. Konstatoval, že pokud by kupní cena zaplacena nebyla, nejednalo by se ani v případě naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu o dokonaný trestný čin, ale pouze o jeho pokus nebo dokonce o pouhou přípravu. I vývojové stadium trestného činu je nutno zohlednit ve výroku odsuzujícího rozsudku, přičemž za situace, kdy podle obviněného žádná škoda nevznikla a vzhledem k provázanosti vztahů obou subjektů ani vzniknout nemohla, by i za předpokladu naplnění formálních znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu nebyla dána jeho materiální stránka, tj. společenská nebezpečnost požadované intenzity. Obviněný nevylučuje, že by zjištěním skutkového stavu a po opatření všech důkazů, mohly orgány činné v trestním řízení dospět k závěru o spáchání jiného trestného činu, zejména ze strany společnosti KAJA – TRADING spol. s r. o., resp. jejího jednatele. Vyjádřil tudíž přesvědčení, že důvody pro posouzení trestnosti jeho jednání způsobem uvedeným v rozsudku prvostupňového soudu a napadeném usnesení odvolacího soudu nejsou dány.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2009, č. j. 12 To 426/2009-158, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.
Předsedkyně senátu Okresního soudu v Trutnově nechala ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného K. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný konstatuje, že není postaveno najisto, co bylo předmětem kupní smlouvy ze dne 30. 5. 2006, které kontejnery měly být prodány a podává vlastní výklad skutkového děje. Současně zcela pomíjí některá podstatná skutková zjištění, jak byla v trestní věci učiněna. V návaznosti na tato svá tvrzení zpochybňuje naplnění skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Poukazuje na některé aspekty občanskoprávních soudních řízení vedených před Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 5 C 199/2006 a sp. zn. 30 C 252/2008 s tím, že jejich výsledky by neměly ovlivnit trestní řízení proti jeho osobě. Rovněž tvrdí, že žádná škoda nevznikla. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Trutnově (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Trutnově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 2 až 3 ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Hradci Králové.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného K. H. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k