ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.401.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 401/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 dovolání, které podal obviněný K. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 2 To 89/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 7/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 4 T 7/2009, byl obviněný K.B. uznán vinným trestnými činy:
- pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák. [v bodě 2) výroku],
- znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. [v bodě 3) výroku],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí pod body 1) až 3) uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, přičemž pro účely tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2, 4 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení ambulantní formou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 2 To 89/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině i trestu) napadl obviněný K. B. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru již rozsudek Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a byl mu uložen nepřiměřený trest. Dále bylo odvolacím soudem rozhodnuto, aniž byly splněny hmotně právní podmínky pro takové rozhodnutí a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný shrnul dosavadní soudní řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, ve kterém shromáždil celou řadu podstatných důkazů, které lze rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří důkazy svědčící pro jeho vinu, především výpověď poškozené a předmětné znalecké posudky. Tyto jsou doplněny výpovědí osob, kterým se měla poškozená svěřit. Rovněž existuje vysoká četnost předávaných SMS zpráv a telefonátů, kterými dovolatel kontaktoval poškozenou a další věcné důkazy. Na jejich základě dospěl soud k závěru o jeho vině. Soudu nelze upřít, že pokud vyhodnotil shromážděné důkazy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 věty první tr. ř., ve spojení s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., mohl získat relativně spolehlivou oporu pro formálně logické sestavení obrazu skutkového děje i pro jeho právní hodnocení. Jednání obviněného tudíž kvalifikoval jako trestné činy, jimiž byl uznán vinným. Ve druhé skupině důkazů je zahrnuta především jeho výpověď, která je prakticky naprosto kontradiktorní ve vztahu k výpovědi poškozené.
Dále obviněný zdůraznil, že se trestného jednání, z něhož jej vinila obžaloba, pro které byl prvostupňovým soudem uznán vinným a odsouzen, nedopustil. Uvedl, že jeho obhajobu, byť pouze okrajově, podporují někteří svědci. Především jeho synové T. B., A. B. i bývalá manželka D. B. Jejich výpovědi však nemohou zásadním způsobem vyvrátit a znevěrohodnotit tvrzení poškozené a ve spojení s výpovědí obviněného poskytnout takovou alternativu, aby spolehlivě vyvrátily jeho vinu a umožnily městskému soudu zvolit pro něj příznivější variantu skutkového děje. Soud vcelku smysluplně a formálně logicky ve smyslu ustanovení §125 tr. ř. své rozhodnutí odůvodnil.
V dovolání obviněný uvedl, že výpověď poškozené považuje za účelovou. Podle jeho názoru byla motivem její výpovědi skutečnost, že se svojí manželkou M. I. byl v předmětné době ve značných rozporech. Domnívá se, že jeho manželka a její dcera se domluvily na tom, že potřebují získat v České republice jeho byt a možnost dalšího pobytu, a proto se rozhodly použít cestu trestního řízení proti němu. Celé obvinění označil ze strany těchto dvou osob za vykonstruované. Připomněl, že sice příslušné znalecké posudky podporují verzi skutkového děje o jeho vině, ale jejich těžiště spočívá především na výpovědi poškozené, jakož i svědkyň, které měly veškeré informace údajně od ní. V této souvislosti zmínil svou výpověď u hlavního líčení, kde poukazoval na řadu rozporů ve skutkovém stavu věci, které by měly svědčit v jeho prospěch. Podotkl, že zjištění skutkového stavu sice přísluší především soudu prvního stupně, na druhou stranu skladba znaků skutkové podstaty trestného činu a jejich posouzení je záležitostí hmotně právní. Za daného stavu věci namítl, že jak objektivní stránka trestného činu, tak otázka zavinění stojí především a místy pouze na tvrzení poškozené.
Podle názoru obviněného je uložený trest nepřiměřeně přísný. Uvedl, že mu polehčuje dosavadní trestní bezúhonnost a nebyla u něj ve smyslu ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. shledána, kromě zjištěné adolescentofilie, jiná překážka, která by bránila dobré prognóze možnosti resocializace. Zjištěná okolnost však není takového charakteru, aby bylo nutno uložit jinou formu sexuologického léčení nežli ambulantního, které je schopno po určité době u něj vyvolat takové zábrany, aby se v budoucnu podobného jednání vyvaroval. Vzhledem k jeho dalším osobním poměrům jako je stálá a dobrá práce, kterou prakticky do zahájení trestního řízení měl, dobrá pověst v jeho okolí a jinak i jeho značně nekonfliktní povaha, by možnost resocializace plně podporovaly. Za nejdůležitější obviněný označil to, že vysoký trest odnětí svobody mu nedává prakticky žádnou motivaci pro aktivní osobní účast na vlastní převýchově a aktivní změně v přístupu ke svému okolí. Uložený vysoký trest nemá žádoucí výchovný efekt, který zákonodárce v trestním zákoně při ukládání trestu soudem především sledoval.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby dovolací soud učinil rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. ve veřejném zasedání. Současně požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, a to postupem podle §265o odst. 1 tr. ř.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce připomněl dosavadní trestní řízení ve věci a obviněným K. B. uplatněné námitky. Současně konstatoval, že víceméně všechny námitky uvedené v dovolání odezněly již v odvolání obviněného. Podotkl, že soud druhého stupně se výhradami uplatněnými v rámci řádného opravného prostředku zcela dostatečně zabýval, odpověděl na ně a s jeho závěry lze bez výhrad souhlasit. V této souvislosti poznamenal, že dovolání jako specifický mimořádný opravný prostředek nelze chápat jako nějaký třetí stupeň řízení před obecnými soudy či opakovanou možnost odvolání. Jestliže byl řádně proveden přezkum v rámci odvolacího řízení, jak tomu bylo i v tomto případě, není Nejvyšší soud povinen opakovaně přezkoumávat již dříve uplatněné námitky obviněného, které se v dovolání opakují pouze proto, že obviněný není spokojen s výsledkem řízení o odvolání.
Podle státního zástupce obviněný výslovně deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož podstatou má být skutečnost, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Poznamenal, že v dovolání se žádná námitka hmotně právní povahy neobjevuje; obviněný naopak konstatuje, že právní hodnocení skutků popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je správné. Uvedl, že veškeré výhrady směřují jednak proti způsobu, jímž soud hodnotil provedené důkazy, respektive proti tomu, že prvostupňový soud navzdory velké skupině závažných důkazů neuvěřil víceméně osamocenému tvrzení obviněného, že se této trestné činnosti nedopustil, a obviněný rovněž brojí proti uloženému trestu. Z hlediska shora deklarovaného dovolacího důvodu jsou však zcela irelevantní námitky obviněného proti správnosti výsledků dokazování v podobě závěrů soudu o skutečném stavu věci či proti výměře trestní sankce. Takové výhrady nelze uplatnit ani v rámci ostatních důvodů dovolání, jak jsou v zákoně upraveny.
Dále státní zástupce připomněl, že obviněný rovněž deklaroval důvod popsaný v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. I když jej v dovolání nijak blíž neodůvodnil, vyslovil státní zástupce domněnku, že obviněný měl na mysli druhou alternativu tohoto důvodu, že bylo vadou zakládající některý ze zbývajících důvodů dovolání zatíženo již řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí. Podle jeho názoru však taková vada zjištěna nebyla, a proto nemůže být naplněn ani tento druhý dovolací důvod. Uzavřel, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou upraveny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Současně uvedl, že vzhledem k učiněnému návrhu považuje požadavek obviněného na přerušení výkonu trestu za nedůvodný.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného K. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného K. B. však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný K. B. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V dovolání upozorňuje, že ve věci existovaly dvě skupiny protichůdných důkazů a nebyly tak odstraněny pochybnosti o jeho vině. V této souvislosti zpochybňuje věrohodnost svědeckých výpovědí nezletilé poškozené T. I. a její matky, své manželky M. I. Rovněž poukazuje na další ve věci provedené důkazy, především výslechy jeho synů T. a A. B. a bývalé manželky D. B. s tím, že okrajově podporují jeho obhajobu. Taktéž konstatuje, že závěry znaleckých posudků vychází z tvrzení poškozené. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, zpochybňují správnost skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání obviněný spojuje s jiným, a to pro jeho osobu příznivějším skutkovým stavem, než byl v soudním řízení zjištěn, Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný nenamítá, že skutky, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho námitky směřují vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Praze (následně též Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodě 1) výroku], pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák. [v bodě 2) výroku] a znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. [v bodě 3) výroku].
Za irelevantní pro dovolání je potřebné označit i námitku obviněného K. B., že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Jelikož byl obviněnému K. B. uložen přípustný druh trestu a ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze dovoláním napadat (výjimkou je pouze trest odnětí svobody na doživotí – viz znění §265b odst. 2 tr. ř.) výrok o trestu s námitkami proti jeho přiměřenosti, proti způsobu, jímž soud hodnotil polehčující a přitěžující okolnosti apod. Výhrady, které stran uloženého trestu obviněný uplatnil, tudíž nelze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani pod některý z dalších zákonem vymezených dovolacích důvodů.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i ve svém rozhodnutí argumentačně rozvedl Vrchní soud v Praze (str. 3 až 7 usnesení soudu druhého stupně).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného K. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohla podat pouze předsedkyně senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), která jej ale neučinila. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k