ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.470.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 470/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2010 o dovolání, které podal obviněný J. L. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 10 To 511/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 130/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 2 T 130/2009, byl obviněný J. L. (dále jen „obviněný“) uznán vinným (v bodě 1.) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), (v bodě 2.) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a (v bodě 3.) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „1. v jednací síni Okresního soudu v Náchodě dne 18. 6. 2008 kolem 09:45 hodin při vyhlašování rozsudku spisové značky 3Tm 23/2007 soudkyní JUDr. O. G. fyzicky napadl spoluobžalovaného P. D., a to tak, že jej udeřil otevřenou pěstí pravé ruky do obličeje, a to v přítomnosti dalších nejméně dvou osob (zapisovatele, státního zástupce, obhájce)
2. dne 8. 7. 2008 v době kolem 03:30 hodin v N. u druhé garáže směrem od sídliště P. na ul. N. P. napadl zezadu poškozenou A. R. tak, že jí počal z ramena tahat její kabelku, a poté, co si poškozená kabelku držela, počal jí tuto kabelku silou trhat z rukou a to až do doby, kdy poškozená následkem tahání se o kabelku upadla, a kabelku jí následně vyškubl, a s kabelkou a uloženými věcmi, a to občanským průkazem, průkazním lístkem k účtu ČS., a.s., průkazem pojištěnce VZP, deštníkem, svazkem klíčů, drobnou kosmetikou, peněženkou s částkou 30,- Kč, mobilním telefonem zn. NOKIA N72-5, IMEI a s vloženou SIM kartou operátora O2 s kreditem ve výši 280,- Kč, druhým mobilním telefonem zn. Sony Ericsson, dioptrickými brýlemi a s volně vloženým lístkem s PIN kódem k platební kartě zn. Maestro, č. vydané ČS, a.s. utekl, a takto získanou platební kartu následně neoprávněně užil dne 8. 7. 2008 v 04.01 hodin, kdy vybral částku 4.000,- Kč z bankomatu ČSOB, a.s. v N. a v 04:02 hodin tamtéž vybral částku 2.000,- Kč, a následně téhož dne v 07:01 hodin v Č. S. v bankomatu ČS, a.s. vybral částku 400,- Kč, kdy s kartou předtím neúspěšně manipuloval (vkládáním do bankomatu, avšak další výběry peněz pro malý zůstatek na kartě neprovedl), čímž poškozené A. R. způsobil škodu ve výši nejméně 8.170,- Kč,
3. dne 18. 7. 2008 v době okolo 21:15 hodin v ulici v Č. K. nezjištěným způsobem vypáčil vstupní dveře do prodejny ovoce a zeleniny, kde následně odcizil registrační pokladnu v hodnotě nejméně 1.000,- Kč s finanční hotovostí ve výši 7.000,-Kč, při činu byl však vyrušen majiteli obchodu a při útěku z prodejny po 100 m pokladnu, aniž by ji úspěšně otevřel, na travnaté ploše pod stromem odhodil a utekl, čímž však pokladnu zničil, a tímto jednáním na vstupních dveřích do prodejny způsobil H. V., škodu ve výši 1.800,- Kč a odcizením pokladny škodu ve výši 8.000,- Kč“.
Ve vztahu ke skutku ad 1. bylo podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 3 Tm 23/2007. Za trestné činy ad 2. a 3. byl obviněný podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené A. R., bytem N., P., na náhradě škody částku 6.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. V., bytem Č. K., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a okresní státní zástupce v Náchodě v neprospěch obviněného, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 10 To 511/2009, jímž podle §256 tr. ř. tato odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajské soudu v Hradci Králové podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl nesprávnost rozhodnutí odvolací soudu, když dospěl k závěru, že jím podané odvolání je nutné zamítnout, neboť předcházející řízení netrpí žádnými závažnými procesními vadami, resp. že nalézací soud provedl dokazování řádně, jednotlivé důkazy soud vyhodnotil zákonným způsobem a své závěry zdůvodnil logicky a přesvědčivě. Prohlásil, že vady, které uplatnil v podaném odvolání, převzal i odvolací soud, a to zejména v okamžiku, kdy obhajoba navrhovala k provedení pro danou kauzu klíčový důkaz svědeckou výpovědí M. K. Zdůraznil, že touto výpovědí ve spojení s provedenou svědeckou výpovědí p. D. by bylo možné prokázat, že se v době spáchání skutku popsaného pod bodem 2. obžaloby nacházel mimo území České republiky. Poukázal též na opis stasky. Poté konstatoval, že soud předmětný důkaz jako nadbytečný a nic neprokazující neprovedl s odkazem na nedostatečnou určitost údajů svědka D. Přitom vznesl otázku, jak je možné, že soud prvního stupně opřel svůj závěr o jeho vině mj. právě o jeho svědeckou výpověď a odvolací soud, přesto, že se ztotožnil se závěry soudu nalézacího, odkazuje na neurčitost jeho údajů. Podle jeho mínění se odvolací soud nechtěl zabývat řádným zjištěním skutkového stavu věci, natož pak provádět ve věci další důkazy, a své ryze formální rozhodnutí vystavěl na podkladě pouhých domněnek. Soud druhého stupně na jedné straně označil obhajobu za ryze účelovou a vyvrácenou, spekulujíc nad možným vykonstruování skutečností, jež by obviněného zbavily viny, na straně druhé uzavřel, že jde o uzavřený řetězec nepřímých důkazů, kterými je (obviněný) usvědčován ze spáchání skutku. Odvolací soud rovněž nechtěl provést důkaz svědeckou výpovědí p. K., ovšem svědeckou výpověď p. A., která byla rozporuplná již od počátku přípravného řízení, vzal za bezpochybnou.
Obviněný také poznamenal, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o možné zkonstruování skutkového děje ze strany obhajoby, přičemž tento závěr přičetl taktice zvolené obhajoby. V této souvislosti akcentoval, že obhájce je povinen účelně využívat k hájení zájmů obviněného prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které ho zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci, popř. že k realizaci práva na obhajobu zejména slouží možnost obhajoby předložit či navrhnout provedení důkazu, přičemž skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k jeho odmítnutí. Podle jeho názoru soudy nižších stupňů nedaly obhajobě možnost k řádnému hájení jeho práv. Dále shledal, že bylo porušeno jeho základní právo garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu), a připomněl závěry nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04 mj. stran tzv. opomenutých důkazů.
Uvedl, že průběh trestního řízení byl opředen nezájmem a benevolencí ze strany orgánů činných v trestním řízení, že byly porušeny zásady presumpce neviny, materiální pravdy a in dubio pro reo, tedy základní atributy práva na spravedlivý proces, což vedlo k nezákonnému postupu soudu, v rámci něhož mu nebylo umožněno řádné zajištění jeho práva na obhajobu. Seznal, že byl od počátku trestního řízení stigmatizován jako recidivista a s ohledem na poněkud pochmurnou trestní minulost byl orgány činnými v trestním řízení „odsouzen“ ještě před vydáním odsuzujícího rozsudku. Dodal, že s přihlédnutím k jeho věku je rozhodnutí soudu velice přísné s tím, že zejména v případech, kdy v době zahájení řízení je obviněným osoba blízká věku mladistvých, by měl soud se zvýšenou pečlivostí zkoumat skutkový stav věci a nerozhodovat pouze na základě obžalobou navržených důkazů. Postup soudu tak nemá oporu v zákoně, když neprovedl důkaz výslechem klíčového svědka, který byl navržen k jeho prospěchu.
V neposlední řadě obviněný prohlásil, že závěr o spáchání skutku pod bodem 3. obžaloby soud opřel o výpověď svědka J. korespondující především s výpověďmi svědků V. Přitom položil otázku, zda se skutečně tyto výpovědi shodují nebo jen soudu byly předloženy důkazy, které nebyly obhajobou vyvráceny, resp. zda vůbec soud poskytl obhajobě možnost tyto důkazy zákonným způsobem zvrátit. Zkoumání skutkového stavu pod bodem 3. obžaloby je podle něho zcela identické s výše uvedeným. Soud ohledně tohoto skutku učinil závěr na podkladě nepřímých důkazů, které však co do svého obsahu do sebe nezapadají. Podotkl, že je zcela zřejmé, že svědek Josífek nebude vypovídat ve svůj neprospěch a přinejmenším se ztotožní s výpovědí poškozených, když sám byl usvědčován jeho osobou a hrozilo mu trestní stíhání, a v této souvislosti soudu vytkl, že se nezabýval věrohodností svědecké výpovědi jmenovaného svědka. Poškození přitom nebyli po celou dobu schopni popsat osobu pachatele.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 10 To 511/2009, zrušil a přikázal věc k novému projednání.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 10 To 511/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však o prvou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nemůže jít, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádných opravných prostředcích (odvoláních) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že dovolací argumentace žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. neodpovídá (viz níže).
Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výhradně právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká pouze neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení důkazů, porušení základních zásad trestního práva procesního (konkrétně zásady presumpce neviny, zásady materiální pravdy a zásady in dubio pro reo), práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu a vadná skutková zjištění (popsaná ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), přitom současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (tvrdí, že se jednání, která jsou mu kladena za vinu v bodech 2. a 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nedopustil). Toliko z uvedených skutkových výhrad vyvozuje závěr o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího (i nalézacího) soudu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětných skutků, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Pouze stručně lze (ve vztahu k napadenému rozhodnutí) konstatovat, že mezi právními závěry soudů nižších stupňů a skutkovými zjištěními, která po zhodnocení provedených důkazů učinily, není nesoulad. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§
265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý