ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.483.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 483/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných Ing. Z. D., a Ing. M. P., nproti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 8 To 234/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 247/2007, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 8 To 234/2009, zrušuje .
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 5 T 247/2007, byli obvinění Ing. Z. D. a Ing. M. P. uznáni vinnými dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. Z. D. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného stanovení dohledu. Obviněnému Ing. M. P. byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 95 T 170/2006, uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného stanovení dohledu. Dále byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 95 T 170/2006, jakož i všechny další výroky na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla oběma obviněným uložena povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli jmenovaní obvinění zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně nahradit poškozeným V. J. škodu ve výši 2,245.368,- Kč, L. Z. a Ing. M. Z. škodu ve výši 1,181.710,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % obviněný Ing. M. P. od 28. 5. 2007, obviněný Ing. Z. D. od 29. 5. 2007 do 31. 6. 2007 a oba dále od 1. 7. 2007 ve výši 9,75% do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení se dále mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obviněných, poškozenému MUDr. I.K. a MUDr. I. K.částku ve výši 1,091.743,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 %, obviněný Ing. M. P. od 28. 5. 2007, obviněný Ing. Z. D. od 29. 5. 2007 do 31. 6. 2007 a oba dále od 1. 7. 2007 ve výši 9,75 % do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení se dále mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obviněných, a poškozenému P.Š. a M. Š. čásku ve výši 1,085.404,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození V. J., L.Z., Ing. Miloslava Z., MUDr. I. K. a MUDr. I. K. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. Z. D. a Ing. M.P., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně. Rozsudkem ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 8 To 234/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné Ing. Z. D. a Ing. M. P. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 4 ZT 341/2007, z dvojnásobného trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se měli dopustit tím, že „1a) dne 26. 6. 2003 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o, uzavřeli v sídle společnosti s poškozenou V. J., smlouvu o dílo na zhotovení stavby č. 6/2003, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Za kostelem“, nacházející se v kat. území Brno - Žebětín na pozemku parc. č., s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž poškozená uhradila v sídle společnosti dne 16. 6. 2003, při podpisu rezervační smlouvy, částku 255.000,- Kč, v průběhu roku 2003 uhradila tři splátky dle sjednaného splátkového kalendáře a následně dne 4. 6. 2004 uhradila částku ve výši 1.200.000,- Kč mimo splátkový kalendář, a to na základě žádosti obžalovaného P., který přislíbil postavení garáže mimo rámec uzavřené smlouvy o dílo, dále provedla poškozená od konce roku 2004 do 15. 7. 2005 úhrady pěti splátek, kdy celkem zaplatila na zálohách společnosti Pilgram, s. r. o., částku ve výši 2.549.000,- Kč, avšak stavba rodinného domu nebyla ve sjednaném termínu dokončena a dle odborného vyjádření č. 090-2007, vypracovaného znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., byla stanovena hodnota nedokončené stavby rodinného domu částkou 303.632,- Kč, čímž měla být poškozené V. J., způsobena škoda ve výši 2.245.368,- Kč,
1b) dne 1. 8. 2003 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., uzavřeli v sídle společnosti s poškozenými L. Z., a Ing. M. Z., smlouvu o dílo na zhotovení stavby č. 9/2003, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Za kostelem“, nacházející se v kat. území Brno - Žebětín na pozemku parc. č. , s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005 a poškození uhradili dne 4. 7. 2003 v sídle společnosti částku 550.000,- Kč, po podpisu rezervační smlouvy ze dne 2. 7. 2003, a dále uhradili v sedmi splátkách v období od 4. 7. 2003 do 6. 10. 2005 společnosti Pilgram, s. r. o., zálohy v celkové výši 2.434.628,- Kč, přičemž na opakované žádosti obžalovaného P. uskutečnili ve dnech 3. 12. 2004 a 14. 12. 2004 mimořádné platby záloh ve výši 264.000,- Kč a 300.000,- Kč mimo splátkový kalendář, za což jim obžalovaný P. sliboval urychlení výstavby, avšak stavba rodinného domu nebyla ve sjednaném termínu dokončena a dle odborného vyjádření č. 092-2007, vypracovaného znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., byla stanovena hodnota nedokončené stavby rodinného domu částkou 1.252.918,- Kč, čímž měla být poškozeným manželům Z., způsobena škoda ve výši 1.181.710,- Kč,
přičemž smlouvy o dílo obžalovaní od počátku uzavírali s vědomím, že spol. Pilgram, s. r. o., nebude schopna, vzhledem ke své špatné ekonomické situaci, postavit rodinné domy ve sjednaných termínech a rozsahu a peněžní prostředky, vybrané od poškozených, použijí k jinému účelu, než bylo dohodnuto v uzavřených smlouvách, čímž uvedli poškozené v omyl a způsobili na jejich majetku celkovou škodu ve výši 3.427.078,- Kč,
2a) dne 28. 4. 2004 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., uzavřeli v sídle společnosti s poškozenými MUDr. I. K., a MUDr. I. K., smlouvu o dílo na zhotovení stavby č. 4/2004, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Za kostelem“, nacházející se v kat. území Brno - Žebětín na pozemku parc. č. , s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž poškození uhradili dne 17. 10. 2003 částku 382.000,- Kč při podpisu rezervační smlouvy, dále uhradili do 21. 10. 2005 společnosti Pilgram, s. r. o., na zálohách částku ve výši 1.509.579,- Kč a na žádost obžalovaného Poláčka v říjnu roku 2005 uhradili částku 320.000,- Kč mimo splátkový kalendář, neboť jim bylo přislíbeno urychlení výstavby, avšak stavba rodinného domu nebyla ve sjednaném termínu dokončena a dle odborného vyjádření, vypracovaného znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., byla stanovena hodnota nedokončené stavby rodinného domu částkou 417.836,- Kč, čímž měla být poškozeným manželům K., způsobena škoda ve výši 1.091.743,- Kč,
2b) dne 14. 5. 2004 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., uzavřeli v sídle společnosti s poškozenými P.Š., a M.Š., smlouvu o dílo na zhotovení stavby, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Za kostelem“, nacházející se v kat. území Brno - Žebětín na pozemku parc. č., s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž poškození uhradili po podpisu rezervační smlouvy ze dne 30. 1. 2004, převodem z účtu částku ve výši 57.276,- Kč a dále uhradili dne 29. 11. 2004 společnosti Pilgram, s. r. o., na zálohách částku v celkové výši 1.394.237,- Kč, avšak stavba rodinného domu nebyla ve sjednaném termínu dokončena a dle znaleckého posudku č., vypracovaného znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., byla stanovena hodnota nedokončené stavby rodinného domu částkou 308.833,- Kč, čímž měla být poškozeným manželům Š., způsobena škoda ve výši 1.085.404,- Kč,
přičemž smlouvy o dílo obžalovaní od počátku uzavírali s vědomím, že spol. Pilgram, s. r. o., nebude schopna, vzhledem ke své špatné ekonomické situaci, postavit rodinné domy ve sjednaných termínech a rozsahu a peněžní prostředky, vybrané od poškozených, použijí k jinému účelu, než bylo dohodnuto v uzavřených smlouvách, čímž uvedli poškozené v omyl a způsobili na jejich majetku celkovou škodu ve výši 2.177.147,- Kč“.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odkázal poškozené V.J., L. Z., Ing. M. Z., MUDr. I. K., MUDr. I. K., P.Š. a M. Š. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obou obviněných dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení. Následně poznamenala, že Krajský soud v Brně své závěry opřel především o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, znalkyně Mgr. Jarmily Leinové, podle něhož měla společnost Pilgram, s.r.o., v roce 2003 velký obrat a naději na vyřešení všech hospodářských potíží, v roce 2004 však nastal prudký pokles kapitálu do minusových hodnot. Znalkyně konstatovala, že k 31. 3. 2005 museli obvinění vědět o ekonomickém kolapsu jejich společnosti. V návaznosti na to Krajský soud v Brně dovodil, že zálohy uhrazené společnosti Pilgram, s.r.o., ze strany poškozených před datem 31. 3. 2005 nebyly obviněnými přijaty s vědomím, že nebudou schopni splnit své závazky, s ohledem na které byly zmíněné zálohy zaplaceny, a tudíž v tomto rozsahu ani nelze konstatovat jejich podvodný úmysl, resp. subjektivní stránku v potřebné formě.
Pokud jde o úhrady provedené po 31. 3. 2005, Krajský soud v Brně poukázal na skutečnost, že výstavba rodinných domů již v danou dobu neprobíhala podle sjednaného harmonogramu, což poškozeným bylo známo, přesto dále hradili společnosti Pilgram, s.r.o., požadované zálohy, a to údajně zejména z toho důvodu, že součástí rezervačních smluv bylo ujednání, podle něhož v případě, že společnost Pilgram, s.r.o., oprávněně odstoupí od smlouvy (tedy patrně např. v důsledku nehrazení záloh klientem), klient (poškozený) uhradí smluvní pokutu ve výši 10% z kupní ceny domu, což činilo v případech poškozených částky mezi 255.000,- Kč a 550.000,- Kč. Krajský soud v Brně dovodil, že důvodem k placení finančních částek ze strany poškozených po 31. 3. 2005 tak nebylo jejich uvedení v omyl, ale obava, aby nepřišli o peníze v podobě smluvních pokut. Konstatovala, že jmenovaný soud tudíž ani v naznačeném rozsahu nedovodil na straně obviněných zákonem požadovanou subjektivní stránku, resp. měl za to, že obvinění neuvedli jiného v omyl, nevyužili něčího omylu ani nezamlčeli podstatné skutečnosti, a proto rozhodl shora uvedeným způsobem.
Nejvyšší státní zástupkyně namítla, že s argumenty Krajského soudu v Brně se nelze v plném rozsahu ztotožnit z níže rozvedených důvodů. Prohlásila, že pokud jde o první část závěrů tohoto soudu, opírajících se o vyjádření znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, tedy týkajících se záloh převzatých obviněnými do 31. 3. 2005, bude patrně nutné je s ohledem na učiněná skutková zjištění akceptovat. Přitom shledala, že odlišná situace je však dána stran právního posouzení úhrad realizovaných po citovaném datu. Podle ní, je zřejmé, že (jak jistě správně konstatoval Krajský soud v Brně) poškození si byli vědomi skluzu ve výstavbě objednaných rodinných domů a že z logických a pochopitelných důvodů neměli zájem jednat v rozporu se sjednanými smlouvami tak, aby jim vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu, resp. aby (poté, co akceptovali lokalitu výstavby, typ a dispozice domu, jeho cenu apod.) zejména smlouva o dílo odstoupením zanikla. Současně však vyjádřila přesvědčení, že nelze žádným logickým hodnocením provedených důkazů dovodit, že by si poškození byli vědomi toho, že domy vůbec nebudou pro hospodářské potíže společnosti Pilgram, s.r.o., dostavěny, a tedy že část záloh je jimi hrazena za situace, kdy provedená platba se již nijak zásadně neodrazí na výstavbě, resp. je na nich vylákána. Naopak, a to konstatoval i Krajský soud v Brně, obviněným po 31. 3. 2005 již bylo známo, že společnost své závazky pro svůj ekonomický stav nesplní. Jinak řečeno, poškození měli určitě své důvody, proč měli v obecném smyslu zájem na pokračování smluvního vztahu se společností Pilgram, s.r.o., avšak - a to je z pohledu hmotně právního posouzení celé věci podstatné - především si podle učiněných skutkových zjištění nebyli vědomi žádné skutečnosti (např. v podobě ekonomického zhroucení společnosti Pilgram, s.r.o.), s ohledem na kterou by další úhrady záloh měly postrádat smysl, resp. s ohledem na kterou by další platby již jen měly zvyšovat jim vznikající škodu. Přitom zdůraznila, že obvinění si naopak právě takové skutečnosti vědomi byli, navzdory tomu ovšem nejenže poškozeným pravý stav věci nesdělili, ale naopak je nadále utvrzovali v přesvědčení (jak zjevně vyplynulo z výpovědí poškozených), že výstavba má určité organizační a technické potíže, avšak bude v plném rozsahu realizována. Poškození, jednajíce ve vzniklém a obviněnými způsobeném omylu, potom prováděli majetkové dispozice (platby záloh), jimiž došlo na úkor poškozených k obohacení společnosti Pilgram, s.r.o. Vyslovila domněnku, že takové jednání poskytuje dostatečný podklad pro posouzení předmětných skutků (v naznačeném rozsahu) jako trestných činů podvodu podle §250 tr. zák. Uzavřela, že Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 8 To 234/2009, nesprávně právně posoudil jednání, jehož se dopustili obvinění Ing. Z. D. a Ing. M.P., které kvalifikoval jako beztrestné, neboť se jím jmenovaní obvinění dopustili trestných činů.
Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 8 To 234/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyslovila i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněných k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen v rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obsažené v dovolání lze z hlediska jejich podstaty pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. subsumovat.
Nejvyšší soud pak za situace, kdy neshledal důvod pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., po přezkumu podle §265i odst. 3 tr. ř. dospěl k níže uvedeným závěrům.
Základní skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. naplní pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti [kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. pak pachatel, který způsobí činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek].
Ve stručnosti lze připomenout, že omyl je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Při využití omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě sebe nebo jiného obohatil. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoliv skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo, popř. došlo za méně výhodných podmínek.
Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožování majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck 2004, s. 1471. Zákonný znak „obohacení jiného“ je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby anebo skupiny osob (viz rozhodnutí č. 18/1991 Sb. rozh. tr.).
Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku, tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk, tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Obsahem škody může být peněžitá částka, nějaká věc, ale i konání nebo opomenutí, které má určitou majetkovou hodnotu viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck 2004, s. 1470.
Naplnění skutkové podstaty (objektivní stránky) trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a jí učiněnou majetkovou dispozicí a dále příčinnou souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé.
Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu (v jeho základní skutkové podstatě) vyžaduje úmysl. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel:
a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem §4 písm. a) tr. zák., nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn §4 písm. b) tr. zák..
Zavinění je vybudováno:
a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a
b) na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah.
Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech.
V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004, s. 47-52).
Judikatura obecných soudů uznává, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy (např. z povahy činu, způsobu jeho provedení) nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy (např. z pohnutky činu). Zavinění je výslednicí mj. i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (viz č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná (i se zřetelem k zaměření podaného dovolání), že odvolací soud stran absence podvodného jednání a subjektivní stránky trestného činu podvodu, pokud jde o jednání obviněných spočívající v převzetí záloh po datu 31. 3. 2005 - do tohoto data podle skutkových zjištění odvolacího soudu nebylo oběma obviněným známo, že společnost Pilgram, s. r. o. již nebude schopna dostát svým závazkům, nemá přijímat žádné finanční prostředky od osob, které s ní uzavřely smlouvy o dílo - v odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl: „Z obsahu výpovědi svědků V.J., Ing. M. Z. i MUDr. I. K. vyplynulo, že tito, nejpozději po zahájení staveb jejich rodinných domů, vnímali, že výstavba jejich nemovitostí neprobíhá dle sjednaných harmonogramů, přesto dále platili splátky na stavbu domů. Důvodem pro další financování stavby jejich rodinných domů však nebyl omyl, do kterého by byli uvedeni jednáním obžalovaných, nebo že by obžalovaní využili jejich omylu, případně zamlčeli podstatné skutečnosti, ale jejich obava, aby nepřišli o vložené peníze na základě čl. IV odst. 2 jednotlivých rezervačních smluv. Pakliže po doplněném dokazování nebylo možno dospět k jednoznačnému závěru o tom, že obžalovaní po podepsání příslušných rezervačních smluv přebírali splátky dle sjednaných splátkových kalendářů, když předtím uvedli někoho v omyl, využili něčího omylu, případně zamlčeli podstatné skutečnosti, bylo nutno dospět k závěru, že absentuje subjektivní stránka trestného činu podvodu a bylo namístě postupovat podle §226 písm. b) trestního řádu.“
Nejvyšší soud ovšem shledal, že tyto úvahy soudu druhého stupně nelze označit za správné, úplné a vyvážené.
V této souvislosti nutno zdůraznit, že podle skutkových zjištění soudů doposud ve věci činných měla společnost Pilgram, s.r.o. ještě v roce 2003 velký obrat, v roce 2004 však došlo k prudkému poklesu obratu této společnosti a její vlastní kapitál se dostal do výrazných minusových hodnot (cca 54 mil. Kč byla aktiva a závazky byly o 12 mil. Kč vyšší). O závažnosti hospodářských potíží společnosti Pilgram, s.r.o. přitom mnohé vypovídá závěr znalkyně Mgr. Jarmily Leinové, že tato společnost měla zákonnou povinnost podat na sebe návrh na prohlášení konkursu podle §1 odst. 2, 3 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání nejpozději za období roku 2004 na základě uzávěrek ke dni 31. 12. 2004. Dotyčná znalkyně rovněž konstatovala, že nedostatek oběhového kapitálu řešila společnost Pilgram, s.r.o. v praxi tím, že se snažila hradit závazky, které se týkaly momentální situace, tedy dodavatelům, kteří jim byli ochotni dodat a starší závazky zůstaly neuhrazeny. Je možno poukázat též na množství půjček společnosti v řádu několika milionů korun. Obviněným Ing. Z.D. a Ing. M. P., jako jednatelům společnosti Pilgram, s.r.o., musela být závažnost finanční situace společnosti, jak plyne z výše zmíněného zjištění odvolacího soudu, známa (mj. s ohledem na zákonnou povinnost podat přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2004) po dni 31. 3. 2005, po tomto datu již tedy věděli, že společnost své závazky pro svůj ekonomický stav nesplní. Těmito z pohledu posouzení subjektivní stránky významnými skutečnostmi se odvolací soud náležitě nezabýval.
Ze soudy učiněných skutkových závěrů přitom nevyplývá, že by obvinění v období následujícím po datu 31. 3. 2005 naprosto podstatnou a klíčovou informaci o dlouhodobě špatné hospodářské situaci společnosti Pilgram, s.r.o., v důsledku níž společnost není schopna dostát svým smluvním závazkům, poškozeným oznámili. Poškození i po 31. 3. 2005 platili zálohy na cenu díla v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem (a v některých případech dokonce k přímé žádosti obviněných i předčasně mimo splátkový kalendář) s vědomím, že stavební práce sice nepokračují podle ujednaného časového harmonogramu, ale že pokud nebudou předmětné zálohy na cenu díla včas a řádně hradit, budou povinováni zaplatit společnosti Pilgram, s.r.o. smluvní pokutu ve výši 10 % z ceny díla. Především však tak činili v dobré víře, že stavební práce na jejich rodinným domech budou dále pokračovat a že dílo bude realizováno (viz např. výpověď poškozeného MUDr. I.K. v tom smyslu, že uhradili částku 329.000,- Kč v dobré víře, aby bylo podlaží zakryto, popř. výpověď poškozené MUDr. I. K. „Pan inženýr tam stavěl i své dceři, tak jsem si pořád myslela, že když ta jejich stavba je ve fázi rozestavěnosti, tak i ta naše musí dopadnout dobře“ či výpověď poškozené V. J. „Bylo toho tam málo postaveného, já jsem jim nepřestala věřit“ či „Neměla jsem možnost pozdržet platby, protože by nebyla ta garáž“). Poškození tak při platbě záloh po 31. 3. 2005 nevěděli, že rodinné domy nebudou pro závažné hospodářské potíže společnosti Pilgram, s.r.o. dostavěny. Nelze přitom předpokládat, že by poškození, pokud by byli s touto skutečností obeznámeni, nadále hradili zálohy na cenu díla.
Je proto nutno přisvědčit názoru nejvyšší státní zástupkyně, že poškození měli určitě své důvody, proč měli v obecném smyslu zájem na pokračování smluvního vztahu se společností Pilgram, s.r.o., avšak - a to je z pohledu hmotně právního posouzení celé věci podstatné - především si podle učiněných skutkových zjištění nebyli vědomi žádné skutečnosti (např. v podobě ekonomického zhroucení společnosti Pilgram, s.r.o.), s ohledem na kterou by další úhrady záloh měly postrádat smysl, resp. s ohledem na kterou by další platby již jen měly zvyšovat jim vznikající škodu. Obvinění si naopak právě takové skutečnosti vědomi byli, navzdory tomu ovšem nejenže poškozeným pravý stav věci nesdělili, ale naopak je nadále utvrzovali v přesvědčení (jak zjevně vyplynulo z výpovědí poškozených), že výstavba má určité organizační a technické potíže, avšak bude v plném rozsahu realizována. Poškození, jednajíce ve vzniklém a obviněnými způsobeném omylu, potom prováděli majetkové dispozice (platby záloh), jimiž došlo na úkor poškozených k obohacení společnosti Pilgram, s.r.o.
Z těchto důvodů nemohou právní závěry odvolacího soudu ve vztahu k části skutku obviněných Ing. Z. D. a Ing. M.P., jež se stala po 31. 3. 2005, obstát.
Vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 8 To 234/2009, a také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tedy vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který bude povinen znovu rozhodnout o odvoláních obviněných Ing. Z. D. a Ing. M. P.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý