ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.515.2010.2
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2010 dovolání, které podal obviněný J. Ž. Ž. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 11 To 82/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 1/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 11 To 82/2009, zrušuje , a to v části týkající se obviněného J. Ž. Ž. Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 5 T 1/2009, byl obviněný J. Ž. Ž.uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. [v bodě I) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl (podle obžaloby) spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných P. K. a J. H.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění J. Ž. Ž. a P. K., jednak v neprospěch obviněného J. Ž. Ž. státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 11 To 82/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek ohledně obviněného J. Ž. Ž. zrušen v celém rozsahu.
Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud ve zrušené části rozsudku nově rozhodl a obviněného J. Ž. Ž.uznal vinným, že
po předchozí dohodě o obstarání pervitinu s německými státními příslušníky E.U.. a N. K. dne 22. srpna 2007 dal E. U. příslib opatřit mu pervitin, následně za blíže nezjištěných okolností požádal P. K. o vyrobení 200 gramů pervitinu, dne 31. srpna 2007 P. K. upřesnil termín dodání pervitinu do neděle dne 2. září 2007, dne 2. září 2007 J. Ž. Ž.E. U. potvrdil dodání 200 gramů pervitinu dne 6. září 2007 a dohodl s ním, že toto množství pervitinu předá osobě pověřené E. U. převzetím na benzinové čerpací stanici nacházející se u sjezdu z dálnice D5 směrem na obec P. u M. L., P. K. v průběhu dne 5. září 2007 vyrobil pervitin v množství 10 gramů a ve večerních hodinách je předal ve F. L. J. Ž. Ž., který se dne 6. září 2007 kolem 12.00 hodin setkal s kurýrem E. U. T. G. a nedaleko obce K. mu předal prostřednictvím neztotožněné osoby pervitin, T. G. převzatý pervitin ukryl v osobním automobilu tovární značky AUDI A4, a provezl jej přes hraniční přechod R. (W.) do Spolkové republiky Německo, kde byl podroben kontrole provedené německými policejními orgány, při které byl pervitin, který zajistil a prodal J. Ž. Ž., nalezen a zajištěn a následnou kriminalistickou chemickou expertizou bylo zjištěno, že se jednalo o 100,3 gramů látky s obsahem 47,7 gramů metamfetaminové báze, takto jednali bez příslušného povolení,
přičemž metamfetamin je zařazen v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách přílohy č. 5 k zákonu č. 167/1988 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako psychotropní látka.
Takto zjištěným skutkem podle odvolacího soudu obviněný J. Ž. Ž. spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných J. Ž. Ž. a P. K. zamítnuta.
Vůči rozsudku Vrchního soudu v Praze (výroku o vině a trestu) podal obviněný J. Ž. Ž. prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž shrnul dosavadní průběh řízení. Uvedl, že mimořádný opravný prostředek podává z důvodů popsaných v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V podání obviněný konstatoval, že Krajský soud v Plzni a Vrchní soud v Praze posoudily skutek popsaný ve svých rozhodnutích právně odlišným způsobem. Uvedl, že je třeba se přiklonit k právnímu posouzení, které učinil prvostupňový soud s tím, že se plně ztotožňuje s argumentací popsanou v jeho rozsudku. Podotkl, že podstatou odlišného posouzení soudy obou stupňů je různý náhled na naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 tr. zák., konkrétně na posouzení, zda byl v tomto případě čin spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Poznamenal, že zodpovězení otázky, zda byl tento znak kvalifikované skutkové podstaty naplněn, má pro jeho osobu zásadní význam. Ačkoli mu byl odvolacím soudem uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, jedná se o trest o sedm let delší, než trest uložený soudem prvního stupně za stejné jednání, přičemž tato disproporce je pro něj nepochopitelná. Obviněný zdůraznil, že pokud dva soudy zaujmou na věc odlišný právní názor, je zjevné, že jde o případ hraniční a vzhledem k velmi výraznému rozdílu v trestní sazbě, je správné právní posouzení mimořádně důležité. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09, podle něhož Ústavní soud neshledal naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 tr. zák. (spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech), neboť nebyla pro tuto trestněprávní kvalifikaci splněna materiální podmínka podle §88 odst. 1 tr. zák. Tento kvalifikační znak totiž nesehrál za daných skutkových okolností žádnou relevantní roli, z níž by bylo možno dovodit podstatné zvýšení stupně společenské nebezpečnosti. Zmíněná kvalifikace by mohla být podle Ústavního soudu oprávněna např. tehdy, jestliže působení organizované skupiny ve více státech by se vyznačovalo pravidelným příhraničním kontaktem kurýrů, častým využíváním mezinárodní přepravy, častým využíváním mezinárodního platebního styku, častější distribucí zboží a peněz přes státní hranice, mezinárodní dělbou činnosti, rafinovanými způsoby páchání ve více zemích apod., tedy všude tam, kde mezinárodní prvek sehrává nějakou významnou roli.
V návaznosti na uvedené skutečnosti obviněný zdůraznil, že v jeho trestní věci byl prokázán jeden případ předání drogy kurýrovi vyslanému ze SRN, mělo jít o akci sice předem domluvenou, avšak zatíženou mnoha problémy, mj. došlo k předání pouze části dohodnutého množství drogy a peněz. Podotkl, že případ se nijak nelišil od běžných případů předání drogy mezi dvěma obchodníky s drogou, až na jeden významný detail, že jeden z pachatelů byl cizím státním příslušníkem. Dodal, že cizí státní příslušnost však sama o sobě nemůže natolik zvyšovat stupeň společenské nebezpečnosti, že by měl být ohrožen sazbou výrazně přísnější a měl by mu být uložen trest o sedm let delší.
Podle obviněného předmětný nález Ústavního soudu řešil obdobnou věc a byl v něm vysloven závěr, že v daném případě nebylo z prokázaných skutečností nikterak zjevné, proč by znaku „organizovaná skupina působící ve více státech“ měla být přisuzována jakákoli relevance ve vztahu ke zvýšení stupně společenské nebezpečnosti. Ústavní soud rovněž konstatoval, že neobstojí odkaz na starší judikaturu s tím, že materiální korektiv je uplatnitelný jen tam, kde stupeň nebezpečnosti jednání neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům dané kvalifikované skutkové podstaty. Postih jednání stěžovatele podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Ústavní soud považoval za drakonické přepínání trestní represe. Užití judikatury vzniklé za jiných společenských poměrů totiž nesmí eliminovat ústavně právní záruky a tedy ani zásadu přiměřenosti trestu, jež má především odpovídat spáchanému skutku. Hlavní důraz musí být položen na dodržení zásady proporcionality trestní represe. Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti obou trestních věcí (věci v níž bylo rozhodnuto citovaným nálezem Ústavního soudu a trestní věci obviněného) jsou velmi podobné a velmi podobná je i argumentace soudu druhého stupně v obou věcech, obviněný vyslovil domněnku, že všechny výše uvedené právní názory vyslovené v nálezu ústavního soudu jsou přiléhavé i pro jeho trestní věc. Dodal, že nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v chybném užití právní kvalifikace podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a nepoužití materiálního korektivu podle §88 odst. 1 tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 11 To 82/2009.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jenž připomněl, jak ve věci rozhodl Vrchní soud v Praze a jaké dovolací námitky obviněný uplatnil. Současně uvedl, že Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, poměrně podrobně rozebral podmínky, za jakých přichází v úvahu užití kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., a to zejména se zřetelem na splnění podmínky stanovené v §88 odst. 1 tr. zák.
Státní zástupce konstatoval, že v projednávané trestní věci se podle skutkových zjištění organizovaná skupina působící ve více státech skládala v podstatě jen z obviněného J. Ž. Ž. jako zprostředkovatele (stojícího mezi výrobcem, resp. dodavatelem pervitinu a zájemci o jeho odběr), státních příslušníků SRN E. U. a N. K. jako zájemců o odběr pervitinu, P. K. jako výrobce části dodávaného pervitinu a kurýra T. G. K trestné činnosti docházelo v rámci západočeského regionu s přesahem do Bavorska. Byly dokumentovány dvě dodávky pervitinu v množství 10 gramů a 100,3 gramů (v druhém případě s prokázaným obsahem 47,7 gramů metamfetaminové báze).
Dále státní zástupce připomněl, že ve věci projednávané Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 1481/09 se organizovaná skupina působící ve více státech skládala ze stěžovatele, jeho manželky, dodavatele drogy v jednom případě a na německé straně z příslušníka SRN, který drogu prodával dalším osobám. Stěžovatel měl předat ve čtyřech prokázaných případech celkem cca 220 gramů metamfetaminu. K trestné činnosti docházelo v omezeném rámci téhož příhraničního českobavorského regionu.
Podle názoru státního zástupce jsou skutková zjištění v projednávané trestní věci a ve věci řešené Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 1481/09 obdobná, a to dokonce i pokud jde o postavení osoby, jejíž jednání v rámci organizované skupiny působící ve více státech je posuzováno. Upozornil, že v předmětném nálezu Ústavní soud zdůraznil, že aby bylo možno užít právní kvalifikaci podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., musí být splněna materiální podmínka podle §88 odst. 1 tr. zák. Tento kvalifikační znak musí za daných okolností sehrát relevantní roli, z níž by bylo možno dovodit podstatné zvýšení stupně společenské nebezpečnosti. Taková právní kvalifikace by mohla být podle ústavního soudu oprávněna např. tehdy, jestliže působení organizované skupiny ve více státech by se vyznačovalo pravidelným přeshraničním kontaktem kurýrů, častým využíváním mezinárodní přepravy, častým využíváním mezinárodního platebního styku, častější distribucí zboží a peněz přes státní hranice, mezinárodní dělbou činnosti, rafinovanými způsoby páchání ve více zemích apod., tedy všude tam, kde mezinárodní prvek sehrává nějakou významnou roli. Mělo by se jednat o skutek svou závažností srovnatelný s trestným činem vraždy či loupeže podle §234 odst. 3 tr. zák. v dřívějším znění a zejména s ostatními zvlášť přitěžujícími okolnostmi podle §187 odst. 4 tr. zák.
Ve vyjádření státní zástupce zdůraznil, že v projednávané věci je zřejmé, že skutek, jímž byl obviněný J. Ž. Ž. uznán vinným, nesplňuje ústavním soudem vymezené nároky na materiální podmínku kvalifikačního znaku uvedeného v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Obviněný spáchal čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, avšak okolnost, která by jinak za splnění podmínky stanovené v §88 odst. 1 tr. zák. podmiňovala použití vyšší trestní sazby podle §187 odst. 4 tr. zák., nevede k závěru, a to s ohledem na konkrétní zjištění, zejména k podobě a fungování této organizované skupiny, že pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Nejsou tudíž dány podmínky, aby jednání obviněného bylo právně kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Podle státního zástupce se přiléhavou jeví právní posouzení jako týž trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., v čemž se v podstatě ztotožnil s dovoláním, které shledal důvodným.
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a současně podle §265m odst. 1 tr. ř. nově rozhodl, že obviněný je vinným skutkem popsaným stejně jako v dovoláním napadeném rozsudku právně kvalifikovaným jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře kolem čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou. Rovněž vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.], aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. Ž. Ž. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V dovolání obviněný v podrobnostech zpochybňuje naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., který spočívá ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Zejména vytýká absenci materiálních podmínek zakotvených v §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty. Zmíněné výhrady obviněného uplatněný dovolací důvod obsahově naplňují.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a čin spáchá jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Téhož trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a čin spáchá ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Z ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost .
Podle §3 odst. 4 tr. zák. platí, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou .
Zákon v §4 písm. a) tr. zák. stanoví, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem .
Ve stručnosti lze připomenout, že trestný čin je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu pachatele uvedeného v §187 odst. 1 tr. zák. značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Z hlediska zavinění postačí ve vztahu k této okolnosti nedbalost [§6 písm. b) tr. zák.].
Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., č. 45/1985 Sb. rozh. tr.). Skupina nemusí mít trvalejší charakter. Nevyžaduje se, aby šlo o soustavnou trestnou činnost a postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti. O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky. Pachatel musí vědět, že jde o takovou organizovanou skupinu.
Podle názoru Nejvyššího soudu postupoval Vrchní soud v Praze v rozporu s trestním zákonem, když jednání obviněného J. Ž. Ž. popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Ze skutkových zjištění zjevně vyplývá, že se obviněný podílel na neoprávněném zprostředkování a prodeji psychotropní látky – pervitinu jinému a čin spáchal ve větším rozsahu, tj. v množství, které bylo způsobilé k použití pro více lidí [v prakticky shodných rozsudečných výrocích soudů obou stupňů se jednalo o 100,3 gramů zmíněné drogy s obsahem 47,7 gramů metamfetaminové báze, přičemž judikovaná hodnota ohledně většího rozsahu pro látku metamfetamin – base 10 gramů (asi 200 dávek) byla několikanásobně překročena].
Je potřebné uvést, že předmětný skutek vykazuje všechny formální i materiální znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Ze skutkových zjištění je zřejmá spolupráce obviněného J. Ž. Ž. s německými státními příslušníky E. U. a N. K. Jednalo se o jeho příslib prvně jmenovanému, že opatří pervitin, dále šlo o způsob předání této drogy obviněným kurýru E. U., a to T. G., prostřednictvím neztotožněné osoby. Obviněný rovněž požádal spoluobviněného P. K. o výrobu pervitinu včetně toho, že určil jeho hmotnost a v průběhu několika dnů upřesnil termín dodání této drogy. Následně prostřednictvím neztotožněné osoby obviněný předal pervitin kurýru T. G., který jej ukrytý v automobilu provezl do Spolkové republiky Německo, kde při kontrole německými policejními orgány byla droga nalezena a zajištěna.
Mezi osobami, které se na trestné činnosti podílely, byly vztahy naplňující formální znaky organizované skupiny působící ve více státech podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., neboť u těchto osob působících v České republice a ve Spolkové republice Německo byla provedena určitá dělba úkolů, jejich činnost se v důsledku toho vyznačovala též plánovitostí a koordinovaností. Z hlediska obligatorního znaku subjektivní stránky tohoto trestného činu obviněný jednal v úmyslu přímém [§4 písm. a) tr. zák.], neboť cílem jeho jednání bylo porušit zájem chráněný trestním zákonem. Současně bylo potřebné, aby byla splněna i materiální podmínka zakotvená v §88 odst. 1 tr. zák.
Konstrukce skutkových podstat trestných činů uvedených v zákoně míří na typické, běžně se vyskytující činy určitého druhu. Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě (§3 odst. 4 tr. zák.) ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí č. 34/1976; č. 26/1994 Sb. rozh. tr.).
V obdobné trestní věci Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, mimo jiné konstatoval: „Trestný čin kvalifikovaný podle §187 odst. 1, 4 tr. zák. je jedním z nejzávažnějších trestných činů, jež jsou v trestním zákoně uvedeny. Zákon na něj počítá s trestní sazbou od deseti do patnácti roků odnětí svobody, což je stejná trestní sazba jako např. u trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o kvalifikované skutkové podstaty, spojuje trestní zákon tuto trestní sazbu s těmi nejzávažnějšími následky, typicky se způsobením smrti z nedbalosti (viz např. trestný čin loupeže podle §234 odst. 3 tr. zák. či trestný čin znásilnění podle §241 odst. 4 tr. zák., ve znění platném do 31. 8. 2006). Ze struktury ustanovení §187 odst. 4 tr. zák. je dále patrné, že jednání naplňující kvalifikující znak dle písm. c) tohoto ustanovení („spáchá takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“) musí být co do závažnosti srovnatelné se zvlášť přitěžujícími okolnostmi dle písm. a) a b) téhož ustanovení (způsobení těžké újmy na zdraví více osob nebo smrti, resp. získání prospěchu velkého rozsahu, tzn. nejméně 5.000.000,- Kč dle §89 odst. 11 tr. zák.). Z uvedeného systematického srovnání a z vysoké trestní sazby, stanovené v §187 odst. 4 tr. zák., lze dovodit, že zákonodárce zavedením kvalifikované skutkové podstaty sledoval postih nejzávažnějších případů organizovaného obchodu s narkotiky, s vyšším stupněm plánovitosti a organizovanosti, se značně velkým množstvím drogy, s níž je nakládáno.“ K aplikaci ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., a to s ohledem na požadavek stanovený v §88 odst. 1 tr. zák., Ústavní soud zdůraznil: „Taková kvalifikace by mohla být oprávněna např. tehdy, jestliže působení organizované skupiny ve více státech by se vyznačovalo pravidelným přeshraničním kontaktem kurýrů, častým využíváním mezinárodní přepravy, častým využíváním mezinárodního platebního styku, častější distribucí zboží a peněz přes státní hranice, mezinárodní dělbou činnosti, rafinovanými způsoby páchání ve více zemích apod., tedy všude tam, kde mezinárodní prvek sehrává nějakou významnou roli“ (vše na str. 8 a 9 citovaného nálezu).
Podle názoru Nejvyššího soudu nebyla v přezkoumávané trestní věci naplněna materiální stránka zakotvená v ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., aby skutek spáchaný obviněným J. Ž. Ž. mohl být důvodně posouzen i podle kvalifikované skutkové podstaty – ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák.
Působení organizované skupiny ve více státech (dvou) se nevyznačovalo pravidelným přeshraničním kontaktem kurýrů, ani častým využíváním mezinárodní přepravy nebo mezinárodního platebního styku. Rovněž nešlo o častější distribuci zboží (ve skutku je popsán jeden případ dovozu pervitinu) či peněz přes státní hranice. Taktéž rozdělení činnosti mezi členy organizované skupiny, jež působila v České republice a Spolkové republice Německo, se nevyznačovalo významnější mezinárodní dělbou činnosti a ani zvlášť rafinovanými způsoby páchání ve více zemích.
Lze důvodně uzavřít, že v daném případě okolnost, že čin byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, podstatně nezvyšovala stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, neboť neodpovídala ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. Ž. Ž. podal dovolání důvodně. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 11 To 82/2009, a to v části týkající se jeho osoby. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem Vrchního soudu v Praze bude, aby v odvolacím řízení a při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu předmětnou věc v rozsahu zrušení znovu projednal a učinil zákonu odpovídající rozhodnutí. Současně lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil. Jelikož napadené rozhodnutí bylo částečně zrušeno toliko v důsledku dovolání, které podal obviněný, nelze v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k