ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.612.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 dovolání, které podala obviněná Mgr. P. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 23 To 284/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 35/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Mgr. P. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 6 T 35/2007, byli obvinění Mgr. P. Z. a O. Z. uznáni vinnými, že:
1. oba obžalovaní společně v době od 20. 10. 2004 do 28. 2. 2005 v Č. B., na pobočce České pojišťovny a. s., po předchozí dohodě a z pokynu O. Z., Mgr. P. Z. jako jednatelka společnosti Sextant CB s. r. o. vedena záměrem neoprávněně získat majetkový prospěch pro sebe a O. Z., při uplatnění nároku z pojistné události (požár domu v k. ú. P. S. – H., zapsaný na LV pro obec V., okres Č. K., ke kterému došlo dne 16. 10. 2004 v době kolem 20.30 hodin) k pojistné smlouvě ze dne 31. 12. 2001, uzavřené na pojistnou částku 5.200.000,- Kč, uplatnila pojistné plnění s tím, že pro určení výše pojistného plnění předložila pojišťovně celkem tři znalecké posudky za účelem doložení pojistné události a oprávněnosti výplaty požadovaného pojistného plnění, a to znalecký posudek ze dne 27. 9. 2004 k ocenění předmětné nemovitosti v obci H., znalecký posudek ze dne 19. 10. 2004 ke statickému posouzení nemovitosti H. a znalecký posudek ze dne 24. 10. 2004 k ocenění domu H. bez pozemku po vzniklém požáru ke dni 21. 10. 2004 o skutečném stavu nemovitosti, přičemž všechny tři znalecké posudky byly vypracovány k žádosti manželů O. a Mgr. P. Z. soudním znalcem jmenovaným Krajským soudem v Českých Budějovicích pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a pro obor stavebnictví, odvětví stavby obytné, občanské, průmyslové a zemědělské, statika a dynamika stavebních konstrukcí Ing. J. P., když znalecké posudky byly vypracovány tak, aby Česká pojišťovna a. s. v rámci nárokovaného pojistného plnění vyplatila maximální pojistné plnění, tedy obsahovaly v podstatných částech pro výpočet pojistného plnění hrubě zkreslené údaje, s čímž byli O. Z. a Mgr. P. Z. srozuměni, přičemž na podkladě takto předložených posudků a vlastní činnosti likvidačního pracovníka pojišťovny bylo vyplaceno společnosti Sextant CB s. r. o. dne 4. 2. 2005 pojistné plnění ve výši 2.063.022,- Kč, přičemž v důsledku žádosti Mgr. P. Z. ze dne 28. 2. 2005 o výplatu maximálního plnění ve výši 4.839.670,- Kč s odkazem na předložené znalecké posudky Ing. J. P., byl pojišťovnou nově proveden výpočet ceny stavby a pojistného plnění a ke dni 22. 7. 2005 byla doplacena částka ve výši 1.817.953,- Kč, tedy celkem bylo vyplaceno společnosti Sextant CB s. r. o. pojistné plnění v celkové výši 3.880.975,- Kč, i když správně by pojištěné společnosti náleželo vyplatit plnění pouze ve výši 2.063.022,- Kč, čímž České pojišťovně a. s. způsobili společným jednáním škodu ve výši nejméně 1.817.953,- Kč.
Takto popsaným skutkem v bodě 1. výroku rozsudku podle soudu prvního stupně obvinění spáchali:
obviněná Mgr. P. Z.
trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.,
obviněný O. Z.
účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (poznámka: obviněný byl navíc uznán vinným i skutkem v bodě 2. rozsudečného výroku, jenž byl posouzen jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák.).
Za tento trestný čin byla obviněná Mgr. P. Z. odsouzena podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Rovněž bylo rozhodnuto o trestu u obviněného O. Z .
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Mgr. P. Z. a O. Z. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené České pojišťovně a. s., částku 1.817.953,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obvinění Mgr. P. Z. a O. Z. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 23 To 284/2008, bylo rozhodnuto:
I.
Z podnětu odvolání obviněného O. Z. a státní zástupkyně byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o trestu týkajícího se tohoto obviněného.
II.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného O. Z. odsoudil za účastenství formou organizátorství k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. a sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2005, č. j. 27 T 144/2004-771, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2006, č. j. 23 To 111/2006-832, podle §250a odst. 4 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 věty druhé tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2006, č. j. 23 To 111/2006-832, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2005, č. j. 27 T 144/2004-771, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
V ostatním zůstal napadený rozsudek nedotčen.
III.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněné Mgr. P. Z. jako nedůvodné zamítnuto.
Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (výroku pod bodem III.) podala obviněná Mgr. P. Z. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Obviněná konstatovala, že krajský soud rozhodoval o odvolání proti prvoinstančnímu rozsudku i na základě jejího odvolání, přičemž uvedla, co okresnímu soudu vytýkala. V podrobnostech připomněla, v jakém rozsahu odvolací soud doplnil dokazování, jakými úvahami se při posuzování jednání obviněných řídil, a jak se vypořádal s jejími námitkami, které v odvolání uplatnila.
Dále obviněná poznamenala, že si je vědoma, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu nejsou předmětem dovolacího řízení námitky, které se týkají zjišťování skutkového stavu věci. Tento dovolací důvod je však naplněn za situace, kdy učiněná skutková zjištění jsou v příkrém rozporu s obsahem provedených důkazů. Touto vadou, jsou postižena obě rozhodnutí ve vztahu k její osobě. Veškerá skutková zjištění ve výroku rozsudku soudu prvního stupně jsou dovozena z výslechu utajeného svědka K., respektive jeho vyjádření, že měla být přítomna rozhovoru spoluobviněného O. Z. se svědkem M. F. v tom, že záležitost s H. vyřídí pojistným podvodem. Svědek nijak nekonkretizoval, zda u tohoto hovoru byla pouze přítomna, nebo se ho aktivně zúčastnila. Z tohoto důkazu a sledu událostí krajský soud dovodil skutkové zjištění, jak je uvedeno ve výroku prvoinstančního rozsudku, a to že měla jednat „...po předchozí dohodě a z pokynu O. Z., předložit tři posudky vypracované Ing. P., které byly vypracovány k žádosti mé osoby a osoby O. Z., které obsahovaly hrubě kreslené údaje, o čemž jsem spolu s O. Z. měla být srozuměna...“ . Podle obviněné však k takto konkrétním skutkovým zjištěním nebyly žádné důkazy provedeny, stejně jako k obsahu údajné dohody mezi její osobou a O. Z., a dále především, že měla Ing. P. žádat o vypracování posudků, které měly obsahovat hrubě zkreslené údaje, když s tímto měla být srozuměna. Vyjádřila tudíž názor, že se jedná o nepřípustné dotváření zjišťovaného skutkového stavu ze strany soudu při absenci chybějících důkazů.
V dovolání obviněná setrvala i na nezákonnosti provedeného výslechu utajeného svědka Kalného a jeho procesní nepoužitelnosti. Pokud krajský soud při přezkumu tohoto postupu mimo jiné uvedl, že by odplata za usvědčující svědectví nemusela být spoluobviněnému O. Z. cizí, včetně dalších okolností, jako je údajné ozbrojení jmenovaného nebo charakter činnosti v nemovitosti, tak se pohyboval pouze v rovině úvah. Obviněná namítla, že postup podle §55 odst. 2 tr. ř. mohou odůvodnit pouze konkrétně zjištěné okolnosti a nikoli pouhé tvrzení svědka a úvahy soudu ohledně dalších okolností. Není zřejmé, jaká konkrétní dohoda ve vztahu k její osobě měla být uvedeným svědkem popsána, když tuto svědek blíže nekonkretizoval a nepopsal.
Podle obviněné se krajský soud nezabýval ani jejími námitkami ohledně výroku o náhradě škody. Pokud navíc odvolací soud tvrdí, že měla být poškozené pojišťovně způsobena daleko větší škoda stržením nejhodnotnější části stavby, a to štítu, až po požáru obviněným Z., namítla, že toto jednání vůbec nesouvisí s předmětem jejího obvinění. Naopak byla to sama pojišťovna, která si prostřednictvím svých pracovníků provedla ocenění škody a její likvidaci stanovením výše pojistného plnění. Pokud soud vůbec nezjišťoval a neodůvodnil příčinnou souvislost jejího jednání s výší vyplaceného pojistného plnění, tak nemůže ani činit relevantní závěry ohledně povinnosti ke konkrétní náhradě škody. Připomněla, že pojišťovna prostřednictvím svých pracovníků, kteří byli slyšeni u soudu, potvrdila, že nebyla ovlivněna při stanovení výše pojistného plnění předloženými znaleckými posudky Ing. P., a dále, že se ani jednotliví likvidátoři, příp. soudní znalci nedokázali v rámci trestního řízení přesně shodnout na výši škody.
Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku pod bodem III. a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Předeslal, že dovolání bylo Nejvyššímu státnímu zastupitelství předloženo k vyjádření dne 23. 4. 2010, ačkoli je datováno dnem 28. 11. 2008. Uvedl, že z jeho obsahu ani z průvodního přípisu předsedy senátu okresního soudu není zřejmé, kdy bylo ve skutečnosti podáno resp. doručeno soudu. Není ani zřejmé, kdy byl rozsudek soudu druhého stupně doručen obhájci obviněné. Sama obviněná, vůči níž bylo trestní řízení vedeno jako proti uprchlé, osobně převzala rozsudky soudů obou stupňů dne 17. 9. 2008, kdy se dostavila k soudu a prohlásila, že nepodá návrh na zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř. Vzhledem ke dni doručení rozsudku odvolacího soudu obviněné bylo dovolání podáno až poté, co jí k tomuto úkonu uplynula zákonná lhůta. U obhájce obviněné nelze z dostupného spisového materiálu zjistit, zda bylo dovolání včas podáno.
Pokud jde o věcný obsah dovolání státní zástupce konstatoval, že obviněná v zásadě opakuje tytéž námitky, jež jsou známy z její dosavadní obhajoby, především z jejího odvolání. Těmito námitkami se však krajský soud řádně a důkladně zabýval, přičemž jeho vývody vyjádřené v napadeném rozhodnutí jsou logické, srozumitelné a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Jestliže bylo náležitě provedeno přezkumné řízení ve druhém stupni, nemá Nejvyšší soud důvod znovu přezkoumávat opakované námitky obviněné jen proto, že nesouhlasí s výsledkem řízení o odvolání. Je tomu tak proto, že dovolací řízení nelze chápat jako nějaké opakované projednání řádného opravného prostředku či jako třetí stupeň řízení před obecnými soudy.
Vznáší-li obviněná výhrady proti tomu, že ve věci vypovídal svědek s utajenou identitou, nemůže se podle státního zástupce jednat o námitku, jež by mohla naplnit deklarovaný důvod dovolání, poněvadž směřuje nikoli proti hmotně právnímu posouzení věci, nýbrž proti rozsahu (průběhu) dokazování, a tudíž proti skutkovým zjištěním, jež ve věci oba soudy učinily. K této výtce obviněné dodal, že nešlo o důkaz ojedinělý, ba dokonce některé zásadní skutečnosti obsažené v této svědecké výpovědi soud prvního stupně ani nezahrnul do svých skutkových zjištění, např. dohodu obviněných o likvidaci předmětné nemovitosti cestou pojistného podvodu, čemuž odpovídá zjištění, že požár domu v k. ú. P. S. – H. byl založen úmyslně, a že škody po požáru byly dále zhoršeny svévolnou demolicí části domu, kterou zařídil obviněný O. Z. Odvolací soud rovněž vysvětlil, proč bylo třeba akceptovat požadavek dotyčného svědka, aby jeho identita byla utajena. Proto není tento postup v rozporu se zákonem a nemůže být důvodem vadnosti napadeného rozhodnutí.
I námitku obviněné, že nebyla zachována příčinná souvislost mezi jejím jednáním a výší vyplaceného pojistného plnění, státní zástupce označil za lichou. Obviněná ohlásila pojistnou událost, o níž věděla, že byla vyvolána úmyslně, a při uplatnění nároku na pojistné plnění doložila žádost vědomě nepravdivými podklady k výši vzniklé škody, přičemž požadovala výplatu maximálního plnění v částce bezmála pěti milionů Kč. Pokud na základě těchto skutečností pojišťovna vyplatila pojistné plnění o částku 1.817.953,- Kč vyšší, než jaká pojištěnému podle zjištění prvostupňového soudu náležela, nese obviněná odpovědnost za způsobenou škodu v celé výši. Ve skutečnosti, vzhledem k úmyslnému založení požáru pojištěné nemovitosti chráněné jako kulturní památka, by byla škodou zřejmě celá vyplacená pojistná náhrada, čemuž okresní soud nevěnoval dostatečnou pozornost.
Státní zástupce uzavřel, že výhrady uplatněné obviněnou není možno mít za důvodné a zdůraznil, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné, pokud nebude zjištěno, že bylo podáno opožděně a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné Mgr. P. Z. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná Mgr. P. Z. uplatňuje v dovolání výhradně námitky, které jí deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněná vytýká, že učiněná skutková zjištění jsou v příkrém rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť jsou dovozena z výslechu svědka, jehož totožnost byla utajena a který vypovídal pod smyšleným jménem F. K. Současně tvrdí, že pro postup podle §55 odst. 2 tr. ř., tj. k utajení totožnosti svědka, nebyly splněny zákonné podmínky. Rovněž uvádí, že ke skutkovým zjištěním nebyly provedeny žádné důkazy, které by prokazovaly obsah dohody mezi její osobou a spoluobviněným O. Z., dále že měla žádat Ing. P.o vypracování posudků, které měly obsahovat hrubě zkreslené údaje, s čímž měla být srozuměna. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. To platí i pro výhrady obviněné, které se týkají škody, jež byla České pojišťovně a. s. způsobena a rovněž výroku o náhradě škody. V této souvislosti konstatuje, že pojišťovna provedla sama prostřednictvím svých pracovníků ocenění škody, a proto nebyla při stanovení výše pojistného plnění ovlivněna předloženými znaleckými posudky a že se v rámci trestního řízení znalci nedokázali přesně shodnout na výši škody. Současně tvrdí, že soud nezjišťoval a neodůvodnil příčinnou souvislost mezi jejím jednáním a výší vyplaceného pojistného plnění. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích plyne, které skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněné (uplatněnou prostřednictvím obhájce, neboť bylo vedeno řízení podle §302 a násl. tr. ř.) a jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Nejvyšší soud považuje za potřebné poznamenat, že skutečnosti, jež odvolací soud ve svém rozhodnutí na str. 10 v podrobnostech konstatoval, odůvodňovaly postup podle §55 odst. 2 tr. ř. Rovněž předmětný skutek byl posouzen v souladu s hmotným právem.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek . Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč .
Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, mimo jiné vyplývá, že obviněná Mgr. P. Z. „…vedena záměrem neoprávněně získat majetkový prospěch pro sebe a O. Z., při uplatnění nároku z pojistné události…“ u České pojišťovny a. s., předložila o výši vzniklé škody podklady (znalecké posudky), jež obsahovaly hrubě zkreslené údaje, o čemž byla srozuměna a v důsledku toho pojišťovna vyplatila pojistné plnění o částku 1.817.953,- Kč vyšší, než náleželo. Je tudíž zjevná příčinná souvislost mezi jednáním obviněné a pojišťovnou vyplaceným pojistným plněním, včetně zmíněné částky, která byla škodou na majetku České pojišťovny a. s. a stala se předmětem adhezního řízení. Ze skutkových zjištění plyne i naplnění úmyslného zavinění v činu obviněné. Svým jednáním obviněná naplnila všechny zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., a to i s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). V dovolání obviněná sice namítá, že skutková zjištění jsou v příkrém rozporu s obsahem provedených důkazů, avšak v posuzované trestní věci se o takový případ evidentně nejedná.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k