ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.627.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 627/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 dovolání, které podal obviněný P. Š ., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 5 To 552/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 86/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 2 T 86/2009, byl obviněný P.Š. (dále též „dovolatel“) uznán vinným, že:
1) dne 23. 12. 2008 od 02:00 hodin do 02:44 hodin v Ú.n.L., ulici O., u skalnatého masivu u hlavní komunikace směrem na K. B., ve společnosti dosud neustanoveného pachatele, udeřili pěstí do obličeje silně podnapilého poškozeného L. J., srazili ho na zem, kopali do něho, následně ho vysvlékli ze svršků a odcizili mu mobilní telefon zn. Samsung SGH 500i, klíče od vozidla, osobní doklady – občanský průkaz a řidičský průkaz na jméno poškozeného a osvědčení o technickém průkazu k osobnímu vozidlu tovární značky a typu Peugeot 306, peněžní částku ve výši 1.000,- Kč a platební karty VISA a MAESTRO, čímž poškozenému způsobili celkovou škodu ve výši 3.000,- Kč,
2) dne 23. 12. 2008 kolem 03:40 hodin v P. – N., okres Ú.n. L., přistoupil k poškozené H. Š., které odcizil z kapsy kabátu jeden kus mobilního telefonu blíže nezjištěné značky, následně poškozené sevřením znehybnil horní končetiny a odtlačil ji z vozovky do příkopu a dále do odtokového tunelu pod železniční tratí Ú. n. L. – D., vyhrožoval jí, že ji zabije, stáhl jí kalhoty a spodní prádlo, držel ji za krk a za vlasy, několikrát ji udeřil do hlavy a vykonal na ní soulož, poté s poškozenou zápasil o její kabelku obsahující doklady a její další osobní věci, kterou jí strhl z ramene, následně poškozené vyrazil z ruky další mobilní telefon nezjištěné značky, který v ruce držela po jeho vyjmutí z druhé kapsy kabátu, přičemž pořizovací cena obou odcizených mobilních telefonů nepřesáhla částku 2.090,- Kč, v průběhu jednání obžalovaného se mu poškozená snažila vrazit prsty do očí a následně se jí podařilo z místa činu pouze ve svetru utéci a posléze v M. zavolala Policii ČR; v důsledku jednání obžalovaného poškozená utrpěla oděrky a hematomy na hlavě, kolenou, rukou a stehnech, kousnutí na pravé ruce a drobné podlitiny na krku vlevo, které byly lékařsky ošetřeny v Masarykově nemocnici v Ú. n. L., ambulanci akutního příjmu Emergency.
Takto zjištěné jednání okresní soud kvalifikoval jako pokračující trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodech 1) a 2) výroku] a trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. [v bodě 2) výroku].
Obviněný byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., za užití §35 odst. 2 tr. zák., za shora uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., pro který byl shledán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 12. 2008, č. j. 1 T 33/2008-78, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 12. 2008, č. j. 1 T 33/2008-78, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo na náhradě škody zaplatit poškozeným L. J., částku 1.000,- Kč a Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, částku 3.157,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. Š., odkázána se svým nárokem na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozhodnutí podali odvolání obviněný P. Š. a poškozená H.Š.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 5 To 552/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání poškozené H. Š. zrušen ve výroku, jímž byla odkázána podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný je povinen podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit na náhradě škody poškozené H. Š., částku 10.320,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (všechny pravomocné výroky mimo výrok o odkázání poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních) napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. e), g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru trestní stíhání proti jeho osobě bylo vedeno, ačkoliv je podle zákona nepřípustné, rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení a bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a v předcházejícím řízení byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Konstatoval, že v uvedené trestní věci, kdy měl spáchat trestný čin loupeže a znásilnění, jednal ve stavu nepříčetnosti a nebyl schopen ovládat své jednání ani posoudit nebezpečnost činu pro společnost. Jeho jednání tak nenaplňuje všechny zákonné znaky trestných činů, pro které byl odsouzen, a to zejména složku zavinění. Současně podotkl, že jednal jako nepříčetný ve smyslu §12 tr. zák. V této souvislosti namítl, že nebyl vyslechnut znalec MUDr. Miroslav Zoubek, který na jeho osobu vypracoval znalecký posudek, přestože jeho výslech po přečtení tohoto důkazu navrhl. Uvedl, že byl psychicky závislý na své manželce a po rozchodu s ní se dostával do psychických stavů, které vedly v kombinaci s alkoholem k tomu, že se nemohl ovládat. Fakt, že si pamatuje skutkové okolnosti, nemění nic na tom, že se nemohl ovládat či rozpoznat nebezpečnost trestného činu pro společnost. Posuzování vědění, pamatování nebo ovládání jsou totiž zcela rozdílné kategorie a znalec se jim s dostatečnou pečlivostí nevěnoval. Obviněný připomněl, že sám znalec ve svém posudku uvedl, že jeho schopnost ovládací a rozpoznávací byla lehce snížena. Ve své výpovědi u soudu upřesnil, jaké množství alkoholu skutečně zkonzumoval a namítl, že na základě změněného skutkového stavu při hlavním líčení soud neměl setrvat na tom, že jako důkaz o jeho příčetnosti postačí pouze listinný důkaz, tj. písemný znalecký posudek. Dodal, že i poškozená Š. až při hlavním líčení doplnila výpověď o popis jeho jednání, kdy měl po ní při útoku požadovat, aby hrála roli jeho manželky a on hrál jejího manžela. Pokud tedy znalec vypracovával posudek dříve, než v trestním řízení vyšly najevo tyto skutečnosti, měl soud uložit znalci dopracování znaleckého posudku a k otázce jeho psychického stavu jej vyslechnout. Obviněný vyjádřil podiv nad tím, pokud znalec konstatoval vliv opilosti na jeho chování u skutku, který se stal později a nikoli u skutku, který se stal dříve (tj. pod silnějším vlivem alkoholu). U soudu opakovaně uváděl, že nevěděl, co vlastně páchá, popsal svůj psychický stav a stupeň své opilosti, stejně že v té době nevěděl, jak silně na něj může alkohol působit a ovlivnit jeho jednání. Vliv vypitého alkoholu (minimálně půl lahve vodky, 3 krabicových vín a 13 výčepních piv) prvostupňový ani odvolací soud dostatečně nezkoumaly, a to s ohledem na určení jeho příčetnosti. Znalec nebyl vyslechnut a znalecký posudek vypracovaný ve věci obviněný označil za nepoužitelný. Vyjádřil tudíž domněnku, že se obou trestných činů dopustil jako nepříčetný, v čemž shledal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle obviněného je zřejmé, že skutkový stav zjištěný oběma soudy neobstojí. Skutečnosti, které při hlavním líčení vyšly najevo, a které byly odlišné od skutečností, z nichž v posudku znalec vycházel, dokládají, že skutková situace byla zcela odlišná. Jeho jednání mělo být hmotně právně posouzeno jako jednání ve stavu nepříčetnosti, tj. které není trestné. Soudy se taktéž nezabývaly skutečnostmi jeho zdravotního stavu, že je invalidní, má problémy s pamětí, trpí dalšími zdravotními problémy, na základě kterých nemůže být považován za příčetného pachatele. Obviněný konstatoval, že pokud byl jako osoba nepříčetná trestně stíhán a odsouzen, jednalo se o nezákonné trestní stíhání jeho osoby ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Konstatoval, že jím podané odvolání proti odsuzujícímu rozsudku bylo zamítnuto, ačkoliv trestní stíhání jeho osoby včetně řízení před soudem vykazovalo uvedené vady, a proto je též dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jednak rozsudky soudů obou stupňů, a to ve výrocích, které mimořádným opravným prostředkem napadl, jednak i vadné soudní řízení jim předcházející. Dále navrhl, aby dovolací soud přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem věc znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů a obsah uplatněných dovolacích námitek.
Státní zástupce konstatoval, že se v plném rozsahu ztotožňuje se způsobem rozhodnutí soudů ve věci, jakož i s odůvodněním jejich rozhodnutí, která odpovídají ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Poznamenal, že ta část argumentace obviněného, kterou zpochybňuje procesní postup soudů, např. při opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a v níž brojí proti tomu, že znalec nebyl k jeho návrhům v řízení před prvostupňovým soudem ani soudem odvolacím osobně slyšen, není způsobilá k naplnění některého z užitých dovolacích důvodů, neboť nemá hmotně právní povahu. Současně vyslovil názor, že zbývající část dovolacích námitek odpovídá dovolacím důvodům jen formálně. Obviněný totiž pouze polemizuje proti obsahu a závěrům znaleckého posudku a prostřednictvím jen formálně uplatněných dovolacích důvodů se snaží revokovat způsob, jakým bylo ze strany soudů provedeno vyhodnocení otázky o jeho plné příčetnosti. V tomto ohledu státní zástupce označil za signifikantní tvrzení obviněného, že nevěděl, jak silně může na něj působit alkohol, a jak může jeho jednání ovlivnit vypití alkoholu v jím doznaném minimálním množství. V tomto směru odkázal na odůvodnění soudních rozhodnutí (str. 4 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 a 5 rozsudku soudu odvolacího). Zdůraznil, že obviněný nebyl v době páchání trestné činnosti ve stavu patické opilosti a požitý alkohol sehrál především roli faktoru usnadňujícího spáchání skutků, ale bez forenzně významného vlivu na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Požívání alkoholu se mohl zdržet, z medicínského hlediska mu v tom nic nebránilo.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. e), g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného P. Š. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který je výše citován, se vztahuje na případy, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro nějž trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, avšak příslušný orgán činný v trestním řízení o zastavení trestního stíhání obviněné osoby nerozhodl podle §172 odst. 1 písm. d), §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., čímž došlo k jinému, pro obviněného méně příznivému rozhodnutí. Zvláštní případy nepřípustnosti trestního stíhání jsou stanoveny v §11a tr. ř.
Pokud obviněná osoba není pro nepříčetnost trestně odpovědná, nemůže být tato skutečnost důvodem nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 a §11a tr. ř., neboť není v těchto zákonných ustanoveních uvedena, ale je důvodem zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. e), §188 odst. 1 písm. c) nebo §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. či ke zproštění obžaloby podle §226 písm. d) tr. ř. (pokud bylo prokázáno, že se stal žalovaný skutek, který jinak vykazuje znaky určitého trestného činu a spáchal ho obžalovaný, jenž byl nepříčetný). Proto ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nelze v daném případě aplikovat.
Ustanovení §12 tr. zák., jež pojednává o nepříčetnosti, zakotvuje, že kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
Jelikož otázka příčetnosti se posuzuje podle hmotného práva, neboť v trestním řízení shledaná nepříčetnost má za následek aplikaci některého z příslušných ustanovení trestního řádu, lze v dovolacím řízení uplatnit námitku vztahující se k nepříčetnosti obviněné osoby v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho prostřednictvím je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P. Š. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhradně námitky, které jím deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný vznáší v podrobnostech výhrady vůči znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Dále že v soudním řízení nebyl vyslechnut znalec, který jej vypracoval, a jemuž mělo být uloženo, a to s ohledem na výsledky dokazování u hlavního líčení, doplnění znaleckého posudku. Soudům vytýká, že se též nezabývaly jeho zdravotním stavem, že je invalidní, má problémy s pamětí, trpí dalšími zdravotními problémy, na základě kterých nemůže být považován za příčetného pachatele. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze ohledně ovlivnění své osoby v době páchání trestné činnosti požitým alkoholem obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Nejvyšší soud však považuje za potřebné poukázat na některé skutečnosti, které vyplývají z provedeného dokazování, a na jejichž podkladě soudy obou stupňů uzavřely, že obviněný P. Š. nebyl v době páchání trestné činnosti osobou nepříčetnou ve smyslu ustanovení §12 tr. zák.
V odůvodnění rozsudku Okresní soud v Ústí nad Labem poukázal na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jenž vypracoval MUDr. Miroslav Zoubek. Z tohoto důkazu zjistil, že „…obžalovaný netrpí a nic ani nenasvědčuje tomu, že by v době eventuálního páchání za vinu mu kladené trestné činnosti trpěl duševní chorobou takového charakteru a hloubky, že by mu sama o sobě znemožnila rozpoznat nebezpečnost jeho jednání pro společnost a ovládat jej; z titulu mentálního defektu a poruchy osobnosti znalec připustil nejvýše lehké snížení obou schopností. Obžalovaný je schopen chápat smysl trestního řízení.“ Dále soud prvního stupně uvedl: „Pokud jde o alkoholemii, o míře eventuální podnapilosti obžalovaného nejsou k dispozici žádné objektivní informace, nicméně požití alkoholu podle znalce předpokládat lze – vzhledem k vybočení nyní prošetřovaného jednání obžalovaného (zejména znásilnění) z trestné činnosti, které se obžalovaný až dosud dopouštěl.“ Současně k činu obviněného zdůraznil: „Jelikož si ale pamatuje na spáchání obou skutků a je schopen vybavit si i s odstupem některé detaily, vyloučil znalec opilost patickou i prostou opilost těžkého stupně (resp. takového stupně, že by vedla k vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností).“ Okresní soud rovněž podtrhl: „Požitý alkohol sehrál roli především faktoru usnadňujícího spáchání skutku, ale bez forenzně významného vlivu na rozpoznávací a ovládací schopnosti. Obžalovaný se mohl požívání alkoholu zdržet, z medicínského hlediska mu v tom nic nebránilo“ (vše na str. 7 rozsudku prvostupňového soudu).
Ohledně námitky nepříčetnosti, kterou obviněný, a to ve směru k výroku o vině, v odvolání uplatnil, Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění rozhodnutí zopakoval závěry znaleckého posudku. V této souvislosti konstatoval: „Až po přečtení znaleckého posudku obhájce proti němu vznesl námitky, zejména v tom směru, že obžalovaný nevěděl, jak na něj alkohol působí, a s ohledem na to, že u hlavního líčení upřesnil množství požitého alkoholu, navrhl zpracování nového znaleckého posudku či dodatečný výslech znalce MUDr. Zoubka. Pokud tyto návrhy soud prvního stupně jako nedůvodné zamítl, s jeho závěry se odvolací soud plně ztotožnil.“ Odvolací soud zdůraznil: „Znalec se totiž při zpracování posudku seznámil se všemi potřebnými podklady, přičemž se vyjádřil ke všem rozhodným skutečnostem, a nebyly shledány žádné okolnosti, které by jakkoliv jeho závěry zpochybňovaly. Správně pak ze závěru znaleckého posudku soud prvního stupně vycházel, když neshledal, že by obžalovaný za své jednání nebyl trestně odpovědný ve smyslu §12 tr. zák., ani že by došlo k výraznějšímu snížení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností vlivem požitého alkoholu či z jiných důvodů, přičemž obžalovaný se při vyšetření v rámci zpracovávání znaleckého posudku podrobně znalci vyjádřil k množství požitého alkoholu i ke své osobě. Není tedy důvodů nevěřit závěrům znalce ani jiného důvodu k doplnění dokazování v tomto směru“ (vše na str. 5 rozsudku soudu druhého stupně).
V dovolacím řízení lze oprávněně zdůraznit, že z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného, a to i ve vztahu ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, proč nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování a jakými úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k