ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.861.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 861/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2010 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P. D. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 3 To 72/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 181/2006, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 3 To 72/2008, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 31 T 181/2006. Současně se také zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 31 T 181/2006, byl podle §226 písm. b) tr. ř. obviněný P. D. zproštěn obžaloby pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že
poté, co dne 8. 11. 2005 v Českých Budějovicích převzal jako zástupce společnosti VALMIREMO, s. r. o., jednající na základě udělené plné moci k zastupování s prováděním veškerých činností spojených s touto společností od firmy Ing. M. V. – B. B., různé zboží – šperky z bílého a žlutého kovu v celkové hodnotě 1.273.882,- Kč, se současným sjednáním výhrady vlastnictví dodavatele zboží do úplného zaplacení zboží ve smyslu §445 obchodního zákoníku za současného sjednání uplatnění ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou splátek, v Č. B. se záměrem získat pro K. D., finanční prospěch, část převzatého zboží v hodnotě 401.286,32 Kč neoprávněně bez přivolení majitele firmy Ing. M. V. – B. B., zastavil dne 9. 11. 2005 oproti půjčce finančních prostředků ve výši 250.000,- Kč podle uzavřené smlouvy sjednané s firmou J. K., F., část převzatého zboží v hodnotě 189.936,85 Kč, neoprávněně bez přivolení jeho majitele firmy Ing. M. V. – B. B., zastavil dne 15. 11. 2005 oproti půjčce finančních prostředků ve výši 110.000,- Kč podle uzavřené smlouvy sjednané s firmou R. D., F., a část převzatého zboží dne 15. 7. 2006 poté, co byl dne 14. 7. 2006 písemně vyzván právním zástupcem firmy Ing. M. V. – B. B., v zastoupení společnosti VALMIREMO, s. r. o., k vrácení zbývajícího a neuhrazeného převzatého zboží, kdy zboží v celkové hodnotě 334.418,35 Kč dne 15. 7. 2006 se záměrem získat majetkový prospěch pro společnost VALMIREMO, s. r. o., jeho majiteli firmě Ing. M. V. – B. B., nevrátil a ponechal si je pro potřebu společnosti VALMIREMO, s. r. o., když v termínu od 8. 11. 2005 do 12. 1. 2006 provedl postupné úhrady splátek v celkové výši 100.000,- Kč, v termínu od 28. 3. 2006 do 5. 6. 2006 provedl postupné úhrady splátek v celkové výši 120.000,- Kč, dne 17. 1. 2006 vrátil majiteli zboží v celkové hodnotě 128.240,50 Kč a v termínu od 31. 8. 2006 do 26. 9. 2006 nahradil majiteli převzatého zboží firmě Ing. M. V. – B. B., se sídlem finanční částku v celkové výší 75.000,- Kč a vrátil zboží v hodnotě 141.565,50 Kč, přičemž tímto jednáním způsobil firmě Ing. M. V. – B. B., celkovou škodu ve výši 925.641,52 Kč.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost Ing. M. V. – B. B., odkázána se svým uplatněným a nepřiznaným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 3 To 72/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též i „dovolatelka“) v neprospěch obviněného P. D. dovolání. Podle jejího názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, ačkoli ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka připomněla, jak po podání obžaloby ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Namítla, že napadeným usnesením krajského soudu bylo odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné – prakticky bez jakéhokoliv podrobnějšího odůvodnění, neboť odvolací soud pouze odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu, s nímž se v plném rozsahu ztotožnil. Konstatovala, že oba soudy vycházely z právního názoru, že ani sjednaná výhrada vlastnického práva nebyla z trestněprávního pohledu významnou okolností, dokonce ani za situace, pokud obviněný zboží určené k dalšímu prodeji zastavil, a to proto, že nebylo vyloučeno, aby vyplacením zástavy získal zboží zpět do své dispozice. S tímto právním názorem vyslovila nesouhlas, neboť obviněný nemohl se zbožím určeným k dalšímu prodeji disponovat tak, že by jej zastavil. V daném případě došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když jednání obviněného mělo být v uvedeném rozsahu posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Současně připomněla, jak byl tento trestný čin (ve znění do 30. 6. 2006) vymezen v trestním zákoně. V této spojitosti dovolatelka zdůraznila, že v posuzované trestní věci je zásadní, že v rámci kupní smlouvy ohledně předmětného zboží došlo ke sjednání výhrady vlastnického práva, která je upravena v §445 obch. zák., jehož znění ocitovala. Upozornila, že z tohoto ustanovení a priori nevyplývá pro kupující stranu zákaz zboží dále prodat, ale limituje ji co do obsahu jiných dispozic s věcí, které přísluší výhradně vlastníkovi. K trestnému činu zpronevěry podle §248 tr. zák., a to v kontextu s institutem výhrady vlastnického práva podle §445 obch. zák., podotkla, že pokud podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti zpracuje a popřípadě i prodá věc, která mu byla předána na základě kupní smlouvy uzavřené s výhradou vlastnictví, nemusí se takovým jednáním vždy nutně dopustit tohoto trestného činu. To platí především pro běžné případy, kdy podnikatel odebírá od jiného podnikatele materiál na základě kupní smlouvy uzavřené s výhradou vlastnictví. Tento materiál, byť formálně dosud není jeho vlastnictvím, zpracovává a prodává dalším podnikatelům nebo přímým spotřebitelům, a teprve z výtěžku tohoto prodeje hradí kupní cenu prodejci. Prodejce si je přitom fakticky vědom skutečnosti, že kupující zboží dodané s výhradou vlastnictví zpracovává a dále je prodává i před zaplacením kupní ceny a uvedenou praxi v rámci vzájemných obchodních vztahů toleruje. V posuzované věci se však o zmíněný případ v celé šíři nejedná.
Jak dovolatelka poznamenala, je pro rozlišení, zda určité jednání naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, nejdůležitější účel svěření věci. Ten je třeba posuzovat u každého případu individuálně i s ohledem na obchodně právní vztahy. Uvedla, že ze skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly, vyplývá, že obviněný jako zástupce společnosti VALMIREMO, s. r. o., uzavřel se společností Ing. M. V. – B.B.dne 8. 11. 2005 kupní smlouvu se sjednanou výhradou vlastnictví. Splatnost kupní ceny byla stanovena na den 31. 3. 2006. Dne 30. 11. 2005 byla sjednána dohoda o splátkách, kdy kupní cena ve výši 1.273.882,- Kč byla rozložena do nepravidelných splátek od 15. 11. 2005 do 30. 9. 2006 s tím, že bylo dojednáno, že v případě, pokud bude kupující s některou splátkou v prodlení, je prodávající oprávněn uplatnit ztrátu výhody splátek a v takovém případě se stane celý zbytek kupní ceny splatný najednou ke dni následujícímu po doručení písemného oznámení o ztrátě výhody splátek. S ohledem na skutečnost, že ke dni 10. 1. 2006 byla uhrazena pouze částka 30.000,- Kč, když k uvedenému dni mělo být zaplaceno již 220.000,- Kč, došlo k uplatnění ztráty výhody splátek. Dopisem ze dne 24. 5. 2006 byla uplatněna výhrada vlastnického práva s tím, že společnost Ing. M.V. – B. B. požaduje vydání nezaplaceného zboží neprodleně k rukám Ing. F. V. Tuto výzvu převzal K. D. dne 25. 5. 2006. Z písemné smlouvy uzavřené mezi K.D. a zastavárnou F. vyplývá, že jmenovaný předal řetízky ze žlutého kovu do této zastavárny oproti částce 250.000,- Kč a řetízky a náramky ze žlutého kovu oproti částce 110.000,- Kč. Smlouva na 250.000,- Kč byla uzavřena dne 9. 11. 2005 a smlouva na 110.000,- Kč byla uzavřena dne 15. 11. 2005. Zlato nacházející se v zastavárně bylo za asistentce policie vydáno poškozenému Ing. M. V. a celková hodnota tohoto zlata představovala částku 591.223,- Kč.
Podle dovolatelky je zřejmé, že obviněný použil dodané zboží, tj. zlaté šperky, jež byly určeny k dalšímu prodeji, jako zástavu oproti finanční částce ve výši 360.000,- Kč, přičemž takto jednal ohledně části šperků v hodnotě 591.223,- Kč. Zboží, které převzal s výhradou vlastnického práva dříve, než za něj zaplatil kupní cenu, tedy neprodal, ale použil jej k dosažení finančních prostředků, jež ani z části nepoužil na úhradu zmíněného zboží. Zcela zřejmě tím vykonával nad svěřeným zbožím práva, která přísluší pouze vlastníku věci. Nic na tom nemění ani skutečnost, že v době, kdy byly šperky dány do zástavy, nebyla úhrada kupní ceny ještě splatná. Šperky byly dány do zástavy bez vědomí majitele – společnosti Ing. M. V.– B. B., která, jak je zřejmé z výpovědí Ing. F. V. a Ing. M. V., by s takovou dispozicí nikdy nesouhlasila. Současně dovolatelka připomněla rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 7 To 221/95, publikovaný pod č. 5/1997 Sb. rozh. tr., v němž soud odkázal i na starší judikaturu, a to rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1929, sp. zn. Zm II 462/28.
Dále dovolatelka uvedla, že z trestně právního pohledu není ani bezvýznamná skutečnost, že zboží – šperky zakoupila společnost VALMIREMO, s. r. o., za kterou jednal na základě udělené plné moci k zastupování s prováděním veškerých činností spojených s činností firmy obviněný P. D. Zástavní smlouva byla sepsána s fyzickou osobou K. D., který byl jednatelem společnosti VALMIREMO, s. r. o. Jak je z výpovědí zástupců firmy Ing. M. V.– B. B.a firmy F. zřejmé, P. D. i K. D. jednali ve vzájemné shodě. Precizně by mělo být trestné jednání obviněného formulováno v návaznosti na to, že jako zástupce společnosti VALMIREMO, s. r. o., jednající na základě plné moci, předal jednateli společnosti K. D. zboží, k němuž se vázala výhrada vlastnického práva, aby ji jako soukromá osoba zastavil, a to s jeho vědomím a souhlasem.
V daném případě obviněný jednal na základě plné moci k zastupování s prováděním veškerých činností spojených se společností VALMIREMO, s. r. o., přičemž jménem této společnosti uzavřel kupní smlouvu se společností Ing. M. V. – B.B., jejímž předmětem byly šperky z bílého a žlutého kovu v celkové hodnotě 1.273.882,- Kč, a to se současným sjednáním výhrady vlastnictví podle §445 obch. zák., přičemž dříve než za zboží zaplatil kupní cenu, toto dále neprodal, jak bylo stranami kupní smlouvy předpokládáno, ale použil je k dočasnému získání finančních prostředků, neboť je v částce 591.223,- Kč zastavil, čímž se podle dovolatelky dopustil zpronevěření uvedeného zboží. Pokud jde o posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení §3 odst. 2, 4 tr. zák. poukázala na skutečnost, že obviněný zcela zásadním způsobem vybočil z rámce oprávněných dispozic s cizí věcí, když prostřednictvím zástavy svěřené věci fakticky úvěroval K. D.
Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že všechny okolnosti svědčí pro závěr, že skutek popsaný v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích je v části jednání třeba posoudit jako dokonaný trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ve znění do 30. 6. 2006. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí:
- podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 3 To 72/2008, a zrušil také rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 31 T 181/2006, včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rovněž vyslovila souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu.
Obviněný P. D. se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 3 tr. ř.].
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
V trestní věci obviněného P.D. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích konal jako soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V mimořádném opravném prostředku nejvyšší státní zástupkyně v podrobnostech vytýká, že skutek popsaný v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 31 T 181/2006, byl nesprávně právně posouzen, neboť jednání obviněného je třeba v části posoudit jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ve znění do 30. 6. 2006, což uplatněný dovolací důvod obsahově naplňuje.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. spáchal ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a na cizím majetku způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek .
Podle §89 odst. 11 tr. zák. platilo, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč [poznámka: vše trestní zákon ve znění účinném do 30. 6. 2006, který byl zrušen zákonem č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník), jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010; v současnosti je trestný čin zpronevěry zakotven v ustanovení §206 tr. zákoníku].
Ve stručnosti lze připomenout, že svěřením věci se rozumí skutečnost, že cizí věc je pachateli odevzdána do faktické moci, aby s ní určitým způsobem nakládal. Není třeba, aby odevzdání věci do faktické moci pachatele bylo spojeno s nějakým zvláštním formálním aktem, jakým je např. písemná smlouva, předávací protokol apod. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena , jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Jestliže obviněný předá do zastavárny věci, jež tvoří součást vybavení pokoje, který si od vlastníka věcí pronajal k běžnému užívání, naplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., dosahuje-li hodnota věcí výše částky představující škodu nikoli nepatrnou, bez ohledu na to, zda měl záměr a možnost věci získat zpět a vrátit (srov. rozhodnutí č. 5/1997 Sb. rozh. tr.).
Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 31 T 181/2006, a která v dovoláním napadeném usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích akceptoval, předně vyplývá, že dne 8. 11. 2005 obviněný P.D. převzal jako zástupce společnosti VALMIREMO, s. r. o., jednající na základě plné moci k zastupování s prováděním veškerých činností spojených s touto společností od firmy Ing. M. V. – B. B. zboží – šperky z bílého a žlutého kovu v celkové hodnotě 1.273.882,- Kč, se současným sjednáním výhrady vlastnictví dodavatele zboží do úplného jeho zaplacení ve smyslu ustanovení §445 obch. zák. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku na str. 5 mimo jiné uvedl: „V daném případě uzavřel obžalovaný P.D.jako zástupce společnosti VALMIREMO se společností Ing. M. V. – B. B. kupní smlouvu se sjednanou výhradou vlastnictví, která představuje větu: “Zboží až do úplného zaplacení zůstává majetkem dodavatele“. Kupní smlouva byla uzavřena 8. 11. 2005, den splatnosti kupní ceny byl stanoven na 31. 3. 2006.“
Podle §443 odst. 1, 2 obch. zák. platí, že kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. Před předáním nabývá kupující vlastnického práva k přepravovanému zboží, když získá oprávnění zásilkou nakládat .
Ustanovení §445 obch. zák. zakotvuje, že strany si mohou smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v §443 obch. zák. Nevyplývá-li z obsahu této výhrady vlastnického práva nic jiného, má se za to, že kupující má nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny .
Podle §446 obch. zák. platí, že kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje .
Nevyšší soud považuje za potřebné uvést, že z citovaného ustanovení §445 obch. zák. přímo nevyplývá pro kupující stranu výslovný zákaz zboží dále prodat, a to i s ohledem na ustanovení §446 obch. zák., ale limituje ji co do obsahu jiných dispozic s ním, které přísluší výhradně vlastníkovi. Pokud obviněný prodal zboží, které mu bylo za účelem jeho dalšího prodeje svěřeno na základě kupní smlouvy, byť v jejím rámci byla sjednána výhrada vlastnického práva podle §445 obch. zák., nejednal proti účelu svěření, a nemohl se proto dopustit trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. V úvahu však přichází, aby za trestný čin zpronevěry bylo považováno jednání, jehož podstatou je to, že pachatel si ponechal výtěžek z prodeje svěřeného zboží, a to za předpokladu, jestliže mu bylo za zboží zaplaceno a měl tedy výtěžek z prodeje zboží k dispozici. Trestného činu zpronevěry se dopustí pachatel i tehdy, když zboží, které koupil s výhradou vlastnického práva, dříve než za ně zaplatil kupní cenu, neprodá, ale použije ho např. k uhrazení svých dluhů vůči třetím osobám (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 474/2002).
Prvostupňový soud ke skutkovým zjištěním v odůvodnění rozsudku na str. 4 a 5 rovněž konstatoval: „Z faktury vystavené dne 8. 11. 2005 společností Ing. V. – B. B. společnosti VALMIREMO, s. r. o., vyplývá, že společnosti bylo předáno zboží v celkové hodnotě 1.273.882,- Kč. Zboží až do úplného zaplacení zůstává v majetku dodavatele. Den splatnosti byl sjednán 31. 3. 2006. Dne 30. 11. 2005 byla sjednána dohoda o splátkách, kdy kupní cena ve výši 1.273.882,- Kč byla rozložena do nepravidelných splátek od 15. 11. 2005 do 30. 9. 2006. Dne 10. 1. 2006 došlo k uplatnění ztráty výhody splátek, a to písemnou formou, kdy toto uplatnění ztráty výhody splátek bylo převzato 13. 1. 2006. Dopisem ze dne 24. 5. 2006 byla uplatněna výhrada vlastnického práva s tím, že společnost Ing. M. V. – B. B. požaduje vydání nezaplaceného zboží neprodleně k rukám Ing. F. V. Tuto výzvu převzal K. D. 25. 5. 2006. Z písemné smlouvy uzavřené mezi K. D. a zastavárnou F. vyplývá, že K. D. předal řetízky ze žlutého kovu do této zastavárny, oproti částce 250.000,- Kč a řetízky a náramky ze žlutého kovu oproti částce 110.000,- Kč. Smlouva na 250.000,- Kč byla uzavřena dne 9. 11. 2005, smlouva na 110.000,- Kč byla uzavřena dne 15. 11. 2005. Zlato, které bylo v zastavárně, bylo usnesením policie vydáno poškozenému Ing. M. V., když celková hodnota tohoto zlata představovala částku 591.223,- Kč.“ Z výpovědí svědků Ing. M. V. a Ing. F. V. vyplynulo, že „zboží bylo obžalovanému svěřeno jednoznačně za účelem jeho dalšího prodeje“ (str. 6 rozhodnutí okresního soudu).
Jelikož obviněný P.D. část zboží – zlatých šperků v hodnotě 591.223,- Kč, které převzal za účelem dalšího prodeje s výhradou vlastnického práva, nechal použít jako zástavu oproti celkové finanční částce 360.000,- Kč, jež však ani zčásti nepoužil na úhradu tohoto zboží dodavateli a jeho vlastníku – společnosti Ing. M.V. – B. B., tak uvedeným jednáním vykonával nad touto svěřenou částí zboží práva, která přísluší toliko vlastníku věci. Nutno taktéž zdůraznit, že předmětné zlaté šperky byly do zástavy dány bez vědomí jmenované společnosti. Soud prvního stupně sice na str. 6 rozsudku správně uvedl, že „…dání části zboží do zastavárny je v rozporu s uzavřenou kupní smlouvou…“ , avšak z této skutečnosti nevyvodil odpovídající skutkové a právní závěry. S těmito věcmi obviněný evidentně naložil v rozporu s účelem, k němuž mu byly dány do dispozice, a to způsobem, který mařil základní účel svěření. Je tudíž oprávněné tvrzení nejvyšší státní zástupkyně, že svým jednáním naplnil znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2006, neboť si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a na cizím majetku způsobil takovým činem značnou škodu. Toto konstatování nezpochybňuje skutečnost, že dáním části zboží do zastavárny obviněný neztratil nad ním zcela kontrolu, když zástavní smlouva byla prodlužována a jeho vyplacením je mohl získat zpět. Přivlastnění si věci svěřené záleží již v tom, že ten, komu věc byla jen svěřena, osobuje si k ní a nad ní vykonává práva quasi – vlastnická. Výkonem takovéto dispozice po způsobu vlastnickém je zejména i zastavení věci, třebas jen na krátký čas a v úmyslu i v naději, že ji pachatel včas vyplatí a vrátí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1929, sp. zn. Zm II 462/28, uveřejněné v publikaci Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ve věcech trestních, ročník jedenáctý, č. 3391).
Ohledně formulace skutkového děje lze souhlasit s nejvyšší státní zástupkyní v tom, že by měl vyjadřovat i jednání K. D., který zmíněnou část zboží, a to s vědomím a souhlasem obviněného P.D., zastavil.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno důvodně. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného) zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 3 To 72/2008, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 31 T 181/2006. Současně také zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem soudu prvního stupně bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit o obžalobě zákonu odpovídající rozhodnutí, přičemž lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
Toto rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k