ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.892.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2010 dovolání, které podal obviněný E. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 6 To 261/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 138/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 4 T 138/2007, bylo rozhodnuto tak, že podle §37a tr. zák. byl v trestním příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 9. 2007, č. j. 5 T 77/2007-100, který byl doručen 26. 10. 2007, zrušen výrok o vině, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Znovu bylo rozhodnuto, že obvinění V. O. a E. M. jsou vinni:
obviněný V. O. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. [v bodě 1), 3) výroku],
obviněný E. M. pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. [v bodě 2), 3) výroku],
a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný E. M. odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o trestu obviněného V. O.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný E. M. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 6 To 261/2009, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání obviněného E. M. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v bodě 2) a 3) ohledně tohoto obviněného zrušen. Dále za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a jmenovaného obviněného uznal vinným skutky v bodě 2) a 3) výroku, které posoudil jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. Za tuto trestnou činnost obviněného odsoudil podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků a tří měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému E. M. uložena povinnost:
- s již odsouzeným M. K. společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti GE M. M. a. s., částku 168.940,- Kč,
- s již odsouzeným V. O. společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti GE M. M. a. s., částku 115.345,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost GE M. M. a. s. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Ve výroku o vině pod bodem 1), výrocích o trestu a náhradě škody zůstal ohledně odsouzeného V. O. napadený rozsudek nezměněn.
Vůči rozsudku Krajského soudu v Ostravě (všem výrokům) podal obviněný E. M. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovolání, v němž připomněl dosavadní průběh trestního řízení. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný konstatoval, že Krajský soud v Ostravě uznal za prokázané skutky, jak byly uvedeny v rozhodnutí soudu prvního stupně. U těchto skutků pouze pozměnil formulaci, že měl poskytnout nepravdivé údaje v matričním listě, bez kterých by k uzavření úvěrové smlouvy nedošlo s tím, že měl vědět, že M. K. ani V. O. nebyli v předmětnou dobu ani nikdy jindy zaměstnáni ve firmě M-H Trading, s. r. o. V. Tím měl jinému poskytnout pomoc, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a tímto činem způsobit škodu nikoliv malou. Za pravděpodobný důvod změny skutkové věty obviněný označil to, že v řízení před okresním soudem nebylo prokázáno, že by osobně vypisoval a podepisoval matriční list. Namítl, že odvolací soud nepřihlížel k jeho námitkám, jež byly v odvolání uplatněny a nevypořádal se s nimi. Rovněž poukázal na výpovědi svědka M. K. z přípravného řízení a hlavního líčení. Jeho tvrzení označil za nevěrohodná a účelová. V přípravném řízení jmenovaný uvedl, že obviněný zneužil jeho doklady, které asi 14 dnů vozil v autě. U hlavního líčení dne 25. 2. 2009, ale tvrdil, že měl zájem si vyřídit úvěr a z toho důvodu požádal obviněného, aby mu pomohl a k tomu mu dodal potřebné doklady. Soud prvního stupně navíc nepřihlížel k tomu, že svědek byl již v minulosti odsouzen Okresním soudem ve Vsetíně za úvěrový podvod, když rovněž zneužil doklady dovolatele a též se jednalo o zneužití dokladů jeho firmy. I přes tuto skutečnost prvostupňový soud nevyžádal předmětný soudní spis.
Podle obviněného soudy obou stupňů správně nevyhodnotily jednotlivé důkazy, když v jeho prospěch vypovídali svědci M. M., I. Š., T. H. a P. B. a v neprospěch pouze výše jmenovaný svědek, který za tento čin byl již odsouzen. Tito svědci prokázali, že veškeré věci, pokud se týká automobilu BMW vyřizoval sám A. B., který předmětné vozidlo po převzetí z autobazaru používal až do doby jeho vrácení leasingové společnosti. Obviněný namítl, že soudy nezkoumaly, jaký mohl mít motiv a zájem na vyřízení úvěru ve prospěch M. K., když vozidlo užívala další osoba, přičemž z toho neměl a ani nemohl mít žádný prospěch. Svědek P. B. u hlavního líčení potvrdil, že A. B. měl veškeré doklady od firmy M-H Trading, s. r. o. V., neboť předtím v září 2005 se zavázal, že pro tuto firmu vyřídí provozní úvěr a za tím účelem si od ní vyžádal veškeré doklady. Úvěr nakonec nevyřídil, doklady nevrátil a tyto byly zneužity při vyřizování úvěru pro M. K.
Pokud jde o druhý skutek obviněný připomněl jeho podstatu a namítl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy a zároveň je nedostatečně provedly. Z výpovědi svědkyně A. Č., ale i spoluobviněného V. O. z přípravného řízení vyplynulo, že celý úvěr vyřizoval jmenovaný společně s J. Š., který vypisoval matriční list. Soudy však nezkoumaly na základě jakých podkladů a kým byly tyto podklady dodány J. Š., který zajišťoval vyřizování úvěru. Obviněný zdůraznil, že v žádném případě osobně nedodal žádné podklady V. O. ani J. Š. I v tomto případě soudy obou stupňů rozhodly pouze na základě změněné výpovědi spoluobviněného V. O. až u hlavního líčení před soudem prvního stupně.
Podle názoru obviněného je jeho odsouzení v rozporu s čl. 4 a čl. 90 Ústavy, neboť byla porušena jeho práva tím, že bylo nedostatečně provedeno dokazování před soudem prvního a druhého stupně a došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Rovněž byl porušen čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudy nedostatečně prošetřily jeho obvinění a rozhodly pouze na základě jediného nevěrohodného svědka a chybně neaplikovaly zásadu „in dubio pro reo“. Nezkoumaly, jaký měl motiv u jednotlivých skutků, přičemž nebyl prokázán jeho úmysl získat jakýkoliv prospěch. Pochybily a rozhodly v rozporu s trestním řádem a protizákonně. Dospěly k nesprávným právním závěrům, neboť měl být zproštěn obžaloby z pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §265 l tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jenž shrnul dosavadní řízení před soudy prvního i druhého stupně a uplatněné dovolací námitky.
Státní zástupce poukázal na vymezení obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zákoně. Připomněl, že tento dovolací důvod je dán pouze tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konstatoval, že v dovolání jsou namítány především neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Dovolacímu soudu však nepřísluší přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť jde o otázky upravené normami procesního práva.
Podle státního zástupce soudy obou stupňů vycházely ze skutkových zjištění, jak je učinily v rámci trestního řízení provedeného v dostatečném rozsahu, přičemž hodnocení důkazů nevykazuje logických vad. Současně v podrobnostech odkázal na odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, zejména na str. 5 až 9 rozhodnutí. Zdůraznil, že skutková zjištění prokazují, že obviněný jednal způsobem popsaným ve výroku dovoláním napadeného rozsudku.
Pokud jde o tvrzení obviněného o nesprávném posouzení skutků, státní zástupce poznamenal, že není specifikováno, v čem konkrétně je nedostatek spatřován. Z kontextu dovolání vyplývá, že nesprávnost obviněný spatřuje v tom, že byl uznán vinným, ač sám se vinným necítí. I tato námitka obviněného směřuje proti hodnocení důkazů soudy a úzce souvisí s námitkami shora uvedenými a v podstatě se pouze domáhá jiného právního hodnocení založeného na odlišných, pro něj výhodnějších, důkazních závěrech.
Byť to není v dovolání vytýkáno, tak státní zástupce upozornil, že se odvolací soud dopustil v rozsudku pochybení, pokud jde o právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Jeho čin spočívající v účastenství na jednání dvou rozdílných osob, jejichž jednání vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., krajský soud kvalifikoval jako (jedno) účastenství ve formě pomoci na trestném činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. Protože se obviněný účastnil formou pomoci dvou odlišných trestných činů dvou odlišných hlavních pachatelů (M. K. a V. O.), mělo být jeho jednání posouzeno jako dvě pomoci k dvěma trestným činům úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. S ohledem na skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu nebyl napaden mimořádným opravným prostředkem nejvyšší státní zástupkyně, a tudíž případná náprava pochybení by byla v neprospěch obviněného, nemůže v tomto směru Nejvyšší soud vadu napravit (§265p odst. 1 tr. ř.).
S poukazem na tyto skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného E. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný E. M. vznáší v dovolání výhrady, které jím uplatněný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tak je tomu v případě, když tvrdí, že Krajský soud v Ostravě nepřihlížel k jeho námitkám uvedeným v odvolání a nevyrovnal se jednak s rozpornými výpověďmi svědka M. K. a jednak s výpověďmi svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch. Rovněž vytýká, že v soudním řízení bylo rozhodnuto pouze na základě změněné výpovědi spoluobviněného V. O. a že žádné podklady jmenovanému ani J. Š. nedodal. Taktéž konstatuje, že soudy nezkoumaly motiv jeho jednání, neprokázaly jeho úmysl získat jakýkoliv prospěch a chybně neaplikovaly zásadu „in dubio pro reo“. Nutno zdůraznit, že všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutky tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně pod body 2), 3) a rozvedeny v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v posuzované trestní věci zjevně nejedná.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného E. M. Nejvyšší soud považuje za potřebné toliko poznamenat, že souhlasí s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání, že rozsudek odvolacího soudu vykazuje právní vadu. Jednání obviněného mělo být správně posouzeno jako dvě pomoci k dvěma trestným činům úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., neboť se formou pomoci účastnil na trestné činnosti dvou rozdílných hlavních pachatelů (spoluobviněných M. K. a V. O.). Jelikož nejvyšší státní zástupkyně nepodala dovolání v neprospěch obviněného, nelze tuto vadu, kterou navíc obviněný ani nevytkl, napravit (srov. znění §265p odst. 1 tr. ř.). Došlo by totiž k nezákonné změně pro jeho osobu k horšímu.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného E. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k