ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.92.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 92/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2010 dovolání, které podal obviněný R. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 8 To 65/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 4/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 9 T 4/2009, byl obviněný R. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
v blíže přesně nezjištěné době okolo 01.00 hod. dne 6. 6. 2007 v chodbě domu čp., ulice T. v B., okr. N., aktivním úmyslným jednáním spočívajícím ve vlečení těla poškozené po schodech hlavou napřed a obličejem vzhůru při opakovaných nárazech týlem hlavy o schody nebo nejméně jedním pasivním nárazem hlavou do betonové podlahy z výšky 30 – 50 cm zavinil vznik zranění poškozené I. S., naposledy bytem B., G. S., spočívající v tupém poranění – zhmoždění hlavy, otoků mozku a fraktuře přední jámy lební s krvácením pod měkkou plenu mozkovou, které si vyžádalo okamžité odborné lékařské ošetření a hospitalizaci, nejprve ve Fakultní nemocnici Hradec Králové a následně v Oblastní nemocnici Náchod, přičemž poškozená bez nabytí opětovného vědomí na následky těchto zranění dne 13. 10. 2007 v 22.19 hod. v zdravotnickém zařízení v Broumově zemřela.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §222 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. S., nar., bytem B., G. S., částku 4.626,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Orlická 4/2002, Praha 3, částku 1.363.755,84 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. S., nar., bytem B., G. S., odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 8 To 65/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný připomněl jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Namítl, že došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, což vedlo k nesprávnému posouzení jeho jednání. Konstatoval, že uvedenými rozhodnutími byl poškozen na svých základních právech a svobodách a bylo rozhodnuto v rozporu se základními zásadami, na nichž je vybudováno trestní řízení. Shledal vady rozsudku, zejména jeho nepřezkoumatelnost, nejasnost a neúplnost skutkových zjištění. Soud se rovněž nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Při hodnocení důkazů nebyla zachována zásada „in dubio pro reo“.
Dále obviněný uvedl, že svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že v inkriminovaný den se nacházel v domě čp. na ulici T. v B. a že s poškozenou I. S. odešel po půlnoci z bytu D. H. Poškozená byla v podnapilém stavu, motala se. V domě nesvítilo světlo, na chodbě nebyla prakticky žádná viditelnost, z bytu svědkyně H. vedou dolů dvě patra strmých schodů. Podle výpovědi svědků po jeho odchodu s poškozenou z bytu uslyšeli buď jednu obrovskou ránu či zvuk, který odpovídá pádu ze schodů. Někteří svědci uvedli, že poté vyběhli ven a viděli bezvládné tělo poškozené S. a stojícího dovolatele, který uváděl, že spadla či spadli ze schodů. Obviněný zdůraznil, že cestu po schodech do tohoto pádu nikdo neviděl. Podle jeho názoru není pro posouzení věci rozhodné, že svědci měli údajně vidět, jak zvedl v přízemí hlavu poškozené a pustil ji obličejem na zem, neboť podle vyjádření znalce MUDr. H., nedošlo tímto způsobem k žádnému vážnému zranění. Podotkl, že ačkoliv znalec na jedné straně připustil, že příčinou následné smrti poškozené byl úder do týlní oblasti, tak současně uvedl, že zranění mohlo být z pohledu lékařského způsobeno právě i pádem poškozené ze schodů a udeřením se o schod do týlní oblasti. Obviněný namítl, že tento pád poškozené nezavinil. Nebyl předložen žádný důkaz, že se na jejím pádu jakkoliv podílel.
Prakticky jediným důkazem, na základě kterého byl odsouzen, je podle obviněného znalecký posudek z oboru forenzní biomechaniky. Znalec Prof. S. konstatoval, že zranění poškozené v temenní části hlavy mohlo vzniknout pouze tažením po schodech (druhá varianta – úder prokázána nebyla a nelze se jí proto vůbec zabývat). Možnost zranění pádem ze schodů znalec vyloučil, avšak žádným logickým způsobem nevysvětlil proč. Znalec uvedl, že zranění poškozené, jak je popsáno v závěrech znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství, neodpovídá z hlediska biomechanického hodnocení pádu poškozené vpřed či vzad. Podle obviněného však pád ze schodů prokázán byl. Na otázku, zda alespoň prostudoval fotodokumentaci poškozené na zadní straně jejího těla, se znalec zpočátku vyhýbal odpovědi, pak musel připustit, že ani tuto fotodokumentaci neviděl, neboť žádná taková provedena nebyla. Podle názoru znalce by poškozená při pádu ze schodů mohla narazit zadní částí hlavy o schod údajně menší silou, než jakou je tažení za ruce s údery hlavy o schod z výšky cca 20 cm. Údajně by se poškozená snažila pádu zabránit, dopad tlumit, a tím by došlo k menší síle dopadu hlavy na schody a nemohlo by dojít k takovému zranění. Obviněný opětovně uvedl, že poškozená byla podnapilá, motala se, schody byly příkré a byla téměř absolutní tma. V tomto stavu není tlumení pádu, které znalec dovozuje, ani logicky možné. Pokusy s figurínou a propočty nemohou zmíněnou situaci navodit. Závěry znalce Prof. S. jsou pouze hypotetické a nejsou podloženy takovým způsobem, aby mohly být brány za prakticky jediný stěžejní důkaz o vině. Podle obviněného se jedná toliko o spekulace znalce, který nedokázal svůj názor logicky obhájit. Na takovém důkazu nelze stavět konstrukci obžaloby ani rozsudku. Taktéž nelze pominout fakt, který zmínil znalec MUDr. H., že „bez provedení pitvy není možno se stoprocentní jistotou určit příčinu smrti poškozené“. Obviněný namítl, že ačkoliv pitva provedena nebyla a příčina smrti je tudíž neurčitelná, přesto byl uznán vinným. V popsaných skutečnostech shledal naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem dovolání obviněný vyjádřil názor, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a nehodnotily všechny okolnosti svědčící v jeho prospěch. Na základě provedených důkazů proto dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Řádně neobjasnily skutkový stav věci, v důsledku čehož tento nesprávně právně hodnotily. Soudy postupovaly v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“, neboť na základě provedeného dokazování nelze učinit nesporným, že skutek, který popírá, spáchal.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 9 T 4/2009 i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 8 To 65/2009 a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v dovolání tvrzen a odůvodněn. Připomněl, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, vymezen v zákoně. Poznamenal, že dovolací soud je povinen ověřit správnost právního posouzení skutku ve vztahu ke skutkovému stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel Krajský soud v Hradci Králové, případně Vrchní soud v Praze. Nesmí však přihlížet k těm částem dovolání, v nichž obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, a s tím, jak hodnotily důkazy (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 279/03).
Státní zástupce podotkl, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů obou stupňů byla přezkoumávána ještě třetí instancí (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03). V návaznosti na zmíněné skutečnosti konstatoval, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž obviněný uplatnil, nelze podřadit výhrady, v nichž v podrobnostech namítá, že soudními rozhodnutími byl poškozen na svých základních právech a svobodách, bylo rozhodnuto v rozporu se základními zásadami, na kterých je vybudováno trestní řízení a při hodnocení důkazů nebyla zachována zásada „in dubio pro reo“. Taktéž je zřejmé, že obviněný v rozporu s hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůrazňuje ty aspekty z výpovědí svědků (v dovolání konkrétně neurčených) a z vyjádření znalce MUDr. H., které měly podle něj vést soudy obou stupňů k závěru, že v případě předmětné trestné činnosti právně kvalifikované podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., nelze prokázat příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a smrtí poškozené I. S., případně napadá způsob, jakým soudy hodnotily závěry znaleckého posudku Prof. S. z oboru forenzní biomechaniky. Podle státního zástupce obviněný nejenom polemizuje s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily důkazy shromážděné v dané trestní věci, ale navíc zdůrazňuje vlastní verzi průběhu skutkového děje založenou na tvrzení, že poškozená si smrtelné zranění způsobila sama v důsledku pádu ze schodů, který nezavinil. Současně zdůraznil, že dovolatel nevytkl napadenému usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, jež by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř. včetně dovolacího důvodu, o který mimořádný opravný prostředek opřel.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tak je tomu v případě, když v podrobnostech namítá, že v soudním řízení došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, což mělo vést k nesprávným skutkovým a právním závěrům. V této souvislosti poukazuje na výpovědi svědků, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, polemizuje se znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky, odvětví forenzní biomechaniky a popisuje vlastní verzi události, která vedla ke smrtelnému zranění poškozené I. S. s tím, že se na něm nepodílel. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady, a to výlučně procesního charakteru, směřují proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Hradci Králové (následně v odvolacím řízení i Vrchní soud v Praze), učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení na str. 3 až 7 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Vrchní soud v Praze.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k