ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1364.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1364/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. listopadu 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný K. G. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2010, sp. zn. 6 To 215/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 145/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. G. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 1 T 145/2009, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., který podle skutkových zjištění spáchal tím, že dne 12. 7. 2009 v době 5.05 hodin v Ú. n. L., ulici P. rozbil kamenem krycí sklo monitoru bankomatu, čímž způsobil poškozené Raiffeisenbank, a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova čp. 1716/2B, škodu ve výši 7.600,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozené Raiffeisenbank, a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova čp. 1716/2B, ve výši 7.600,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl podle §256 tr. ř. usnesením ze dne 25. 6. 2010, sp. zn. 6 To 215/2010, odvolání obviněného K. G. podané proti rozsudku soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný K. G. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájce včas dovolání, a to z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, což odpovídá důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný výslovně neuvedl, ačkoliv je to jeho povinností podle §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přes tento nedostatek je považuje za dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v dovolání namítl, že trestný čin nespáchal, že nenaplnil subjektivní stránku trestného činu a že výrok o vině spočívá jen na nepřímých důkazech, když nebyl zajištěn žádný přímý důkaz. Vinu nelze opřít jen o výpověď svědka J. Z., přičemž podle obviněného není jednoznačně usvědčující ani výpověď policisty, a to svědka L. K., který jej nepoznal u hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Obviněný poukázal na to, že již v odvolání namítl neúplnost dokazování, protože nebylo zjištěno, zda byl bankomat napojen v době útoku na kamerový systém. Obviněný dále namítl, že nebyl proveden kvalifikovaným způsobem znalecký posudek z oboru zdravotnictví.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud zásadně není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Obviněný uplatnil v dovolání jen tzv. skutkové námitky, které svým obsahem nenaplňují uplatněný důvod dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek