ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1557.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1557/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. ledna 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. P. ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 42 To 161/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 75/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. 2 T 75/2009, byl obviněný M. P. uznán vinným dílem dokonaným a dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí ve výroku konkretizovaných věcí. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 42 To 161/2009, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že ve výroku o vině provedl toliko korekci výše škody a obviněného uznal vinným dílem dokonaným a dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Odsoudil ho podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí ve výroku konkretizovaných věcí. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný se pokračujícího dílem dokonaného a dílem nedokonaného trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dopustil v podstatě tím, že v časovém rozmezí od 23. 11. 2008 do 24. 2. 2009 na různých místech převážně v okrese Ž. n. S., ale též v okrese S., Ch. a J., odšrouboval nebo jinak odstranil víčka od palivových nádrží nákladních automobilů a autobusů, z nichž následně odčerpal různá množství pohonných látek, přičemž k dokonání jednání pod bodem ad 3) nedošlo a pod bodem ad 6) obviněný odcizil ze staveniště stavební míchačku. Obviněný tak na odcizených věcech způsobil celkem škodu ve výši nejméně 55.147,90 Kč a poškozením věcí škodu ve výši nejméně 4.934,- Kč.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, jakož i na tzv. jiném nesprávném hmotně právním posouzení okolností zjištěných v trestním řízení. Obviněný je přesvědčen o své nevině a také o tom, že se jedná o vykonstruovaná obvinění vůči jeho osobě, která nejsou žádným způsobem podložena. Spáchání předmětných skutků popřel a uvedl, že se v rámci trestního řízení snažil prokázat, že se trestné činnosti nemohl (vzhledem ke své rodinné situaci) dopustit, navrhoval provedení řady důkazů, přičemž ze strany soudu nebylo jedinému jeho návrhu vyhověno. Obviněný má za to, že jelikož nebylo prokázáno protiprávní jednání, které je mu kladeno za vinu, mělo být rozhodnuto o zproštění obžaloby. Právní hodnocení skutků pod body ad 1) – 12) je podle něj nutno považovat za vadné, neboť spáchání trestného činu mu nebylo jednoznačně prokázáno. Soudy své závěry údajně neopřely o spolehlivě a nepochybně objasněné skutečnosti, nýbrž o hypotetické dedukce. Tím byly podle obviněného porušeny zásady trestního řízení in dubio pro reo, presumpce neviny, jakož i právo občana na nestranný a spravedlivý proces.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil ho obžaloby.
K doplnění dovolání samotným obviněným Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť nebylo učiněno prostřednictvím obhájce.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání k němu nevyjádřila.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že námitky obviněného uplatněné pod tímto dovolacím důvodem výše uvedeným požadavkům neodpovídají a nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti úplnosti dokazování, proti hodnocení důkazů provedeného soudy, a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu II. stupně. Obviněný navíc uplatnil obdobné námitky již ve svém řádném opravném prostředku, byly podstatou celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Obviněný svými námitkami, že se uvedeného jednání nedopustil, že obvinění vůči němu je vykonstruované a nic mu nebylo prokázáno, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný popírá svou vinu, hodnotí provedené důkazy a vyvozuje z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Námitkami, že soud nepřipustil jediný jím navrhovaný důkaz, obviněný v podstatě brojí proti úplnosti a správnosti provedeného dokazování.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). O takovou situaci se nepochybně jednalo také v daném případě, kdy se soud I. stupně náležitě zabýval všemi navrženými důkazy (viz str. 7, 8 rozhodnutí soudu I. stupně) a náležitě vyložil, proč jejich provedení shledal nadbytečným. Soud II. stupně pak neshledal žádná pochybení soudu I. stupně stran úplnosti a správnosti provedeného dokazování, jakož i potvrdil přiléhavost právní kvalifikace jednání obviněného.
Je tedy zřejmé, že obviněný uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojil proti správnosti skutkových zjištění úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného M. P. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš