ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.258.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 258/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. května 2010 o dovolání obviněného L. V ., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. 10 To 404/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 54/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 1 T 54/2009, byl obviněný uznán vinný pod body 1) – 4), 6) rozsudku pokračujícím trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., pod bodem 5) rozsudku trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., pod body 7), 9) rozsudku trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a pod bodem 8) rozsudku trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 11 T 128/2008, doručeného dne 27. 10. 2008, který nabyl právní moci dne 5. 11. 2008, byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 11 T 128/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatrické a protitoxikomanické léčení ambulantní formou.
Podle skutkových zjištění soudu obviněný L. V. (dále jen „obviněný“) spáchal trestné činy tím, že
1) dne 17. 3. 2008 kolem 16:00 hod. v H. K., v Ch. ulici, v opravně obuvi, požadoval po J. D., aby zanechala práce a šla s ním ven si promluvit a když to odmítala, tak ji chytil pod krkem, tlačil na zeď s tím, že pokud nepůjde, strčí jí ruce do brusky,
2) dne 18. 3. 2008 v době od 10:00 hod. do 11:00 hod. v H. K., v J. ulici, v bytě obviněného, vyhrožoval J. D., že ji nechá popravit, že není problém sehnat kteréhokoli „feťáka“, který za dvě stovky udělá cokoli, aby jí tak přiměl k opětovnému společnému soužití,
3) dne 18. 3. 2008 kolem 12:00 hod. v H. K., na P. třídě, u objektu společnosti ZVU s úmyslem zabránit J. D. jít na policii, udeřil ji otevřenou dlaní ruky do obličeje, rukou namáčkl zády na zábradlí u silnice takovou silou, že byla přehnutá směrem do silnice a přitom jí vyhrožoval, že ji hodí pod auto, když J. D. se podařilo obviněného odstrčit a utéct na policii,
4) dne 4. 4. 2008 kolem 20:00 hod. ve S., S. ulice, v bytě J. D. poté, co prohlížením internetových stránek zjistil, že jmenovaná má zájem se s někým seznámit, uzamkl vstupní dveře do bytu a do obývací místnosti, aby nemohla odejít, hodil ji do křesla, vzal jí mobilní telefon a nutil ji, aby mu odpovídala na otázky a za každou odpověď ji udeřil do obličeje, vyhrožoval jí, že ji zabije, že má v aktovce pistoli s tlumičem, že již zabil čtyři lidi a ona bude pátá, poté ji hodil na gauč, klekl si na ni, dal jí ruku přes nos i ústa, aby nemohla dýchat, a následně po ní požadoval, aby napsala pro starší dceru dopis na rozloučenou, protože nedožije rána,
5) dne 4. 4. 2008 kolem 23:30 hod. v bytě ve S., S. ulice, po předchozím fyzickém útoku a vyhrožování zastřelením, vyzval J. D., aby odešla spát, že ji zastřelí ve spánku a v momentě, kdy ležela v posteli, přišel za ní s aktovkou, ve které se měla nacházet pistole, vzal si aktovku do postele, lehl si k ní a začal se v aktovce přehrabovat, kdy J. D. ze vzniklé situace měla strach, že vytáhne pistoli a zastřelí ji, a proto když na ní začal vykonávat soulož, tomu se nebránila a strpěla to z obavy, aby jí neublížil,
6) dne 5. 4. 2008 v ranních hodinách ve S., ve S. ulici, v bytě J. D. tuto fyzicky napadl tak, že ji dvakrát udeřil otevřenou dlaní do obličeje, aby ji přiměl k souhlasu, že bude moci večer k ní přijet, aby mohli být spolu, a dále jí vyhrožoval tím, že pokud nahlásí na policii nebo někomu řekne o události, která se odehrála v jejím bytě v nočních hodinách dne 4. 4. 2008, tak zastřelí její rodiče,
7) dne 10. 4. 2008 v 15:22 hod. prostřednictvím SMS zprávy J. D. vyhrožoval, že je pátá v pořadí, že to byla poslední kapka, aby nejezdila přes H. K., že ji lituje, čímž u jmenované vzbudil obavy o svůj život a život svých dětí,
8) dne 17. 5. 2008 v době od 10:00 hod. do 10.30 hod. ve S., ve S. ulici, před domem, po předchozí hádce s J. D., fyzicky napadl T. M., tím způsobem, že jej nejdříve kopl a pak opakovaně udeřil pěstí do obličeje, chytil ho pod krkem a pěstí druhé ruky jej mlátil do hlavy, přičemž poté, co poškozený upadl na zem, jej udeřil opakovaně pěstí zezadu do hlavy, čímž T. M. způsobil zhmoždění měkkých tkání hlavy a krku v oblastech pod oběma ušními boltci, podvrtnutí krční páteře a zhmoždění měkkých tkání levého ramene s dobou léčení v trvání nejméně dvou týdnů,
9) dne 17. 5. 2008 kolem 11:00 hod. ve S., na místním dětském hřišti, poté co byl fyzicky napadl T. M. a na místo přijela hlídka policie, poškozenému vyhrožoval, aby se zahrabal pod zem, že si ho najde a podřízne jej, a tyto slovní výhrůžky doprovázel tím, že si přejížděl prstem přes krk, čímž u T. M. vzbudil strach, že své výhrůžky uskuteční.
Obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 1 T 54/2009, odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. 10 To 404/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolání má zákonné náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř. a jednotlivé námitky budou rozvedeny níže. Obviněný se dovoláním domáhá, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby poté byla věc znovu projednána a rozhodnuta.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že všechny námitky, kromě námitky týkající se trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., jsou námitkami skutkovými, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Pokud jde o trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. dospěla k závěru, že z popisu skutku vyplývá, že obviněný naplnil znaky tohoto trestného činu tím, že zneužil bezbrannosti poškozené k uskutečnění soulože a nikoliv tím, že donutil poškozenou pohrůžkou bezprostředního násilí k souloži. Protože však projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která by byla z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je založeno z převážné části na námitkách skutkových, které nenaplňují zmíněný důvod dovolání, přičemž právní námitkou je jen námitka týkající se spáchání trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., kterou lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
K jednotlivým dovolacím námitkám:
U skutků pod body 1), 3) a 6) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obviněný namítl, že nebyly naplněny znaky trestného činu vydírání spočívající v tom, že někoho jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Ke skutku pod bodem 1) zmíněných rozhodnutích obviněný poukázal na to, že z výpovědi svědkyně I. V. vyplývá, že nadávky vůči poškozené J. D. pronesl v jiné souvislosti, než zjistil soud. Ohledně skutku pod bodem 3) obviněný namítl, že podle něj z výpovědi poškozené J. D. nevyplývá, že by se dopustil trestného činu vydírání ve vztahu k tomu, aby nešla na policii. Obviněný také popřel jednání pod bodem 6) rozhodnutí, tedy vyhrožování tím, že zastřelí rodiče poškozené J. D. nebo jí blízké osoby, jestliže oznámí něco o události, k níž došlo v jejím bytě v nočních hodinách dne 4. 4. 2008. Popřel také spáchání dalších skutků, kromě skutků pod body 8) a 9) rozsudku soudu prvního stupně, avšak toto jednání je nutno podle něj posuzovat v širších souvislostech, protože incident vyvolal T. M.
Nejvyšší soud pokládá všechny shora uvedené námitky za námitky skutkové, kterými obviněný brojí proti skutkovému stavu věci, který byl zjištěn soudy. Takové námitky však svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Jak již bylo zmíněno, Nejvyšší soud jako soud dovolací musí v řízení o dovolání vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Obviněný dále namítl, pokud jde o trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. /bod 5) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu/, že k pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou J. D. nedošlo násilím nebo pod pohrůžkou násilí, neboť poškozená vůči jeho jednání neprojevila žádný odpor ani mu neřekla, že nesouhlasí se souloží. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že skutek je nutno posuzovat v úzké návaznosti na jednání mu časově předcházející a popsané ve výroku pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně. Podle obviněného by nebylo možno použít kvalifikace podle §241 odst. 1 tr. zák., že k takovému činu zneužil bezbrannosti jiného. Obviněný zdůraznil, že i po dřívějších incidentech docházelo mezi ním a poškozenou J. D. k usmiřování a uklidňování formou pohlavního styku. Proto podle obviněného nešlo o trestný čin a v případě jiného názoru by se mohlo jednat nejvýše o trestný čin omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák.
Tuto námitku obviněný uplatnil již ve svém odvolání a Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací se jí v rámci přezkumné činnosti podle §254 odst. 1 tr. ř. zabýval (srov. č. l. 324 – 325 spisu). Dospěl přitom k závěru, že okresní soud nepochybil, jestliže posoudil skutek pod bodem 5) rozsudku soudu prvního stupně jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že tento skutek navazoval na jednání obviněného dne 4. 4. 2008 /skutek ad 4) zmíněného rozsudku/, jímž byla poškozená J. D. podrobována hrubému psychickému i fyzickému násilí, včetně – výhrůžek – použitím střelné zbraně a zabitím, přičemž obviněný L. V. si vzal do postele aktovku, v níž měl mít podle jeho výhrůžek zbraň. Poškozená J. D. se za těchto okolností podvolila nátlaku obviněného L. V. a vykonala s ním soulož. Odvolací soud uzavřel, že k souloži došlo pod hrozbou bezprostředního násilí ze strany obviněného. Odvolací soud dodal, že na posouzení skutku pod bodem 5) rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. nemůže nic změnit ani to, že i v jiných případech docházelo mezi obviněným a poškozenou k tzv. usmiřování tím, že spolu vykonali pohlavní styk.
Trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. (tj. zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů) spáchá ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. Pachatel tohoto trestného činu bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
Ze skutkové podstaty tohoto trestného činu je zřejmé, že jeho objektem je právo člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě. O zneužití bezbrannosti jde tehdy, jestliže oběť znásilnění je bez přičinění pachatele v takovém stavu, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (srov. č. 43/1994-II. Sb. rozh. tr.). Zákonné znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. lze naplnit jednak tím, že pachatel násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku, jednak tím, že k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného.
Jestliže obviněný namítá, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání, při němž zneužil bezbrannosti poškozené J. D. k souloži, pak i kdyby dosáhl změny v právním posouzení skutku, tak uvedená změna nemá žádný vliv na to, že skutek byl správně posouzen jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák.
Protože obviněný v dovolání uplatnil převážně skutkové námitky, které nemohou být předmětem přezkumu dovolacího soudu, a pokud jde o jedinou právní námitku, je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek