ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1293.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1293/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2010 o dovolání, které podal obviněný G. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 68 To 238/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 203/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 68 To 238/2010.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. 1 T 203/2009, byl obviněný G. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch uzavřel dne 1. 10. 2007 v O. na ul. P. v hotelu G. s L. B. ústní dohodu o půjčce částky 80.000,- Kč, kterou jmenovaná potřebovala na úhradu exekuce, přičemž jako záruku vrácení peněz žádal, aby L. B. převedla členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu na adrese O., ul. D., na jeho tchána a tchyni, manžele K. a R. Z., s tím, že po uplynutí tří měsíců a splacení půjčky navýšené o 40.000,- Kč, tato záruka zanikne a členská práva budou převedena zpět na L. B., když L. B. tomuto příslibu uvěřila, a na základě pokynu G. N. převedla členská práva a povinnosti k předmětnému bytu na manžele K. a R. Z., tak ani po několika nabídkách na vrácení dlužné částky 120.000,- Kč svůj příslib o zpětném převodu práv a povinností nedodržel a za vrácení práv k bytu nejprve požadoval po L. B. a jejím otci M. B. částku 500.000,- Kč, a když mu jmenovaní tuto částku nebyli ochotni uhradit, na výzvy k dalším jednáním nereagoval a byt ponechal v držení manželů Z., a tímto jednáním způsobil L. B. škodu ve výši 1,390.000,- Kč“ .
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), a uložil mu podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně podle §59 odst. 2 tr. zák. obviněnému uložil omezení, aby poškozené L. B. ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o jeho povinnosti zaplatit této poškozené na náhradě škody částku 1,390.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl usnesením ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 68 To 238/2010, tak, že je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Obviněný se ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Vladimíra Kubíka proti němu podal dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Dovolatel v úvodu svého podání rozvedl, že vzhledem k jeho častým pobytům mimo území České republiky došlo k průtahům při sjednání a uskutečnění schůzky a porady s jeho novým obhájcem, jenž byl dne 24. 5. 2010 soudem vyzván k odstranění vad podaného odvolání. Jelikož tento obhájce po předchozím prostudování spisového materiálu dne 14. či 15. 6. 2010 zjistil telefonickým dotazem u Okresního soudu v Olomouci, že spisový materiál již byl vypraven k soudu druhého stupně, telefonicky sdělil příslušnému odvolacímu soudu, že odvolání již fakticky doplnil a podá je přímo k olomoucké pobočce Krajského soudu v Ostravě; to také dne 16. 6. 2010 osobně učinil.
Obviněný v návaznosti na tyto skutečnosti namítl, že jeho odvolání mělo být Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci, řádně projednáno, neboť vady podaného odvolání zhojil ještě před tím, než o něm odvolací soud rozhodoval. Za stavu, kdy soud druhého stupně měl doplněné odvolání k dispozici v den svého rozhodování o něm, neexistoval závažný zákonný důvod k jeho odmítnutí. Přestože si je vědom, že odvolání doplnil po lhůtě stanovené soudem prvního stupně, má za to, že význam odvolacího řízení a princip ochrany poskytované institutem odvolání má přednost před potřebnou rychlostí trestního řízení. Vyslovil přesvědčení, že svým později dodaným odůvodněním odvolání nezpůsobil průtahy v řízení a odvolací soud se jím měl zabývat jako řádně podaným. Na svoji obranu poukázal také na to, že lhůta k doplnění odvolání není lhůtou propadnou. V této souvislosti odkázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), například sp. zn. 4 Tdo 481/2009, 5 Tdo 246/2007, 7 Tdo 347/2010, či nález Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“) sp. zn. IV. ÚS 276/04.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Brně ( správně mělo být „pobočka v Olomouci“ ), jakož i veškerá rozhodnutí na ně navazující, a aby následně podle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu řádně projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně včas podaným blanketním odvoláním, které se jeho nový obhájce Mgr. Vladimír Kubík zavázal odůvodnit ve lhůtě deseti dnů. Protože se tak nestalo, Okresní soud v Olomouci postupem podle §251 odst. 1 tr. ř. vyzval tohoto obhájce k odstranění vad podání ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy (k jejímu doručení došlo dne 26. 5. 2010). Jelikož žádné podání odstraňující vady původního odvolání zasláno nebylo, soud prvního stupně dne 11. 6. 2010 předložil spis Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. Tomuto soudu potom bylo dne 16. 6. 2010 doručeno odůvodnění odvolání, z něhož však (podle konstatování odvolacího soudu) nebylo zřejmé, proč se tak stalo až po lhůtě stanovené postupem podle §251 odst. 1 tr. ř. Na základě toho odvolací soud dovodil, že posuzované odvolání nebylo řádně odůvodněno ve smyslu §249 odst. 1 tr. ř., a proto je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Státní zástupce dále poukázal (ve shodě s dovolatelem) na to, že naznačená problematika již byla řešena soudní praxí (například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04), která dovodila, že důvody pro odmítnutí odvolání zjišťuje odvolací soud ke dni svého rozhodnutí, a proto je nemůže odmítnout, pokud bylo odvolání, byť po lhůtě stanovené podle §251 odst. 1 tr. ř., náležitě odůvodněno. V situaci, kdy zdůvodnění odvolání bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí spisu, tedy neexistuje žádný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání, které by jako nezdůvodněné ztěžovalo, prodlužovalo či znemožňovalo věcné rozhodnutí o odvolání. Ani samotný fakt, že lhůtu k odůvodnění odvolání stanoví zákon, který také připouští odmítnout nezdůvodněné odvolání, nelze interpretovat tak, že zákonodárce vytvořil tímto způsobem procesní lhůtu propadnou. Účelem této lhůty je zrychlení odvolacího řízení, avšak pokud soudy samy nepracují rychle a nestačí včas rozhodnout o odmítnutí odvolání předtím, než se odůvodnění odvolání stane, byť opožděně, součástí spisu, míjí odvolací soud odmítnutím odvolání v takové situaci zákonnou lhůtou sledovaný účel, tj. rychlost řízení.
V návaznosti na popsané judikatorní závěry státní zástupce dovodil, že odvolací soud měl v okamžiku rozhodování u sebe jako součást spisu i podání, kterým obviněný odstranil vady svého původně toliko blanketního odvolání, totiž jeho odůvodnění. Za takových okolností, byť doplnění podání bylo učiněno po lhůtě stanovené ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. a byť v něm patrně obviněný, popř. jeho obhájce, nijak blíže nevysvětlil důvody opoždění, byl odvolací soud povinen existenci tohoto doplnění zohlednit, resp. nemohl odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnout, ale byl povinen je věcně přezkoumat a následně postupovat podle adekvátního ustanovení §257 a násl. tr. ř. Pokud tak neučinil, rozhodl o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly k tomu splněny procesní podmínky stanovené zákonem, tedy jinými slovy došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
S ohledem na tuto argumentaci státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ takového postupu vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu také s tím, aby i případné jiné rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na jehož základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání obviněného je zřejmé, že uvedený dovolací důvod uplatnil v jeho první alternativě, když namítal, že „bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku okresního soudu, aniž pro to byly podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Taková výhrada nepochybně je právně relevantní, a v dané věci je i důvodná.
K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že podle §249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
Podle §251 odst. 1 tr. ř. platí, že nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obviněného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obviněný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
Z obsahu spisu (sp. zn. 1 T 203/2009 Okresního soudu v Olomouci) vyplývá, že obviněný podal prostřednictvím svého nově zvoleného obhájce (Mgr. Vladimíra Kubíka) blanketní odvolání, které bylo jmenovanému soudu doručeno dne 11. 5. 2010 (srov. č. l. 247 spisu). V něm soudu rovněž sdělil, že jej ve věci bude nadále zastupovat nový obhájce, který je řádně doplní a odůvodní v dodatečné lhůtě deseti dnů. Následně Okresní soud v Olomouci vyzval tohoto nově zvoleného obhájce obviněného k doplnění podaného odvolání [výzva mu byla doručena dne 26. 5. 2010 (srov. č. l. 249 spisu)] a současně mu stanovil pětidenní lhůtu (ode dne doručení této výzvy) k odstranění vad podání. Jelikož obhájce obviněného v této lhůtě odvolání nedoplnil, soud prvního stupně dne 11. 6. 2010 předložil spisový materiál s předmětným (stále jen blanketním) odvoláním obviněného Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soudu odvolacímu (srov. č. l. 250 spisu). Doplněné (a již odůvodněné) odvolání obhájce obviněného osobně doručil dne 16. 6. 2010 jmenovanému odvolacímu soudu, který téhož dne (srov. č. l. 250 spisu) nařídil neveřejné zasedání na následující den, tj. 17. 6. 2010, kdy je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl (srov. č. l. 251, 256 spisu).
V tomto kontextu je vhodné poukázat na (dovolatelem i státním zástupcem již shora zmíněný) nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, z něhož vyplývá, že propadný charakter procesní lhůty není obvyklý, a je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato zákonodárcova intence projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty není přípustné (srov. např. ustanovení §265e odst. 4 tr. ř.). Pokud by zákonodárce skutečně měl na mysli propadný charakter lhůty u opravného prostředku, jakým je odvolání, vyvolávala by taková konstrukce ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto základního práva.
Stejně tak je vhodné odkázat na některá usnesení Nejvyššího soudu (např. ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 11 Tdo 469/2009, ale i na řadu jiných), v jejichž rámci byl vysloven právní názor, že měl-li odvolací soud v době, kdy o odvolání rozhodoval, již odůvodnění odvolání k dispozici, nemohl odvolání odmítnout podle §253 odst. 3 tr. ř., nýbrž se jím měl věcně zabývat. Citované ustanovení zákona je sice projevem zásady rychlosti řízení, která je však takto v kolizi s významem práva na odvolání v trestních věcech garantovaným článkem 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Nejvyšší soud nezpochybňuje, že rychlost a plynulost soudního rozhodování je nesporně obecně v zájmu i samotných obviněných, a proto není povinností odvolacího soudu, aby s rozhodnutím o odvolání donekonečna vyčkával, pokud obviněný ani dodatečně své odvolání neodůvodní. V posuzované věci je však nesporné, že v době rozhodování o odvolání krajský soud již měl odůvodnění odvolání k dispozici (byť pouze ode dne předcházejícího konání neveřejného zasedání). V takovém případě je třeba formalistické trvání na dodržení pětidenní lhůty považovat za postup, který je v rozporu s ústavně zaručenými právy obviněného. Na dřívější (opačný) právní názor (publikovaný pod č. 59/2002 Sb. rozh. trest.) je třeba nahlížet jako na překonaný.
Lze tak uzavřít, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, pochybil, pokud napadeným usnesením odmítl odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. jako nesplňující náležitosti obsahu odvolání. Jeho rozhodnutí je vadné z dovolacího důvodu podle první alternativy §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť rozhodl o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Za této situace Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 68 To 238/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal jmenovanému krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, který v něm bude povinen respektovat v usnesení vyslovený právní názor o povaze lhůty uvedené v §251 odst. 1 tr. ř. (srov. §265s odst. 1 tr. ř.) a odvolání obviněného věcně projednat (§254 a násl. tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a