ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1548.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1548/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného mladistvého "tulipána"*), proti usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 67 Tmo 38/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Tm 3/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 67 Tmo 38/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 3 Tm 3/2009.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, k novému projednání a rozhodnutí.
Odůvodnění:
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 25. 3. 2009 pod sp. zn. 1 ZT 45/2009 na obviněného mladistvého "tulipána" (dále převážně jen „mladistvý“, příp. „obviněný“) obžalobu, kterou mu kladl za vinu, že
„dne 14. 1. 2008 vytvořil webovou stránku, na které vyzýval veřejnost, aby přispěla na pomoc dětem z dětských domovů formou SMS zpráv ve tvaru „pay pomoc detem“ v ceně 79,- Kč/SMS, prostřednictvím služby P., a. s., přičemž k vytvoření zdání věrohodnosti na této webové stránce použil grafická loga a) „KUŘE pomozte dětem“ a b) „UNICEF“, která jsou zaregistrována v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví jako ochranné známky, tato grafická loga použil bez přivolení jejich registrovaných vlastníků, a to Nadace rozvoje občanské společnosti, J., P. a Českého výboru pro UNICEF, E. P., P., přičemž žádostí u služby P., a. s., chtěl uvést stránky do oběhu, svým jednáním uvedeným organizacím způsobil vážnou újmu na jejich právech tím, že podvodnou sbírkou mohlo být poškozeno jejich dobré jméno, a chtěl sebe obohatit tím, že by využil omylu lidí, kteří by byli osloveni těmito webovými stránkami a zaslali by placené SMS zprávy, přičemž těmto proviněním bylo včas zabráněno pracovníky firmy P., a. s., a finanční škoda nevznikla“ ,
v čemž spatřoval jednak pokus provinění podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák., jednak provinění poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a jednak provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud pro mládež po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 3 Tm 3/2009, mladistvého podle §226 písm. b) tr. ř. této obžaloby zprostil. V odůvodnění rozsudku vyložil, proč podle jeho názoru nebyly naplněny zákonné znaky shora uvedených skutkových podstat provinění. Pokud jde o pokus provinění podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák., zpochybnil, že by šlo o jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání provinění podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., zejména proto, že mladistvý neprovedl výzvu k zasílání placených dárcovských SMS zpráv a pouhé vytvoření webové stránky nebylo způsobilé uvést kohokoli v omyl, když mladistvý úmyslně nezajistil, aby jeho webová stránka byla v prostředí internetu dohledatelná, například prostřednictvím internetových vyhledávačů. Rovněž tak zpochybnil, že by mladistvý jednal úmyslně [ať již ve formě úmyslu přímého ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák. nebo úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák.], neboť uvěřil jeho obhajobě, že chtěl pouze vyzkoušet fungování služby nabízené společností P., a. s., a za tímto účelem webovou stránku vytvořil, takže jeho úmyslem nebylo výzvu k zasílání SMS zpráv zveřejnit a platby prostřednictvím případně zřízené platební brány přijímat. Uznání viny proviněním poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. prý bránila skutečnost, že nebylo prokázáno způsobení vážné újmy na právech poškozených nadací, neboť činnost mladistvého nebyla způsobilá vyvolat v tomto směru omyl, neboť webové stránky jím vytvořené nebyly zveřejněny a on nikdy neměl v úmyslu je zveřejnit.
Soud prvního stupně dále konstatoval, že jednáním mladistvého byly naplněny pouze formální znaky provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., neboť mu bylo prokázáno, že na svých webových stránkách použil loga „KUŘE pomozte dětem“ a „UNICEF“ bez vědomí a souhlasu nadací, které mají pro účely konání veřejných sbírek uvedená loga zaregistrována u Úřadu průmyslového vlastnictví jako ochranné známky. Současně však zhodnotil i další okolnosti případu, především že jednáním mladistvého nedošlo k narušení práv vyplývajících z registrované ochranné známky, přičemž způsobení tohoto následku jím ani nebylo sledováno, neboť se popsaného jednání dopustil v úmyslu vyzkoušet si službu nabízenou společností P., a. s., nikoliv v úmyslu ohrozit či porušit zájem chráněný trestním zákonem, z čehož dovodil, že stupeň nebezpečnosti jednání mladistvého obviněného je menší než nepatrný. V rámci hodnocení stupně společenské nebezpečnosti přihlédl rovněž k charakteristice osoby mladistvého, který dosud nebyl soudně trestán, nebyl postižen ani za přestupek a k jeho osobě nebylo zjištěno žádných jiných negativních poznatků, přičemž po činu jeho spáchání litoval, oběma nadacím se omluvil a finančně přispěl na jejich charitativní činnost.
Proti zprošťujícímu rozsudku podala státní zástupkyně činná u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 odvolání v neprospěch mladistvého, o němž Městský soud v Praze jako soud pro mládež rozhodl usnesením ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 67 Tmo 38/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že jednáním mladistvého nebyly naplněny zákonné znaky skutkových podstat provinění uvedených v obžalobě, ani jiného provinění, nebyl prokázán úmysl mladistvého se na úkor cizího majetku obohatit tím, že uvede případné zasilatele dárcovských SMS v omyl, nebyla uvedena do oběhu služba, neoprávněně označovaná ochrannou známkou poškozených Nadace rozvoje občanské společnosti a Českého výboru pro UNICEF, nedošlo ke způsobení vážné újmy na právech těchto poškozených a nebyl prokázán ani úmysl mladistvého, byť i nepřímý úmysl podle §4 písm. b) tr. zák., směřující ke způsobení takových následků. Soud tedy neshledal ani naplnění formálních znaků skutkové podstaty provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. Úmysl mladistvého podvodně obohatit se ke škodě cizího majetku je prý vyloučen samotnou žádostí, kterou zaslal společnosti P., a. s., v níž uvedl neexistující osobní údaje s výjimkou svého telefonního čísla, ale též neexistující číslo bankovního účtu, kam měly být finanční prostředky ze SMS touto společností zasílány. Samotné vytvoření předmětné webové stránky, aniž by byla provedena výzva k zasílání placených dárcovských SMS zpráv, nebylo způsobilé uvést někoho v omyl. Odvolací soud dovodil, že úmysl mladistvého obviněného zprovoznit webovou stránku prý nebyl bezpečně prokázán ani tím, že se u společnosti P., a. s., s pomocí emailů dotazoval, proč dosud nebyla služba zprovozněna, neboť tyto dotazy byly nutné k ověření toho, jak služba funguje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání v neprospěch mladistvého z důvodů uvedených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. a uvedla, že jednání mladistvého zákonné znaky skutkové podstaty provinění podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., byť ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., evidentně naplňuje. S ohledem na skutečnost, že provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. je ve vztahu speciality k provinění poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., ovšem není možné právní kvalifikaci proviněním poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. z těchto důvodů nárokovat.
Dovolatelka poukázala na to, že pokusu provinění podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, jehož jednání bezprostředně směřuje k obohacení ke škodě cizího majetku tím, že uvede někoho v omyl a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Pojem pokusu je vymezen třemi znaky, a to jednáním nebezpečným pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, úmyslem spáchat trestný čin a nedostatkem dokonání. Mladistvý dne 14. 1. 2008 vytvořil webové stránky, na které zkopíroval ochranné známky „KUŘE pomozte dětem“ a „UNICEF“ a vyzýval veřejnost, aby přispěla na pomoc dětem z dětských domovů, a uvedl tvar a číslo SMS zprávy, kterou tak mohou činit. Téhož dne byla jako další nezbytný krok k dokonání trestné činnosti podána žádost o povolení platební brány Pomozte dětem. V popisu, z jakého důvodu se zřizuje, bylo mladistvým uvedeno, že se jedná o charitu, kde lidé budou zasílat dárcovské SMS zprávy za účelem přispívání dětem. V registračních údajích bylo uvedeno falešné jméno i neexistující číslo bankovního účtu. Jednalo se již o třetí pokus mladistvého o povolení platební brány pro předcházející si založil weby. Poté, co si provozovatel služby ověřil, že se jedná o podvodný úmysl, požádal mladistvého o zablokování této podvodné stránky, kdy tento tak učinil 17. 1. 2008. Mezitím sám posílal zkušební SMS zprávu, aby zjistil, zda-li mu byla služba aktivována.
Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že úmysl pachatele u pokusu trestného činu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. musí zahrnovat především pachatelovu vůli dokonat ten který trestný čin. Pachatel vždy musí podniknout nějaké jednání, jímž byly v míře předpokládané pro pokus ohroženy zájmy chráněné zákonem. Mladistvý vytvořil webové stránky, použil na nich loga, která jsou symbolem jedné z nejznámějších charitativních akcí. Dalším krokem bylo spuštění placené SMS brány, které se nestalo jen díky zásahu provozující společnosti, která ji mladistvému neaktivovala, když posledním krokem by bylo již jen vytvoření reklamních odkazů na webovou stránku, které vzhledem k rychlé reakci společnosti P., a. s., vytvořeny nebyly. Nelze proto přisvědčit argumentu odvolacího soudu, že pokud obviněný uvedl neexistující číslo bankovního účtu, nebylo jeho úmyslem se obohatit. Z výpovědi zaměstnance společnosti P., a. s., totiž vyplynulo, že pro změnu údajů, tedy například čísla bankovního účtu, postačilo, aby se zadavatel do systému přihlásil pod svým jménem a heslem a pak již měl možnost změnit tyto údaje. Rovněž nelze souhlasit s obhajobou mladistvého, který uvedl, že chtěl pouze vyzkoušet fungování služby nabízené společnosti P., a. s., neboť uvažoval, že by se v budoucnu mohl rovněž zabývat zprostředkováním placených SMS, protože v případě vytvoření webových stránek se jednalo již o třetí pokus mladistvého o aktivaci a hlavně existují jiné právně nezávadné způsoby, jakými si mohl způsob fungování služby zjistit.
Dovolatelka dále poukázala na to, že u trestného činu podvodu pachatel uvede během určitého jednání v omyl jinou osobu a tato pak provede v důsledku svého omylu určitou majetkovou dispozici, kterou vznikne na cizím majetku škoda a zároveň se pachatel obohatí. Tyto fáze na sebe navazují v příčinném řetězci, na jehož počátku je podvodný úmysl pachatele promítnutý do uvádění v omyl jiné osoby a na konci byl zamýšlený následek v podobě škody na cizím majetku a obohacení pachatele, jenž těží z neznalosti určitých podstatných skutečností osobou, která v jeho prospěch provede majetkovou dispozici. V daném případě bylo úmyslem mladistvého, aby osoby, jež uvede v omyl vytvořením webových stránek navozujících dojem, že se jedná o sbírkový projekt Pomozte dětem, činily majetkovou dispozici v podobě zasílání SMS zprávy, čímž by byla způsobena škoda a peníze by prostřednictvím provozovatele placených SMS brán byly připsány na účet zadavatele.
Nejvyšší státní zástupkyně rovněž uvedla, že ze skutkových zjištění vyplynulo, že na společnost P., a. s., se charitativní organizace neobracely, neboť služba poskytovaná touto společností je komerční a je určena pro obchodníky. Charitativní organizace totiž využívají jinou službu, dárcovské SMS – DMS, se speciálně vyhrazenými čísly od mobilních operátorů, kde mají daleko lepší podmínky. Uvedená skutečnost konečně vedla k odhalení podvodného záměru mladistvého. Z těchto skutečností by bylo možné usuzovat, že mladistvý zvolil pro svůj záměr nezpůsobilé prostředky. Ani to by však nebránilo posouzení trestnosti jeho jednání, neboť by šlo v podstatě o pozitivní skutkový omyl, kdy mladistvý podnikl jednání v úmyslu spáchat trestný čin v představě, že existují všechny znaky skutkové podstaty, ale ve skutečnosti by některý znak nebyl dán. Pokus nezpůsobilými prostředky by byl mladistvým spáchán, pokud by použil k trestné činnosti prostředky, které podle svých objektivních vlastností nemohly vést k dokonání trestného činu.
Podle právního názoru nejvyšší státní zástupkyně se mladistvý zjištěným jednáním dopustil i provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., rovněž ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se totiž dopustí ten, kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou. Pokud jde o následek spočívající v porušení práv na označení, je vždy narušena základní funkce individualizační. Rozhodující je posouzení, zda došlo k užití takových prvků ochranné známky, obchodního jména nebo označení původu, výrobků nebo služeb, na nichž spočívá jejich rozlišovací způsobilost. Pro stanovení rozsahu následku je pak nutno přihlédnout zejména k druhu a významu neoprávněně užitého označení, k druhu a množství výrobků nebo služeb takto označených, velikosti trhu tím ovlivněného, ke způsobilosti vyvolat záměnu apod., a pokud to přichází v úvahu, i k vyčíslitelné škodě nebo získanému prospěchu. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Úmysl se musí vztahovat i na pachatelovo vědomí, že jde o ochrannou známku, a protože jde o trestněprávní normu s blanketní dispozicí, uplatní se zásada, že neznalost trestního zákona a takových právních norem, kterých se trestní zákon dovolává, tedy toho, co je trestným činem, neomlouvá.
Dovolatelka pak zdůraznila, že závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4 tr. zák. a §5 tr. zák.) je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu.
Nejvyšší státní zástupkyně připomněla, že v případě log umístěných na uvedené webové stránce se jednalo o loga, která jsou pro účely veřejných sbírek zapsaná jako ochranné známky v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví, a to kombinovaná ochranná známka „Pomozte dětem“, vlastníka Nadace rozvoje občanské společnosti, se sídlem J., P. a kombinovaná ochranná známka „UNICEF“, přihlašovatele Český výbor pro „UNICEF“, se sídlem E. P., P., a že z oznámení o konání veřejné sbírky a osvědčení vydaného Magistrátem hl. města Prahy vyplynulo, že v období od 16. 4. 2007 do 14. 3. 2010 probíhá na území celé České republiky v režimu zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách, veřejná sbírka pod názvem „Pomozte dětem!“, přičemž konání sbírky v souladu s citovaným zákonem oznámila Nadace rozvoje občanské společnosti. Dovolatelka upozornila, že tato nadace nijak mladistvého v rámci projektu pomozte dětem neoprávnila k jednání za společnost, stejně tak Český výbor pro UNICEF mladistvého žádným způsobem neoprávnil jednat za organizaci. Ani jeden ze subjektů jej neoprávnil k použití registrované obchodní známky k logu a i jménu.
Dovolatelka rovněž upozornila, že v rámci hodnocení druhu a významu neoprávněně užitého označení je třeba pamatovat na to, že UNICEF – dětský fond OSN vznikl v roce 1946, jeho práce se řídí Úmluvou o právech dítěte, která je celosvětově nejakceptovanější mezinárodní normou týkající se lidských práv. Činnost UNICEF je založena na přesvědčení, že péče o děti a ochrana jejich práv je základním kamenem pokroku lidstva. Pokud mladistvý zaštítil své podvodné jednání registrovanou ochrannou známkou k logu a jménu UNICEF, bezpochyby zasáhl do práv tohoto dětského fondu, a to zcela zřejmě nepřípustným způsobem. Stejně tak „Projekt pomozte dětem“ je dlouhodobý charitativní projekt spojený s celonárodní veřejnou sbírkou organizovanou společně Nadací rozvoj občanské společnosti a Českou televizí. Přináší přímou a účinnou pomoc ohroženým a znevýhodněným dětem do 18 let v celé České republice, přičemž sbírkové konto „Pomozte dětem“ je otevřeno celoročně pro individuální a firemní dary i pro výtěžky sbírkových a benefičních akcí. Ve veřejném výběrovém řízení Nadace rozvoje občanské společnosti se peníze ze sbírky každoročně rozdělují do všech regionů na podporu projektů nestátních, neziskových organizací. Sbírkový projekt „Pomozte dětem“ má ve srovnání s dalšími charitativními projekty a sbírkami organizovanými v ČR nejširší a nejkomplexnější záběr cílových skupin dětí. Tento projekt je nejznámější a nejdůvěryhodnější sbírkou v zemi. Mladistvý zneužil i kombinované ochranné známky „Pomozte dětem“ a zasáhl tak do práv Nadace rozvoje občanské společnosti, která je oprávněna organizovat charitativní veřejné sbírky.
Dovolatelka v neposlední řadě poukázala na to, že z textu na webových stránkách je zřejmé, že mladistvý velmi dobře znal charakter a podstatu činnosti obou organizací a sofistikovaným způsobem se snažil působit prostřednictvím internetu na širokou občanskou veřejnost ve snaze vzbudit v ní pocit sounáležitosti a empatie s dětmi v dětských domovech. Následku, který hrozil, bylo zabráněno pouze kvalifikovaným zásahem pracovníků služby P., a. s., a společnosti W., která spolupracovala se společností P., a. s., jimž bylo podezřelé, že mladistvý obviněný kontaktuje právě komerčně orientovanou společnost P., a. s. Mladistvý na svých webových stránkách loga „UNICEF“ a „KUŘE pomozte dětem“ zcela zjevně nezkopíroval náhodou, ale ve snaze dát punc věrohodnosti svému podvodnému jednání. Je zcela zjevné, že mladistvému se nepodařilo do oběhu webové stránky uvést, že provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu nebylo dokonáno, přičemž je možné přihlédnout i k tomu, že obviněný ke svému záměru zvolil nezpůsobilé prostředky tak, jak bylo uvedeno shora.
Nejvyšší státní zástupkyně je proto přesvědčena, že jednání mladistvého ve vztahu k ochranným známkám je bezpochyby vysoce společensky nebezpečné, neboť se dokonání trestného činu zcela evidentně přiblížilo a okolnosti a důvody, pro které k jeho dokonání nedošlo, rovněž nehovoří ve prospěch mladistvého, jak je uvedeno shora v rámci úvah o trestnosti proviněním podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Konkrétní nebezpečnost pokusu provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §150 odst. 1 tr. zák. je u mladistvého vyšší než malá, neboť jednal rafinovaně, se společností P., a. s., komunikoval zastřeným způsobem tak, aby jeho osoba byla těžko odhalitelná, připojoval se na internet cestou jiných uživatelů a ohrozil dobré jméno poškozených nadací.
Podle dovolatelky by realizace podvodné sbírkové kampaně byla způsobilá narušit důvěru veřejnosti, což mohlo mít negativní dopad na množství prostředků získaných takto na charitativní účely. Jednání mladistvého vykazuje rovněž neúctu k základním lidským hodnotám, neboť ke svým záměrům zneužil pocitu sounáležitosti s dětmi, neboť cílovou skupinou, pro kterou měla být sbírka organizována, byly právě ohrožené a znevýhodněné děti z dětských domovů. Pokud by jednání obviněného bylo dokonáno, zcela zjevně by poškodilo rozvíjející se kulturu dárcovství a dobročinnosti, která se v naší společnosti rodí. Občanská sdružení, nadace a nadační fondy, byť fungují mimo podnikatelský sektor, nabízí široké spektrum služeb a pomáhají při prosazování práva zájmů občanů, ochraně lidských práv a menšinových skupin a obecně přispívají k rozvoji demokratických hodnot. Nadace a neziskové organizace mohou pořádat veřejné sbírky pro určité cílové skupiny pod svojí záštitou. Jde tak o produkt jejich činnosti. Pokud mladistvý v rámci podvodně organizované veřejné sbírky pro děti z dětských domovů použil loga „UNICEF“ a „KUŘE pomozte dětem“, pak bezpochyby jejich ochranou známkou označil produkt jejich činnosti.
Podle nejvyšší státní zástupkyně tak lze dovodit, že žalovaný skutek je třeba právně kvalifikovat jako provinění podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a jako provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. V závěru svého podání proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za použití §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 67 Tmo 38/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 3 Tm 3/2009, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, k novému projednání a rozhodnutí. Navrhla rovněž, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyšším soudem §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
K podanému dovolání se vyjádřil mladistvý obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Voldána a uvedl, že názor nejvyšší státní zástupkyně, že v souzené věci se jednalo o pokus a nikoliv přípravu provinění podvodu, považuje za zjevně nesprávný, neboť bez odpovídajících prostředků nelze určitá jednání vykonat. Zdůraznil, že bez existence služby, jež by platbu provedla, není možné způsobit jinému újmu k vlastnímu prospěchu, i kdyby byl uveden v omyl. Podotkl, že vytváření předpokladů a opatřování nástrojů pro spáchání trestného činu není trestným činem, ani jeho pokusem, nýbrž přípravou (odkázal přitom na §7 odst. 1 tr. zák.), která je trestná jen v případě zvlášť závažných trestných činů, za který se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. nepovažuje. Zdůraznil současně, že u něj nešlo ani o přípravu, neboť jeho jednání nebylo kryto úmyslem. Pokud uváděl někoho v omyl, nebyl jím nikdo z okruhu potenciálních poškozených, nýbrž zprostředkovatel plateb po internetu – společnost P., a. s. Takto vyvolaný omyl pak neměl způsobit újmu, ale měl umožnit náhled do fungování činnosti poskytované zmiňovanou společností. Jeho jednání tedy vůbec znaky uvádění potenciálních poškozených v omyl nevykazovalo.
Podle mladistvého nelze mít za prokázané ani to, že by jeho jednání bylo vedeno úmyslem obohatit se a poškodit jiné. Dovolatelka bez jakéhokoli důkazu předpokládá, že by po zprovoznění služby vytvářel odkazy směřující uživatele internetu na dotyčnou stránku; právní závěr o jeho úmyslu je tak založen jedině na spekulaci a nikoliv na důkazu. Podotkl, že to byl právě on, kdo odstranil nepříznivé následky svého jednání, když v komunikaci s provozovatelem služby záměrně udával nesmyslné číslo neexistujícího účtu, aby nemohla vzniknout škoda, a tím svůj úmysl obohatit se vyloučil. Rovněž zdůraznil to, že i kdyby byl jeho úmysl nějakým způsobem prokázán, nemohlo jeho jednání prakticky způsobit žádnou újmu. Navíc o výši potenciální škody, která nebyla nijak prokazována, ač je nezbytným znakem skutkové podstaty, je tak možno se jen dohadovat. Dovodit však způsobilost obohatit se nebo poškodit jiného v míře větší, než je škoda nikoliv nepatrná, však takovou spekulací nejde. Přitom jeho jednání prý nemohlo ani teoreticky dosahovat potřebné míry společenské nebezpečnosti.
K proviněním podle §150 tr. zák. a §209 tr. zák. obviněný uvedl, že dovolání nijak nereflektuje to, že svého jednání litoval, oběma poškozeným držitelům chráněného označení se omluvil a své jednání vysvětlil. Podle svých možností pak přispěl na jejich projekty, což je třeba považovat za účinnou lítost prokazující, že účelu tohoto řízení bylo dosaženo. V závěru svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl, pokud je rovnou neodmítne. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelkou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je třeba uvést, že na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně spatřovala naplnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé alternativě, tedy v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V tomto směru Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky, které dovolatelka ve svém podání formulovala, jsou pod uplatněné dovolací důvody podřaditelné. Jelikož současně neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Z hlediska napadených rozhodnutí a nejvyšší státní zástupkyní relevantně uplatněných námitek je významná především otázka, zda zjištěný skutek, pro který byl obviněný soudem prvého stupně zproštěn obžaloby (s čímž se ztotožnil i odvolací soud), vykazuje všechny zákonné znaky jednak pokusu provinění podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák. a jednak pokusu provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §150 odst. 1 tr. zák. [vzhledem k tomu, že naposledy uvedené provinění je ve vztahu speciality k provinění poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., dovolatelka v samém úvodu svého podání uvedla, že tuto další v obžalobě použitou právní kvalifikaci nelze nárokovat].
V obecné rovině je třeba nejprve uvést, že provinění podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Podstata trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. spočívá v tom, že pachatel uvede jinou osobu v omyl, využije jejího omylu nebo jí zatají podstatné skutečnosti, tato osoba v důsledku svého omylu nebo nedostatku znalosti podstatných skutečností provede určitou majetkovou dispozici, touto dispozicí vznikne na cizím majetku škoda nikoli malá a zároveň se tím pachatel nebo někdo jiný obohatí. Objektem tohoto trestného činu je cizí majetek, přičemž ochrana majetkových práv se poskytuje bez ohledu na druh a formu vlastnictví.
Po subjektivní stránce se u jmenovaného trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (tzv. úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý).
Pokusem trestného činu (provinění) se podle §8 odst. 1 tr. zák. rozumí jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. K tomu je vhodné dodat, že jednotlivé fáze provinění podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. na sebe navazují v příčinném řetězci, na jehož počátku je podvodný úmysl pachatele promítnutý do uvádění v omyl jiné osoby a na konci je zamýšlený následek v podobě škody na cizím majetku a obohacení pachatele, jenž těží z neznalosti určitých podstatných skutečností osobou, která v jeho prospěch provede majetkovou dispozici.
S ohledem na shora uvedené teoretické závěry Nejvyšší soud připomíná, že obviněný podle skutkových zjištění soudů obou stupňů vytvořil dne 14. 1. 2008 webovou stránku, na kterou zkopíroval ochranné známky „KUŘE pomozte dětem“ a „UNICEF“ a vyzýval veřejnost, aby přispěla na pomoc dětem z dětských domovů, a uvedl tvar a číslo SMS zprávy, kterou tak mohou činit. Téhož dne (jako další nezbytný krok vedoucí k dokonání trestné činnosti) podal žádost o povolení platební brány – Pomozte dětem. V popisu, z jakého důvodu žádá o její zřízení, uvedl, že se jedná o charitu, kde lidé budou zasílat dárcovské SMS zprávy za účelem přispívání dětem. V registračních údajích pak uvedl falešné jméno i neexistující číslo bankovního účtu. V té souvislosti je třeba zdůraznit, že se jednalo již o jeho třetí pokus o povolení platební brány, když pro předcházející dva pokusy si založil weby. K zablokování stránky sice došlo samotným obviněným, ale až dne 17. 1. 2008 a teprve poté, co jej k tomuto vyzvala společnost P., a. s.
Je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že obviněný vytvořil webové stránky, na nichž použil jednak logo, které je v České republice symbolem jedné z nejznámějších charitativních akcí (KUŘE Pomozte dětem), a jednak logo mezinárodní organizace zabývající se péčí o děti a jejich práva (UNICEF). Jeho dalším navazujícím krokem byl pokus o spuštění placené SMS brány, který se nezdařil jen díky společnosti P., a. s., takže posledním krokem by bylo již jen vytvoření reklamních odkazů na webovou stránku, které však vzhledem k reakci společnosti P., a. s., již vytvořeny nebyly.
S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší soud souhlasí s námitkami dovolatelky, že v posouzené věci bylo evidentním úmyslem obviněného, aby osoby, jež uvede v omyl vytvořením webových stránek navozujících dojem, že se jedná o sbírkový projekt Pomozte dětem, činily majetkovou dispozici v podobě zasílání SMS zprávy. Pokud by tak tyto osoby činily, byla by jim způsobena škoda, neboť jejich peníze by byly připsány prostřednictvím provozovatele placených SMS brán na účet zadavatele (obviněného).
S nejvyšší státní zástupkyní je třeba souhlasit i v tom, že odvolacímu soudu nelze přisvědčit v jeho argumentaci, že nebylo úmyslem obviněného se obohatit jen proto, že uvedl neexistující číslo bankovního účtu. Jak totiž vyplynulo z dokazování, obviněný měl možnost tento údaj kdykoliv změnit. Stejně tak nelze souhlasit ani s obhajobou obviněného, že chtěl pouze vyzkoušet fungování služby nabízené společnosti P., a. s., neboť prý uvažoval, že by se v budoucnu mohl rovněž zabývat zprostředkováním placených SMS. Jednak, jak již bylo výše uvedeno, v případě vytvoření webových stránek se jednalo již o jeho třetí pokus o aktivaci platební brány, především však existují jiné právně nezávadné způsoby, jakými si mohl způsob fungování takovéto služby zjistit (resp. vyzkoušet). V tomto směru nelze ani odhlédnout od toho, že pokud se mělo ze strany obviněného jednat jen o zjištění, jakým způsobem funguje tento druh služby, a nikoli o pokus uvést jiné osoby v omyl, pak se nejeví logické, proč zvolil téměř totožnou adresu webových stránek, jakou používá Nadace rozvoje občanské společnosti (www.pomoztedetem.cz), stejně jako je z jeho strany obtížně vysvětlitelné, proč na tyto webové stránky vložil loga všeobecně známých a uznávaných organizací působících v oblasti charity a péče o děti a vyzýval veřejnost, aby přispěla na pomoc dětem z dětských domovů formou SMS zpráv.
Pokud nalézací soud v rámci svých úvah o subjektivní stránce jednání mladistvého usoudil, že „pouhé vytvoření webové stránky nebylo způsobilé uvést kohokoliv v omyl, když obviněný nezajistil, aby jím vytvořená webová stránka byla v internetu dohledatelná např. prostřednictvím internetových vyhledavačů“, nelze takovou argumentaci považovat za případnou. Naopak zcela postačí odkázat na shora uvedená teoretická východiska ohledně jednotlivých fází provinění podvodu podle §250 tr. zák. a zdůraznit, že pokud obviněný ve fázi, kdy se (neúspěšně) pokoušel o povolení platební brány u společnosti P., a. s., nezajistil, aby tato stránka byla v internetu „dohledatelná“, je takové jeho jednání logické, neboť jinak by případní dárci (kteří by webovou stránku dohledali) zasílali dárcovské SMS na tam již uvedené číslo, ale jejich „dary“ by nebyly z důvodu neotevření platební brány přijímány. Stejně tak odpovídá logickému uvažování, že zajištění dohledatelnosti stránky v internetu mělo následovat hned jako další krok poté, co by mu byla platební brána otevřena a on by následně změnil původně zadané (smyšlené) číslo bankovního účtu, na nějž měly být peníze zasílány.
S přihlédnutím ke shora uvedeným závěrům je proto třeba souhlasit s dovolatelkou, že jednání obviněného tak, jak je popsáno v obžalobě, naplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty provinění podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. V podrobnostech stačí odkázat na její správné úvahy jak stran příčinného řetězce, na jehož počátku byl podvodný úmysl mladistvého (promítnutý do uvádění jiné osoby v omyl) a na konci zamýšlený následek v podobě škody na cizím majetku (při současném obohacení mladistvého, jenž by těžil z neznalosti určitých podstatných skutečností osobami, které by v jeho prospěch provedly majetkovou dispozici), tak stran úmyslu mladistvého, aby osoby, jež uvede v omyl vytvořením webových stránek navozujících dojem, že se jedná o sbírkový projekt Pomozte dětem, činily majetkovou dispozici v podobě zasílání SMS zprávy, čímž by byla způsobena škoda a peníze by prostřednictvím provozovatele placených SMS brán byly připsány na účet zadavatele (obviněného).
Pokud ze skutkových zjištění rovněž vyplynulo, že na společnost P., a. s., se charitativní organizace neobracely, neboť služba poskytovaná touto společností je komerční a je určena pro obchodníky [charitativní organizace využívají jinou službu (dárcovské SMS – DMS) se speciálně vyhrazenými čísly od mobilních operátorů, kde mají daleko lepší podmínky], z čehož by bylo možné usuzovat, že mladistvý zvolil pro svůj záměr nezpůsobilé prostředky, je třeba i tu přisvědčit názoru dovolatelky, že ani to nebrání závěru o trestnosti jeho jednání. Za popsané situace šlo v podstatě o pozitivní skutkový omyl, kdy mladistvý podnikl jednání v úmyslu spáchat provinění podvodu v představě, že existují všechny znaky jeho skutkové podstaty, ale ve skutečnosti některý znak nebyl dán.
K argumentaci dovolatelky, že obviněný se zjištěným jednáním dopustil také pokusu provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §150 odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud dodává, že tohoto provinění se dopustí ten, kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou (ohledně pokusu platí to, co bylo v obecné rovině uvedeno již shora).
Po subjektivní stránce se i u tohoto provinění vyžaduje úmysl , který se navíc musí vztahovat i na pachatelovo vědomí, že jde o ochrannou známku. A protože v tomto případě jde o trestněprávní normu s blanketní dispozicí, uplatní se zásada, že neznalost trestního zákona a takových právních norem, kterých se trestní zákon dovolává, tedy toho, co je trestným činem (proviněním), neomlouvá.
Jelikož v dané věci mělo jít o porušování práv k ochranné známce, je rovněž třeba uvést, že z hlediska následku musí vždy být narušena základní funkce individualizační, přičemž rozhodující je posouzení, zda došlo k užití takových prvků ochranné známky, na nichž spočívá jejich rozlišovací způsobilost. Pro stanovení rozsahu následku je pak nutno přihlédnout zejména ke způsobilosti vyvolat záměnu ochranné známky, resp. ochranných známek, a přichází-li to v úvahu i k vyčíslitelné škodě nebo získanému prospěchu.
Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby (§1 cit. zákona). Z této obecné definice lze pro daný případ dovodit, že obě zmiňované ochranné známky mají charakter tzv. kombinovaných ochranných známek (jsou v nich spojeny prvky slovní s prvky obrazovými). Na území České republiky používají ochrany (mimo jiné) ochranné známky zapsané v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví [§2 písm. a) cit. zákona].
S ohledem na tato teoretická východiska je třeba znovu připomenout, že obviněný na webovou stránku umístil hned dvě loga, která jsou pro účely veřejných sbírek zaregistrovaná jako ochranné známky v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví, a to kombinovaná ochranná známka „Pomozte dětem“ vlastníka Nadace rozvoje občanské společnosti, a kombinovaná ochranná známka „UNICEF“ přihlašovatele Český výbor pro „UNICEF“. Přestože žádná ze jmenovaných organizací neoprávnila mladistvého ani k jednání za některou z nich, ani k použití registrované obchodní známky k jejímu logu a jménu, mladistvý jednak na své webové stránce použil registrovanou ochrannou známkou k logu a jménu „UNICEF“, čímž bezpochyby nepřípustným způsobem zasáhl do práv tohoto dětského fondu, a jednak zneužil i kombinované ochranné známky „Pomozte dětem“ a zasáhl tak do práv Nadace rozvoje občanské společnosti, která je oprávněna organizovat charitativní veřejné sbírky. Přitom z textu na webových stránkách je zcela zřejmé, že mladistvý velmi dobře znal charakter a podstatu činnosti obou organizací a sofistikovaným způsobem se snažil působit prostřednictvím internetu na širokou občanskou veřejnost ve snaze vzbudit v ní pocit sounáležitosti a empatie s dětmi v dětských domovech. Následku, který hrozil, bylo zabráněno pouze kvalifikovaným zásahem pracovníků služby P., a. s., a s ní spolupracující společností W.
Obviněný na svých webových stránkách loga „UNICEF“ a „KUŘE pomozte dětem“ zcela zjevně nezkopíroval náhodou, ale v úmyslu dodat na věrohodnosti svému podvodnému jednání. Webové stránky se mu však nepodařilo uvést do oběhu, takže provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu §150 odst. 1 tr. zák. nebylo dokonáno a zůstalo jen ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud musel přisvědčit nejvyšší státní zástupkyni i v tom, že celkové jednání mladistvého (jak ve vztahu k cizímu majetku, tak ve vztahu k ochranným známkám) je vysoce společensky nebezpečné, neboť se dokonání obou provinění zcela evidentně přiblížilo, přičemž okolnosti a důvody, pro které k jejich dokonání nedošlo, nelze hodnotit ve prospěch mladistvého. Konkrétní nebezpečnost jak pokusu provinění podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák., tak pokusu provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §150 odst. 1 tr. zák., je u mladistvého vyšší než malá. Jeho jednání rozhodně není na místě bagatelizovat způsobem, jakým učinily soudy obou stupňů, neboť nešlo o jednání tak naivní a bezelstné, jak mladistvý tvrdí.
Při posuzování materiálních znaků obou provinění (srov. §3 odst. 4 tr. zák., §6 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZSM“) měly soudy obou stupňů naopak přihlédnout k promyšlenosti až rafinovanosti jeho jednání – se společností P., a. s., komunikoval zastřeným způsobem tak, aby byl obtížně odhalitelný, připojoval se na internet cestou jiných uživatelů, v registračních údajích provozovatele uváděl jméno cizí osoby (i s adresou a DIČ), uvedl i falešné číslo účtu pro bankovní spojení. Využil přitom i teoretických a praktických znalostí, které získal jako student vyššího ročníku (v době činu mu již bylo více než 17 let) S. p. š. s. t. (oboru obrazové a zvukové techniky) v P. Obdobně měly oba soudy hodnotit, že mladistvý závažným způsobem ohrozil dobré jméno poškozených, neboť jeho jednání bylo způsobilé narušit důvěru veřejnosti ve sbírky na charitativní účely, což mohlo mít následný negativní dopad na množství prostředků získávaných takovým způsobem na charitativní účely. Skutečnosti zdůrazňované soudy nižších stupňů i samotným mladistvým (že svého jednání litoval, oběma poškozeným držitelům chráněného označení se omluvil a podle svých možností přispěl na jejich projekty) je sice třeba hodnotit ve prospěch mladistvého, nejde však o takové okolnosti, které by bezezbytku svědčily pro možnost aplikace ustanovení §7 ZSM o účinné lítosti.
Lze tak uzavřít, že všechny shora zdůrazněné skutečnosti (spolu s těmi, které podrobně rozvedla dovolatelka ve svém podání) svědčí pro závěr, že soudy obou stupňů se náležitě nevypořádaly s otázkou přiléhavé právní kvalifikace jednání mladistvého a v důsledku toho učinily rozhodnutí, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Žalovaný skutek, který byl spolehlivě zjištěn na základě provedeného dokazování již soudem prvního stupně, naplňuje všechny zákonné znaky (formální i materiální) jak pokusu provinění podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák., tak pokusu provinění porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §150 odst. 1 tr. zák. Pak ovšem bylo zapotřebí přisvědčit nejvyšší státní zástupkyni v její argumentaci, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl naplněn.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že právní kvalifikace jednání mladistvého též jako provinění poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. nepřichází v úvahu nejen z důvodů zmíněných dovolatelkou (srov. shora), ale i proto, že jednočinný souběh provinění podvodu podle §250 tr. zák. a provinění poškozování cizích práv podle §209 tr. zák. je vyloučen, neboť směřuje-li podvodné jednání k porušení či ohrožení majetkových práv, nemůže jít o provinění poškozování cizích práv, ale v úvahu přichází jen provinění podvodu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 275/2006, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 24/2006, pod č. T 882).
Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 67 Tmo 38/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 3 Tm 3/2009, a současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, neboť již jeho rozhodnutí trpí shora popsanými vadami.
Rozhodnutím Nejvyššího soudu se tak věc vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. Na něm proto bude, aby již při nařizování hlavního líčení zvážil potřebu dalšího dokazování (Nejvyšší soud mu sice v tomto směru žádný závazný pokyn nedává, přichází však v úvahu nové zjištění poměrů mladistvého – srov. §55 a násl. ZSM), v průběhu hlavního líčení se věcí znovu a ze všech hledisek, na něž v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud upozornil, zabýval a poté skutek bezchybně právně posoudil. Musí při tom dbát nejen ustanovení §265s odst. 1 tr. ř., ale i faktu, že bude znovu rozhodovat již za účinnosti nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), což s sebou nese (mimo jiné) povinnost zvažovat možnost aplikace jeho ustanovení §2.
Dospěje-li soud prvního stupně k závěru o vině mladistvého, musí mít rovněž na paměti, že výrok odsuzujícího rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem (proviněním), jehož skutková podstata má tzv. blanketní nebo odkazovací dispozici (např. podle §152 tr. zák.), musí obsahovat odkaz na konkrétní ustanovení mimotrestního právního předpisu, které obviněný porušil způsobem zakládajícím trestní odpovědnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 542/2006, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 28/2006, pod č. T 916). Žalobní znělka těmto požadavkům bezezbytku nevyhovuje. Formulace odůvodnění jeho nového rozhodnutí pak musí odpovídat požadavkům obsaženým v ustanovení §125 tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*)použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.