ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1282.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1282/2010-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2011 o dovolání obviněného L. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě, ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 42 To 85/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 181/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. října 2009, sp. zn. 2 T 181/2009, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák., jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 42 To 85/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Třebíči zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku, trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. písm. a) a d) tr. zák., a uložil mu za to úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 a 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
Podkladem pro rozhodnutí soudu se v zásadě stalo zjištění, že:
1) společně s P. P., který byl již odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 3. 2009, č. j. 2 T 58/2009-180, v přesně nezjištěné době od 13.00 hod. dne 10. 1. 2009 do 06.30 dne 11. 1. 2009 v T., K. nám., po vylámání pěti dřevěných latí nad dvoukřídlými vraty v zadním traktu směrem od řeky J., vnikl do objektu H. řeznictví, uzenářství, následně rozbil dvojitou plexisklovou výplň nerezových potravinářských dveří a vnikl do výrobních prostor řeznictví, kde odcizil celkem 214 kg různých uzenin, čímž firmě J. H., H. řeznictví, uzenářství T., způsobil odcizením škodu ve výši 31.801,- Kč, poškozením zařízení škodu ve výši nejméně 4.000,- Kč,
2) v době od 17.00 hod. dne 16. 1. 2009 do 16.45 hod dne 18. 1. 2009 v T., K. nám., v hale autobusového nádraží po odšroubování spodní části ochranné mříže a rozbití skleněné výplně výdejního okna vnikl do novinového stánku uživatele J. K., z něhož odcizil celkem 69 krabiček cigaret různých značek v hodnotě 5.038,- Kč, finanční hotovost v mincích ve výši 300,- Kč, 10 ks dobíjecích kupónů T-Mobile v hodnotě 4.000,- Kč, 8 ks dobíjecích kupónů O2 v hodnotě 2.000,- Kč, čímž poškozenému J. K., bytem T., C. B., způsobil odcizením škodu ve výši 11.338,- Kč a poškozením objektu škodu ve výši 532,- Kč,
3) dne 22. 4. 2009 kolem 18.30 hod. na V. nám., před panelovým v T. v prostoru laviček na místě veřejnosti přístupném fyzicky napadl Z. D., kterého opakovaně udeřil pěstí do obličejové části hlavy a poté ho strhl na zem, kde ho rukama škrtil a znovu opakovaně udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil zhmoždění nosu, zhmoždění očních víček více vpravo, s omezením obvyklé činnosti po dobu 5-ti dnů,
4) dne 25. 7. 2009, v době od 21.05 do 21.15 hod. na ulici V. N. v T., v silně podnapilém stavu roztříštil skleněnou výplň vchodových dveří do prodejny nápojů společnosti Vrtal s. r. o., velkoobchod nápoji, v úmyslu odcizit zboží, poté z prodejny odcizil dvě lahve jedenáctistupňového piva Hostan o obsahu 0,5 litru, čímž společnosti Vrtal, velkoobchod s nápoji s. r. o., IČ: 26303493, se sídlem Jihlava, Znojemská 5433/80c, způsobil škodu ve výši 28,- Kč, poškozením dveří způsobil majitelce objektu M. H., bytem T., V. N., škodu ve výši 1.500,- Kč,
5) dne 29. 7. 2009 v době od 16.00 hod. do 16.15 hod. v T., ulice B., v parku u starého hřbitova, v podnapilém stavu, využil podnapilosti M. K., se kterou v té době seděl na lavičce a bez použití násilí jí z krku odcizil řetízek ze žlutého kovu, délky 42 cm, hmotnosti 2,50g v hodnotě 1.800,- Kč, řetízek ze žlutého kovu délky 50,5 cm, hmotnosti 3.76 g v hodnotě 2.700,- Kč a přívěsek ze žlutého kovu kruhového tvaru se symbolem znamení blíženců o průměru 1,5 cm, hmotnosti 0,8 g v hodnotě 600,- Kč, čímž M. K., bytem T., B., způsobil celkovou škodu ve výši 5.100,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku k bodům 1) a 2) skutkové věty výroku o vině namítl, že se jednání kladeného mu za vinu nemohl dopustit, neboť v rozhodné době měl páchat jinou trestnou činnost, pro níž je stíhán v jiné trestní věci. Pokud se ke spáchání tohoto jednání doznal, stalo se tak v důsledku jeho nepříznivého psychického stavu. Tuto skutečnost obviněný před soudem namítal, ke znaleckému zkoumání této otázky (z něhož by mohly vyplynout závěry o jeho nepříčetnosti a tedy trestné neodpovědnosti) ale soud nepřistoupil. Obviněný se tak nemohl řádně hájit. Ke skutku pod bodem 5) výroku o vině dovolatel namítl, že se vůči poškozené M. K. žádné trestné činnosti nedopustil. Sama poškozená opakovaně uvedla, že si obviněný chtěl řetízky pouze půjčit, aby je mohl ukázat své přítelkyni, popřípadě, že mu je dala do zástavy. Tuto část výpovědi poškozené, která ji činí přinejmenším nevěrohodnou, ale soud nijak nehodnotil. Nebylo tedy nijak prokázáno, že by obviněný jednal v úmyslu věci odcizit. V úvahu pak ale nepřichází ani jiná trestně právní kvalifikace jednání obviněného, a to např. jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., když výše škody, kterou by obviněný svým jednáním způsobil, nedosahuje výše škody nikoli malé (zjištěna byla škoda ve výši 5 100,- Kč). Jednání popsané pod bodem 5) výroku o vině navíc mělo být podle názoru dovolatele soudem hodnoceno jako dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže, jehož se obviněný dopustil dvěmi útoky popsanými jednak pod bodem 5) a jednak pod bodem 4) výroku o vině, nikoli jako samostatný trestný čin. Obou útoků se obviněný dopustil jen v rozmezí čtyř dnů. Okolnost, že se útoků dopustil jiným způsobem, není pro posouzení jednání jako pokračujícího trestného činu rozhodná. Dovolatel dále namítl, že ač odvolací soud vychází z právní úpravy účinné od 1. ledna 2010, která je pro obviněného příznivější, tomuto svému posouzení nepřizpůsobil výrok o uloženém trestu, který zůstal nezměněn a pro obviněného je tedy přísnějším. Tím byla porušena i zásada nemožnosti uložení přísnějšího trestu na podkladě odvolání podaného toliko obviněným. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ve výroku o vině pod body 1), 2), 4) a 5) zrušil, aby zrušil i výrok o trestu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, před nímž bude třeba doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru psychiatrie.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný v podaném dovolání převážně odmítá soudy učiněná skutková zjištění, když podstatou jeho námitek je tvrzení o tom, že se nedopustil jednání pod bodem 2) výroku o vině a tvrzení o do jisté míry odlišném průběhu jednání popsaného pod bodem 5) výroku o vině. Zčásti obviněný také zpochybňuje hodnocení některých ve věci provedených důkazů, popřípadě namítá nedostatečný rozsah provedeného dokazování. Těmito námitkami ale dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný zákonný dovolací důvod neuplatnil právně relevantně. Námitky ohledně nesprávného posouzení jednání pod bodem 5) výroku o vině jako trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. pak sice dovolatelem uplatněný dovolací důvod naplňují (byť se i tady zčásti opírají o vlastní hodnocení výpovědi poškozené M. K.), nejsou ale opodstatněné. Obviněný se podle zjištění soudů zmocnil věcí poškozené v úmyslu přisvojit si je a nakládat s nimi tak, že je poškozené natrvalo odejme a ponechá si je, proto právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. je zcela správná a v souladu se zákonem. Akceptovat nelze ani námitku obviněného, že vzhledem ke krátké časové souvislosti mezi jeho trestně právně relevantním jednáním popsaným v bodě 4) a 5) výroku o vině, bylo namístě posoudit jeho jednání jako jeden pokračující trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. Časová souvislost není jedinou podmínkou takového posouzení, rozhodný je i jednotný záměr pachatele naplňující stejnou skutkovou podstatu trestného činu, spojení stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí v předmětu útoku. Tyto podmínky v posuzovaném případě splněny nebyly. Podstata jednání popsaného pod bodem 4) výroku o vině spočívala v rozbití skleněné výplně vchodových dveří do prodejny nápojů, z níž následně obviněný odcizil několik lahví piva a v případě jednání pod bodem 5) výroku o vině ve využití podnapilosti poškozené a odcizení řetízků ze žlutého kovu z jejího krku. Jednání obviněného tak chybí jednotný záměr, stejný ani obdobný není způsob provedení činu, a neshoduje se ani předmět útoku – odcizeny byly zcela odlišné věci. Konečně namítá-li obviněný přílišnou přísnost uloženého trestu s ohledem na použití nového trestního zákoníku, ani toto jeho tvrzení nelze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda dovolání obviněného je přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření; takovým odsuzujícím rozsudkem ve smyslu tohoto ustanovení je nepochybně též rozsudek odvolacího soudu učiněný podle ustanovení §259 odst. 3 tr. ř.
Z obsahu spisu vyplývá, že v posuzované věci bylo dovolání obviněného podáno dne 12. července 2010, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě (k tomu podle obsahu spisu došlo u obviněného i jeho obhájkyně dne 14. května 2010) ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 42 To 85/2010. Nejvyššímu soudu bylo dovolání obviněného předloženo dne 12. října 2010.
Nejvyšší soud dále z obsahu spisu zjistil, že vůči obviněnému bylo souběžně vedeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku a pro přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil za podmínek pokračování ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., resp. §116 tr. zákoníku. O této trestné činnosti obviněného bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. června 2010, sp. zn. 42 To 172/2010, přičemž obviněnému byl tímto rozsudkem postupem podle §37a tr. zák. uložen společný úhrnný trest, a to ve vztahu k rozsudku nyní projednávanému dovoláním (tj. k rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 42 To 85/2010), přičemž došlo ke zrušení výroku o vině v bodech 1), 2) a 4) nyní posuzovaného rozhodnutí, jakož i zrušení celého výroku o trestu a části výroku o náhradě škody.
Jelikož vyhlášením tohoto rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě přestal právně existovat výrok o vině z napadeného rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku (skutky popsané pod body 1 a 2 výroku o vině) a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. (skutek popsaný pod bodem 4 výroku o vině), celý výrok o trestu, jakož i zčásti výrok o náhradě škody, když obviněný byl rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. června 2010, sp. zn. 42 To 172/2010, uznán vinným celou posuzovanou pokračující trestnou činností kvalifikovanou jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a za tuto trestnou činnost a za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) a d) tr. zák., ohledně nichž zůstal (napadený) rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 42 To 85/2010, nezměněn, byl obviněnému uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a trest propadnutí věci – 2 ks šroubováků, plochého sekáčku, lepící pásky, svítilny a pákových nůžek, a nově rozhodnuto bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. o nároku poškozených na náhradu škody, pak ty dovolatelovy námitky, jenž směřují proti výše uvedeným právně již neexistujícím výrokům rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 42 To 85/2010, je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu považovat za nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, uveřejněné pod č. T 683 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck). Dovolání obviněného by tak bylo v tomto rozsahu namístě odmítnout postupem podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Protože ale obviněný v podaném dovolání uplatnil též námitky ve vztahu k výroku o vině skutkem pod bodem 5) napadeného rozsudku, jenž zůstal pozdějším rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. června 2010, sp. zn. 42 To 172/2010, nedotčen [kromě tohoto výroku zůstal, jak již bylo výše uvedeno, nedotčen i výrok o vině skutkem pod bodem 3), tímto směrem ale žádné námitky dovolatele nesměřovaly], Nejvyšší soud se těmito námitkami obviněného zabýval.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo nejprve zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zákon tedy v případě tohoto dovolacího důvodu vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy relevantně uplatněn tehdy, pokud se dovolatel dovolacími námitkami domáhá toho, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání opírajícího se o tento dovolací důvod proto nemohou být námitky vztahující se k nesprávnému skutkovému zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění lze úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný zákonný důvod tohoto mimořádného opravného prostředku, nelze podřadit větší část posuzovaných dovolacích námitek obviněného. Je tomu tak proto, že tyto jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti učiněných skutkových zjištění soudů. Dovolatel namítal, že soudy provedené důkazy (výpověď poškozené M. K.) nesprávně hodnotily a v důsledku toho dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, a to že se dopustil jednání popsaného pod bodem 5) výroku o vině. Rovněž pokud dovolatel v této souvislosti namítal, že toto jeho jednání nemohlo být posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) a d) tr. zák., neboť na jeho straně nebyl dán úmysl nakládat s věcmi poškozené jako s vlastními, tedy si je slovy zákona přisvojit, pak vychází z odlišných skutkových zjištění, než jaké ve věci učinily oba soudy a nejedná se tedy ve skutečnosti o námitky právní, byť by se tak na první pohled mohly jevit, ale o námitky ryze skutkového charakteru. Platí pro ně tedy shodně to, co již bylo výše uvedeno.
S ohledem na ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. je ovšem nutno zdůraznit, že pokud dovolání je podáno z jiných než zákonných důvodů a uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, tak dovolací soud není ani oprávněn takové dovolání (dovolací námitky) přezkoumávat, ale naopak musí postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takové dovolání odmítnout. Proto dovolací soud nemohl přihlížet k výše již uvedeným námitkám obviněného, jež obsahově nenaplňují jak uplatněný dovolací důvod, tak ostatně ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. V tomto směru lze odkázat na vcelku konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005, č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298), jež nebyla dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.). Ve výše uvedeném rozsahu tak bylo dovolání obviněného podáno z jiných než zákonných dovolacích důvodů, což by opodstatňovalo jeho odmítnutí postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pouze pro úplnost tak Nejvyšší soud k těmto dovolacím námitkám obviněného uvádí, že z obsahu spisu (posuzováno ve vztahu k tomuto napadenému výroku) je zřejmé, že soudy v posuzované věci své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom především z výpovědi poškozené M. K., o jejíž věrohodnosti ovšem nevznikla v průběhu řízení žádná pochybnost a z listinných důkazů (např. z odborného vyjádření z oboru ekonomika, specializace na drahé kovy a kameny). Na základě těchto zjištění pak odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný L. Š. svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) a d) tr. zák. Soudy přitom postupovaly zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a náležitě se vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (str. 7).
Již v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak dovolatel uplatnil námitku, že jeho jednání popsané pod (již zrušeným) bodem 4) a pod bodem 5) výroku o vině mělo být soudy posouzeno jako jeden pokračující trestný čin krádeže a nikoli jako dva samostatné trestné činy, když toto jeho jednání bylo spácháno ve zřejmé časové souvislosti (jen čtyři dny od sebe) a takovému posouzení nebrání ani skutečnost, že se trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. dopustil vždy různým jednáním vymezeným pod písmeny a) až e) tohoto zákonného ustanovení. Nejvyšší soud se těmito námitkami obviněného zabýval, byť, jak již bylo výše uvedeno, výrok o vině jednáním popsaným pod bodem 4) byl pozdějším rozhodnutím Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě zrušen, neboť tyto námitky dovolatele směřují i proti nedotčenému výroku o vině jednáním popsaným pod bodem 5). Námitky obviněného ale shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými.
Podle §89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Ze skutkových zjištění soudů v tomto směru vyplynulo, že obviněný nejprve dne 25. července 2009 v T., v podnapilém stavu, roztříštil skleněnou výplň vchodových dveří do prodejny nápojů, z níž následně odcizil dvě jedenáctistupňová piva Hostan o obsahu 0,5 litru, čímž způsobil škodu ve výši 28,- Kč [skutek původně popsaný pod bodem 4) výroku o vině napadeného rozsudku], a následně dne 29. července 2009 v T. v parku u starého hřbitova využil podnapilosti M. K., která s ním seděla na lavičce a bez použití násilí jí z krku odcizil dva řetízky ze žlutého kovu v délce 42 cm a 50,5 cm o váze 2,50 g a 3,76 g celkem v hodnotě 4 500,- Kč a přívěsek ze žlutého kovu kruhového tvaru se symbolem znamení blíženců o průměru 1,5 cm a hmotnosti 0,8 g v hodnotě 600,- Kč, celkem tedy tímto svým jednáním způsobil poškozené škodu ve výši 5 100,- Kč [skutek popsaný pod bodem 5) výroku o vině napadeného rozsudku]. Obviněný se tedy sice dopustil v krátkém časovém rozmezí dvou trestněprávně relevantních jednání, z nichž by každé bylo možno posoudit jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. (tady je namístě přisvědčit obviněnému, že zjištění o různých okolnostech, jimiž pachatel naplnil trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., není na překážku posouzení jeho jednání jako jediného pokračujícího trestného činu krádeže – k tomu srov. rozhodnutí č. 23/1991-I. Sb. rozh. tr.), ostatní předpoklady posouzení jeho jednání jako jediného pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. zde ale nebyly dány. V případě posuzovaného jednání obviněného především absentuje společný jednotící záměr útoků v tom smyslu, že by obviněný již od počátku zamýšlel alespoň v nejhrubších rysech i další útoky a útoky by se tak jevily jako realizování tohoto jediného záměru, a chybí i stejný nebo alespoň podobný způsob provedení. V prvním případě obviněný v podnapilosti rozbil výlohu obchodu, aby zde odcizil dvě lahve piva, ve druhém případě pak využil podnapilosti poškozené M. K. a bez použití násilí jí z krku odcizil dva zlaté řetízky a přívěsek celkem v hodnotě 5 100,- Kč, s nimiž následně odešel. Každý z útoků obviněného byl tedy zjevně dílem momentálního popudu a žádný jednotící záměr mezi těmito útoky není dán. Je tedy zřejmé, že námitky obviněného v tomto směru nemohou obstát, neboť právní posouzení jeho jednání jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. v případě jednání pod (již zrušeným) bodem 4) výroku o vině a jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) a d) tr. zák. v případě jednání pod bodem 5) výroku o vině bylo zcela namístě a v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného z důvodů shora již uvedených odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík