ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1426.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1426/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 o dovolání obviněného B. G. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. srpna 2011, sp. zn. 3 To 245/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 206/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. ledna 2011, sp. zn. 10 T 206/2010, byl obviněný B. G. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody.
Podkladem pro rozhodnutí soudu se v zásadě stalo zjištění, že v době od 13. 2. 2009 do 9. 6. 2009 v K., okr. Český Krumlov, nejprve jako jednatel a jediný společník a od 25. 3. 2009 jako zplnomocněný zástupce jménem společnosti TOPCAR SERVIS, s.r.o., IČ: 280 83 997, se sídlem Kaplice, Omlenická 852/75, u níže uvedených tří společností postupně objednal a odebral pneumatiky v celkové hodnotě 3.210.115,-Kč, a to s ujištěním, že všechny faktury řádně a včas uhradí, že má dobře zajištěn odbyt, avšak ve skutečnosti v úmyslu neoprávněně se obohatit a předem rozhodnut zboží obchodním partnerům nezaplatit, před poškozenými zcela zamlčel, že ke dni 25. 3. 2009 ukončil svoji oficiální účast ve společnosti TOPCAR SERVIS, s.r.o. když k tomuto datu se vlastním rozhodnutím odvolal z funkce jednatele a novým jednatelem jmenoval tzv. „bílého koně“ J. N., na něhož současně převedl i svůj obchodní podíl a takto odebral od společnosti ContiTrade Services, s.r.o. se sídlem Otrokovice, Objízdná 1628, v době od 13. 2. 2009 do 9. 6. 2009 celkem 2142 ks pneumatik různých druhů v celkové hodnotě 2.399.348,-Kč, dále od společnosti THORN AUTOTECHNIC, s.r.o. se sídlem Plzeň, K Cihelnám 699, dne 11. 3. 2009 celkem 412 ks pneumatik různých druhů v celkové hodnotě 315.251,-Kč a od společnosti PNEU DVOŘÁK, s.r.o. se sídlem České Budějovice, Dobrovodská 2284, dne 29. 4. 2009 celkem 60 ks pneumatik různých druhů v celkové hodnotě 459.516,-Kč, přičemž faktury za odebrané zboží uvedeným společnostem neuhradil a způsobil jim tak škodu ve shora uvedené výši.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný B. G. odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8. srpna 2011 , sp. zn. 3 To 245/2011 zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu pak podal obviněný B. G. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Smejkala dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, v době kdy se skutek měl stát, byla jeho účast na obchodní společnosti TOPCAR SERVIS, s.r.o. ukončena a za závazky již odpovídal nový společník J. N., což mohli poškození zjistit z veřejně přístupného obchodního rejstříku. Poukázal na obsah výpovědi svědka K. M. a zdůraznil, že soudy došly k nesprávným skutkovým závěrům, že poškození neměli být o prodeji společnosti informováni. S ohledem na to nelze považovat zjištění nalézacího i odvolacího soudu za správná, úplná a nevzbuzující pochybnosti. V závěru proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 8. 2011 sp. zn. 3 To 245/2011 a rovněž i rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 1. 2011 sp. zn. 10 T 206/2010 a poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Českém Krumlově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání obviněného, jehož stejnopis byl Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen dne 25. 10. 2011, vyjádřil tak, že má za to, že část námitek obviněného (podle které měli být dodavatelé zboží informováni o prodeji společnosti obviněným) směřuje do oblasti skutkového zjištění a tedy neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu. K námitce odvolatele, že část odběrů byla provedena po ukončení jeho účasti ve společnosti TOPCAR SERVIS, s. r.o. pak státní zástupce uvedl, že tato skutečnost je z hlediska trestní odpovědnosti obviněného bez významu, navíc když dovolatel zcela ignoruje skutkové zjištění, podle kterého ustanovil do funkce jednatele předmětné společnosti tzv. „bílého koně“. Stejně tak skutečnost, že poškozený měl možnost zjistit pravý stav věci z veřejně prospěšné databáze, v zásadě trestní odpovědnost pachatele za trestný čin podvodu nevylučuje. Těžiště podvodného jednání obviněného je nutno dle státního zástupce spatřovat nikoliv pouze v tom, že poškozeným zamlčel ukončení své účasti ve společnosti TOPCAR SERVIS, s.r.o., ale především v tom, že poškozeným předstíral, že všechny faktury řádně a včas uhradí, ačkoliv byl od počátku rozhodnut zboží obchodním partnerům neuhradit. Státní zástupce tedy uzavřel, že jednání obviněného B. G. vymezené v tzv. skutkové větě vykazuje všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona a ty dovolací námitky, které obsahově odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání a vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. srpna 2011, sp. zn. 3 To 245/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo nejprve zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze v převažující části podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují v převažující části právě do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy dle jeho názoru nesprávně hodnotily výpověď svědka K. M. a zástupců poškozených společností). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. To je nakonec zřejmé i z formulace závěru dovolání, dle kterého „došly soudy k nesprávným skutkovým závěrům a jejich zjištění nelze označit za správná, úplná a nevzbuzující pochybnosti“. Námitky, které dovolatel takto v rámci dovolání uplatnil ve vztahu ke skutkovým zjištěním, jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom zejména z výpovědi svědků M. B., P. K., E. H., R. D. a J. N., dále rovněž z celé řady listinných důkazů (k tomu viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně str. 9 - 11). Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vyvracejí obhajobu obviněného a vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že se obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce dopustil trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Pokud dovolatel namítal, že závěry soudů jsou v rozporu s výpovědí svědka K. M., pak je třeba odkázat na poměrně rozsáhlou pasáž na str. 13 rozsudku soudu prvního stupně, ve které se soud zabýval vyhodnocením věrohodnosti uvedeného svědka. Závěr o vztazích obviněného na uvedeného svědka jakož i na další osoby, jež se na spáchání činu mohly podílet, se jeví jako odůvodněný a odpovídající zjištěným skutečnostem, jež vyplynuly z provedených důkazů.
Jiná situace je stran námitky obviněného ohledně nesprávného právního posouzení skutku (resp. ohledně toho, že dovolatel nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., neboť v době skutku již byla jeho účast ve společnosti TOPCAR SERVIS, s.r.o. ukončena), neboť tuto je nutno označit jako relevantní a odpovídající dovolatelem uplatněným dovolacím důvodům, nicméně je nutno ji odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Především je třeba uvést, že trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu, nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Z uvedeného je zřejmé, že pachatelem trestného činu podvodu může být kdokoliv, neboť nejde o trestný čin se speciálním subjektem. Uvedeného trestného činu, pokud je spáchán prostřednictvím obchodní společnosti (kdy pachatel poškozeného uvádí v omyl tvrzením, že odebrané zboží uhradí právě tato obchodní společnost), se může tedy dopustit kdokoliv, aniž by měl jakýkoliv formální vztah k předmětné obchodní společnosti (nemusí být tedy statutárním orgánem této obchodní společnosti a nemusí k ní mít ani jiný vztah např. pracovněprávní či obchodněprávní). V této souvislosti je nutno poukázat na to, že dle učiněných skutkových zjištění, jež mají oporu v obsahu provedených důkazů, to byl právě obviněný, kdo uváděl poškozené v omyl tvrzením, že obchodní společnost TOPCAR SERVIS, s.r.o. má dostatek finančních prostředků k úhradě odebraného zboží a že faktury za toto zboží budou řádně a včas uhrazeny, ač si byl vědom, že pravý stav je zcela jiný, když od počátku byl rozhodnut zboží neuhradit a navíc mu byla známa finanční situace zmíněné obchodní společnosti jakož i to, že společnost v pozici jednatele od určité doby zastupuje jím zajištěná osoba v pozici tzv. “bílého koně“, která není s to plnit zákonné povinnosti statutárního orgánu společnosti a která ani nedisponuje žádnými finančními prostředky, jež by mohly sloužit k úhradě odebraného zboží. Poukázat je pak třeba rovněž na to, že dovolatel zcela pominul tu část skutku, které se měl dle skutkových zjištění soudů dopustit před datem 25. 3. 2009, jakož i zcela jednoznačné zjištění, že zástupce všech tří poškozených společností právě obviněný osobně po celou dobu odběrů zboží (tedy i po 25. 3. 2009) nepravdivě ujišťoval o tom, že má zajištěný odbyt na odebírané pneumatiky a tudíž že má prostředky k uhrazení odebraného zboží. Za těchto okolností je tedy zcela nerozhodné, že obviněný svou účast v předmětné společnosti v průběhu podvodných odběrů zboží ukončil a stejně tak je nerozhodné, zda poškozené společnosti mohly samy z obchodního rejstříku následně po datu 25. 3. 2009 zjistit převod obchodního podílu ve společnosti TOPCAR SERVICE, s.r.o. na J. N., když poukázat je nutno i na určitou časovou prodlevu mezi vlastním převodem obchodního podílu a datem podání návrhu na zápis změn v obchodním rejstříku na straně jedné a vlastním zápisem těchto změn do obchodního rejstříku na straně druhé (uvedené změny byly zapsány až 25. 4. 2009).
V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí, řádně ustálily skutková zjištění, která pak rovněž správně podřadily pod odpovídající zákonné ustanovení a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V souvislosti s argumentací obviněného považuje Nejvyšší soud opětovně za potřebné zdůraznit, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není druhou alternativou odvolání. Na tomto místě je pak potřebné konstatovat, že obsahově shodné námitky, které byly uplatněny v řízení o dovolání, zazněly ve své podstatě již v rámci uplatněné obhajoby před soudem prvního stupně, a byly rovněž uplatněny před soudem odvolacím. Pro případ takového okruhu námitek je nezbytné upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, byť část námitek (viz shora) byla z pohledu dovolacího důvodu právně irelevantní, tudíž by ohledně nich přicházel v úvahu postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch
Vypracoval:
JUDr. Ivo Lajda