ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.386.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 386/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 o dovolání obviněného J. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2010, sp. zn. 13 To 312/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 3/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. května 2010, sp. zn. 1 T 3/2010, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že dne 1. 8. 2008 v K. v ulici J. v objektu bývalé pily v úmyslu získat neoprávněný prospěch se vydával za majitele nemovitosti – domu v K. v ulici J., na kterou uzavřel s M. K. písemnou nájemní smlouvu a převzal od něho částku 12.000,- Kč jako splátku za pronájem uvedené nemovitosti, ačkoliv si byl vědom, že není majitelem nemovitosti a ani oprávněn jakkoli s nemovitostí disponovat a takto jednal ke škodě M. K., kterému svým jednáním způsobil škodu ve výši nejméně 12.000,- Kč, a za tento trestný čin a trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 5 T 142/2009, ve znění usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 9. února 2010, sp. zn. 5 T 142/2009, který je i zněním trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. července 2009, sp. zn. 38 T 87/2009, uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň zrušil výroky o uložení trestů z výše již citovaných rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody.
K odvolání obviněného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. září 2010, sp. zn. 13 To 312/2010, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Kladně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému za trestnou činnost z tohoto rozsudku a za sbíhající se trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 5 T 142/2009, a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. července 2009, sp. zn. 38 T 87/2009, souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výroky o trestu z výše již jmenovaných rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že nesprávnost hmotně právního posouzení věci spatřuje v postupu soudu v rozporu se zásadou uvedenou v §2 odst. 5 tr. ř. Soud nesprávně vyhodnotil znalecký důkaz z oboru písmoznalectví jako důkaz svědčící o vině obviněného. Přitom z něj není zřejmé, s jakou procentní jistotou se v posuzovaném případě jednalo o podpis obviněného a tedy zda prostřednictvím tohoto důkazu byl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Je tak zpochybněna i věrohodnost stěžejního svědka obžaloby M. K. V této souvislosti dovolatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu vztahující se k provádění dokazování (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 910/07 a sp. zn. III. ÚS 299/06). Za právní pochybení soudu považuje dovolatel i neprovedení výslechu vlastníka objektu, o jehož pronajmutí se mělo jednat. Tento důkaz byl přitom jediným, z nějž mohlo být zjištěno, zda obviněný měl k objektu nějaké dispoziční právo. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy neprovedly dovolatelem navrhovaný důkaz výslechem vlastníka objektu, jenž měl být pronajat a nesprávně hodnotily znalecký posudek z oboru písmoznalectví – dovolatel zde zřejmě měl na mysli ve věci opatřené odborné vyjádření z oboru písmoznalectví, a výpověď svědka M. K.). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, vycházely přitom zejména z výpovědi poškozeného M. K., o jejíž věrohodnosti nevznikla v průběhu řízení žádná pochybnost, z výsledků rekognice, z nájemní smlouvy ze dne 1. srpna 2008, uzavřené mezi obviněným jako pronajímatelem a poškozeným jako nájemcem, a v neposlední řadě z odborného vyjádření v oboru písmoznalectví. Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že se obviněný, v úmyslu získat majetkový prospěch, vydával za majitele nemovitosti domu v K. na ulici J., s poškozeným uzavřel na nájem této nemovitosti písemnou smlouvu a jako úhradu za nájem převzal od poškozeného částku ve výši 12 000,- Kč, ačkoliv si byl vědom, že není majitelem nemovitosti a ani není oprávněn s ní z jiného důvodu disponovat, čímž po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Pokud soudy některé dovolatelem navržené důkazy neprovedly (mělo jít o výslech vlastníka objektu, jenž měl být pronajat), pak tento svůj postup řádně odůvodnily (srov. str. 3 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Je třeba připomenout, že je jen na úvaze soudu, v jakém rozsahu v trestním řízení provádí dokazování, pokud jím provedené důkazy jsou dostatečné ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Omezen je soud pouze účely trestního řízení, tj. provádět by měl pouze takové důkazy, které jsou významné a dostatečné pro spolehlivé zjištění všech znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu a pro rozhodnutí o druhu a výši ukládaného trestu (popřípadě pro rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody). Jeho postup by měl být rychlý, s šetřením práv všech stran trestního řízení, efektivní a hospodárný. Pokud tedy některý stranami navržený důkaz není proveden a tento postup není na újmu spolehlivému zjištění skutkového stavu věci, pak takovému postupu soudu nelze zásadně nic vytknout. V posuzované věci je pak zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík