ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.829.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 829/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. června 2011 o odvolání obviněného T. J. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. února 2011, č. j. 9 To 44/2011-602, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T57/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 1 T 57/2010-531, byl obviněný T. J. vinným, že:
1) v přesně nezjištěné době o letních prázdninách v měsíci červenci nebo srpnu 2008 v jámě v lesním porostu u obce L., soudní okres R., řekl nezletilé K. V., aby se vysvlékla, a když ta to učinila, sundal jí i spodní kalhotky, vylezl z jámy a chtěl po ní, aby mu při močení držela penis, což nezletilá dobrovolně učinila, poté se vrátil zpět do díry a chtěl, aby se vysvlékla i nezletilá K. Š., kterou poté, co si sundala mikinu, svlékl i z trička, tepláků a spodních kalhotek, načež jí sahal na prsa a rozkrok, čehož zanechal, když nezletilé zazvonil její mobilní telefon,
2) v přesně nezjištěné době, pravděpodobně na jaře 2009 v místě svého bydliště v L.,, soudní okres R., pozval k sobě nezletilou K. V., a nezletilou S. H., ve svém pokoji s nimi nejprve chtěl hrát hru s hrací kostkou, na které byly erotické polohy, když nezletilé hru odmítly, vyzval je, aby se vysvlékly, což obě přes počáteční nesouhlas učinily, dal oblečení na skříň, aby na ně nedosáhly, poté šli všichni do koupelny, kde si obžalovaný sedl na toaletu a nohou se snažil zapřít dveře, ale nezletilé S. H. se podařilo z koupelny utéci, po jejím odchodu si posadil nezletilou K. V. na klín a chtěl, aby si vysvlékla kalhotky a ukázala mu rozkrok, následně ji svlékl sám a mobilním telefonem si její rozkrok vyfotografoval, poté se i nezletilé K. podařilo z koupelny utéci, obě nezletilé vběhly do pokoje obžalovaného, kam přišel i obžalovaný, lehl si na postel, přitáhl si k sobě nezletilou K. V. a přes její nesouhlas jí sahal do rozkroku, a pak nezletilým vrátil oblečení a nechal je odejít,
3) v přesně nezjištěný den na přelomu roku 2008 – 2009, poblíž cvičiště psů, v katastru obce L., soudní okres R., proti její vůli poté, co se jí zeptal, zda chce jeho spermii do rozkroku, stáhl nezletilé K. V., kalhoty a spodní kalhotky ke kolenům, sám si stáhl kalhoty a slipy, začal onanovat a po vyvrcholení otřel sperma nezletilé do rozkroku,
4) v přesně nezjištěný den koncem měsíce prosince 2009 na zahradě domu v obci L., soudní okres R., vyzval nezletilou K. Š., aby vylezla na půdu zděné kolny a shodila dolů dříví na topení, když jeho výzvy uposlechla, vylezl za ní, shodil žebřík, aby nemohla utéci, povalil ji do sena, chytil ji za ruce, klekl si na ni, a když mu říkala, aby toho nechal a s jeho jednáním nesouhlasila, vysvlékl ji i sebe, měl ztopořený penis a proti její vůli, když nekřičela jen proto, že věděla, že kolem nikdo není, a že by ji nikdo neslyšel, stále se ale snažila z jeho sevření uvolnit a žádala ho, aby přestal, na ní vykonal soulož, při které pociťovala bolest a po souloži jí nabízel peníze za to, že o tom nebude nikde vyprávět.
Tím spáchal ad 1) až ad 3) zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, ad 4) zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a za to mu byl uložen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 54 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to mobilního telefonu zn. Nokia 6120C, 2 ks dřevěných kostek se sexuálními polohami, paměťové karty Micro SD 2GB, zn. Kingstom a SIM karty O2.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. února 2011, č. j. 9 To 44/2011-602, bylo odvolání obviněného i odvolání státního zástupce podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Včas podaným dovoláním napadl citované usnesení Krajského soudu v Praze obviněný, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný si je plně vědom, že ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakládá dovolací důvod jen tehdy, spočívá-li rozhodnutí ve věci samé na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tímto ustanovením je pak (vzhledem k neexistenci pozitivní právní úpravy) prakticky vyloučen dovolací přezkum rozhodnutí v jeho trestní věci ohledně skutků pod body 1), 2) a 3) rozsudečného výroku Okresního soudu v Rakovníku ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze. To navzdory skutečnosti, že se z odůvodnění usnesení odvolacího soudu prakticky nelze dozvědět nic o tom, jakými konkrétními úvahami byl veden, když jeho odvolání zamítl jako nedůvodné. Usnesení soudu druhého stupně, kterým se zamítá jeho odvolání, totiž absolutně postrádá jakoukoliv reakci na jeho rozvedené výhrady vytýkající soudu prvního stupně nedostatky v dokazování, četné věcné i časové rozpory, opominuté důkazy, jakož i nesprávné hodnocení důkazů soudem prvního stupně provedených. Taková diskvalifikace, kterou je stižen, se ovšem jistě netýká skutku pod bodem 4) výroku rozsudku okresního soudu tak, jak je shora popsán. Obviněný má za to, že pokud zmíněný skutek byl posouzen jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, pak měly být pro posouzení tohoto skutku jako takového zvlášť závažného zločinu splněny podmínky v dokazování. Spis ani provedené důkazy ovšem podle jeho přesvědčení takové důkazy nenabízejí do té míry, aby bez pochybností bylo možné usoudit, že vůbec k nějakému znásilnění poškozené došlo. Soud přitom dospěl k závěru, že k tomuto znásilnění mělo dojít souloží. Přitom poškozená K. Š. ještě v době svého vyšetření gynekoložkou dne 4. března 2010 měla zachovánu panenskou blánu. Přestože lékařka MUDr. Melicharová ve své lékařské zprávě a později i jako svědek teoreticky připustila možnost pohlavního styku, vzdor konstatovanému nálezu s tím, že nelze vyloučit vrozeně prostupný hymen, obviněný namítá, že hymen je podle lékařky zachován zjevně po celém obvodu hymenálního prstence. Mělo se však jednat o násilný, nedobrovolný styk, o dokonanou soulož s dítětem, vykonanou přes odpor poškozené. Styk ale podle poškozené nebyl doprovázen krvácením, nicméně poškozená uváděla nepříjemné pocity bolení a pálení. V lékařské zprávě ze dne 4. března 2010 ale lékařka stopy po něm neguje, u hlavního líčení dne 19. října 2010 pak výslovně uvádí, že k pohlavnímu styku dojít mohlo, stejně tak nemuselo, bez rozlišení pravděpodobnostních poměrů obou variant. Nelze přitom pominout značné anatomické dispozice obviněného z hlediska rozměrů pohlavního údu, na něž poukazoval. Stejně tak nelze pominout skutečnost, že u poškozené mělo jít o její první pohlavní styk s dospělým mužem, navíc s nadprůměrnou dispozicí rozměrů pohlavního údu. Soud učinil závěr o dokonaném znásilnění souloží, aniž by si poškozená byla – soudě podle jejího vyjádření u hlavního líčení – jista, zda skutečně k zasunutí penisu do pochvy došlo. Obviněný pomíjí časové nesrovnalosti, posunování skutku v čase oproti usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě, době nedobrovolné soulože uvedené v lékařské zprávě, jakož i další jím namítané důkazní nedostatky, procesní pochybení apod. Tyto skutečnosti nejsou bohužel způsobilé vytvořit podklad pro relevantní důvod dovolání. Má však za to, že nelze ignorovat lékařskou zprávu, která značně objektivizuje úsudek o tom, zda poškozenou znásilnil, ba dokonce zda vůbec měla pohlavní styk. Z uvedených zásadních důvodů, majících klíčový význam pro posouzení věci, pokládá právní závěr soudu o spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění souloží za přinejmenším předčasný a rozhodně důkazně nepodložený. Řádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že totiž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, je tedy naplněn.
Na základě shora uvedeného odůvodnění obviněný žádá, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil uvedené usnesení Krajského soudu v Praze jeho dovoláním napadené a současně též rozsudek Okresního soudu v Rakovníku a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek se nestal. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. a) tr. ř.
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, je nutno takové rozhodnutí považovat za stojící v rozporu se čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i se čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v daném případě nejedná. K námitkám dovolatele pak Nejvyšší soud ve stručnosti konstatuje následující:
I když dovolání směřuje pouze proti zvlášť závažnému zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, je ze spisového materiálu zřejmé, že tento trestný čin je ve své podstatě završením relativně rozsáhlé trestné činnosti obviněného se sexuální motivací, které se po dobu více jak 1 roku dopouštěl vůči třem nezletilým poškozeným. Obviněný trestnou činnost v celém rozsahu popírá, přestože tvrzení poškozených jako svědkyň je podporováno celou řadou dalších důkazů. Obviněný tvrdí, že se žádnou z nezletilých nebyl nikdy v jakékoliv jámě v lesním porostu u obce L. (bod 1. rozsudku), přestože tato jáma dle popisu poškozených byla skutečně dne 20. 10. 2010 Policií ČR ohledána a nachází se nedaleko cvičiště psů v L., kam obviněný se svými psy docházel. Obviněný popírá, že by poškozené V. a H. byly někdy v jeho bydlišti, přestože ty velmi přiléhavě popsaly interiér jeho domu, jak se podává z protokolu o ohledání s připojenou fotodokumentací (bod 2. rozsudku).
Jestliže za této důkazní situace uvěřil nalézací soud výpovědi poškozené K. Š. i stran čtvrtého trestného činu, vůči kterému dovolání směřuje, jedná se o postup přiměřený a logický, neboť ve spisovém materiálu není žádný důkaz, který by výpověď této svědkyně výrazněji zpochybnil. Ze znaleckého posudku z oboru psychologie se podává, že poškozená nevykazuje sklon ke zkreslování a konfabulacím. Stejně tak znalec zjišťuje, že nezletilá K. Š. vykazuje jak specifické, tak i nespecifické projevy traumatu, v důsledku pravděpodobného sexuálního zneužívání a znásilnění. Specifická věrohodnost nezletilé je až na hranici teoretického maxima a její výpověď lze z psychologického hlediska hodnotit s vysokou měrou pravděpodobnosti jako reprodukci prožitých událostí. Skutečnost, že se poškozená se svým traumatickým zážitkem svěřuje svým blízkým až po určitém časovém odstupu nijak nevybočuje z poznatků justiční praxe, a to zejména u poškozených této věkové kategorie. Naopak závěry soudních znalců z oboru psychiatrie a z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, výrazně zpochybňují věrohodnost tvrzení obviněného. Z výpovědi MUDr. Melicharové, která prováděla vyšetření nezletilé K. Š., se podává, že v daném případě nelze potvrdit ani vyloučit vykonaný pohlavní styk. Přibraný znalec sexuolog MUDr. Procházka pak zpochybňuje tvrzení obviněného o rozměrech jeho penisu, které označuje za abnormální až nemožné.
Pokud tedy na základě takových skutkových zjištění dovodil soud I. stupně shora uvedené právní závěry, nelze hovořit o nějakém extrémním nesouladu, který by byl v rozporu s příslušnými ustanoveními Listiny základních práv a svobod či s Ústavou. Dovolání obviněného tak ve své podstatě směřuje proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Zpracoval:
JUDr. Aleš Flídr