ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.36.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 36/2010-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2011 stížnosti obviněných N. K. a R. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. října 2010, sp. zn. 2 To 70/2010, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných N. K. a R. P. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 50 T 12/2009, byl obviněný N. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, dílem dokonaný, dílem ve stádiu přípravy, podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a §7 odst. 1 ve spojení s §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a trest propadnutí věci – digitální váhy šedé barvy se síťovým napájením s hliníkovou miskou značky Color line, PZ 7001/F, vysavače značky Eta Piccolo žlutomodré barvy s jednou plastovou hadicí, mobilního telefonu značky Nokia 1600, se SIM kartou Vodafone č…., mobilního telefonu značky Nokia 1600, s baterií a SIM kartou Vodafone mobilního telefonu značky Nokia 8800d, s baterií a SIM kartou Vodafone č. …, SIM karet Vodafone č. … a č. … , mobilního telefonu zn. Nokia 1600, s baterií, mobilního telefonu zn. 2610, s baterií a SIM kartou Vodafone č…., a hydraulického zvedáku válcovitého tvaru stříbrné barvy s pákou, na štítku „HYDRAULIKA, s. r. o. Benešov, velikost zvedáku 49x8 cm, s gumovou hadicí vedoucí k válci délky 34 cm a průměru 6 cm, které jsou uloženy ve skladech Policie ČR, Národní protidrogové centrály, expozitura Hradec Králové. Obviněný R. P. byl výše již citovaným rozsudkem uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění a státní zástupkyně v neprospěch obviněného N. K. odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě obviněných N. K. a R. P. nacházela ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. října 2010, sp. zn. 2 To 70/2010, podle §71 odst. 4, 6 a 7 tr. řádu ponechal obviněné N. K. a R. P. ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), c) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podali obvinění N. K. a R. P. stížnost.
Obviněný N. K. v odůvodnění své stížnosti uvedl, že se trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil. Nemá tedy důvod se skrývat nebo uprchnout. Napadené usnesení, jímž Vrchní soud rozhodl o jeho ponechání ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a) a c) tr. ř. je nekonkrétní a jeho závěry jsou činěny paušálně k oběma obviněným. Rozhodnutí soudu je tak z těchto důvodů nepřezkoumatelné a tím je porušeno právo obviněného na spravedlivý proces (k tomu obviněný poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 897/08 a sp. zn. III. ÚS 612/06). Vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř. je dovozován toliko na základě trestní minulosti obou obviněných. Obviněný K. se přitom již po nějakou dobu žádné trestné činnosti nedopustil a žil řádným životem. Pro drogovou trestnou činnost byl nadto v minulosti trestán pouze jednou. Žádnou pozornost soud nevěnoval sdělení obviněného, že by se po propuštění z vazby zdržoval na adrese uvedené ve spise a měl by zajištěn i stálý zdroj příjmů. Obviněný je toho názoru, že v řízení také došlo k průtahům, neboť obžaloba ve věci byla nejprve podána k místně nepříslušnému soudu, ačkoliv k podání věci tomuto soudu nebyly ve spise žádné podklady. V závěru obviněný uvedl, že jej výkon vazby omezuje na jeho právech takovou intenzitou, že je porušeno jeho „právo na svobodu dle čl. 5 odst. 1c) Úmluvy“ a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu zrušil, a aby obviněného propustil z vazby na svobodu.
Obviněný R. P. v odůvodnění své stížnosti uvedl, že jeho vazební stíhání bylo od počátku nezákonné, neboť do České republiky byl trvale vydán již před 29. lednem 2010 a po nějakou dobu tak byl zadržen, aniž by k tomu byl dán zákonný důvod a aniž by se takovému postupu mohl bránit. Ani pro pozdější vzetí obviněného do vazby nebyly dány deklarované důvody. Před svým zadržením se obviněný pohyboval na území členských států Evropské unie, ale trvalé bydliště měl na území Spolkové republiky Německo, kde se také zdržoval. Jeho pobyty mimo území Spolkové republiky Německo nebyly nikterak účelové. Vždy šlo o cesty turistické nebo pracovní. Vazby má obviněný i na Českou republiku, kam často jezdil na návštěvu ke své matce. Žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zadržení obviněného z důvodu obavy v pokračování trestné činnosti pak ze spisu nevyplývají. Obviněný závěrem své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu zrušil a za současného vyslovení dohledu jej propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podaných stížností přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněných N. K. a R. P. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Oba obvinění byli rozsudkem soudu prvního stupně uznáni vinnými zvlášť závažnými trestnými činy, za které jim byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody (obviněnému N. K. trest odnětí svobody v trvání třinácti let a šesti měsíců a trest propadnutí věci a obviněnému R. P. trest odnětí svobody v trvání třinácti let; oba byli pro výkon tohoto trestu zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou). S ohledem na uložení těchto trestů byla obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohli uprchnout, nebo tím, že by se mohli skrývat, i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby i jen hrozbou vysokým trestem. U obviněných byl tento důvod vazby navíc dán i vzhledem ke zjištěním o způsobu života, který oba vedli před svým zadržením (neustálý pohyb na různých místech zejména Evropské unie). S ohledem na charakter žalované trestné činnosti, byl v případě obviněných dán i důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu, tedy obava z opakování trestné činnosti. Pokud jde o obavu, že by se obvinění na svobodě vyhýbali trestnímu řízení, nebo by opakovali trestnou činnost lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných N. K. a R. P. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Ke splnění podmínek k dalšímu prodloužení vazby podle §71 odst. 4 tr. řádu se rovněž vyjádřil v napadeném usnesení vrchní soud a Nejvyšší soud k tomu nemá co dodat. Pouze pro úplnost je k námitce obviněného Romana Polácha, že na území České republiky byl až do rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2010, sp. zn. 50 T 12/2009, ve vazbě držen neoprávněně, třeba uvést, že podle obsahu spisu bylo o vazbě obviněného rozhodnuto poprvé již usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. července 2009, sp. zn. 52 T 2/2009, a to v souladu s ustanovením §407 odst. 3 tr. ř. a §440 odst. 2 tr. ř. Ve vazbě se pak obviněný nachází od 6. srpna 2009, tj. od okamžiku jeho převzetí českými orgány činnými v trestním řízení.
V současné době jsou ovšem veškeré úvahy o důvodnosti další vazby obviněných N. K. a R. P. nadbytečné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2010, sp. zn. 2 To 70/2010, byla trestní věc obviněných pravomocně skončena a nástupem do výkonu trestu vazba obviněných končí. Odvolání obou obviněných vrchní soud podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík