ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.190.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 190/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné GC System a.s. , se sídlem v Brně, Špitálka 41, identifikační číslo 64509826, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, proti povinné CABC INTERNATIONAL ART MANAGEMENT s.r.o. , „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, 28. října 82, identifikační číslo 48392766, pro 276.003,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 Nc 10056/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 25. 4. 2008, č. j. 66 Co 267/2008-45, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 9. 8. 2007, č. j. 93 Nc 10056/2006-31, okresní soud zastavil exekuci podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tj. s odůvodněním, že její průběh ukazuje, že výtěžek, jehož bude exekucí dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů (výrok I.), a rozhodl o nákladech exekuce (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení okresního soudu ve výrocích o zastavení exekuce a o jejích nákladech potvrdil (výrok I.), ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jej změnil tak, že na tuto náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). S odvolací námitkou oprávněné, že soudní exekutor nevyčerpal všechny zákonné možnosti ke zjištění exekucí postižitelného majetku povinné, se odvolací soud vypořádal jednak konstatováním, že oprávněná ani konkrétně netvrdí, zda a případně kde se postižitelný majetek povinné má nacházet, a že z odvolání není ani patrno, co by např. u správy sociálního zabezpečení či zdravotní pojišťovny měl soudní exekutor zjistit, a jednak závěrem, že negativní odpověď ohledně existence účtu od devíti bank je podle jeho názoru dostatečným dokladem o tom, že povinná žádný účet nemá, „což je konečně podpořeno i tím, že nevyvíjí žádnou činnost, na adrese svého sídla se nezdržuje, má zrušenu registraci plátce daně z přidané hodnoty a od 11. 3. 2004 nemá dokonce ani statutární orgán, jenž by za ni mohl jednat“.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (aniž ovšem vysvětluje, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí) oprávněná ohlašuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle jejího názoru (viz bod 1 dovolání na č. l. 51, formulovaný doslovně jako bod 1 odvolání na č. l. 34) je zastavení exekuce předčasné, jelikož soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny zákonné možnosti ke zjištění exekucí postižitelného majetku povinné; například podle všeho nezjišťoval zdaleka u všech bank, zda zde povinná nemá veden účet, nepožádal o součinnost příslušný finanční úřad, správu sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, nezjišťoval, zda povinná není držitelem nějakého motorového vozidla, ani například, zda nemá nějaké pohledávky atd.; ve zbývajícím obsahu podání odůvodňuje své dovolání proti výrokům odvolacího soudu o nákladech exekuce a náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolací soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka však, ač jej ohlásila, ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. neuplatnila.
Právní teorie i soudní praxe jsou zajedno v tom, že právní posouzení je nesprávné, jestliže soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného, ale i procesního práva), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Nic takového však dovolatelka nenamítá. Nevytýká totiž odvolacímu soudu nesprávnou interpretaci (výklad) ani aplikaci (použití) určité právní normy (ostatně ani neuvádí, které ustanovení – patrně občanského soudního řádu – bylo nesprávně vyloženo či použito), nýbrž pouze namítá, že soudní exekutor „nevyčerpal všechny zákonné možnosti ke zjištění postižitelného majetku povinné.“
Výtka, že dokazování k nemajetnosti povinné mělo být doplněno, je podřaditelná pod dovolací důvod §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž je ovšem k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelkou vytýkaná neúplnost zjištění skutkového stavu), však – jak bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou, jelikož k těmto vadám dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz §242 odst. 3 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). O případ, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, v souzené věci nejde (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v témže časopise pod č. 130, ročník 2006).
Směřovalo-li dovolání výslovně i do výroků, jimiž byl potvrzen výrok okresního soudu o nákladech exekuce a změněn výrok o náhradě nákladů řízení, a do výroku, kterým krajský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání přípustné ani v této části. Přípustnost podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dána proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle §237 odst. 1 o.s.ř. proto, že usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno; povinné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly, této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu