ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2265.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2265/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné AKNELA - s.r.o. , se sídlem v Kolíně IV, Zengrova 601, identifikační číslo osoby 270 97 391, proti povinnému J. Š. , zastoupenému JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Sokolská tř. 22, pro 465.707,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 Nc 10448/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2008, č. j. 9 Co 239/2008 - 26, ve znění opravného usnesení ze dne 31. března 2009, č. j. 9 Co 239/2008 - 47, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 4. 2007, č. j. 50 Nc 10448/2007 - 4, jímž Okresní soud v Ostravě nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 8. 1. 2003, č. j. (22C) 63 C 167/98 - 77, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 465.707,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 118.434,10 Kč od 28. 9. 1994 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 52.896,30 Kč od 17. 11. 1994 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 12.739,20 Kč od 7. 12. 1994 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 69.106,80 Kč od 4. 1. 1995 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 123.612,60 Kč od 10. 2. 1995 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 88.918,40 Kč od 24. 3. 1995 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 57.114,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město. Odvolací soud k námitce povinného, týkající se formální nesprávnosti smlouvy o postoupení pohledávky mezi správkyní konkursní podstaty („jíž svědčí právo vymáhat dlužnou pohledávku přímo z exekučního titulu“) a nynější oprávněnou, z níž dovozoval neplatnost této smlouvy, uvedl, že „ze spisu není prokazatelná, neboť smlouva obsahuje všechny náležitosti potřebné k převodu pohledávky, mj. i ověřené podpisy obou smluvních stran“. Pokud jde o námitku neurčitosti výše dlužné pohledávky lišící se o 0,40 Kč oproti správnému výpočtu dlužné pohledávky (součet jistiny a příslušenství), měl odvolací soud z obsahu spisu za nepochybné, že se jedná o tutéž pohledávku, přičemž rozdíl mezi správnou a uvedenou částkou je pouze početní chyba. Pokud pak povinný namítl promlčení vymáhané pohledávky, uvedl, že tato námitka je relevantní nikoliv v řízení o nařízení exekuce, nýbrž v řízení o jejím zastavení. K dalším námitkám povinného v odvolání a v doplněních odvolání (doručených soudu prvního stupně dne 11. 12. 2007 a dne 27. 5. 2008), v nichž dále namítal, že „smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, neboť postupitel v postavení správce uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky bez souhlasu konkursního soudu, resp. bez dodržení podmínek uložených konkursním soudem“, a že tato smlouva je neplatná též podle §526 odst. 2 obč. zák. z důvodu, že s původním věřitelem společností Kosmos, a.s. uzavřel dne 13. 5. 1996 dohodu, podle níž se věřitel vzdal práva požadovat zaplacení části pohledávky ve výši 312.997,75 Kč a tuto část pohledávky nepostoupit třetí osobě, což doložil kopií stejnopisu notářského zápisu ze dne 13. 5. 1996, sp. zn. NZ 172/96, N 195/96, se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevyjádřil.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tvrzením, že má po právní stránce zásadní význam daný tím, že odvolací soud rozhodoval právní otázku, „která je dovolacím soudem i odvolacími soudy rozhodována rozdílně, a dále řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem“. Odvolacímu soudu především vytýká, že se nezabýval jeho odvolacími námitkami obsaženými v doplnění odvolání ze dne 10. 12. 2007, doručeném soudu prvního stupně dne 11. 12. 2007, v němž napadal platnost smlouvy o postoupení pohledávky s ohledem na skutečnost, že původní vlastník pohledávky (společnost KOSMOS a.s.) uzavřel s povinným dne 13. 5. 1996 dohodu, podle níž se zavázal nepostoupit část vymáhané pohledávky třetí osobě, což povinný doložil připojenou listinou. Proto nemohl správce konkursní podstaty platně převést pohledávku na oprávněného a smlouva o postoupení pohledávky je tudíž absolutně neplatná (viz §525 odst. 2 obč. zák., §39 obč. zák. a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 882/2005). Z toho dovolatel dovozuje, že exekuce byla nařízena v rozporu s §36 odst. 4 exekučního řádu, neboť oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace. Odvolací soud se však „touto otázkou“ nezabýval, navržené důkazy neprovedl a nenařídil ústní jednání. Dále dovolatel namítá, že krajský soud se nevypořádal ani s jeho námitkou týkající se formální nesprávnosti smlouvy o postoupení pohledávky, která je dána tím, že není zřejmá výše pohledávky, jelikož exekuce byla nařízena pro pohledávku o 0,40 Kč vyšší; přitom se nemohlo jednat o početní chybu, „neboť postupovaná pohledávka není vymezena určitě“. Setrvává rovněž na svém názoru, že odvolací soud se měl zabývat i námitkou promlčení vymáhané pohledávky. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009).
Dovolací přezkum se tak otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, sice uvedl, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Pramenem věcné legitimace účastníků řízení o výkon rozhodnutí (exekuci), která je jedním z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je v první řadě samotné rozhodnutí nebo jiný titul, jehož výkon se navrhuje. Jsou-li osoba, jíž bylo exekučním titulem přiznáno právo, a osoba titulem zavázaná, identické s účastníky řízení o výkon rozhodnutí (exekuci), nevznikají při posouzení jejich věcné legitimace pochybnosti; ta totiž vyplývá bezprostředně z exekučního titulu. Důsledky hmotněprávní (univerzální či singulární) sukcese, při níž účastník neztratil způsobilost být účastníkem řízení, jež nastala v době po vydání exekučního titulu do rozhodnutí o nařízení jeho výkonu, se projevují v tom, že subjekt, který vystupuje v řízení jako (procesně) oprávněný, je odlišný od toho, komu rozhodnutí nebo jiný titul přiznává právo [respektive (procesně) povinný je odlišný od toho, kdo je titulem zavázán k plnění povinnosti]. V takovém případě je na (procesně) oprávněném, aby nejen tvrdil, že právo nebo povinnost přešly, ale přechod (převod) - nevyplývá-li přímo z právního předpisu - také způsobem předepsaným §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu (§256 odst. 2, případně §107a ve spojení s §254 odst. 1 o. s. ř.) prokázal. Zásadě formalizace předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí odpovídá, že dokazování za účelem zjištění, zda právo či povinnost přešly na jiného, se před nařízením exekuce či výkonu rozhodnutí (zpravidla) neprovádí (srov. §253 odst. 1, 2 o. s. ř.). Shora uvedená ustanovení upravují pouze formální stránku průkazu přechodu (převodu) práva z exekučního titulu, tj. stanoví, čím lze tvrzenou skutečnost doložit. Jestliže soud shledá oprávněným doložené listiny způsobilými prokázat přechod (převod) vymáhaného práva, neznamená to ještě, že skutečně na jejich základě v konkrétním případě pohledávka s příslušenstvím změnila osobu věřitele. Povinný se však při nařízení výkonu rozhodnutí nemůže bránit aktivní legitimaci oprávněného jinak, nežli zpochybněním poměru oprávněného k nositeli práva z exekučního titulu nebo zpochybněním (platnosti) listin oprávněným předložených (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. 20 Cdo 1151/2004, ze dne 27. července 2006, sp. zn. 20 Cdo 969/2006, a ze dne 24. února 2009, sp. zn. 20 Cdo1512/2007).
V dané věci je exekučním titulem pravomocný (dnem 6. 9. 2004) rozsudek Okresního soudu ze dne 8. 1. 2003, č. j. (22C) 63 C 167/98 - 77, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2004, č. j. 15 Co 623/2003 - 129, jímž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni JUDr. E. H., správkyni konkursní podstaty úpadce KOSMOS, a.s., částku 465.707,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 118.434,10 Kč počínaje dnem 28. 9. 1994 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 52.896,30 Kč počínaje dnem 17. 11. 1994 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 12.739,20 Kč počínaje dnem 7. 12. 1994 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 69.106,80 Kč počínaje dnem 4. 1. 1995 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 123.612,60 Kč počínaje dnem 10. 2. 1995 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % z částky 88.918,40 Kč počínaje dnem 24. 3. 1995 do zaplacení a na nákladech řízení částku 57.114,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2007 postoupila JUDr. E. H., správkyně konkursní podstaty úpadce KOSMOS, a.s., jako postupitel, oprávněné jako postupníkovi, „pohledávku v celkové výši 1.220.747,- Kč, sestávající z jistiny 465.707,40 Kč a úroků z prodlení ve výši 13,25 % p.a. za dobu od 28. 9. 1994 do 15. 3. 2007 ve výši 755.040,- Kč s tím, že k této pohledávce náleží příslušenství, tedy přisouzené náklady řízení ve výši 57.114,- Kč“. V čl. I. této smlouvy se dále uvádí, že „pohledávka vznikla z titulu nezaplaceného zboží, poskytnutého postupitelem v době od 09/1994-03/1995, a že tato pohledávka je vykonatelná dle rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. (22C) 63 C 167/98 - 77 ze dne 8. 1. 2003 potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 623/2003 - 129 ze dne 18. 5. 2004. Podpisy účastníků této smlouvy byly ověřeny (legalizovány) dne 12. 4. 2007 a dne 16. 4. 2007 Květuší Šlancovou, pověřenou notářkou v Kladně JUDr. Bohumilou Račokovou.
Z uvedeného vyplývá, že pohledávka, kterou původní oprávněná převedla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2007 na nynější oprávněnou, byla vymezena zcela určitě, a námitka povinného v tomto ohledu není tudíž správná, stejně jako námitka, že exekuce byla nařízena pro pohledávku o 0,40 Kč vyšší.
Dovolatelem namítaná okolnost, že odvolací soud se nezabýval jeho námitkami obsaženými v doplnění odvolání ze dne 10. 12. 2007, v němž namítal neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2007 podle §39 obč. zák. v souvislosti s §525 odst. 2 obč. zák. z důvodu, že původní vlastník této pohledávky (společnost KOSMOS a.s.) uzavřel s povinným dne 13. 5. 1996 dohodu, podle níž se vzdal práva požadovat zaplacení části pohledávky ve výši 312.997,75 Kč a tuto část pohledávky nepostoupit třetí osobě (viz kopie stejnopisu notářského zápisu ze dne 13. 5. 1996, sp. zn. NZ 172/96, N 195/96), z čehož dovozuje, že správkyně konkursní podstaty nemohla platně převést pohledávku na oprávněnou, která tak není k jejímu vymáhání aktivně věcně legitimována, je zcela bez právního významu. Uvedená dohoda totiž byla sepsána před vydáním exekučního titulu, pravomocného dnem 6. 9. 2004 , jímž původní oprávněné [JUDr. E. H., správkyni konkursní podstaty úpadce KOSMOS, a.s., na níž podle §14 odst. 1 písm. a) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění, prohlášením konkursu přešlo oprávnění nakládat s majetkem podstaty úpadce] byla vůči povinnému přisouzena částka 465.707,40 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a náhrada nákladů řízení ve výši 57.114,- Kč, jak je shora uvedeno. Touto námitkou (která byla uplatnitelná pouze v nalézacím řízení) tak dovolatel zpochybnil věcnou správnost exekučního titulu, kterou však exekuční soud není oprávněn přezkoumávat, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost je třeba jen dodat, že nebyla-li JUDr. E. H., správkyně konkurzní podstaty KOSMOS a.s., účastnicí uvedené dohody, nelze z ujednání v ní obsažených dovozovat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 2. 4. 2007 mezi JUDr. E. H. a oprávněnou.
Pokud pak dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval námitkou promlčení vymáhané pohledávky, je třeba poukázat na ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, která dovodila, že exekuční soud (soud výkonu rozhodnutí) se otázkou promlčení nemůže zabývat již ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí, ale teprve ve stadiu jeho zastavení (srov. zejména Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 187/525, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 47/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2008, sp. zn. 20 Cdo 1111/2007).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu