ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3826.2010.2
sp. zn. 20 Cdo 3826/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné PRODET, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, identifikační číslo osoby 256 04 635, zastoupené Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, proti povinným 1) V. S. a 2) J. S. , za účasti JUDr. Hany Šajnerové, soudní exekutorky, se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 22, vydražitele A. T. , a přihlášených věřitelů České spořitelny, a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, Finančního úřadu v Rakovníku , se sídlem v Rakovníku, Masná 265/1, Okresní správy sociálního zabezpečení Rakovník , se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 2595, pro 7.406.777,61 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. Nc 2641/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 16. 2. 2006, č. j. Nc 2641/2003 - 220, rozhodl, že z rozdělované podstaty 1.466.667,- Kč (z dražby rodinného domu s označenými pozemky) se uspokojí: 1. pohledávka nákladů exekučního řízení vzniklých v souvislosti s prováděním dražby ve výši 267.249,- Kč, 2. pohledávka České spořitelny, a.s., pobočka Rakovník, ve výši 15.582,- Kč a 3. pohledávka oprávněné ve výši 1.183.836,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka na náhradu nákladů exekuce je pohledávkou ve skupině podle §337c odst. 1, písm. a) o. s. ř. a že pohledávka České spořitelny, a.s., zajištěná omezením převodu nemovitostí, a pohledávka oprávněné (vyčíslená k rozvrhovému jednání ve výši 10.581.953,50 Kč) jsou pohledávkami ve skupině podle §337c odst. 1, písm. c) o. s. ř., z nichž lepší pořadí má pohledávka České spořitelny, a.s. Pohledávku oprávněné tak uspokojil jen co do zbytku rozdělované podstaty částkou 1.183.836,- Kč a k pohledávkám dalších přihlášených věřitelů Okresní správy sociálního zabezpečení, pobočka Rakovník, a Finančního úřadu v Rakovníku nepřihlédl, neboť nebyly doloženy, popřípadě vyčísleny.
Usnesením ze dne 17. 5. 2006, č. j. 20 Co 159/2006 - 290, Krajský soud v Praze změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že všechny tři pohledávky se uspokojí ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pohledávku České spořitelny, a.s., která měla lepší pořadí, uspokojil celou a zbývající pohledávky, k jejichž plné úhradě zbytek rozdělované podstaty nestačil, uspokojil poměrně (pohledávku soudní exekutorky do výše 73.500,- Kč a pohledávku oprávněné do výše 1.377.585,- Kč). K vyčíslení pohledávky oprávněné částkou 10.581.953,50 Kč (jistina ve výši 5.197.818,41 Kč, úroky z prodlení ve výši 2.996.785,31 Kč, nárok z časového rozlišení 11.375,55 Kč a sankční úroky ve výši 2.375.974,26 Kč) v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že exekuce byla nařízena pro jistinu pohledávky ve výši 5.197.818,41 Kč a pro náklady exekuce a že ohledně jejího příslušenství byl návrh na nařízení exekuce usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 1. 2004, č. j. Nc 2641/2003 - 55, zamítnut. Pokud oprávněná přihlásila po nařízení exekuce příslušenství pohledávky jako svoji další pohledávku zajištěnou zástavním právem, nedoložila ji, neboť úvěrová smlouva, v níž by měla být provedena identifikace příslušenství, není součástí spisu. Částka z rozvrhu výtěžku připadající na oprávněnou poslouží k uspokojení jistiny, neboť ta zatím nebyla uhrazena ze souběžně prováděné dražby dalších nemovitostí povinných.
Na základě dovolání oprávněné a pověřené soudní exekutorky Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2409/2006, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že řízení před odvolacím soudem bylo stiženo vadou uvedenou v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající ve ztrátě části spisu (úvěrové smlouvy), a uložil mu, aby toto pochybení napravil. Dovolání soudní exekutorky, v němž namítala, že její pohledávka na náhradu nákladů exekuce měla být zařazena do první skupiny podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., posoudil s odkazem na bod XVIII. Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31, jako nedůvodné.
Krajský soud poté, co obnovil ztracenou část spisu a dokazování doplnil, usnesením ze dne 15. 8. 2007, č. j. 20 Co 388/2007 - 445, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že z rozdělované podstaty 1.446.667,- Kč se uspokojí pohledávky v tomto pořadí: 1) ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka přihlášené věřitelky České spořitelny, a.s. ve výši 15.582,- Kč, 2) ve třetí skupině ve druhém pořadí částečně pohledávka oprávněné ve výši 1.206.143,- Kč a 3) ve třetí skupině ve třetím pořadí částečně pohledávka soudní exekutorky JUDr. Hany Šajnerové ve výši 245.034,- Kč; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 11. 7. 1996, uzavřené mezi právní předchůdkyní oprávněné (Českou spořitelnou, a.s.) a povinným, mu byl poskytnut úvěr ve výši 10.200.000,- Kč, přičemž úrok z úvěru byl sjednán ve výši 12,6 % s tím, že se bude v průběhu plnění měnit podle úrokových sazeb věřitelky, které jsou zveřejňovány; pro případ prodlení se účastníci smlouvy dohodli, že vedle smluvního úroku bude věřitelka oprávněna účtovat dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 10 %, a dále ujednali, že věřitelka je oprávněna účtovat poplatky podle jejího sazebníku. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva z téhož data vyplývá, že k zajištění pohledávky úvěru 10.200.000,- Kč a jeho příslušenství bylo zřízeno (vespolné) zástavní právo k nemovitostem (rodinnému domu s označenými pozemky), které posléze (dne 21. 4. 2005) vydražil A. T. za 1.446.667,- Kč, a dále k nemovitostem (nebytovému prostoru č. 2327/1 v budově čp. 2327 a spoluvlastnickému podílu 252/1326 na společných částech domu, zapsaných na LV č. 4754 pro k.u. Rakovník), které téhož dne vydražili Ing. J. a J. F. za nejvyšší podání ve výši 6.500.000,- Kč. Dále bylo krajským soudem zjištěno, že zástavní právo pro pohledávku právní předchůdkyně oprávněné bylo zapsáno k oběma nemovitostem s právními účinky vkladu ke dni 16. 7. 1996, přičemž zajišťovalo jistinu pohledávky a její příslušenství, nikoliv však smluvní pokutu, a že přihláškou ze dne 18. 4. 2005 přihlásila oprávněná kapitalizované úroky a úroky z prodlení z jistiny. Protože tato přihláška neobsahuje údaj o výši úroku, částku, z níž byl vypočten, ani údaj, od kdy do kdy je požadován (a tyto údaje neobsahuje ani exekuční titul - notářský zápis sp. zn. NZ 122/96, N 125/96), vyšel odvolací soud z údajů uvedených v návrhu (rozuměj návrhu na nařízení exekuce), tedy že výše požadovaného úroku činí 9,3%, úroku z prodlení 10 %, přičemž úrok byl vypočten od 2. 6. 2003 z vymáhané jistiny ve výši 5.197.818,41 Kč. Odvolací soud dovodil, že oprávněná nedoložila sjednání smluvního úroku z prodlení ani výši poplatků, takže jí náleží jen zákonný úrok z prodlení, který ke dni 2. 6. 2003 činil 3 %, a že proběhlo-li první rozvrhové jednání dne 10. 2. 2006, uspokojí se v pořadí jistiny úroky a úroky z prodlení za poslední tři roky (§337c odst. 4 o. s. ř.), tedy úroky od 10. 2. 2003. Protože však oprávněná přihlásila jen úroky do 21. 4. 2005, uspokojí se v pořadí jistiny přihlášené úroky za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním od 10. 2. 2003 do 21. 4. 2005. Úrok 9,3 % z částky 5.197.818,41 Kč činí za tuto dobu 1.062.149,26 Kč a úrok z prodlení ve výši 3 % z téže částky 342.628,79 Kč (k uspokojení tedy celkem částka 6.602.596,- Kč); zbývající úroky se uspokojí podle pořadí podané přihlášky . Vzhledem k tomu, že pohledávka zástavní věřitelky byla zajištěna (vespolným) zástavním právem a obě nemovitosti již byly zpeněženy, a protože při jednání u odvolacího soudu oprávněná navrhla, aby její pohledávka byla uspokojena v poměru podle §337d odst. 1 o. s. ř., činí poměr rozdělovaných podstat (po odečtení pohledávky České spořitelny, a.s. ve výši 15.582,- Kč, zajištěné omezením převodu nemovitosti s datem vzniku tohoto práva ke dni 8. 3. 1985) 1:5. Ze všech těchto důvodů krajský soud uspokojil ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávku České spořitelny, a.s. ve výši 15.582,- Kč, ve druhém pořadí pohledávku zástavní věřitelky - oprávněné s pořadím vzniku zástavního práva dne 16. 7. 1996 ve výši 6.602.596,- Kč v poměru rozdělovaných podstat, a to částkou 1.206.143,- Kč s tím, že zbytek pohledávky v tomto pořadí ve výši 5.396.449,- Kč bude uspokojen z rozdělované podstaty 6.500.000,- Kč z druhé zpeněžené nemovitosti. Zbytek rozdělované podstaty připadl na pohledávku soudní exekutorky, která má třetí pořadí, a to na její částečné uspokojení ve výši 245.034,- Kč. Část pohledávky soudní exekutorky, pohledávky dalších přihlášených věřitelů a pohledávka věřitelky - oprávněné nebyly uspokojeny, neboť byla rozdělena celá podstata.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (včetně výroku o nákladech řízení) podala oprávněná (zástavní věřitelka) dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Předně namítá, že odvolací soud nerespektoval zásadu právní jistoty, jelikož v novém řízení změnil výši její pohledávky, čímž se ocitla v horším právním postavení než v původním řízení, a nevycházel ani z principu priority zástavního věřitele (viz Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 336/05, II. ÚS 150/04, II. ÚS 118/05). Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly úročením výnosů z prodeje dvou nemovitostí (předmětu vespolného zástavního práva) uhrazených vydražiteli na bankovní účet pověřené soudní exekutorky, a že jí tak „ponechaly“ několik set tisíc korun, jež měly být součástí rozdělovaných podstat (§337a o. s. ř.). Další vada řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá v tom, že odvolací soud chybně aplikoval §337c odst. 4 o. s. ř. a účelově tak snížil její nárok ve prospěch pověřené soudní exekutorky. Jestliže totiž první rozvrhové jednání proběhlo dne 10. 2. 2006, pak relevantní doba pro výpočet úroků a úroků z prodlení je období od 10. 2. 2003 do 10. 2. 2006 a nikoliv od 10. 2. 2003 do dne dražby dne 21. 4. 2005; úrok ve výši 9,3 % vyčíslený z jistiny 5.197.818,14 Kč proto nečiní 1.062.149,26 Kč, nýbrž 1.450.191,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 3 % činí 467.803,66 Kč a nikoliv 342.628,- Kč. Z toho vyplývá, že odvolací soud „zkrátil nárok dovolatelky (zástavní věřitelky) o 513.216,95 Kč“. Dále namítá, že jí krajský soud „nepřiznal nárok“ na smluvní pokutu, kterou si strany sjednaly pro případ prodlení dlužníka ve výši 10 % p.a. do zaplacení (viz článek VII. bod 3 úvěrové smlouvy ze dne 11. 7. 1996), přičemž i tento závazek byl zajištěn vespolným zástavním právem k nemovitostem dlužníka, jak to vyplývá z článku XI. odst. 2 smlouvy o zřízení zástavního práva z téhož data, v němž se uvádí, že „…touto zástavní smlouvou se zajišťují i budoucí závazky, které vyplynou z úvěrových smluv…“. Byť tuto pohledávku oprávněná označila v přihlášce nesprávně jako „sankční úrok“, namísto správného termínu smluvní pokuta, řádně ji vyčíslila (§336f o. s. ř.), přičemž pohledávka nebyla žádným z účastníků popřena ani soudem odmítnuta. Dovolatelka nesouhlasí ani s výrokem o nákladech odvolacího řízení, neboť v tomto řízení jí vznikly náklady za právní zastoupení advokátem ve výši 206.400,- Kč. V závěru dovolání pak vznesla námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. E. D., odůvodněnou pochybeními, jichž se v průběhu celého řízení dopustila, a dále tím, že působí jako členka zkušební komise Exekutorské komory, a právě tato její vazba „může vést k preferování soudní exekutorky jako účastnice řízení, resp. k negativnímu poměru k dovolatelce“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby odložil vykonatelnost tohoto rozhodnutí.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolání, které je proti výroku o věci samé přípustné podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 exekučního řádu, je důvodné; jinak není přípustné.
Z ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Usnesení nadřízeného soudu o tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, nebo o odmítnutí námitky pro opožděnost je závazné pro soud a pro účastníky řízení; ustanovení §205 odst. 2 písm. a), §219a odst. 1 písm. a), §229 odst. 1 písm. e) a §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. tím nejsou dotčena (§16b o. s. ř.).
Námitka podjatosti soudce (§15a odst. 3) je jedním z právních prostředků, prostřednictvím kterého lze dosáhnout vyloučení podjatého soudce (přísedícího) z projednávání a rozhodování věci. Není ovšem prostředkem jediným. Otázka, zda je soudce (přísedící) vyloučen, se řeší též konečným způsobem při rozhodování o opravném prostředku (o odvolání, dovolání nebo žalobě pro zmatečnost) směřujícím proti rozhodnutí, které soudce (přísedící) vydal. Námitka, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, je nejen způsobilým odvolacím důvodem, ale i důvodem žaloby pro zmatečnost [§229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], a k tomuto zmatečnostnímu důvodu lze přihlédnout i za dovolacího řízení (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Posouzení, zda ve věci rozhodoval vyloučený soudce, v opravných řízeních soudu - jak vyplývá z ustanovení §16b o. s. ř. - přitom nebrání ani to, že před vydáním napadeného rozhodnutí byla uplatněna námitka podjatosti, jakož ani to, zda, popř. jak, o ní bylo nadřízeným soudem ve smyslu ustanovení §16 o. s. ř. rozhodnuto.
V dané věci dovolatelka vznesla námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. E. D., kterou odůvodnila pochybeními, jichž se v průběhu celého řízení dopustila, a dále tím, že působí jako členka zkušební komise Exekutorské komory s tím, že právě tato její vazba „může vést k preferování soudní exekutorky jako účastnice řízení, resp. k negativnímu poměru k dovolatelce“. Tato námitka by mohla být podle svého obsahu v dovolacím řízení posouzena jako tzv. zmatečnostní vada uvedená v §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jež spočívá v tom, že rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící (srov. §16b o. s. ř. a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008), i když o obsahově shodné námitce oprávněné již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, č. j. Nco 11/2008 - 556, tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu Praze pod sp. zn. 20 Co 702, 703/2007.
Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedená námitka dovolatelky není důvodná a že k vadě ve smyslu §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tak nedošlo. Postup soudce ve věci, resp. rozhodování, které neodpovídá představám účastníka, podjatost soudce nezakládá (srov. §14 odst. 4 o. s. ř.), a okolnost, že jmenovaná soudkyně působí jako členka zkušební komise Exekutorské komory, nemůže sama o sobě zakládat důvod pochybností o její nepodjatosti.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že na základě návrhu oprávněné ze dne 6. 6. 2003 byla pravomocným usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 1. 2004, č. j. Nc 2641/2003 - 55, nařízena podle vykonatelného notářského zápisu JUDr. Hany Janoušové, notářky v Rakovníku, ze dne 11. 7. 1996, č. j. NZ 122/96, N 125/96, exekuce na majetek povinných pro pohledávku ve výši 5.197.818,41 Kč a pro náklady exekuce, které „vzniknou a budou určeny“, a že ve zbývajícím rozsahu, to je do částky 2.208.959,20 Kč s 9,3 % úrokem p.a. z částky 5.197.818,41 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 5.197.818,41 Kč ode dne 2. 6. 2003 do zaplacení, byl návrh zamítnut. Přihláškou doručenou pověřenému soudnímu exekutorovi oprávněná jako zástavní věřitelka přihlásila do nařízené exekuce „k datu dražby 21. 4. 2005“ pohledávku v celkové výši 9.267.104,29 Kč (z toho jistinu ve výši 5.197.818,41 Kč, úroky po splatnosti ve výši 2.630.661,62 Kč, úroky z prodlení z jistiny po splatnosti ve výši 1.425.419,26 Kč a poplatky v částce 13.205,- Kč) s tím, že se jedná o pohledávku podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., zajištěnou zástavním právem smluvním, přičemž právní účinky vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí vznikly ke dni 16. 7. 1996. Ke dni rozvrhového jednání, tj. k 10. 2. 2006 , vyčíslila oprávněná (zástavní věřitelka) přihlášenou pohledávku celkem ve výši 10.581.953,50 Kč (z toho jistinu ve výši 5.197.818,41 Kč, úroky z prodlení ve výši 2.996.785,31 Kč, nárok z časového rozlišení 11.375,55 Kč a sankční úroky ve výši 2.375.974,26 Kč ). V exekučním řízení byly nemovitosti povinných (rodinný dům čp. 2430 s označenými pozemky), na nichž bylo zřízeno (vespolné) zástavní právo smluvní, vydraženy dne 21. 4. 2005 vydražitelem A. T. za nejvyšší podání 1.466.667,- Kč, a další nemovitosti povinných (nebytové prostory v budově a spoluvlastnický podíl 252/1326 na společných částech domu, zapsané na LV č. 4754 pro k.u. Rakovník), na nichž bylo zřízeno (vespolné) zástavní právo smluvní, vydraženy dne 21. 4. 2005 vydražiteli manželi Ing. J. a J. F. za nejvyšší podání 6.500.000,- Kč. Vespolné zástavní právo na obou nemovitostech vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 11. 7. 1996, uzavřené mezi právní předchůdkyní oprávněné a povinným k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru z téhož data ve výši 10.200.000,- Kč a jeho příslušenství, přičemž druhá povinná uzavřela s právní předchůdkyní oprávněné smlouvu o ručitelském závazku. Do exekuce se přihlásili jako věřitelé Česká spořitelna, a.s. s pohledávkou 15.582,- Kč, zajištěnou omezením převodu nemovitostí, které bylo registrováno Státním notářstvím v Rakovníku dne 8. 3. 1985, Finanční úřad v Rakovníku s pohledávkou ve výši 1.058.659,- Kč a Okresní správa sociálního zabezpečení Rakovník s pohledávkou ve výši 239.833,- Kč, zajištěnou soudcovským zástavním právem.
Dovolatelka v dovolání odvolacímu soudu mimo jiné vytýká, že jí „nepřiznal nárok“ na smluvní pokutu, kterou si strany sjednaly pro případ prodlení dlužníka ve výši 10 % p.a. do zaplacení (viz článek VII. bod 3 úvěrové smlouvy ze dne 11. 7. 1996), ačkoliv i tento závazek byl zajištěn vespolným zástavním právem k nemovitostem dlužníka, jak to vyplývá z článku XI. odst. 2 smlouvy o zřízení zástavního práva z téhož data, a že tato pohledávka - řádně vyčíslená (§336f o. s. ř.) - byla „ v přihlášce“ jen nesprávně označena jako „sankční úrok“.
Podle §336f odst. 1 o. s. ř. věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v §274 o. s. ř. (vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání . Oprávněný a ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v §274 o. s. ř. po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
Podle §336f odst. 2 o. s. ř. musí být v přihlášce uvedena výše pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce) soud ve smyslu §336b odst. 2 písm. i) o. s. ř. uvede - mimo jiné - upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé povinného domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§336f).
V usnesení ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 400/2006, Nejvyšší soud uvedl, že smyslem povinnosti přihlásit vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti nejpozději do zahájení dražebního jednání a prokázat je v téže lhůtě listinami (§336f o. s. ř.) , je poskytnout informaci pro dražitele a věřitele, co mohou očekávat od výsledků dražby, aby mohli vyhodnotit svůj další procesní postup. Mezi přihlášenou vymahatelnou pohledávkou a mezi přihlášenou pohledávkou zajištěnou zástavním právem se při provádění výkonu prodejem nemovitostí projevuje rozdíl v tom, že u převzetí dluhu povinného vydražitelem (§336g o. s. ř.) u vykonatelné pohledávky nastoupí vydražitel jako dlužník místo povinného (§336g odst. 2 o. s. ř.), zatímco je-li pohledávka, do níž nastoupil vydražitel místo povinného jako dlužník, zajištěna zástavním právem k vydražené nemovitosti, působí zástavní právo vůči vydražiteli (§336g odst. 3 o. s. ř.). Rozdíl při provádění výkonu rozhodnutí nastává i v tom, že pohledávky vymáhajícího věřitele a zástavního věřitele se při rozvrhu neuspokojují poměrně, ale podle svého pořadí a že zástavní věřitel může být uspokojen pouze ze zástavy, což má význam v těch případech, kdy zástava pokrývá jen některé z nemovitostí, ohledně nichž byl výkon rozhodnutí nařízen (srov. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 1998, sp. zn. 15 Co 299/98, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod č. 80). Nezohlednění těchto odlišností by mohlo vést ke zkreslení informací pro vydražitele a věřitele, kterých se jim má dostat pro jejich další postup při dražebním jednání.
V posuzované věci sice z obsahu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 11. 7. 1996, uzavřené mezi právní předchůdkyní oprávněné a povinnými na základě úvěrové smlouvy z téhož data, vyplývá, že v bodě čl. XI. odst. 2 účastníci ve smyslu §151 b odst. 5 obč. zák. a §299 odst. 1 obch. zák. ujednali, že „touto smlouvu se zajišťují i budoucí závazky, které vyplynou z úvěrových smluv na úvěry poskytnuté zástavním věřitelem dlužníkovi do výše hodnoty zástavy uvedené v čl. V. této smlouvy splatné do roku 2004“, a v tomto ohledu nemá skutkové zjištění odvolacího soudu, že zástavní právo zřízené pro oprávněnou zajišťovalo pouze jistinu pohledávky a její příslušenství, nikoliv však smluvní pokutu dohodnutou ve smlouvě o úvěru ze dne 11. 7. 1996, podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, nicméně dovolací důvod podle §241 odst. 3 o. s. ř. nebyl naplněn, neboť toto nesprávné skutkové zjištění nemělo pro právní posouzení dané věci význam, jelikož oprávněná v přihlášce ze dne 18. 4. 2005 (§336f odst. 1 o. s. ř.) tuto pohledávku do řízení nepřihlásila nejpozději do zahájení dražebního jednání, které se ohledně obou dražených nemovitostí konalo dne 21. 4. 2005.
Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud chybně aplikoval §337c odst. 4 o. s. ř., neboť ve prospěch pověřené soudní exekutorky „zkrátil její nárok o 513.216,95 Kč“.
Podle §337c odst. 1 o. s. ř. se podle výsledků rozvrhového jednání z rozdělované podstaty uspokojují ve třetí skupině: pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou [§336a odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně (§337c odst. 2 o. s. ř.).
Úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou. Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů slouží jen část pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se nároky uvedené ve větě první poměrně (§337c odst. 4 o. s. ř.).
Podle §337c odst. 5 o. s. ř. je pro pořadí rozhodující:
a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí,
b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den, který se považuje za přistoupení k řízení,
c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,
e) u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene,
f) u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější.
Podle §337d odst. 1 o. s. ř. byly-li v dražbě prodány všechny nemovitosti, na kterých váznou pohledávky zajištěné zástavním právem pro tutéž pohledávku (dále jen „vespolné zástavní právo“), uhradí se takové pohledávky při rozvrhu jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných podstat, které zbývají u každé jednotlivé nemovitosti po uhrazení předcházejících nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru, přikáže se osobám, které by v důsledku toho obdržely z rozdělované podstaty méně, částka, která by připadla na takovou pohledávku až do výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat.
Odvolací soud při rozvrhu zařadil všechny pohledávky (včetně nákladů soudní exekutorky - dle Stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006 pod č. 31) do třetí skupiny (ve smyslu bodu 26 přechodných a závěrečných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb. se při rozvrhu uspokojují pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitostí ve stejné skupině jako pohledávky zajištěné zástavním právem). V rámci třetí rozvrhové skupiny pak uspokojil pohledávky v tomto pořadí:
- jako první pohledávku věřitelky České spořitelny, a. s. s nejstarším rozhodujícím datem ke dni omezení převodu nemovitosti (8. 3. 1985) v plné výši 15.582,- Kč,
- jako druhou pohledávku dovolatelky s rozhodujícím datem ke dni vzniku zástavního práva dne 16. 7. 1996 (jež celkem činí 6.602.596,- Kč) v poměru rozdělovaných podstat (1:5), a to částkou 1.206.143,- Kč s tím, že zbytek pohledávky v tomto pořadí ve výši 5.396.449,- Kč bude uspokojen z rozdělované podstaty 6.500.000,- Kč z druhé zpeněžené nemovitosti,
- jako třetí částečně pohledávku soudní exekutorky JUDr. Hany Šajnerové ve výši 245.034,- Kč.
Z ustanovení §337c odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že spolu s pohledávkou se ve stejném pořadí uspokojí úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení, a to za dobu posledních tří let před rozvrhovým jednáním , a náhrada nákladů řízení. Jestliže rozdělovaná podstata nepostačí na úhradu jistiny a příslušenství, soud přednostně uhradí při rozvrhu příslušenství.
Jestliže oprávněná - jak z obsahu spisu vyplývá - přihláškou ze dne 18. 4. 2005 přihlásila kapitalizované úroky po splatnosti ve výši 2.630.661,62 Kč a úroky z prodlení z jistiny po splatnosti ve výši 1.425.419,26 Kč k datu dražby nemovitostí dne 21. 4. 2005, přičemž však sjednání smluvního úroku z prodlení nedoložila a ohledně úroku z úvěru v přihlášce neuvedla jeho výši, částku, z níž byl vypočten, ani údaj, od kdy do kdy je požadován (a tyto údaje neobsahuje ani exekuční titul - notářský zápis sp. zn. NZ 122/96, N 125/96), je správný názor odvolacího soudu, že v pořadí jistiny se uspokojí přihlášené úroky (z úvěru) ve výši požadované v návrhu na nařízení exekuce ve výši 9,3 % a zákonný úrok z prodlení ve výši 3 % za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním od 10. 2. 2003 do 21. 4. 2005.
Pokud pak jde o výtku dovolatelky, že odvolací soud zkrátil její nárok ve prospěch pověřené soudní exekutorky a že nevycházel „z principu priority zástavního věřitele“, je třeba poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, která dovodila, že pohledávka soudního exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2979/2007, a ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4810/2007).
Protože odvolací soud v otázce uspokojení nákladů pověřené soudní exekutorky v rámci třetí skupiny a pořadí v této skupině rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
Námitkou dovolatelky, že odvolací soud se nezabýval „úročením“ výnosů z prodeje obou nemovitostí uhrazených vydražiteli na bankovní účet pověřené soudní exekutorky, a že jí tak „ponechaly“ několik set tisíc korun, jež měly být součástí rozdělovaných podstat (§337a o. s. ř.), se dovolací soud nemohl zabývat, neboť byla uplatněna teprve v dovolacím řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (část první, hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu