ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4367.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4367/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Okresního soudu v Berouně , se sídlem v Berouně, Wagnerovo náměstí 1249, proti povinné E. K. , zastoupené JUDr. Tomášem A. Schönfeldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Žitná 25, pro 199.801,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 11 E 88/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. února 2009, č. j. 20 Co 23/2009 - 13, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 11. 2008, č. j. 11 E 88/2008 - 3, jímž Okresní soud v Berouně nařídil podle vykonatelných usnesení téhož soudu ze dne 25. 10. 2002, č. j. E 923/2001 - 40, ze dne 23. 10. 2003, č. j. E 923/2001 - 61, ze dne 28. 2. 2005, č. j. E 923/2001 - 118, a ze dne 27. 3. 2006, č. j. E 923/2001 - 148, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 199.081,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, a to id. ½ spoluvlastnického podílu na pozemku č. parc. st. - zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku č. parc. - ostatní plocha, pozemku č. parc. - ostatní plocha, pozemku parc. č. - ostatní plocha a budovy, část obce objekt bydlení na st. , to vše zapsáno na listu vlastnictví č. pro katastrální území u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na uvedené nemovitosti se všemi jejich součástmi a příslušenstvím; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. E 923/2001 zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 25. 1. 2002, č. j. E 923/2001 - 24, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2002, č. j. 25 Co 95/2002 - 29, byl podle rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 10. 2000, č. j. 7 C 54/97 - 166, k vynucení povinnosti zachovat na pozemcích č. parc. 48 - zast. plocha a nádvoří a č. parc. 58/2 - ostatní plocha, zapsaných na LV č. pro obec a kat. území , volný průjezd a průchod o šíři nejméně 2,5 m na pozemek č. parc. - zahrada, zapsaný na LV č. pro obec a kat. území, pravomocně nařízen usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2002 výkon rozhodnutí ukládáním pokut povinné a současně jí byla uložena první pokuta ve výši 10.000,- Kč; výše označenými usneseními pak byly povinné uloženy další pokuty v celkové výši 200.000,- Kč (v návrhu na nařízení výkonu těchto usnesení oprávněná snížila částku
200.000,- Kč o platbu povinné ve výši 199,- Kč) a že výkon rozhodnutí byl usnesením ze dne 11. 4. 2007, č. j. E 923/2001-237, podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastaven, a to s ohledem na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 6. 2006, č. j. 4 C 76/97 - 312, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006, č. j. 23 Co 437/2006 - 356, jímž bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, a na základě geometrického plánu došlo k rozdělení stodoly a k vytvoření nového pozemku pro průjezd a průchod k zahradě č. parc. . K námitce povinné, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí nebyly splněny, krajský soud uvedl, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podaný v roce 2001 je třeba považovat za opodstatněný, stejně jako další návrhy na ukládání pokut povinné, a to až do prosince 2006, kdy bylo podílové spoluvlastnictví k nemovitostem zrušeno. Nepřisvědčil ani námitkám povinné, že byl-li výkon rozhodnutí zcela zastaven, „došlo i k zastavení vymáhání pokut z jednotlivých usnesení vydaných v rámci tohoto řízení“, a že pokuty jsou nevymahatelné, přičemž v tomto směru odkázal na právní názor formulovaný v odborné literatuře, že zaplacení pravomocně uložených pokut vymáhá na povinném stát, že uloženou pokutu nelze prominout a že zaplacená pokuta se povinnému nevrací, i když výkon rozhodnutí byl zastaven, a to ani tehdy, podal-li oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zcela nedůvodně, neboť povinnost již dříve byla splněna; dosud nezaplacenou pokutu bude soud i v takovém případě po povinném vymáhat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Domnívá se, že zastavením řízení o výkon rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně podle sp. zn. E 923/2001 „dal soud za pravdu jejím námitkám prokázaným na základě místního šetření“, že není vykonatelná povinnost umožnit průjezd přes předmětný pozemek, a to z důvodu, že šíře části tohoto pozemku nečiní ani 2,5 m a na jeho hranici je trvale vybudována cihlová zeď bránící průjezdu, jejíž zboření nepovolil příslušný stavební úřad. V odůvodnění usnesení o zastavení tohoto výkonu rozhodnutí však soud jako jeho důvod uvedl jen okolnost, že podílové spoluvlastnictví k nemovitostem bylo zrušeno, ostatní povinnou namítané okolnosti však pominul, ačkoliv byla prokázána jejich existence. Dovolatelka opětovně poukazuje na skutečnost, že proti rozsudku Okresního soudu v Berouně, jímž byla povinnost umožnit průjezd přes pozemek uložena, podala žalobu pro zmatečnost, přičemž toto řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno. Odvolacímu soudu vytýká, že se těmito námitkami ohledně nevykonatelnosti povinnosti umožnit průjezd přes předmětný pozemek, jakož i obsahem řízení o žalobě pro zmatečnost, nezabýval a pouze formálně odkázal na obsah odůvodnění usnesení, jímž soud předcházející výkon rozhodnutí zastavil. Dovolací soud by proto měl v rámci projednání dovolání posoudit tyto právní otázky judikaturou dosud neřešené : 1) „zda v případě, kdy je rozhodnutí nalézacího soudu objektivně nevykonatelné pro překážky, které nemůže povinný ovlivnit, je na místě vynucovat nemožné plnění pokutami“; 2) „zda v případě, kdy po řadě odvolání a jednání soud výkon rozhodnutí zastaví, ať již z jakéhokoliv důvodu, lze původně uložené pokuty vymáhat“, a 3) „zda odvolací soud může zamítnout odvolání proti nařízení exekuce z formálních důvodů s poukazem na formální vykonatelnost rozsudku, i když má povědomost o tom, že povinný namítá faktickou nemožnost plnění ve fyzickém smyslu, a to od počátku vykonávacího řízení, tedy přijmout závazný právní názor k výkladu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a jeho vztah k ustanovení §254 odst. 5 o. s. ř. ve znění účinném v době zahájení řízení“. Dále namítá, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, neboť v případě, že je navrhováno zastavení výkonu rozhodnutí pro jeho materiální nevykonatelnost, mělo být nařízeno jednání. Navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozhodnutí soudů obou stupňů a aby je zrušil.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a neshledal je podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2, ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným.
Dovolatelka sice argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesla, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde.
Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud v řízení o výkon rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu (včetně postupu orgánu); obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Otázky č. 1 a 3, stejně jako námitky o nevykonatelnosti povinnosti umožnit průjezd na předmětném pozemku, která jí byla uložena pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 10. 2000, č. j. 7 C 54/97 - 166, tudíž přípustnost dovolání podle výše citovaných ustanovení nezakládají, neboť jimi dovolatelka zpochybňuje věcnou nesprávnost nyní vykonávaných rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. E 923/2001 o uložení pokut (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4291/2008).
Rovněž otázka, „zda v případě, kdy po řadě odvolání a jednání soud výkon rozhodnutí zastaví, ať již z jakéhokoliv důvodu, lze původně uložené pokuty vymáhat“, přípustnost dovolání podle výše citovaných ustanovení nezakládá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto směru zcela v souladu s ustanovením §351 odst. 1 o. s. ř., z něhož vyplývá, že zaplacení pravomocně uložených pokut vymáhá na povinném stát, že uloženou pokutu nelze prominout a že byl-li výkon rozhodnutí zastaven, zaplacená pokuta se povinnému nevrací, a to ani tehdy, podal-li oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zcela nedůvodně, neboť povinnost již dříve byla splněna; dosud nezaplacenou pokutu bude soud i v takovém případě po povinném vymáhat, což však neznamená, že by povinný nemohl požadovat po oprávněném náhradu škody, která mu v takovém případě bezdůvodným uložením pokuty vznikla (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2714).
Namítá-li dovolatelka, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, nejedná se, po změnách občanského soudního řádu provedených s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o způsobilý dovolací důvod; k prověření jeho správnosti slouží od uvedeného data jiný mimořádný opravný prostředek, jímž je žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 3 o. s. ř.).
Ke zmatečnostním vadám řízení vypočteným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu přihlíží, jen je-li dovolání přípustné; tento předpoklad však v dané věci splněn není (srov. §242 odst. 3 o. s. ř. a dále např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jen pro úplnost je možno dodat, že v daném případě soudy obou stupňů nerozhodovaly o zastavení, nýbrž o nařízení výkonu rozhodnutí.
K námitkám dovolatelky z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., za stavu, kdy tvrzené vady procesu nezahrnují v daném případě podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle §241a odst. 3 o. s. ř. nemohl dovolací soud při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnout (srov. právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, dále v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 4853/2008).
Užití institutu odkladu vykonatelnosti v řízení o dovolání proti usnesením vydaným ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) je z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006, a přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a oprávněné v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu