ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4597.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4597/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České spořitelny, a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, proti povinné I. Š. , zastoupené Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168 - „Na Rybárně“, pro 392.441,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. E 3320/96, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. června 2009, č. j. 59 Co 280/2008 - 198, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti shora označenému usnesení Krajského soud v Brně, pobočky ve Zlíně, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 6. 2007, č. j. E 3320/96 - 104 (jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí a bylo rozhodnuto o nákladech tohoto řízení) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí zaujal a odůvodnil závěr, že argumentace §3 odst. 1 obč. zák., je v exekučním (vykonávacím) řízení nepřípadná, jelikož z hlediska eventuální existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci soud v nalézacím řízení posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) naproti tomu není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. 20 Cdo 2445/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 5. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 3756/2008 ). Věcnou správnost exekučního titulu není exekuční soud oprávněn přezkoumávat, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Povinná ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) - uplatnila rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (když namítá, že soudy neprovedly jí navržené důkazy) a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (když podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází, zejména závěr, že neprokázala své tvrzení o tom, že podala odpor proti platebnímu rozkazu, který je v dané věci exekučním titulem). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle §241a odst. 3 o. s. ř., však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).
Pokud pak povinná namítá nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] v závěru odvolacího soudu, že jen doručené podání mohlo mít účinky odporu, a v této souvislosti namítá, že „procesní předpis (občanský soudní řád) výslovně umožňuje činit podání předáním k poštovní přepravě“, je třeba odkázat na odbornou literaturu i ustálenou judikaturu soudů, která dovodila, že „podání učiněné písemně má bez dalšího procesní účinky, jakmile bylo doručeno nebo jinak došlo soudu“ (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1600 s., str. 269, či rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2005, sp. zn. 5 Cmo 406/2005, uveřejněné v časopise Právní rozhledy číslo 2, ročník 2007, str. 77, jež je na posuzovaný případ analogicky použitelné).
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné; ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v takovém případě nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech výkonu rozhodnutí (kromě toho, že není měnícím ani potvrzujícím) není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 1997 pod číslem 88).
Protože dovolání povinné směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, části věty před středníkem o. s. ř., neboť povinná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu