ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.5204.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 5204/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, proti povinné Ing. V. L. za účasti zástavní věřitelky Wüstenrot - stavební spořitelny a.s., se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 471 15 289, pro 1.469.845,16 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 Nc 9389/2007, o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2009, č. j. 8 Co 2896/2008 - 72, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2009, č. j. 8 Co 2896/2008 - 72, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. září 2008, č. j. 17 Nc 9389/2007 - 47, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 9. 2008, č. j. 17 Nc 9389/2007 - 47, rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 1.736.000,- Kč tak, že v první skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. uspokojil dosud neuspokojenou část nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, Exekutorský úřad Písek, ve výši 308.297,- Kč a ve druhé skupině podle §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. pohledávku oprávněné ve výši 1.427.703,- Kč, která je zajištěna hypotečním zástavním právem. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že přihlášena byla pohledávka soudního exekutora ve výši 317.157,- Kč, pohledávka oprávněné ve výši 1.992.611,11 Kč a pohledávka zástavní věřitelky ve výši 1.092.751,30 Kč, přičemž při rozvrhovém jednání nebyla popřena žádná z těchto pohledávek ani nebyly vzneseny námitky proti jejich zařazení do skupin a pořadí. Protože rozdělovaná podstata byla zcela vyčerpána, nemohla být ani zčásti uspokojena pohledávka zástavní věřitelky zařazená do třetí skupiny.
K odvolání zástavní věřitelky Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud s odkazem na §254 odst. 4 o. s. ř. vyšel z názoru, že byť se předvolaní účastníci k rozvrhovému jednání nedostavili, mohla zástavní věřitelka uplatnit námitku týkající se zařazení pohledávky oprávněné do skupiny a určení jejího pořadí až v odvolacím řízení; aplikaci §337e odst. 2 o. s. ř. a potažmo §267a odst. 1 o. s. ř. vyloučil, neboť o uvedené námitce nebylo nutno provádět dokazování. Vyšel ze zjištění, že dne 24. 1. 2005 uzavřeli zástavní věřitelka a povinná smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření podle smlouvy o stavebním spoření ze dne 8. 12. 2004, na základě které byl povinné poskytnut úvěr ve výši 1.019.999,80 Kč zajištěný podle smlouvy z téhož data zástavním a předkupním právem k nemovitostem, které jsou předmětem této exekuce (dále jen „předmětné nemovitosti“) s účinky vkladu do katastru nemovitostí dnem 2. 2. 2005. Dne 21. 11. 2005 byla mezi oprávněnou a povinnou uzavřena smlouva o hypotečním úvěru na částku 1.500.000,- Kč za účelem modernizace předmětných nemovitostí, jehož zaplacení včetně příslušenství bylo zajištěno zástavním právem k těmto nemovitostem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 11. 2005 s účinky vkladu dnem 23. 11. 2005. Podle názoru odvolacího soudu z těchto listin vyplývá, že pohledávka oprávněné je pohledávkou z hypotečního úvěru, tak jak je charakterizován v §28 odst. 3 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, v platném znění (dále také jen „zákon o dluhopisech“), přičemž při zřízení zástavního práva byly dodrženy i podmínky uvedené v §30 odst. 2 tohoto zákona, tj. souhlas zástavní věřitelky ze dne 1. 11. 2005 se zřízením zástavního práva v dalším pořadí. Z tohoto důvodu je nutno pohledávku oprávněné zařadit do druhé skupiny podle §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř.; z hlediska pořadí uspokojovaných pohledávek je tak irelevantní námitka zástavní věřitelky ohledně aplikace §30 odst. 4 zákona o dluhopisech, jelikož toto ustanovení „řeší částku, kterou lze zahrnout pro účely krytí závazků ze všech emisí hypotečních zástavních listů v oběhu, bez toho, že by tento limit zpochybňoval charakter oprávněnou uplatněné pohledávky“. Uzavřel, že „byla-li pohledávka soudního exekutora soudem prvního stupně správně zařazena do první skupiny, zbylo do druhé skupiny k rozvrhu 1.427.703,- Kč, kterážto částka nepostačuje ani k uspokojení pohledávky oprávněné zařazené v této skupině. Proto celý zůstatek rozdělované podstaty byl v druhé skupině přikázán na částečnou úhradu pohledávky oprávněné s tím, že pohledávka zástavní věřitelky, zařazená do třetí skupiny, nemohla být vůbec uspokojena.
Usnesení odvolacího soudu napadla zástavní věřitelka dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud sice aplikoval správné právní předpisy, ale nesprávně je vyložil. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, shledal-li z hlediska pořadí uspokojování pohledávek za irelevantní aplikaci §30 odst. 4 zákona o dluhopisech z důvodu, že „toto ustanovení řeší částku, kterou lze zahrnout pro účely krytí závazků ze všech emisí hypotečních zástavních listů v oběhu, bez toho, že by tento limit zpochybňoval charakter oprávněnou uplatněné pohledávky“. Namítá, že pouze a jedině ta pohledávka z hypotečního úvěru nebo její část, která slouží ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů , může být zařazena do druhé skupiny podle §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., a naopak pohledávka nebo její část, která ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů neslouží, spadá logicky do skupiny třetí podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž pro pořadí uspokojení pohledávky z hypotečního úvěru nebo její části, která neslouží ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, je rozhodující den vzniku zástavního práva zajišťujícího tuto pohledávku [§337c odst. 5 písm. d) o. s. ř.]. Dovolatelka cituje ustanovení §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., §30, §32 odst. 1 zákona o dluhopisech a §2 odst. 2, §4 odst. 1 a §6 odst. 1 opatření ČNB č. 5/2004, z jejichž logického a systematického výkladu vyplývá, že při rozvrhu rozdělované podstaty může být do druhé skupiny podle §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. zařazena pouze část pohledávky z hypotečního úvěru oprávněné, a to ta, která slouží ke krytí závazků z hypotečních zástavních listů, tedy maximálně ve výši rozdílu mezi 70 % zástavní hodnoty zastavené nemovitosti a pohledávkou z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou , a nikoliv celá pohledávka, jak dovodil odvolací soud. V návaznosti na nesprávné závěry odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) pak dovozuje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Existenci tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud nezjišťoval, zda je pohledávka oprávněné zařazena v registru krytí, natož pak „skutečnost“, zda je tam zařazena v souladu s právními předpisy, tedy i ve výši odpovídající omezení plynoucímu z §30 odst. 4 zákona o dluhopisech, a že v rozporu s tímto ustanovením i s §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. zařadil pohledávku oprávněné jako celek do druhé skupiny s odůvodněním, že relevantní pro zařazení do druhé skupiny je ta skutečnost, že se jedná o pohledávku z hypotečního úvěru. Tento postup pak podle názoru zástavní věřitelky „zjevně vedl k rozhodování na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci samé“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná v písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že její pohledávka patří do skupiny podle §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť podle §28 odst. 3 zákona o dluhopisech jde o pohledávkou z hypotečního úvěru, přičemž při zřízení zástavního práva byla dodržena rovněž podmínka vyplývající z §30 odst. 2 citovaného zákona. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, za kterou jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro otázku zásadního právního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.), a to aplikace §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., která dovolacím soudem dosud nebyla řešena; dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. se podle výsledků rozvrhového jednání z rozdělované podstaty uspokojí ve druhé skupině pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů .
Podle §2 odst. 1 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, dluhopis je zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Jedná se v podstatě o dlužní úpis, jehož vydáním (tj. emisí) emitent získává od investora nové finanční zdroje, které ale musí ve stanoveném termínu splatit včetně vyplacení určeného výnosu.
Podle §28 odst. 1 zákona o dluhopisech, v rozhodném znění (tj. do 30. 6. 2008), hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy, jejichž jmenovitá hodnota a poměrný výnos (dále jen „závazky z hypotečních zástavních listů“) jsou plně kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů nebo částí těchto pohledávek (řádné krytí) a popřípadě též náhradním způsobem podle tohoto zákona (náhradní krytí). Součástí názvu tohoto dluhopisu je označení hypoteční zástavní list. Jiné cenné papíry nesmí toto označení obsahovat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení hypoteční zástavní listy může vydávat pouze banka podle zvláštního právního předpisu upravujícího činnost bank se sídlem v České republice (dále jen „emitent hypotečních zástavních listů“). Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Pro účely krytí hypotečních zástavních listů lze pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část použít teprve dnem, kdy se emitent hypotečních zástavních listů o právních účincích vzniku zástavního práva k nemovitosti dozví (odst. 3). Nemovitost podle odstavce 3 se musí nacházet na území České republiky, členského státu Evropské unie nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor (odst. 4). Emitent hypotečních zástavních listů zajišťuje dostatečné krytí závazků z hypotečních zástavních listů v oběhu tak, aby součet pohledávek z hypotečních úvěrů nebo jejich částí, sloužících k řádnému krytí, a celkového náhradního krytí nepoklesl pod celkovou výši závazků ze všech jím vydaných hypotečních zástavních listů v oběhu (odst. 5).
Podle §30 odst. 1 zákona o dluhopisech, v témže znění, pro řádné krytí souhrnu závazků ze všech hypotečních zástavních listů v oběhu vydaných jedním emitentem mohou sloužit pouze ty jeho pohledávky z hypotečních úvěrů nebo jejich části, které plní podmínky §28 odst. 3 a 4. Tyto pohledávky nebo jejich části nesmí po dobu, kdy k takovému krytí slouží, převýšit 70 % zástavní hodnoty zastavených nemovitostí zajišťujících tyto pohledávky. Náhradní krytí souhrnu závazků ze všech hypotečních zástavních listů v oběhu vydaných jedním emitentem je možné pouze při splnění podmínek stanovených tímto zákonem.
Podle §30 odst. 2 zákona o dluhopisech na zastavené nemovitosti nesmí váznout zástavní právo třetí osoby, které by bylo ve stejném nebo v přednostním pořadí před zástavním právem zajišťujícím pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část, zahrnutou do krytí závazků z hypotečních zástavních listů v oběhu, s výjimkou zástavního práva, kterým je zajištěn úvěr poskytnutý stavební spořitelnou podle zvláštního právního předpisu, jakož i úvěr poskytnutý Státním fondem rozvoje bydlení na výstavbu družstevních bytů podle zvláštního právního předpisu, a dále úvěr poskytnutý na výstavbu bytů postavených s finanční, úvěrovou a jinou pomocí podle zvláštních právních předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě (dále jen „úvěr na družstevní bytovou výstavbu“) za předpokladu, že stavební spořitelna nebo věřitel pohledávky z úvěru na družstevní bytovou výstavbu s přednostním pořadím svého zástavního práva dali emitentovi hypotečních zástavních listů ke zřízení zástavního práva v dalším pořadí předchozí písemný souhlas. Bez tohoto souhlasu nelze pohledávku do krytí zahrnout. Převod zastavené nemovitosti nesmí být omezen dříve vzniklým omezením převodu nemovitosti. Tyto podmínky musí být splněny po celou dobu, po kterou je pohledávka z hypotečního úvěru do krytí zahrnuta.
Podle §30 odst. 4 zákona o dluhopisech jestliže na některé ze zastavených nemovitostí vázne zástavní právo, kterým je zajištěn úvěr ze stavebního spoření, lze pro účely krytí závazků ze všech emisí hypotečních zástavních listů v oběhu zahrnout pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část maximálně ve výši rozdílu mezi 70 % zástavní hodnoty zastavené nemovitosti a pohledávkou z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou.
Podle §32 odst. 1 zákona o dluhopisech, ve znění účinném do 30. 6. 2008, emitent hypotečních zástavních listů je povinen vést o krytí souhrnu všech závazků z jím vydaných hypotečních zástavních listů v oběhu samostatnou evidenci poskytující úplné podklady pro posouzení, jak emitent hypotečních zástavních listů dodržuje ustanovení tohoto zákona. Obsah a způsob vedení evidence podle odstavce 1 stanoví Česká národní banka opatřením vyhlášeným ve Věstníku České národní banky (odst. 2).
Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, hypoteční zástavní list je považován za tzv. bezpečný cenný papír, který je srovnatelný se stáním dluhopisem. K jeho bezpečnosti výrazně přispívá zákonem stanovená povinnost emitenta, aby hypoteční zástavní listy byly kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů nebo z části těchto pohledávek, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti (řádné krytí), a které nepřesahují 70 % hodnoty zástavy. Hypoteční zástavní listy mohou být popřípadě též kryty náhradním způsobem (náhradní krytí). Oproti úpravě obsažené v zákoně č. 590/1990 Sb. může být ke krytí závazků z hypotečních zástavních listů použita i pouze část pohledávky z hypotečního úvěru (emitent původně nemohl zařadit do řádného krytí úvěr přesahující 70 % zástavní hodnoty, nyní může zařadit do řádného krytí i jen část pohledávky z takového úvěru; v této souvislosti se k 1. 1. 2003 změnilo rovněž znění §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle kterého se v druhé skupině z rozdělované podstaty uspokojí pohledávky z hypotečních úvěrů nebo „části těchto pohledávek“…). Emitent může zařadit do řádného krytí zákonem limitovanou část pohledávky z úvěru též v případech, kdy je již na nemovitosti zaregistrováno zástavní právo zajišťující úvěr ze stavebního spoření.
V citované důvodové zprávě se k ustanovení §30 zákona o dluhopisech dále uvádí, že „v praxi se zatím nevyskytla situace, kdy by v rámci rozvrhového řízení pohledávka hypoteční banky předstihla pohledávku stavební spořitelny a stavební spořitelna nebyla uspokojena . Je tomu tak proto, že ke krytí závazků z hypotečních listů (jmenovité hodnoty včetně poměrného výnosu) může být použito pouze 70 % z hodnoty zastavené nemovitosti. V případě, že na nemovitosti vázne zástavní právo zajišťující úvěr ze stavebního spoření nebo úvěr na družstevní bytovou výstavbu, lze započíst ke krytí pohledávku z hypotečního úvěru maximálně ve výši rozdílu mezi 70 % zástavní hodnoty zastavené nemovitosti a součtem hodnot pohledávek z obou ostatních zákonem připuštěných zástavních práv. Navíc, emitent hypotečních zástavních listů při uzavírání úvěrové smlouvy je srozuměn s výší pohledávky stavební spořitelny. Tuto výši pohledávky stavební spořitelny, která se fakticky splácením úvěru ze stavebního spoření nebo úvěru na družstevní bytovou výstavbu snižuje, musí odečíst od 70 % hodnoty zástavy. Do řádného krytí může zařadit svoji pohledávku, která v součtu s pohledávkou ze stavebního spoření nepřekročí 70 % hodnoty zástavy . Emitent však tyto splátky, snižující pohledávku stavební spořitelny, ve své evidenci nezohledňuje (neaktualizuje) a ponechává pohledávku stavební spořitelny nebo pohledávku za poskytnutý úvěr na družstevní bytovou výstavbu v původní výši“.
Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že ustanovení §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. je třeba vykládat tak, že podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty uspokojí ve druhé skupině pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek pouze v takovém rozsahu, v jakém slouží ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů .
Dospěl-li odvolací soud v napadeném usnesení k odlišnému závěru, že pohledávku oprávněné je nutno (jako celek) zařadit do druhé skupiny podle §337c odst. 1 písm. b)
o. s. ř. bez ohledu na to, zda je pohledávka oprávněné zařazena v evidenci (registru) krytí, kterou je oprávněná povinna vést (§32 zákona o dluhopisech) a bez omezení vyplývajícího z §30 odst. 4 zákona o dluhopisech, není jeho právní posouzení věci správné. Veden tímto nesprávným právním názorem zatížil odvolací soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], neboť se nezabýval skutečnostmi rozhodnými pro posouzení dané věci.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a že dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. byly naplněny. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení budou soudy obou stupňů rovněž vycházet z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 a nález ze dne 5. května 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) uzavřely, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině [§337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Právní názory vyslovené v tomto usnesení jsou závazné; o náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (část první, hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu