ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3637.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 3637/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po S. D. , zemřelém dne 22. září 2006, za účasti 1) Z. D. , zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská č. 4, 2) K. G. , zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem v Šumperku, Starobranská č. 4, a 3) H. A. , zastoupené Mgr. Petrem Hasalou, advokátem se sídlem v Šumperku, Francouzská č. 16, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 21 D 1220/2006, o dovolání K. G. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2008 č. j. 10 Co 246/2008-101, takto:
I. Dovolání K. G. se odmítá .
II. K. G. je povinna zaplatit H. A. na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Hasaly, advokáta se sídlem v Šumperku, Francouzská č. 16; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po S. D., zemřelém dne 22.9.2006, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Šumperku dne 17.10.2006 č.j. 21 D 1220/2006-1. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Jarmila Augustýnová, notářka v Šumperku (§38 občanského soudního řádu).
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 17.5.2007 č.j. 21 D 1220/2006-54 určil obvyklou cenu zůstavitelova majetku částkou 288.009,- Kč, dluhy zůstavitele částkou 9.168,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 278.841,- Kč, schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle níž H. A. "nabývá" spoluvlastnická práva k nemovitostem v dohodě označená s tím, že "zaplatí" Z. D. a K. G. každému z nich na jeho dědický podíl částku 69.710,- Kč do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení, V. D. na jeho dědický podíl částku 69.710,- Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.000,- Kč, podle níž K. G. "nabývá" pohledávku zůstavitele vůči ČSSZ z titulu nedoplatku důchodu ve výši 4.106,- Kč s tím, že "zaplatí" dluh zůstavitele vůči VZP ČR z titulu dlužného pojistného na veřejném zdravotním pojištění ve výši 1.467,- Kč a z titulu penále za pozdní platby ve výši 7.701,- Kč za dobu od 1.3.1994 do 22.9.2006, celkem 9.168,- Kč, a podle níž V. D. "nabývá" televizi Thomson v ceně 3.000,- Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že odměna a náhrada hotových výdajů notářky JUDr. Jarmily Augustinové činí celkem 5.396,- Kč, kterou jsou povinni notářce uhradit dědici zůstavitele, a to Z. D. ve výši 1.305,- Kč, K. G. ve výši 1.382,- Kč, H. A. ve výši 1.347,- Kč a V. D. ve výši 1.362,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že dědici zůstavitele jsou jeho družka K. G. a sourozenci zůstavitele Z. D., H. A. a V. D. a že jejich dědické podíly jsou stejné. Soud schválil o vypořádání dědictví dohodu dědiců, kterou za K. G. uzavřel na základě plné moci Z. D..
K odvolání Z. D. a K. G. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22.5.2008 č.j. 10 Co 246/2008-101 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že Z. D. a K. G. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení H. A. 14.855,30 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Hasaly. Odvolací soud dospěl k závěru, že K. G. byla při podpisu dědické dohody zastoupena Z. D., neboť ve vztahu k soudu je rozhodující rozsah oprávnění vyplývající z předložené listiny, který v daném případě nebyl zmocněncem překročen. Protože změna dohody, její odvolání nebo nahrazení novou dohodou jsou možné pouze se souhlasem všech dědiců, kteří ji uzavřeli, a protože v souzené věci projevili vůli odstoupit od uzavřené dědické dohody pouze Z. D. a K. G., jsou jí účastníci vázáni. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že dohoda neodporuje zákonu a ani dobrým mravům. Jelikož tvrzená pohledávka K. G. za zůstavitelem ve výši 150.000,- Kč je sporná, nebyla zařazena mezi pasiva dědictví. Námitku K. G., že k úhradě dluhu zůstavitele vůči "VZP byla zavázána pouze ona sama", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že dluh byl tímto způsobem vypořádán dohodou dědiců, kteří mohou "upravit způsob vypořádání dědiců i své nároky vyplývající z dědictví odchylně od svých nároků".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala K. G. dovolání. Namítá, že při jednání vedeném soudní komisařkou nebylo zaprotokolováno tvrzení jejího zástupce Z. D. o pohledávce ve výši 150.000,- Kč, přičemž "bylo její povinností zaprotokolovat, že předložil písemné potvrzení a buď tímto potvrzením provést důkaz nebo v protokolu odůvodnit, proč tento důkaz proveden nebyl". Odvolacímu soudu vytýká, že "nesprávně aplikoval ustanovení §482 odst. 2 občanského zákoníku", když se nezabýval otázkou, zda uzavřená dědická dohoda neodporuje dobrým mravům. Rozpor s dobrými mravy dovolatelka spatřuje v tom, že dědická dohoda "nezajistila její další právo bydlení v domě č.p. 160 v Raškově". Částku 150.000,- Kč totiž "za svého druha S. D." zaplatila H. A. v roce 2000, aby si "zajistila" další právo bydlení v tomto domě. Rozpor dědické dohody se zákonem spatřuje v tom, že k úhradě dluhů zůstavitele vůči VZP ČR byla zavázána "pouze" ona. Přípustnost dovolání dovolatelka dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
H. A. navrhla, aby dovolací soud dovolání "jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl". Ztotožnila se se závěry odvolacího soudu a zdůraznila, že o vypořádání dědictví byla řádně uzavřena dohoda, která neodporuje zákonu a ani dobrým mravům.
Po podání dovolání dne 9.2.2009 zemřel dědic V. D. a pravomocným usnesením Okresního soud v Šumperku ze dne 2.6.2009 č.j. 21 D 1220/2006-133 bylo ve smyslu ustanovení §107 občanského soudního řádu rozhodnuto, že v řízení bude na jeho místě pokračováno se Z. D. a H. A.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o. s. ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
K. G. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o. s. ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé mít po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
V projednávané věci soudy dospěly k závěru, že účastníky uzavřená dohoda o vypořádání dědictví je v souladu se zákonem a že neodporuje dobrým mravům. Uvedený závěr je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27.12.1974 sp. zn. 4 Cz 63/74, uveřejněný pod č. 48 ve ;Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975 zprávu o řízení o dědictví u státních notářství projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR dne 5.11.1975 sp. zn. Cpj 30/75, uveřejněnou pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1976, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.1994 sp. zn. 24 Co 106/94, uveřejněné pod č. 3 v časopise Ad Notam, roč. 1995, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.2.1998 sp. zn. 18 Co 228/97, uveřejněné pod č. 2 v časopise Ad Notam, roč. 1999 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2007 sp. zn. 21 Cdo 2539/2006), na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit; z důvodu této právní otázky proto nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.
Námitky dovolatelky ohledně způsobu protokolace při jednání před soudním komisařem představují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Při posuzování otázky, zda je proti napadenému usnesení dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k nim nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť okolnost, že řízení je případně postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být - jak uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení odvolacího soudu po právní stránce. Ostatně, otázkou, zda měla být v projednávané věci vypořádána pohledávka dovolatelky ve výši 150.000,- Kč, se zabýval již odvolací soud; jeho závěr, že k ní při vypořádání dědictví nelze přihlédnout, neboť jde o "pohledávku spornou", má oporu v ustanovení §175k odst.3 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, a že tedy dovolání K. G. není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání K. G. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly dědičce H. A. náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.250,- Kč [srov. §8, §10 odst. 3, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), tedy celkem 2.550,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce H. A.é advokát Mgr. Petr Hasala osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které H. A. za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.3 o. s. ř.) ve výši 510,- Kč. Protože dovolání K. G. bylo odmítnuto, dovolací soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady dědičce H. A. nahradila. K. G. je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.060,- Kč zaplatit k rukám advokáta Mgr. Petra Hasaly, který H. A. v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Dalšímu účastníku Z. D. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř. bylo proto rozhodnuto, že nemá právo ve vztahu k dovolatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu