ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3518.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3518/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně CZASCH, spol. s r. o. , se sídlem v Bruntále, Opavská 1174/8, identifikační číslo osoby: 47972947, zastoupené JUDr. Milanem Schwarzem, advokátem se sídlem v Bruntále, Mánesova 6, proti žalovanému MUDr. A. V. , bytem ve Š., zastoupenému JUDr. Leošem Viktorínem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o 151 235,20,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 100/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. března 2009, č. j. 12 Co 529/2008-200, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. března 2009, č. j. 12 Co 529/2008-200, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2008, č. j. 11 C 100/2006-174, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. května 2008, č. j. 11 C 100/2006-174, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 151 235,20,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. srpna 2003 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. rozsudku).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 6. 8. 2001 byla platně uzavřena smlouva o výstavbě mezi účastníky označenými 1 – 28, přičemž žalobkyně byla označena jako stavebník č. 2 k bytu k nebytové jednotce a jako stavební společnost, a to se všemi zákonnými náležitostmi, přičemž tuto smlouvu posoudil jako platnou. Dodatkem smlouvy č. 1 žalobkyně postoupila svá práva stavebníka č. 22 na žalovaného, a to práva k výstavbě bytové jednotky č. 52 ve smyslu §524 občanského zákoníku; v této části je tento dodatek platný a na jeho základě je od 15. 1. 2002 stavebníkem č. 22 ze smlouvy o výstavbě žalovaný. Pokud však v tomto dodatku mělo dojít ke změně obsahu smlouvy o výstavbě ze dne 6. 8. 2011 týkajícího se termínu dokončení stavby dne 30. 11. 2002, v této části posoudil dodatek jako neplatný pro rozpor se zákonem, neboť nebyl podepsán původními stavebníky, a to konkrétně stavebníkem č. 3. Dohodnutá cena bytu činila 1.512 352,- Kč a byla splatná za podmínek článku VII bodu 2 smlouvy o výstavbě. Z tohoto smluvního ujednání vzal soud prvního stupně za zjištěno, že splatnost dohodnuté ceny byla dohodnuta tak, že 10 % z celkové ceny je splatné při podpisu smlouvy, 30 % dohodnuté ceny je splatné do čtrnácti dnů po dokončení hrubé stavby včetně zastřešení objektu, další platby formou měsíčních zálohových plateb podle skutečně provedených prací odsouhlasených projektantem, a to v poměru fakturačních podílů stanových podle přílohy č. 4 se splatností zálohových faktur do čtrnácti dnů od do výše 90 % díla a 10 % do čtrnácti dnů od nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí. Kolaudační rozhodnutí o kolaudaci kaskádového domu byl o vydáno dne 27. 6. 2003 a právní moci nabylo dne 30. 6. 2003.
Soud prvního stupně zdůraznil, že z uvedeného smluvního ujednání mimo jiné vyplývá, že do čtrnácti dnů po kolaudaci musí být uhrazena cena ve výši zbývajících 10 %. Ve vztahu k žalovaným uplatněné námitce promlčení nároku žalobkyně soud prvního stupně zdůraznil, že splatnost celé ceny díla byla do čtrnácti dnů od vydání kolaudačního rozhodnutí, které nabylo „právní účinky“ dne 30. 6. 2003, tj. do 14. 7. 2003. Pokud žalobkyně podala žalobu dne 31. 5. 2006, nemůže být její nárok promlčen, neboť podle §101 občanského zákoníku je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy od 15. července 2003. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle §631 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.) ve spojení s §17 odst. 1 a §18 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) – (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. března 2009, č. j. 12 Co 529/2008-200, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, vypořádal se s jednotlivými námitkami, které žalovaný uplatnil v odvolání a správným shledal i způsob, jakým se soud prvního stupně vypořádal s žalovaným uplatněnou námitkou promlčení. V této souvislosti se především neztotožnil s odvolací námitkou žalovaného, že bylo nutno počítat běh promlčecí doby nikoliv ve smyslu článku VII. bodu 2) smlouvy o výstavbě, ale podle splatnosti jednotlivých faktur tak, jak byly žalobkyní žalovanému vystaveny. Soud prvního stupně dospěl totiž ke správnému závěru, že z článku VII bodu 2) smlouvy o výstavbě jednoznačně vyplývá splatnost konečné ceny díla, a to do čtrnácti dnů od kolaudace, která nastala s právními účinky ke dni 30. 6. 2003. Splatnost celé ceny díla nastala po uplynutí čtrnácti dnů, tj. 14. 7. 2003. Počátek běhu promlčecí doby nelze podle názoru odvolacího soudu odvozovat od splatnosti jednotlivých dílčích faktur vystavených žalobkyní, ale až po dokončení a předání díla podle smlouvy o výstavbě. Splatnost konečné ceny díla byla v článku VII bodu 2) smlouvy o výstavbě jednoznačně sjednána a odvolací soud akceptoval závěr soudu prvního stupně, že splatnost nastala 14. 7. 2003. Pokud žalobkyně neučinila předmětem řízení některou z dílčích faktur, kterou vystavila žalovanému, je to v její dispozici. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost zjištěná z důkazu provedeného v odvolacím řízení listinou ze dne 12. 6. 2008, vystavenou žalobkyní žalovanému. Tato listina totiž svědčí pouze o tom, že žalobkyně eviduje vůči žalovanému nedoplatky jednotlivých faktur a vyzývá žalovaného k jejich úhradě, eventuálně k uznání závazku. Tato skutečnost však sama o sobě nemá vliv na běh promlčecí doby.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje
v §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle názoru dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení nároku žalobkyně, jestliže uzavřel, že splatnost celé ceny díla byla sjednána do čtrnácti dnů od vydání kolaudačního rozhodnutí. Ostatně samotná žalobkyně částečně akceptovala uplatněnou námitku promlčení ze strany žalovaného, neboť svým podáním ze dne 17. 12. 2007 vzala žalobu zpět co do částky 39.977,90,- Kč, přičemž žalobkyně částečné zpětvzetí odůvodnila uplatněnou námitkou promlčení.
Dále namítal pochybení odvolacího soudu potud, jestliže posoudil nárok žalobkyně podle smlouvy o výstavbě, neboť takové hodnocení je v rozporu s tvrzeními samotné žalobkyně, která od počátku soudního řízení popírala, že by žalobu opírala právě o smlouvu o výstavbě, neboť v rámci svých skutkových tvrzení uváděla, že se jedná o nárok, který je založen nejenom na písemné smlouvě o výstavbě, ale zejména na ústních dohodách ve vztahu k dohodnutým změnám předmětu plnění a ke konkludentnímu plnění ze strany žalobkyně, když mimo jiné poukazovala i na rozhodnutí o změně stavby před dokončením ze dne
6. 5. 2002 s tím, že tento doklad samotná žalobkyně předložila k důkazu. Z toho vyplýval i obsah fakturovaných částek, které zahrnovaly navíc i vícepráce, na nichž se účastníci v písemné podobě nikdy nedohodli. Nalézací soudy navíc přehlédly, že v rámci shodných skutkových tvrzení bylo prokázáno, že existovala pouze jediná smlouva o výstavbě ze dne 6. 8. 2001 včetně dodatku č. a dodatku č. 2, přičemž žádný další dodatek již neexistoval.
Dovolatel dále odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně zhodnotil obsah dopisu žalobkyně ze dne 12. 6. 2008, neboť obsahem tohoto dopisu je přesný seznam pohledávek, které žalobkyně eviduje proti žalovanému s konkrétním uvedením data splatnosti jednotlivých pohledávek, když nejpozději byla splatná pohledávka ve výši 107 038,70,- Kč, a to dne
26. 2. 2003, zatímco zbývající tři pohledávky byly splatné již v roce 2002. Odvolací soud jej však nesprávně vyhodnotil pouze jako evidenci pohledávek, jež sama o sobě nemá vliv na počátek běhu promlčecí doby. Splatnost pohledávek v uvedeném dopise žalovaný akceptoval, uplatnil řádně námitku promlčení, což žalobkyně částečně uznala a vzala žalobu zčásti zpět. Na základě uvedených skutečností dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novelizace provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud České republiky, po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a bylo podáno včas oprávněnou osobou, přezkoumal napadený rozsudek při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné i důvodné.
Podle §237 odst. 1, 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost i důvodnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je založena tím, že otázku promlčení nároku žalobkyně posoudily nalézací soudy v rozporu s hmotným právem.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolání je – vyjma části namítající nesprávné právní posouzení otázky promlčení nároku žalobkyně – polemikou se skutkovými zjištěními nalézacích soudů na základě odlišného hodnocení důkazů. Tím, že dovolatel na základě odlišných skutkových závěrů dospívá k jinému názoru na posouzení důvodnosti uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Svou povahou jde o výhradu vůči skutkovým zjištěním a závěrům odvolacího soudu, a tedy o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3
o. s. ř., kterým však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky
– http://nalus.usoud.cz ).
Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, jde o skutková zjištění; zabývá-li se tím, jaká práva a povinnosti z takového ujednání vznikají, činí závěry právní (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 4974/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 8043).
Napadá-li dovolatel závěr odvolacího soudu, že byl povinen zaplatit celou cenu za dílo do čtrnácti dnů od vydání kolaudačního rozhodnutí, neboť k tomuto dni nastala splatnost celé ceny za dílo, napadá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Podle §17 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů vzájemná práva a povinnosti při výstavbě domu s jednotkami podle §2 písm. h) si stavebníci vymezí smlouvou o výstavbě, která musí mít písemnou formu.
Podle §18 odst. 1 smlouva o výstavbě musí obsahovat zejména a) název katastrálního území, parcelní číslo pozemku, na kterém bude stavba prováděna, podle údajů katastru nemovitostí a úpravu práv k němu, b) číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v domě, určení rozsahu podlahové plochy jednotky, jejího příslušenství a vybavení a určení, který ze stavebníků bude vlastníkem příslušné jednotky, c) určení společných částí domu, které budou společné vlastníkům všech jednotek, a určení společných částí domu, které budou společné vlastníkům jen některých jednotek, d) stanovení spoluvlastnického podílu na společných částech domu, přičemž velikost spoluvlastnického podílu se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě
(§8 odst. 2), e) způsob správy domu a pozemku, zejména určení, které záležitosti budou vyhrazeny společnému rozhodování, kdo spoluvlastníky domu zastupuje navenek, jakým způsobem se zástupce ustanovuje a na jakou dobu, f) způsob financování stavebních nákladů, výše a splatnost příspěvků, popřípadě rozsah a způsob ocenění vlastní práce stavebníků, g) pravidla pro přispívání spoluvlastníků domu na náklady spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domu jako celku po dokončení výstavby.
Podle §3 odst. 1 věty první zákona o vlastnictví bytů pokud tento zákon nestanoví jinak, práva a povinnosti vlastníků budov a práva a povinnosti spoluvlastníků domu a vlastníků jednotek (dále jen "vlastník jednotky") upravuje občanský zákoník.
Podle §634 odst. 2 obč. zák. není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla. Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat již během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy.
Uvedené ustanovení, jež je dispozitivního charakteru, umožňuje smluvním stranám založit smluvní ujednání povinnosti objednatele zaplatit cenu za provedení díla odlišně od zákonné úpravy vážící povinnost k úhradě ceny díla až na jeho skončení.
Nalézací soudy vyšly shodně ze závěru, že splatnost ceny za provedené dílo byla podle smluvního ujednání vázána na uplynutí čtrnácti dnů od právní moci kolaudačního rozhodnutí.
Ze zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud posoudil jako správná, se podává, že splatnost dohodnuté ceny za dílo byla dohodnuta tak, že 10 % z celkové ceny je splatné při podpisu smlouvy, 30 % dohodnuté ceny je splatné do čtrnácti dnů po dokončení hrubé stavby včetně zastřešení objektu, další platby formou měsíčních plateb podle skutečně provedených prací odsouhlasených projektantem, a to v poměru fakturačních podílů stanových podle přílohy č. 4 se splatností zálohových faktur do čtrnácti dnů od do výše 90 % díla a 10 % do čtrnácti dnů od nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí.
Již z toho je zřejmé, že nemůže bez dalšího obstát závěr soudů obou stupňů, že splatnost celkové ceny díla je vázána až na uplynutí čtrnáctidenní lhůty jdoucí od právní moci kolaudačního rozhodnutí, když taková splatnost je vázána pouze na desetiprocentní doplatek ceny za dílo. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou navíc v daném ohledu vnitřně rozporná.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí opakovaně uvedl, že na uplynutí lhůty čtrnácti dnů od kolaudačního rozhodnutí je vázána splatnost zbývajících 10 % ceny za dílo, když úhrada 90 % ceny za dílo z hlediska splatnosti předchází podle smluvního ujednání. Následně však uzavírá, že splatnost celé ceny díla byla do čtrnácti dnů od vydání kolaudačního rozhodnutí. Tento rozpor není v jeho odůvodnění jakkoliv vysvětlen.
Odvolací soud považoval závěry soudu prvního stupně za správné potud, že splatnost ceny díla je do čtrnácti dnů od právní moci kolaudačního rozhodnutí. Současně však uvádí
– aniž by tento svůj závěr jakkoliv odůvodnil potud, jakým způsobem a na základě čeho k němu dospěl – že počátek běhu promlčecí doby (tj. možnost domáhat se zaplacení ceny za dílo) je vázán na dokončení a předání díla. Ani tato rozporná argumentace není v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu jakkoliv objasněna.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se navíc podává, že žalovaný dluží „nedoplatek faktury za dílčí plnění č. 9000074822 ve výši 60 892,80,- Kč, nedoplatek faktury za dílčí plnění č. 9000080322 ve výši ´23.2081,60 Kč´ a částku 107.038,70 Kč jako nezaplacenou částku z konečné faktury č. 1000009923“.
Z uvedených skutkových zjištění se tak ani nepodává, že předmětem žaloby by byl výhradně doplatek deseti procent ceny za dílo, který je podle smluvního ujednání splatný vazbou na uplynutí čtrnáctidenní lhůty od právní moci kolaudačního rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž není správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Vedle závaznosti právním názorem týkajícím se promlčení se v dalším řízení budou muset soudy také vypořádat s dovolacími námitkami žalovaného, které obsahově naplňovaly dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., ke kterému dovolací soud z výše uvedených důvodů nemohl přihlédnout.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2011
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu