ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.366.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 366/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. Š., a b) J. Š, zastoupených JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalovanému A. K., zastoupenému JUDr. Josefem Jančaříkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 797, o povinnosti nabídnout ke koupi spoluvlastnický podíl k pozemku, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 C 213/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2008, č. j. 56 Co 526/2007-77, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2008, č. j. 56 Co 526/2007-77, a to výrokům pod bodem I. ve věci samé a pod body II. a IV. o nákladech řízení, se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Josefa Jančaříka.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu).
Okresní soud ve Vsetíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. srpna 2007, č. j. 11 C 213/2004-54, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu směřující proti žalovanému 1) A. K., a žalovanému 2) J. M., kterou se žalobci domáhali, aby „žalovaný 1) A. K. byl povinen nabídnout ke koupi žalobcům 1/8 ze svého spoluvlastnického podílu, tj. z 2/4 pozemku p. č. 117 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na LV č. 522 pro obec a k. ú. H.“ Rozhodl také o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 26. června 2008, č. j. 56 Co 526/2007-77, výrokem pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v poměru mezi žalobci a žalovaným 1) potvrdil, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů v poměru mezi těmito účastníky, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci pak vzali zpět žalobu proti žalovanému J. M. a soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 9. 2009, č. j. 11 C 213/2004-104, které nabylo právní moci 5. 11. 209, řízení vůči němu zastavil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým napadli potvrzující výrok ve věci samé ve vztahu k žalovanému A. K. (a souvisící výroky o nákladech řízení), podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatnili dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Dovolání se opírá o tvrzení, že rozsudek odvolacího soudu je v napadené části v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 občanského zákoníku – dále „obč. zák.“), a že smlouva o převodu ¼ pozemku parc. č. 117 nem ůže být dotčena relativní neplatností, protože „zrušením smlouvy v části která se týká tohoto pozemku „by se zrušil převod ostatních pozemků, na které se §140 o. z. nevztahuje“. Tyto námitky nemohou založit zásadní význam rozhodnutí ve smyslu uvedeném shora.
V usnesení ze dne 3. srpna 2005, sp. zn. 22 Cdo 92/2005, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3426, Nejvyšší soud vyslovil: „ Námitka, že rozhodnutí nalézacích soudů jsou v rozporu s dobrými mravy, nemůže být pro výsledek dovolacího řízení právně relevantní; v úvahu přichází pouze posouzení, zda rozhodnutí jsou anebo nejsou v souladu s právními předpisy, není však možné (na rozdíl od právních úkonů účastníků) hodnotit je z hlediska mravnosti“. Zákon neumožňuje poměřovat rozhodnutí soudu korektivem dobrých mravů; ten by bylo možno použít jen v případě, že výkon práva účastníka by byl s dobrými mravy v rozporu. Výkon práva namítnout relativní neplatnost pro porušení předkupního práva není v dané věci rozporu s dobrými mravy proto, že snad dotčený pozemek představuje jedinou přístupovou cestu; řešení problému lze hledat např. v §151o odst. 3 obč. zák.
Pokud jde o důsledek námitky relativní neplatnosti na ostatní pozemky, které dovolatelé nabyli spolu s podílem na dotčeném pozemku, pak je třeba uvést, že práva k těmto pozemkům nebyla předmětem řízení a rozhodnutí se jich nijak netýká; to, zda se jich nějak mohla dotknout námitka relativní neplatnosti, tak není pro tuto věc významné.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly. Představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §7 písm. e), §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 2.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2.300,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Jiří Spáčil, Csc.
předseda senátu