ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3711.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 3711/2011-557
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Z. H. , zastoupené JUDr. Zuzanou Běťákovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 18, proti žalovanému Zd. H. , zastoupenému Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K nemocnici 14, o vypořádání společného jmění manželů a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 257/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2011, č. j. 57 Co 74/2011–533, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 5 355,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Zuzany Běťákové.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 12 C 257/2006-485, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že účastníkům přikázal do výlučného vlastnictví movité věci specifikované ve výroku I. a II. rozsudku, žalovanému uložil povinnost vydat žalobkyni movité věci specifikované ve výroku III. rozsudku, do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nemovitosti zapsané na LV č. 796 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, a to rodinný dům č. p. 242 na pozemku parc. č. 1411, pozemek parc. č. 1409 – trvalý travní porost, pozemek parc. č. 1415/2 – zahrada (výrok IV. rozsudku), obchodní podíl specifikovaný ve výroku V. rozsudku, nesplacené splátky zůstatků úvěrů u České spořitelny, a. s. specifikované ve výroku VI. rozsudku, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání zaniklého společného jmění částku 832.718,95 Kč (výrok VII. rozsudku), zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům specifikovaným ve výroku VIII. rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení (výroky IX. a X. rozsudku).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. května 2011, č. j. 57 Co 74/2011–533, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I. rozsudku), výrokem II. a III. rozsudku rozhodl nově o nákladech státu v řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný ve všech jeho výrocích dovoláním, které shledává přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jeho důvodnost spatřuje v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně označila ve svém vyjádření dovolání za nepřípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám, spolu s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolání nevymezuje relevantní právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a tato otázka se ostatně nepodává ani z obsahu dovolání. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Přípustnost dovolání žalovaného, který výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu ve „všech jeho výrocích“, avšak ve věci samé obsahově směřuje toliko proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části týkající se vypořádání společného jmění účastníků ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. 796 a pro obec a k. ú. K., v souzené věci nezakládá ani námitka dovolatele, že nalézací soudy nepřihlédly při stanovení obvyklé ceny vypořádávaného společného jmění účastníků k uvedeným nemovitostem ke skutečnosti, že po rozvodu manželství účastníků došlo ke snížení hodnoty těchto nemovitostí vlivem povodně.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání, platí v případě, že jde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5778, a časopise Právní rozhledy, 2008, č. 11, str. 418). Toto rozhodnutí akceptuje závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 391/88 – Bulletin Nejvyššího soudu ČR, 1989, pořadové č. 23, jenž byl shledán použitelným již v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. prosince 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, uveřejněném ve Sbírce civilních rozhodnutí a stanovisek, 2001, pod pořadovým č. 11), podle něhož, jestliže jde o případy, kdy od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání u rodinného domu (či jiné stavby) dojde v důsledku klimatických změn a jeho neudržováním a neužíváním oběma účastníky k podstatnému poklesu ceny, musí tento pokles hodnoty postihnout oba účastníky, ledaže by tento stav zavinil výlučně jeden z nich. Tyto závěry pak lze nepochybně obdobně vztáhnout i na vypořádání zaniklého společného jmění manželů.
V posuzované věci odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně mimo jiné při vypořádání zaniklého společného jmění manželů, jehož předmětem byly i nemovitosti zapsané na LV č. 796 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, a to rodinný dům č. p. 242, na pozemku parc. č. 1411, pozemek parc. č. 1409 – trvalý travní porost, a pozemek parc. č. 1415/2 – zahrada. Při ocenění uvedených nemovitostí vyšel z obvyklé ceny stanovené znaleckým posudkem podle stavu nemovitostí ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství a s přihlédnutím ke zjištěnému umístění nemovitostí v záplavovém území, a to v částce 1,530.000,- Kč. Tento postup je v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 2007, sp. zn. 22 Cdo 2276/2006, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5063, podle kterého sama skutečnost, že nemovitost je v záplavovém území, nemá vliv na posuzování stavu nemovitosti, je však faktorem ovlivňujícím stanovení její obvyklé ceny.
V shodě se soudem prvního stupně odvolací soud nepřihlédl ke snížení obvyklé ceny nemovitostí na částku 1,420.000,- Kč, zjištěné následným znaleckým posudkem, k němuž došlo v mezidobí po právní moci rozvodu manželství vlivem povodně, když vycházel z toho, že hodnota nemovitostí se následkem postižení záplavami nijak výrazně neliší od hodnoty stanovené znalcem podle stavu ke dni rozvodu manželství, v rámci níž již byl zohledněn i vliv umístění v zátopové oblasti, a že tudíž nedošlo k nadměrnému poškození nemovitostí. Z uvedeného důvodu se odvolací soud ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, který při zjištění obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí vycházel ze stavu nemovitostí ke dni zániku společného jmění manželů a z jejich hodnoty ke dni rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů.
Dovolací soud považuje právní závěry odvolacího soudu při učiněných skutkových závěrech za souladné z ustálenou judikaturou a tudíž za správné.
Úvahu nalézacích soudů o tom, zda došlo vlivem zaplavení nemovitostí povodní k jejich nadměrnému poškození by mohl dovolací soud přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
Ačkoliv dovolatel správně poukazuje na existenci shora uvedené judikatury, podle níž je možné uvažovat o odklonu od jinak ustáleného pravidla zjištění obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí v režimu zaniklého společného jmění manželů podle stavu ke dni zániku společného jmění manželů za situace, kdy došlo ke snížení hodnoty nemovitostí vlivem nadměrného nebo mimořádného opotřebení či poškození způsobeného objektivními klimatickými událostmi, mezi něž bezesporu patří i poškození následkem zaplavení povodní, v souzené věci, v níž by aplikace tohoto odklonu znamenala použitelnost závěrů znaleckého posudku s nižší obvyklou cenou 1,420.000,- Kč, nebyly pro tento postup splněny podmínky.
Jak správně poznamenal odvolací soud při učiněných skutkových zjištěních ohledně obvyklé ceny před poškozením, vycházejících rovněž z umístění nemovitostí v záplavovém pásmu a z ceny po poškození nemovitostí vlivem povodní, není rozdíl v hodnotě nemovitostí nijak výrazně odlišný, protože nedošlo k jejich nadměrnému poškození. Nadměrné poškození je přitom třeba podle názoru dovolacího soudu vykládat tak, že jím byla významně kvantitativně či kvalitativně dotčena podstata věci, takže její hodnota tím byla podstatně snížena (srovnej též citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 391/88). Zpravidla nebude možno za podstatné snížení hodnoty věci považovat situace, kdy rozdíl v hodnotě nemovitostí před a po znehodnocení činí méně než 10 %. V daném případě rozdíl obecných cen stanovených znaleckým dokazování před povodněmi a po nich činil 7 %, přičemž je obecně známou skutečností, že ke změnám v cenách věcí tvořících společné jmění manželů, zvláště věci nemovitých, dochází v důsledku plynutí času i v průběhu jednotlivých soudních řízení v návaznosti na změny na tzv. realitním trhu a to jak formou zvýšení ceny, tak i jejího snížení.
Z uvedených důvodů dovolací soud v daném případě neshledal nic, co by závěr o zjevné nepřiměřenosti úvahy odvolacího soudu v otázce nadměrného poškození nemovitostí zakládalo.
Namítal-li dále žalovaný, že neobstojí závěr soudu prvního stupně, který při podpoře svých úvah ohledně stanovení obvyklé ceny nemovitostí argumentoval tím, že vzniklá škoda na nemovitostech po rozvodu manželství bude pokryta výplatou pojistného plnění ve výši 500.000,- Kč, jakož i dotací na obnovu poskytnutou obcí, těmito námitkami přípustnost dovolání založit nelze, jelikož na posouzení těchto okolností nejsou právní závěry odvolacího soudu založeny.
Dovolatel výslovně napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod pořadovým č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady představují odměnu advokátky za zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání při krácení odměny za jeden úkon právní služby a činí podle §1 odst. 1, §4 odst. 3, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb., 4 162,50 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb., za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného (§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 4 462,50 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 892,50 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.), a celkové náklady dovolacího řízení tak činí 5 355,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovanému, aby nahradil tuto částku žalobkyni do tří dnů od právní moci usnesení k rukám její zástupkyně (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s . ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. listopadu 2011
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu