ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.890.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 890/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, proti žalovanému M. B. , zastoupenému Mgr. Josefem Opltem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Moravská 1553/52, o zaplacení částky 942.974,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 133/2008, o dovolání žalovaného proti výrokům pod body II a III rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 11. května 2009, č. j. 7 C 133/2008-140, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 29 Co 349/2009-160, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti výrokům pod body II a III rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 11. května 2009, č. j. 7 C 133/2008-140, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 29 Co 349/2009-160, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 občanského soudního řádu). Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného proti napadeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl k odvolání žalovaného potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 11. května 2009, č. j. 7 C 133/2008-140, oproti názoru dovolatele není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny. Soud prvního stupně sice v uvedeném rozsudku rozhodl zčásti jinak než ve svém dřívějším rozsudku pro uznání ze dne 22. října 2008, č. j. 7 C 133/2008-74, neboť co do částky 19.280,- Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl, nestalo se tak však proto, že byl vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud předchozí rozsudek soudu prvního stupně nezrušil, nýbrž jej změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává, neboť neshledal podmínky pro jeho vydání. Právní názor vztahující se k věci samé, jímž by byl soud prvního stupně v dalším řízení vázán, v tomto rozhodnutí vysloven nebyl.
Dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť toto rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní význam po právní stránce ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132). Dovolatel spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce ve „způsobu, jakým soudy obou stupňů posoudily počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty na straně žalobce“, a též z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatel brojí výlučně proti závěru odvolacího soudu, že žalobou uplatněný nárok není promlčen.
V dovolání není vymezena žádná právní otázka, natož pak taková, pro jejíž řešení by bylo možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé za zásadně právně významné.
Dovolatel podle obsahu uplatněných dovolacích námitek (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) jednak zpochybňuje skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, jednak předkládá výtky vad řízení nezahrnující otázky posouzení norem procesního práva (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz , stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována). Též v té části dovolání, jíž podle svého přesvědčení brojí proti právnímu posouzení odvolacího soudu v otázce promlčení, zpochybňuje právní závěry odvolacího soudu toliko prostřednictvím polemiky se skutkovými zjištěními a skutkovými závěry, na nichž je pro něho nepříznivé právní posouzení založeno. Rovněž zpochybňovaný závěr odvolacího soudu o tom, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, je závěrem skutkovým, nikoliv právním. Dovolací důvody stanovené v §241a odst. 1 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., pod které je možno tyto výhrady dovolatele z hlediska jejich obsahu podřadit (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přivodit nemohou (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Lze dodat, že i při formulaci námitek skutkové a procesní povahy dovolatel vychází z právního názoru, který se zcela zřejmě odchyluje od dlouhodobě ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyložil, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodující moment, kdy oprávněný získá vědomost (poznatky) o skutečnostech, jež jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu, a že v případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je rozhodující okamžik, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (srov. např. usnesení ze dne 27. března 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, in www.nsoud.cz , usnesení ze dne 17. června 2008, sp. zn. 28 Cdo 1840/2008, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck, pod číslem C 6367, svazek CD-8/2009, a rozsudek ze dne 2. července 2009, sp. zn. 30 Cdo 1574/2009, uveřejněný tamtéž pod číslem C 7656, svazek CD-10/2009). Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se tedy nepojí s pouhým „důvodným podezřením“, jež dovolatel dovozuje z toho, že (podle jeho argumentace, jež nemá oporu v dovoláním nezpochybnitelném skutkovém stavu zjištěném soudy nižších stupňů) probíhalo šetření orgánů činných v trestním řízení, o němž měla žalobkyně povědomost, resp. že žalobkyně sama zadala šetření věci specializované obchodní společnosti.
V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyni, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu