ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1491.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1491/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce O. M. , zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, proti žalované ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích – Zeleném předměstí, Masarykovo náměstí 1458, IČO 45534306, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 130/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. prosince 2008, č. j. 23 Co 262/2008-289, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 2. 2008, č. j. 15 C 130/2005-248, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 7.079.945,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 18. 4. 2003 byl žalobce byl jako spolujezdec účastníkem dopravní nehody zaviněné řidičem motocyklu L. K., který měl s žalovanou pojišťovnou uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla; motocyklista neměl příslušné řidičské oprávnění a před nehodou požil alkohol. Žalobce v důsledku dopravní nehody utrpěl ve věku 17 let velmi vážná zranění, v jejichž důsledku ochrnul v dolní polovině těla, je neplodný, trpí křečemi v dolní polovině těla, bolestmi zad, má problémy s vylučováním, přičemž prognóza budoucího stavu je bez naděje na zlepšení. Je výrazně omezen v běžném životě, upoután na invalidní vozík a odkázán na zázemí vytvořené blízkými osobami, je omezeno jeho společenské vyžití, nemůže vést sexuální život, ztratil partnerku a kamarády, věnuje se však studiu; má psychické potíže (zejména deprese) a trpí poúrazovou změnou osobnosti. Znaleckými posudky bylo ztížení společenského uplatnění ohodnoceno na 9.000 bodů. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci náleží zvýšení náhrady podle §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), a to na devítinásobek. Zohlednil spoluzavinění žalobce jako spolujezdce ve výši 15% a částku 1.193.910,- Kč, kterou žalovaná žalobci již zaplatila, a přiznal mu náhradu za ztížení společenského uplatnění 7.068.090,- Kč a 11.855,- Kč na náhradě za znalecké posudky.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 9. 12. 2008, č. j. 23 Co 262/2008-289, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobci částku 5.243.945,- Kč, v částce 1.836.000,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a doplněným dokazováním potvrdil, že žalobce není schopen zplodit potomky. Neshledal důvody pro odchýlení se od zjištěné míry spoluzavinění žalobce v rozsahu 15%, neboť alkohol v krvi řidiče motocyklu neměl rozhodující nepříznivý vliv na jeho řidičské schopnosti, dospěl však k závěru, že bodové ohodnocení poškození zdraví žalobce je na místě zvýšit na sedminásobek ve smyslu §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Odvolací soud vyšel obecně z principu proporcionality, poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03, a rozsah následků spolu s výší náhrady poměřil též závěry plynoucími z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1279/2005, a sp. zn. 25 Cdo 759/2005, kde dovolací soud řešil poškození zdraví u mladých lidé s různou mírou zdravotních následků. Po srovnání kvality života žalobce před dopravní nehodou se situací po ustálení zdravotního stavu odvolací soud uzavřel, že ačkoli závažná poškození zdraví žalobce výraznou měrou omezují ve všech oblastech jeho života, je schopen určitého zapojení do společenského, kulturního, sportovního či pracovního života, byť v omezenější míře. Přihlédl také k nízkému věku poškozeného s tím, že přiznaná částka je adekvátní utrpěnému poškození zdraví.
Žalobce dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změněn. Nesouhlasí především s mechanickým stanovením výše mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve smyslu §7 odst. 3 vyhlášky tak, že přiznaný sedminásobek je matematicky vzato střední cestou mezi násobky přiznanými judikaturou dovolacího soudu s ohledem na míru závažných následků. Dovolatel je přesvědčen, že vážné následky, které v souvislosti s dopravní nehodou utrpěl, jsou bližší závěrům rozsudku ve věci sp. zn. 25 Cdo 759/2005 (v přiznaném desetinásobku základní výše ztížení společenského uplatnění, kde byl poškozený téměř vyřazen ze života a předpoklady jeho společenského uplatnění byly téměř ztraceny). Dovolatel je plně invalidní, odkázán na soustavnou péči druhých osob a jeho zdravotní stav se bude dříve či později zhoršovat, v důsledku čehož bude zcela vyřazen ze všech sfér života. Konstatování odvolacího soudu, že je dovolatel „schopen zapojení do života, byť v omezenější míře“, je proto zcela nepodložené, nezdůvodněné a nesprávné. Dovolatel také stanovil hypotetickou hranici svého dožití na 70 let a přepočítal přiznanou výši ztížení společenského uplatnění na denní výši odškodnění v částce 332,- Kč, čímž demonstroval neadekvátnost přiznané částky. Rovněž poukázal na judikaturu týkající se odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., u níž u těžkých poškození srovnatelných s případem dovolatele byly přisuzovány minimálně desetinásobky základní výše ztížení společenského uplatnění. Pokud tedy odvolací soud nepřiznal žalobci více jak sedminásobek základní výše náhrady za ztížení společenského uplatnění, jednal v rozporu s principem proporcionality. Přezkoumal přitom rozhodnutí soudu prvního stupně v částce 5.243.945,- Kč, ačkoli částka 3.591.545,- Kč již nebyla předmětem odvolacího řízení. Dovolatel napadá rovněž způsob, jakým bylo odvolacím soudem rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadenou část rozsudku odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že se neztotožňuje s důvody, pro které bylo podáno dovolání. I když odvolací soud rozhodl o celém předmětu řízení znovu, ačkoli žalobce napadl odvoláním pouze trojnásobek ztížení společenského uplatnění, je jeho rozsudek, pokud jde o přiměřenost odškodnění, správný. Proto navrhla, aby bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o.s.ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), v souladu se zákonem sepsáno a podepsáno advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není však důvodné.
Podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se odškodnění ztížení společenského uplatnění určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.
Podle §7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Podle této úpravy představuje odškodnění ztížení společenského uplatnění již v základní výměře samo ve své podstatě náhradu za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů. Již přiznání základního odškodnění tedy předpokládá, že dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti jsou v důsledku poškození zdraví objektivně omezeny. Při určení základního ohodnocení ztížení společenského uplatnění je v rámci sazby zohledňován i věk poškozeného v době vzniku škody, jak to výslovně stanoví §3 odst. 1 vyhlášky. Zvýšení odškodnění podle ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky přichází v úvahu ve výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, publikované pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Úsudek soudu o přiměřenosti zvýšení odškodnění vychází jednak z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci, jednak z obecné zkušenosti soudu s přihlédnutím k jiným případům podobného druhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1106/2008).
Výhrady dovolatele směřují zejména k tomu, že odvolacím soudem přiznané odškodnění ve výši sedminásobku je nepřiměřeně nízké s ohledem na těžké zdravotní následky žalobce po dopravní nehodě, jeho nízký věk a nepříznivou prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu. Odvolací soud podle dovolatele nepřiměřeně vyhodnotil zdravotní stav dovolatele sice jako těžký, ale „pouze“ s omezenou schopností zapojení do běžného života; závažnost jeho zdravotních následků je podstatně vyšší, sedminásobné zvýšení odškodnění je s ohledem na okolnosti případu neadekvátní.
Vzhledem k tomu, že §7 odst. 3 vyhlášky je normou s relativně neurčitou hypotézou umožňující posoudit s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu, jaké zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je v konkrétním případě „přiměřené“, opírá se hodnocení závažnosti trvalých zdravotních následků především o srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví a po ustálení zdravotního stavu po jeho poškození (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005, publikovaný pod C 4277 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – dále též jen „Soubor“). Dovolací soud nemá v posuzované věci důvod považovat s ohledem na skutkové okolnosti tohoto konkrétního případu přiznané zvýšení za nepřiměřené, neboť hodnocení následků odvolacím soudem odpovídá popsaným kritériím, včetně přiléhavého srovnání s jinými obdobnými již řešenými případy v judikatuře dovolacího soudu. Výrazné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění (zhruba kolem desetinásobku či v rozsahu devítinásobku, jak se ho dovolatel domáhá) je pak podle ustálené judikatury dovolacího soudu vyhrazeno především těm případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, není schopen se sám obsloužit či dokonce upadne do stavu pouhého vegetativního přežívání apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 847/2004, publikovaný v Souboru pod C 3129).
Dovolateli nelze přisvědčit, že se odvolací soud při úvaze o přiměřeném zadostiučinění omezil pouze na matematickou konstrukci, resp. „střední cestu“ mezi dvěma krajními případy. Podstatou celé úvahy odvolacího soudu bylo vymezení částky, která by odrazila míru závažnosti zdravotního poškození žalobce, jednorázově odčinila jeho doživotní omezení a kompenzovala imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel (srov. rozsudek ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, Soubor C 7854). Odvolací soud přihlédl k tomu, že k nevratnému poškození páteře, k omezení hybnosti v dolní polovině těla a souvisejícími poškozeními svalové soustavy došlo ve věku 17 let a že tato závažná poškození budou žalobce provázet celý život bez naděje na zlepšení jeho zdravotního stavu. V důsledku zdravotních potíží je žalobce na počátku produktivního věku vyřazen z pracovního života, je omezen v kulturním a společenském zapojení, velmi výrazně omezen v partnerském životě a zcela ztratil možnost mít vlastní rodinu; vzhledem k tomu, že je odkázán na invalidní vozík, neobejde se bez vytvoření určitého zázemí ze strany osob blízkých. Odvolací soud však také zcela správně zohlednil, že se žalobci v důsledku nehody nesnížil intelekt, gnostické ani komunikační schopnosti a je tedy schopen se zapojovat do života, a to i přes fyzický handicap a nutnost určité pomoci druhých osob. Nelze proto dospět k závěru, že by byl žalobce zcela vyloučen z běžného života a limitován natolik, aby to odpovídalo obvyklým důvodům pro zvýšení náhrady kolem desetinásobku. Hlediska, která odvolací soud při své úvaze zohlednil, proto i z pohledu dovolacího soudu respektují požadavky zákona a zásadu přiměřenosti. Nejde tedy o úvahu nepodloženou nebo nesprávnou, pokud odvolací soud na základě zjištěných skutkových okolností případu považoval (vedle již vyplacené částky 1.193.910,- Kč) za přiměřenou částku 5.243.945,- Kč. Je třeba připomenout, že žalobce zčásti nese i důsledky svého spoluzavinění v rozsahu 15%, takže odvolacím soudem stanovený sedminásobek základního bodového ohodnocení představuje v absolutní částce 7.560.000,- Kč. Je zároveň zřejmé, že další zvýšení odškodnění by odpovídalo ještě těžším následkům (srov. žalobcem zmiňovaný případ řešený pod sp. zn. 25 Cdo 759/2005) či ztrátě výjimečných schopností uplatnit se v životě po stránce pracovní, sportovní, kulturní apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4670/2007, publikovaný pod č. 46/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zdůrazňuje-li dovolatel, že na odhadovanou délku 70 let života rozpočtená denní sazba přiznaného odškodnění není s ohledem na utrpěnou újmu adekvátní, je nutné podotknout, že náhrada za ztížení společenského uplatnění je jednorázovým odškodněním nemajetkové újmy spočívající ve zhoršení kvality života (odlišným od náhrady za ztrátu na výdělku či náhrady nákladů léčení), a nelze ji tedy rozpočítávat na jednotlivé dny hypotetické doby života poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008, Soubor C 8086).
Namítá-li dovolatel, že jeho zdravotní stav se bude dříve či později zhoršovat, v důsledku čehož bude zcela vyřazen ze všech sfér života, postačuje poukázat na ustanovení §3 odst. 1 vyhlášky, podle nějž se při odškodnění bere v úvahu i předpokládaný vývoj zdravotního stavu, přičemž případné zhoršení již ustáleného zdravotního stavu (či nové následky, projeví-li se později v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně nebyly, příp. ani nemohly být předvídány), je-li v příčinné souvislosti s odškodňovaným úrazem, může zakládat nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 275/2006, ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008, a ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 864/2010) a vznik takového nároku nelze nyní předjímat.
Námitka dovolatele, že předmětem odvolacího řízení byla pouze částka 3.488.400,- Kč (tvořená trojnásobkem základní výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění a duplicitním odškodněním za ztížení společenského uplatnění položkou 0970), zatímco odvolací soud posuzoval celou částku přiznanou soudem prvního stupně, nenaplňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Odvolací soud tím, že odvolání vyhověl jen zčásti v částce 1.836.000,- Kč, nepřekročil v konečném výsledku rozsah odvolacího přezkumu; tvrzená vada tedy nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a nepředstavuje tak ani naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Ze všech těchto důvodů není dovolání žalobce důvodné, proto je Nejvyšší soud ČR zamítl podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Petr V o j t e k , v. r.
předseda senátu